Bratři

Cekal jsem uz nekolikrat videnej pribeh, kdy se bracha zamiluje do brachovo manzelky, nasledne se bracha znova objevi a zacne velky dramo, kteryho brachu si ma zenska vybrat. Coz se nastesti nestalo. Na druhou stranu, stejne se nekona buhvijak slozitej pribeh, kdy odhaleni, ze je bracha nazivu pride zbytecne brzo, stejnetak jeho navrat, na druhou stranu, uz od zacatku je cloveku vyvoj deje jasnej a to jsem ani nevidel original. Nicmene Sheridan je zkusenej reziser, takze i z tyhle jednoduchy a predviatelny latky vyrobil docela silny drama, ktery ale stoji hlavne na trech hlavnich predstavitelich. Vykriky typu oskarovej Maguire jsou sice znacne mimo, ale v momente, kdy se pohublej, zjizvenej, bledej a vysilujici vrati z valky domu, zacne predvadet, ze je to slusnej herec a ne pouze ten trouba s ospalym vyrazem. Ale nemuzu si pomoct, vypada tady tak na dvacet let, ze by dvoum malejm holkam moh spis delat brachu. Co se tyce Gyllenhaala, ten si sice strihnul fajn roli flakace propustenyho z vezeni, ale za chvilku se to bohuzel smrskne na sympatickyho hodnyho strejdu a nema tak uz moc co hrat. No a Natalie odvadi svuj obvyklej nadstandart a navic ji to moc slusi. Takze celkove sice ne buhvijakej pribeh, ale solidne natoceny a skvele zahrany, takze tech 100 minut sem se fakt nenudil. (01.01.2010)

Dánský originál a americký stejnojmenný remake mohou sloužit jako vynikající srovnání evropské a americké (míněno studiovou tvorbu, které přezdíváme Hollywood) kinematografie. Ta evropská bývá syrovější, nevyhýbá se kontroverzním tématům a je schopna je taky kontroverzním způsobem natočit. Ta americká totéž natáčí líbivěji a ulamuje hroty. Oba dva filmy jsou o vyrovnávání se s postválečným traumatem, ale zatímco ta dánská verze je ke svému hrdinovi nemilosrdná a ten nešťastník postupně ztrácí úplně všechno včetně naděje, americká verze je, jak já říkám, připosraná a nemá odvahu své postavy vmanévrovat do nesmiřitelného konfliktu. Rodinná krize je vyvolaná vlastně nedorozuměním a řešena chápavým způsobem směřujícím k odpuštění. Přesto bych tu Sheridanovu verzi nezatracoval, protože Dány sráží jejich lpění na Dogmatu 95. Jako každé dogma i tohle omezuje, zplošťuje a otravuje. Americká verze je prostě filmovější, barvitější a obsazená mezinárodně uznávanými hvězdami. Jakkoliv i tady i mám výtku, protože Tobey Maguire i Natalie Portman jsou tady příliš, jak to jen říct, sladcí a mladí na postavy, které mají hrát. Jako by chtěl producent tohle vážné téma prodat i americkým teenagerům. Natalie tady vypadá, že své děti měla ještě na střední, a Tobeymu, který má hrát staršího vyzrálejšího z obou bratrů, by slušela spíš role mladšího nezralého grázlíka. A ještě poslední věc, to, co Sheridanově filmu vyčítám v tomhle případě je možná způsobeno špatnou prací překladatele, ale jakkoliv dokážou být malé děti ve své lásce sobecké, to, čím eskalovaly rodinný konflikt, by v reálném světě nejspíš s největší pravděpodobností z úst nevypustily a ve svém věku určitě takhle neuvažovaly. Celkový dojem: 60 %. (31.08.2014)

Skvělé herecké výkony, o tom to vlastně všechno je. Zkušený Jim Sheridan se narozdíl od autorky originální verze Susanne Bier jednoznačně rozhodl pro plynulý a ortodoxně melodramatický styl – Bratři jsou řemeslně vychytaní a dotažení, dokáží přesně zasahovat první signální, ale po po jejich shlédnutí zůstává podivná prázdnota. Ten film pod popově načinčanou fasádou totiž neskrývá nic než jakýsi opatrný pacifismus a jednoduchou psychologii. Hudba U2 se k něm hodí pěkně. Všechna ta učesanost a decentní morální apely je totiž snadno zaměnitelná s ideovou nevyhraněností. (07.02.2010)

Za posledné obdobie sa to hemží vojnovými drámami - Hurt Locker, Triage, Brothers, našťastie každá ponúka niečo iné. Titul Bratia síce stojí na dosť predvídateľnom príbehu, no jeho najväčším tromfom sú výborne prepracované charaktery ústredného tria a ich pozície v rodinných vzťahoch. Je tu viacero línií (mix krehkosti a sily Grace ako manželky, aj ženy, Samova rodinná idylka, obľúbený strýček Tommy, náhľad do detského sveta očami Samových dcér), film ako celok vypĺňa množstvo emotívnych momentov, dramatické miesta úderne hrajú na citlivú strunu, trochu veľa amerických vlajok na môj vkus, čo sa dá odpustiť, pretože výsledný dojem je jednoznačne nadpriemerný. (09.04.2010)

Nebudu hned psát jak si hned musim sehnat original abych porovnal. Ne, nemam to zapotrebi. Tohle bylo ok a tak mi to vyhovuje. Ze zacatku jsem si teda rikal, ze Tobey Maguire muze mit vyholenou palici, nejaky ty svaly a vousy, ale porad bude vypadat jako zaostalej osmnactiletej dement. Nakonec se teda ukazalo, ze za tou slupkou se skryva pistici psychopat, kteryho postihla valka. Jake Gyllenhal jako vzdy perfektni a ta bublina kolem Portman me porad nechyta. Tri, tri a pul. (08.01.2010)