Tvár v okne

Tvár v okne je moje tretie zoznámenie sa s tvorbou Petra Solana a jeho dvorného scenáristu Tibora Vichtu. Škoda, že som ho nevidel v dobe nakrútenia, asi by som bol tolerantnejší. V máloktorom filme sa zišlo toľko slávnych hercov. Málokedy tiež ich účasť priniesla tak málo. Paradoxne ani českí herci zvučných mien film nezachránili, skôr naopak. Pri dnešnej projekcii film na mňa pôsobil ako zúfalý obraz vtedajšej doby, ako i vtedajšej úrovne slovenskej kinematografie. (15.05.2010)

„Naše mestečko má 14 000 duší, o niečo menej problémov, tri fabriky a kameňolom; okrem toho starý most kamenný, mladší železný, nemocnicu a dva cintoríny,” → T R N A V A; kedy slovenský režisér a scenárista - Peter Solan, ktorý sa mimochodom narodil práve vtedy, keď zase ja oslavujem meniny; vytvoril vskutku naprosto pozoruhodný, poviedkový titul, rozdelený na tieto 3 kompaktné diely → I. poviedka s podtitulom Ž A L O B C A : zaoberajúcou sa o prokurátorovi - trubkárovi - muzikantovi v jednej osobe, Vladovi Žoldošovi, ktorý momentálne riešil i akýsi vnútorný vzťah s učiteľkou - speváčkou, Barborkou "Babetkou" Vernerovou; keď sa počas jednej scény dokonca prechádzal s kočiarom aj predseda Rajčáni v podaní pána Ladislava Chudíka na futbalovom štadióne, kde som si jednak vlastne i koľkokrát taký futbal tiež zahral, pokým som ešte mohol, pretože asi necelých 200-300 m vzdušnou čiarou od tohto miesta, jednak i pochádzam; áno, totižto som rodákom priamo z Trenčína, kde sa nakrúcala i značná časť Tváre v okne, a preto ma postupne ovievali aj akési »nostalgické časy,« akonáhle som spoznával známe lokácie. ZNÁMKA : 3* • II. poviedka s podtitulom O B H A J C A : pre zmenu pojednávala o niekdajšom (?) advokátovi, no teraz azda najmä i o akomsi pacientovi - pánovi Sadloňovi; situovanej do nemocničného prostredia trenčianskeho špitálu, a to teda i so samými, bielymi plášťami, ako bonus extra naviac, a kde sa medziiným i váš milý recenzent, o viac, ako dve dekády neskoršie narodí; so známymi tvárami, akými páni Kvietik s Mistríkom určite sú, pričom predstaviteľ pacienta - Zdeněk Štěpánek, ktorý rozprával spisovnou slovenčinou a rovnako tiež disponoval i akousi človečinou, si vybudoval pevné puto s jedným z nich. ZNÁMKA : 4*. • III. poviedka s podtitulom S U D C A : venujúcej sa nielen akémusi «rozvodovému sudcovi,» ale zároveň aj mladému, manželskému páru, ktorý by mal akože rozviesť; alebo každé ráno sa znovu Boženky zase opýta: „Čo sme dneska vyfasovali?” → akoby sa skrátka tomuto protagonistovi - Bednářovi; jeho stereotypný spôsob života, vzápätí v opakujúcej sa slučke odohrával, tak som mal z toho zvláštny pocit v tomto úplne najlepšom podaní. ZNÁMKA : 5*. • Suma Sumárum: Pozor, síce sa môže kľudne zdať, že sa daný počin odvíjal v jednom slede bez čoby len jedinej zmeny lokality, no vôbec to tak nie je; čiže ak by ste mali povedzme potenciálny záujem o budúce sledovanie, najprv si pozrite „filmové miesta” v tu priloženom odkaze: [https://www.filmovamista.cz/1750-Tvar-v-okne] → PREDTÝM & POTOM; a hneď na to sa následne rovno pustite i do príslušného, kinematografického diela, ktoré ma hodne oslovilo, a v ktorom ešte cítiť i akúsi príchuť československej novej vlny! → jednoznačne každému vnímavému divákovi iba vrelo odporúčam, t.j. palec nahor. ☺• PS : Ak chcete vidieť i československú hereckú smotánku, tak ste presne na správnej adrese. PS 2 : Napísanie už jubilejnej 2500-tej "recenzie." (29.05.2024)

Tvár v okne je film, ktorý bude chvíľu vo Vás rezonovať. U mňa to znamenalo fakt, že počas jednej poviedky som uvažoval o tej predchádzajúcej. V tej prvej sa najmä tancuje a kávičkuje a je takou malou predohrou k druhej, ktorá sa dá nazvať takým malým hereckým koncertom. Dramaturg a scenárista vedeli, prečo film ukončiť portrétom staršieho sudcu, riešiaceho celý život rozvody. Ten je totiž až bergmanovsky dusný a depresívny. Nemusí mať iba starý človek vždy pravdu, niekedy nie je od veci počúvať ani mladých (a svoju ženu). Trochu nevyrovnané, dnes by film v takejto podobe v kinách maximálne prepadol ako nudný pseudoart (čím nie je), ale celkom odvážny pokus o zobrazenie medziľudských vzťahov v 60. rokoch. Počúvame tu, že tí dnešní mladí už nie sú takí, akí bývali tí starší a že dnešná doba je iná. To počúvame aj dnes a budeme to počúvať vždy. Či to znamená nadčasovosť, alebo naivitu filmu, posúďte sami. (11.04.2014)

Lidská morálka má svou obhajobu, obžalobu i soudce. Zažité, neměnné praktiky založené na veřejné pověsti, která nesmí být kažena nějakou trubkou (míněno hudební nástroj) či vztahem na hromádce. Doktorská etika v kontrastu s lidským a oddaným přístupem ke své povinnosti, reálný a trefný cynismus na úrovni či podlézavé praktiky kolegů. Nakonec tu máme obraz ubíjejícího stereotypu manželství, které je také jistým druhem povinnosti či životního kompromisu. Život v koloběhu, život láskyplný a přitom nešťastný. Přichází smíření, které nastiňuje další cestu. Spokojený vztah kde zůstaly jen vzpomínky či samota obklopená modernou. Snímek o střetu charakterů s výbornou režií, ovšem nevýraznou hudbou, pominu-li skvělá trubková sóla. Veškerá kvalita stojí na skvostných dialozích a uvolněné atmosféře. Hereckou elitu není potřeba nějak extra opěvovat, určitě jen vyzdvihnu Vlastu Matulovou, jež mě naposledy dostala ve Vávrově husitské trilogii. Výborná změna, na kterou jsem u této herečky čekal. Další nenápadný a přitom velmi silný film. (09.11.2013)

Tři hořké povídky, přičemž hořkost nabývá s každou další na intenzitě. Žalobce, kde se střetává ani ne tak maloměšťáctví, ale obyčejná lidská malost (scéna s udavačským dopisem na vyšší místa je nejsilnější) s lidskou touhou po svobodě. Pěkné.  V druhé mne mrzelo jen to, že Solan ani jednou nedal do společné scény pana Högera s panem Štěpánkem, to by byl doslova velký třesk. Obhájcův příběh graduje při setkání s vypečenou rodinou, které by se zjevně ulevilo jeho smrtí. Hořké ještě o stupínek víc, nicméně pro mne nakonec z celého triptychu nejslabší. Účinkem, nikoliv kvalitou. Poslední povídka pak nejsilnější, jak účinkem, tak kvalitou. Stereotypem postižený pár, kde na jedné straně stojí rozvodový Soudce, který se rozhodl, že je šťastný a jeho dlouho pasivní žena, jejíž chvilková vzpoura ale nikam nevede.. Autentické, nadčasové  a ďábelsky nepříjemné a symbolicky až orgastické. Neřešený ale stálepřítomný zvuk tekoucí vody, stejné večery i rána..brr.  A Pešek před svým "pádem" do přeslazených dědečků vynikající! Celkově velmi silná čtyřka, kterou rád zaokrouhluji právě za tu poslední povídku směrem nahoru. (02.06.2024)