Režie:
František FilipKamera:
Jan KrausHudba:
Karel SkleničkaHrají:
Jan Werich, Jaroslava Adamová, Miloš Kopecký, Otomar Krejča st., Miloš Nedbal, Zdeněk Hodr, Miloš NesvadbaVOD (1)
Obsahy(2)
Nezapomenutelné herecké mistrovství Jana Wericha zazářilo před lety v televizním filmu, který získal v roce 1963 nejvyšší ocenění - hlavní cenu Gran Premio na MTF v Římě. Jako španělský místokrál v Limě v Peru na sklonku osmnáctého století je nejen stiženou dnou, ale i pochybami o věrnosti své milenky, herečky místního divadla. Své účty s nevěrnou kráskou si hodlá vyřídit velmi rázně... V režii Františka Filipa se zaskví i další naši přední herci, Jaroslava Adamová jako milenka, Miloš Kopecký v roli pobočníka, kancléř Miloš Nedbal a kardinál Otomar Krejča (oficiální text distributora)
(více)Recenze (65)
Úspěch posledních rolí Jana Wericha tkví v tom, že mu byly šité na míru. (Podobnou roli mrzoutského starce si Jan Werich ještě jednou střihl ve filmu Král a žena.) Nemusel vlastně ani příliš hrát, stačilo mu předvést sám sebe. To ale u Wericha není vůbec málo, neboť : Jan Werich je guru grotesky a šaman srandy všech občanů naší země. Byl mudřec i komik, filosofující "smějící se bestie". ()
Jak to ten Werich dělal, že nikdy nevyzněl hluše, nevypadal tupě nebo trapně? Uměl si vybrat námět, uměl si vybrat spoluhráče na úrovni a uměl jim dát prostor. Danou látku pozvedl vždy pozvedl výš inteligentním, nepodbízivým hraním. Werich zde hraje s partnerkou J.Adamovou, kterou měl moc rád i reálném životě. Ta náklonnost se v ,,Kočáru" projevuje. Rozverná, povedená hříčka. ()
Československá televizní tvorba měla v šedesátých letech punc světovosti, o čemž může svědčit celá řada vynikajících televizních inscenací, mezi něž rozhodně patří i tato legendárního seriálového režiséra Františka Filipa. Jan Werich coby Don Andrés de Ribera - místokrál Peru je neodolatelný a většina inscenace stojí na jeho hereckém mistrovství a životní moudrosti. Tahle adaptace divadelní hry Prospera Mériméea právem patří do zlatého fondu československé televizní tvorby. ()
Velké sólo Jana Wericha, který hraje opět v podstatě sám sebe, tentokrát v kostýmu peruánského místokrále. Bohužel mi postava herečky Pericholové byla natolik nesympatická, že mi po slibném začátku zážitek trochu pokazila. Nejlepší mi přišla scéna v níž Werich za asistence Miloše Kopeckého plní své každodenní státnické povinnosti. ()
V režii Františka Filipa se rozjíždí herecký koncert v čele s Janem Werichem a Milošem Kopeckým, jejichž umění je radost sledovat. Historický nedostatek: V jedné scéně je Janu Werichovi předčítáno z listin, které jsou ve formě svitku, což je ovšem naprostý nesmysl, neboť svitky byly charakteristické pro papyrus, jenž se v 18. století již několik set let nepoužíval a to ani v papežské kanceláři, kde přežíval nejdéle! Na místě by byla spíše skládaná pergamenová listina nebo případně papír, jenž se však rovněž nestáčí do svitků. ()
Galerie (1)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (3)
- Jaroslava Adamová vzpomínala, že jestliže měla v rámci natáčení absolvovat polibek s Werichem, nedovolil Werich nikdy víc než na vousy. (sator)
Reklama