Útes smrti

Vedle Krokodýlích lagun je Útes dalším povedeným survival animal hororem. Tvůrcům se šikovně podařilo držet diváka v napětí dlouhé minuty, kdy se čeká na každičké zašplouchnutí. Opravdu našim hrdinům není co závidět, nějenže musí uplavat spoustu mil, ale navíc je začne pronásledovat dost neodbytný zabiják. PS: Chorvatsko letos asi vynechám a pojedu raději na Máchovo jezero. Snad tam nikdo nevysadí Piraně. Takže raději doma na zahradě v bazénu. 50% (02.02.2011)

Thriller, který je spíše psycho. Představa, která mě běhala hlavou celý film byla strašná. Poněvadž jsem nedávno byl na lodi a ta loď mi připomínala tu samou na které jsem plul, byl jsem vyřízený. Vžít se do role hlavních postav asi bych musel brečet, protože to co oni zažívají musí být hrozné muka. Stejný režisér, který natočil Krvavou Lagunu, která mě upřímně až tolik neuchvátila, i když film nebyl špatný. Reef je o něco působivější a lepší, ale nějvětší hrůza je z toho, že je film založen podle skutečné události a klidně bych tomu i věřil. Jinak záběry blížícího se žraloka jsou bez chyby... 7/10 = 75% (21.11.2010)

Otevřené moře je lepší z jednoho prostého důvodu: postavy v něm nemusí být nutně sympatičtější než ty v Reef, ale člověk si k nim dokázal vytvořit určitý vztah (a je úplně jedno, jestli kladný či záporný) a to prostřednictvím úvodních 20 minut, ve kterých divákovi stručně a jasně definoval manželský pár a jeho aktuální problémy. Ze survival hororu se pak rázem stalo hutné manželské drama se všemi těmi hádkami, výčitkami a nakonec i usmiřováním. Reef tuhle výhodu postrádá, postavy jsou do moře vrženy bez jakékoliv charakterizace a jsou odsouzeny k jedinému: zemřít. A divák spolu s nimi. (19.11.2010)

Plavat deset mil širým oceánem s vědomím, že za zadkem vám zrovna čenichá pětimetrová krvelačná potvora, opravdu není nic moc příjemného. Své o tom vědí nejen ti, co měli osobně tu čest, ale australští filmaři vtloukli tímhle nenápadným snímkem podobný pocit úzkosti i do mé nevinné hlavy. Nečekejte krvavá jatka a dostanete 90 minut intenzivního a trpělivě budovaného napětí, nakažlivého strachu z děsivého nepřítele a několika skvěle natočených útoků žraloka na člověka, které si možná nelibují v červených detailech, ale vyznívají tak reálně, až z toho mrazí. A navíc se to celé obejde bez známých béčkových klišé, bez digitálních monster a bez protivných hrdinů, kterým tentokrát toho žraloka za prdelí nepřejeme o nic víc než sami sobě. Stopáž by sice místy potřebovala trochu zkrátit a úvodních deset minut je vlastně zbytečných vidět, ale jinak velmi příjemné překvapení, který bych mohl vidět klidně víckrát. 70% (25.08.2013)

Jak film hodnotit? Inu příslušné scény a konstrukce logiky psychologie reálného emočního otřesu postav ve filmu jsou věrohodné a prakticky se nelze chovat ani jinak. V této souvislosti setkání s vládcem moří, který je dokonale přírodou uzpůsoben ve svém prostředí k zabíjení, se sluší alespoň dodat, že se to týká jen některých druhů žraloků. I když žralok samozřejmě není jediný tvor, který může v moři zmrzačit či zabít, ale je zde i spousta jiných nebezpečných mořských živočichů. Leč to jsem asi trochu odbočil, vrátím se k filmu. Nutno dodat, že Útes smrti se v mnohém shoduje s filmem Otevřené moře. Možná, že někdo namítne, že v ději není nic, co by tady ještě nebylo a že se opakují scény již z předešlých obdobných filmů. De facto, ony totiž ty neobvyklé osudy lidí jsou vždycky napínavé, ale nedívá se na ně lehce proto, že jsou pravdivé. (26.04.2011)