Černobílý svět

Výborná šachová partie. Figurky jsou rozestavené tak, aby výhoda (a převaha) byla na straně těch bílých. Jak už to ale bývá, není důležité za jakou barvu se hraje, ale kdo a jak si své piony po šachovnici vodí. Těch černých se chopila životem protřelá služebná Aibileen (doufám, že ji nominace na Oscara neuteče), která už toho nemá moc co ztratit. Naopak za bílé dost nesportovně táhne Hilly Holbrooková (umně zahraná mrcha od Bryce Dallas Howard), ale naštěstí jí občas sloupkařka Skeeter (roztomilá Emma Stone) nějakou tu figurku nenápadně uzme. Můžeme fandit oběma stranám (já držel palce černým, ale nebudu upírat sportovního ducha i příznivcům z Dělnické strany), ovšem nakonec vítězství v téhle hře uzme pro sebe mně nic neříkající režisér Tate Taylor, který nám bez zbytečně ládovaných emocí naservíroval báječnou podívanou, která si alespoň ode mne těch pět hvězdiček naplno zaslouží. (09.01.2012)

Nemám rád filmy, které na svůj naviják dávají pouze návnady, na které se loví plešatý pozlacený sošky. A nic míň prostě neberou. The Help, ač se to tak zdá, takový není! A ani moc na Oscarech neuspěje, ale to přece neznamená, že Černobilý svět není filmovou perlou a dokonalým snímkem. Ženské drama plné utlačování, uspokojilo šovinistu jako jsem já, tohle si prostě plný počet zaslouží! 95% (09.01.2012)

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

Už dávno som nevidela tak úprimný a priamočiary film, z ktorého sa valia skutočné emócie. Krásny film so silným príbehom, podaný veľmi prirodzene s pútavým štýlom rozprávača. "Silné témy" rasovej problematiky odľahčujú vtipné momenty a farebnosť zastiera čiernobielu vidinu sveta. Mohlo to pokojne skĺznuť do umelého sentimentu a pátosu, no našťastie sa tak nestalo a záver zostal síce so slzami na krajíčku no zachoval si prirodzenosť. (20.02.2012)

Ano, je to přesně taková ta korektní, ušlechtilá oscarová sázka na jistotu, v níž se snad všechny černošské postavy svou lidskou (lidovou?) moudrostí vyrovnají největším filosofům všech dob, ale co nadělám, moc se mi to líbilo. Ve sto čtyřiceti šesti minutách má film spád, je zábavný, dobře zahrraný, zrežírovaný i napsaný. Příjemné pokoukání, ale na Oscarech asi budu stejně fandit někomu jinému. (02.12.2011)