Chlapectví

Snímek unikátní a výjimečný opravdu jen způsobem, jakým byl natáčen. Vše, co je v něm za více jak 160 minut zobrazeno, už je jednak okoukané (a není to tím, že bychom to v dospívání sami prožili) a jednak součástí příběhu, který bez výrazného poselství těžkopádně propluje kolem diváka a nezanechá jedinou byť jen trochu výraznější emocionální stopu. Smekám před Linklaterem, že se do něčeho takového vůbec pustil, ale k titulu "filmová událost" schází Chlapectví tolik podstatných věcí, zajímavějším vývojem hlavní postavy počínaje a alespoň jedním překvapivým "životním" zvratem konče, že mám sto chutí mluvit o promrhaném potenciálu i tvůrčím čase. Mé myšlenky jakoby v závěru shrnula plačící Patricia Arquette slovy: Zkrátka jsem čekala něco víc... 70% (11.10.2014)

Klobouk dolů, že někdo vydržel 12 let vytvářet film. Jenže nebýt toho, myslím si, že by jinak měl film velmi, až kriticky nízké hodnocení, protože příběh je téměř o ničem. Lidé v dnešní době mají rádi příběhy plné zvratů a kde se něco děje. Na to, že film trvá skoro tři hodiny se film točí stále okolo toho, že se rodinka stěhuje, nebo že se každý rok sejdou děti na pokec s tátou, kde vedou velmi nudné dialogy o ničem. To mě na tom štvalo nejvíc, protože když už si dal někdo práci s vytvářením filmu po tak dlouhou dobu, mohl si dát i krapet větší práci na příjemném, klidně i dramatickém příběhu s rozumnými dialogy. Jinak růst dětí bylo super sledovat, za to bych dal plný počet, jenže příběh stál za starou belu. (13.12.2014)

Je to dosť dobrá dráma od Richarda Linklatera. Má zaujímavý príbeh o chlapcovi, ktorý žije so svojou sestrou a rozvedenou matkou a chystajú sa odsťahovať do iného mesta, aby si matka mohla urobiť školu, čo sa deťom ale moc nepáči, keďže chcú čo najviac času tráviť aj so svojim skutočným otcom. No aj tak sa tým moc nezmení a tak chlapec v priebehu rokov dospieva a prežíva všetko dôležité, čo aj jeho rovesníci. Spracovanie sa mi páči, určite musím pochváliť tento originálny a skvelý nápad na točenie filmu v priebehu dlhých rokov, kedy herci prirodzene starnú, ako aj ich postavy, takže to celé pôsobí nielen realistickejšie, ale aj tak osobnejšie, kvôli čomu ma to vtiahlo a všetko som im to veril. Jedine ma trochu mrzí, že film neobsahuje ani jednu zásadnú scénu, skôr to pôsobí tak vyrovnajšie a paradoxne ani hlavný hrdina mi nesadol až tak moc, ako by som chcel, jeho postava síce bola celkom dobre zvládnutá, no viac mi sadli všetky výraznejšie okolo neho. Ale aj tak sa je rozhodne na čo pozerať, dej pôsobí po celý čas dostatočne zaujímavo, aj keď je vlastne len zo života a tak si v tom každý nájde aj viacero svojich vlastných skúseností, má to výbornú atmosféru, plno zaujímavých postáv, pričom ma bavili hlavne všetky tie rozhovory s otcom a tá dĺžka nie je ani najmenším problémom, tie necelé tri hodiny prejdú ako nič. Takže ma to skutočne bavilo od začiatku až do konca. Herecké obsadenie je na tom dobre, ako som spomínal, jedine ten hlavný hrdina mi až tak dobre nesedel, ale Ethan Hawke ako otec je tu perfektný, k tomu Patricia Arquette ako matka, získala si ma aj postava sestry a k tomu ešte plno výborných menších postáv. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, Richard Linklater toto ovláda bezchybne, takže tu mu nemám čo vytknúť. Na tento film som sa veľmi tešil, nielen kvôli tomu nápadu, ale hlavne preto, že Linklater je talent a síce sa neubránim čiastočnému sklamaniu, hlavne po jeho perfektnom Pred polnocou, z ktorého som bol úplne nadšený som už čakal zbytočne mnoho, ale aj tak je to stále vydarený film, ktorý by si mal pozrieť každý filmový fanúšik. 77% (06.09.2014)

Snímok plný úvah a návodov pre dospievajúceho jedinca, ktorý sa vďaka vplyvu rodičov či okolia učí vzorovo prežívať svoju mladosť. No a keď budem podrobnejší a hlavne precíznejší v popise "Boyhood", tak ide o drámu bez dramat, ktorej samotné hodnotenie je minimálne o 30% premrštené vďaka originálnemu spracovaniu. Musím uznať že nápad je to skutočne skvostný, no čo tá neuveriteľná, takmer žalostná nuda? Normálne som zabil takmer tri hodiny svojho života počúvaním neustálych múdier, ktoré sú pre mladých v danom veku hlavného hrdinu asi tak zmysluplné, ako hádzanie hrachu o stenu. Vo vlastných očiach, pred samým sebou, absolútnym hrdinom za dopozeranie do úplného konca. Konca sveta. (19.12.2014)

Režisér se s herci scházel každý rok po dvanáct let vždy na jeden týden natáčení. Tento u celovečerního filmu unikátní časosběrný postup dává filmu něco zcela jedinečného – možnost autenticky zachytit proměnu jedince. Chlapectví je však scenáristickou fikcí, která ale působí velmi nenuceně. Trochu paradoxní je, že si Linklater nenapsal více dramatičtějších scén, za čímž může být snaha působit maximálně pravdivě, dokumentárně. Mason tak prožívá klasické fáze každého puberťáka, ve kterých si asi každý najde něco svého, což je asi jedním z faktorů, proč má film tolik pozitivní kritiky. Zažívá první lásku, rozvod svých rodičů, nové partnery matky, stěhování, střední školu a objevení zcela nové dimenze skrze nástup na vysokou školu. Chlapectví je příjemný film s minimem hluchých míst, velice přesvědčivou Patricií Arquette, mladými neherci, ale nezapomínejme, že jde o velice promyšlený snímek, který zabral stovky hodin práce a jistě i opakování scén, aby vše působilo přirozeně a hladce. Dojímaní nad „příběhem, který napsal sám život“ tedy není na místě. Ovšem kvůli pocitu, že jste za tři hodiny spoluprožili 12 let života úplně cizího člověka, aniž byste si připadali ošizeni o nějakou část, film rozhodně stojí za vidění. [49. MFF KV] (28.05.2021)