Příběh mého syna

Absolútne chápem, že sa môže pre niekoho stať tento film veľmi zásadným emocionálnym pôžitkom. Mohol by som vymenovať všetky jeho klady a zápory, ale čo z toho, keď je to hlavne veľká nuda a subjektívny čas sa tiahne niekam k trom hodinám. Mladí krásni rozorvaní ľudia cítia, že "something in the way" a otvárajú dvere gýčovitej melodramatičnosti a pátosu. Krátke sekvencie vojny pripomínajú klipy MJ typu Heal the world, alebo Man in the mirror. Nechcem, aby takto vyzerali súčasné talianske filmy a nechcem, aby takto vyzerali filmy o vojne v bývalej Juhoslávii. (25.09.2015)

Příběh mého syna je mým oříškem k rozlousknutí, co se týká hodnocení, protože moje pocity byly hodně sinusoidové. I když příběh sám o sobě je velmi zajímavý na zpracování a i to spojení se Sarajevem tomu přidává na uvěřitelnosti, tak se nemůžu ani po pár dnech po zhlédnutí zbavit dojmu, že Sergio Casttellito chtěl až příliš donutit moje slzopudné kanálky k činnosti a to se mně dost příčí. Ani mě moc nechytlo to rádoby chvílemi umělecké pojetí, které bylo nejvýraznější v té střední části. Každopádně nejpůsobivější scény byly s Askou, kterou výborně hrála Saadet Aksoy. Takže ve výsledku je to opravdu velmi slabá trojka a zase platí, že méně někdy může znamenat víc. (07.09.2013)

Totální scenáristický galimatyáš. Film velmi silný v samostatných momentech a v hereckém obsazení, ale v celku působící jako nesourodý mix Incendies a One Day hrající si na něco extra, co vás ohromí. Na cestě k ohromení však stojí řada nudných, či nefungujících překážek a na můj vkus přehnaně překombinovaný děj, který postupně sám sebe pohlcuje a trochu i zesměšňuje. Díky zmíněným jednotlivým scénám a díky krásné Penélope a "tvářím se stejně jako v Into the Wild" Emilu Hirschovi ve mně film zanechal jistý zážitek, nicméně zklamání z nezvládnutého scénáře ho převyšuje. 6/10 (20.01.2016)

Asi tak stokrát lepší než V zemi krve a medu, naivní pokus Angeliny Jolie o natočení příběhu z války v Bosně. Veškeré reálie jsou tu až překvapivě správně, dokonce včetně jazyků, kterými postavy mluví. Současné Sarajevo výjimečně autentické a zároveň jen tak akorát na pozadí. Příběh je možná lehce přitažený za vlasy, ale události z Bosny mi přišly pojaté tak akorát výstižně, ani ne příliš pateticky, ani ne úplně mimo. K příběhu se příliš vyjadřovat nepotřebuju, protože kdyby se to odehrávalo kdekoli jinde, tak bych se na tenhle film v životě nedíval. (07.01.2014)

Po úvodních padesáti minutách je divák nucen upadnout do apatie, z níž jej vysvobodí až pískot hlavního sudího Jecha (ano ano, ten, co dostává výživné od příbramského muže no. 1 Jardy Starky). Penélope je úžasná - neustále ječí na svého synátora, že ty brambory chtě nechtě oškrábe, ječí na svého chotě, jež penetruje sarajevskou sboristku a konečně řve na JUGOSLÁVSKÉHO DON JUANA kvůli nečestnému šlapáku na achilovku. Interesantní je rovněž skutečnost, že absolutně netušíte, v jaké že době se právě prezentovaná scéna odehrává. Suma sumárum je to obnažená bída bodující odhaleným trupem té božské la spagnole! 40% (01.05.2014)