Zombi 2

Je to veľmi podpriemerný film, ktorý patrí medzi najhoršie zombie horory, aké som kedy videl. Má slabý príbeh, ktorý je nudne spracovaný, pretože dlho trvá, kým sa začne niečo diať a ked´ sa už konečne niečo začne diať, tak je to aj tak trápne. Hlavní hrdinovia sú katastrofálny, pretože tak extrémne nelogické správanie postáv som ešte asi v žiadnom filme nevidel ako napríklad žena sa pozerá ako zombia pomaly vychádza z hrobu a miesto toho, aby bežala, tak čaká, kým jej odhryzne z krku. Všetky zombie sú pomalé a nemotorné, zaujímavé, že akurát zombia, ktorá súperí so žralokom je šikovná a obratná. Ale je tu celkom dobrá scéna s napichovaním oka na drevo a dobrý koniec s celosvetovou katastrofou. Jediný horší zombie horor, aký som videl je už iba Zombie prichádza. Objektívna kvalita filmu- 30%, film sa páči mne na 25%. (27.08.2007)

Toto teda nie je veru žiaden George Romero. Lucio Fulci kope úplne inú ligu (síce nižšiu, ale až nechutne tvrdšiu), i keď hrá práve ten istý šport (zombie-horror). Nekazí image talianskej horrorovej školy a servíruje divákovi štedrú porciu krvy, mozgov, hnusu... Najsilnejšiou a najoriginálnejšou scénou filmu je podmorský atak zombíka na potápačku a následný jeho stret so žralokom.. Tak to sa len tak nevidí. Zombi 2 sa nekončí klasikým happyendom, čo tiež mierne zvyšuje jeho kredit. *** (11.02.2008)

Fulciho celkem vydařená řezničina plná zombíků. Zpočátku se film rozjíždí pomalu, ale jakmile čtveřice hrdinů dorazí na hledaný ostrov Matool, začíná boj o život s hromadou oživlých mrtvol. Kamera si libuje v detailních záběrech kousnutí či ustřelených hlav. Hlavní hrdinové nemají proti přesile šanci a jedna z mých favoritek Olga Karlatos, v roli manželky lékaře Paoly, se stane doslova "švédským stolem" zombíků. S ohledem na dobu natáčení, to určitě patří k těm lepším hororům. Italská klasika určitě nezklame a závěr filmu je to správné co k hororu patří. (16.01.2014)

Brakoví producenti jsou z převážné většiny šejdíři a bezskrupulózní prospěcháři, přičemž zvláštní uznání si pro svou dravost a vynalézavost zaslouží ti italští z druhé poloviny sedmdesátých let. Bez ohledu na autorská práva či obchodní známky produkovali rychlokvaškové plagiáty jakéhokoli amerického titulu, který měl úspěch v Evropě – např. po úspěchu Hvězdných válek (Star Wars, 1977) rychle přišli s aušusovou Hvězdnou srážkou (Scontri stellari oltre la terza dimensione, 1978) a na nadšení z Lovce jelenů (The Deer Hunter, 1978) zareagovali okázalým akčňákem L'ultimo cacciatore (Poslední lovec, 1980). Není divu, že když se evropské publikum hrnulo na Romerův Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead, 1978), uváděný pod názvem Zombi, přispěchali s projektem na falešný sequel. Tvůrci v čele s režisérem Luciem Fulcim nicméně usoudili, že výpravnému obrazu globální apokalypsy nemohou se skromným rozpočtem konkurovat, takže si z originálu přivlastnili pouze distribuční titul, a jinak se snažili od vzorového snímku co nejvíce odlišit. Zombie proto vrátili zpět do jejich původního karibského prostředí a spojili je s explicitně krvavou estetikou, na kterou lákala také nastupující vlna italských kanibalských exploatačních snímků odstartovaná Posledními kanibaly (Ultimo mondo cannibale, 1977). K výslednému úspěchu zásadní mírou přispěl maskérský mistr Giannetto De Rossi, jenž navzdory spartánským podmínkám vytvořil hrůzostrašně naturalistické masky desítek oživlých mrtvol a především nespočetné gore a splatter efekty. Snímek s prostinkým dějem, kde mladá Anne v doprovodu reportéra Petera přijíždí na tropický ostrov, aby zde pátrala po svém otci, ale místo něj nachází jeho napůl vyšinutého kolegu a mrtvoly vstávající z hrobů, je vystavěný jako mechanický řetězec brutálních atrakcí. Již dvě krvavé sekvence před úvodními titulky nastaví tón a tempo celého snímku. Zombi 2 se stala mezinárodní senzací a podle neověřených zdrojů v tržbách překonala dokonce i iniciační Úsvit mrtvých. To už zbystřili také další producenti a započal boom italských zombie filmů, které ale kopírovaly hlavně Fulciho a ne Romerův koncept. Pochopitelně se objevily také filmy, které se svými názvy snažily navozovat dojem přímé spojitosti s průlomovým titulem, ale oficiální pokračování Zombi 3 (1988) vzniklo až o devět let později. Fulci na svůj hit navázal snímkem Páter Thomas (Paura nella città dei morti viventi, 1980), který se stal první částí jeho tzv. gotické trilogie tvořené dále filmy Brána do záhrobí (L'aldilà, 1981) a Dům u hřbitova (Quella villa accanto al cimitero, 1981). (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Kouzlo prvního zhlédnutí před lety poněkud vyprchalo. Jednu chvíli jsem dokonce uvažoval o snížení hodnocení na 3*. Nakonec zůstanu u původního, jelikož závěrečný masakr mne potěšil. Film samozřejmě proslavily dvě scény - útok žraloka a tříska nořící se do oka. Mně se navíc líbilo i vstávání mrtvých z hrobů (nikdy jsem se příliš nesmířil s tím, že zombie v současných horrorech lítají jak na raketový pohon - copak mrtvý, byť je nemrtvý, může být rychlejší než živý? Pěkná konina...), skvělé masky a zdařilé gore efekty - vytrhávání kusů masa z těl a následné gejzíry krve vypadají i dnes moc pěkně. A závěr? Prostě Fulci... Nakonec nesmím zapomenout na typicky italskou geniální hudbu (zde míchanou s africkými rytmy a skřeky) mistra Frizziho. (13.04.2015)