Útok na Bílý dům

Jsem asi příliš malý žánrový fajnšmekr, abych si dokázal další onátělníkované tančení Dredericka, pardon, Channinga Tatuma v dešti - tentokráte kulek - užít tak jako bych to jistě dělal, kdyby mi bylo dvanáct. To jsem totiž nadšeně hltal daleko (ve všech ohledech) lacinější akční béčka. Teď už se můžu jen uchechtnout, když černý prezident v romantických záběrech obdivuje pomník Abrahama Lincolna, dvanáctileté děvče mává prostřílenou americkou vlajkou a asi francouzsko-ruská (who cares, že?) banda slizkých padouchů podniká patriotické akty, při kterých létají na všechny strany vraky aut, kusy budov a statisíce střel - to vše za striktního lamího PG-13. Tohle prostě ne, a nevím kde je chyba, protože Commando je objektivně daleko pitomější, ale baví mě dodnes o několik řádů víc;) White House Down je prostě naprosto nevinné mozek vypínající popcornové chroustání, což z něj vedle cíleného propagandistického zla Olympus Has Fallen dělá téměř svátost, ale kdybyste se mě zeptali, na co z toho se máte podívat, pošlu vás (s varováním) do náruče R-kovému Butlerovi. Pro mě je tohle naprosto zbytečná záležitost a ani chromované RPGčko v opěradle prezidentské sedačky v Beastovi to nezachrání... 50%, protože natahovat to dost přes dvě hodiny je ubíjející. (31.01.2014)

Příjemné překvapení v podobě dokonalého letního výplachu. Roland Emmerich přichází zatím s nejsympatičtějším blockbusterem roku, který se nebere vůbec vážně a jde mu hlavně o pobavení publika, což si myslím, že se mu bez problému podařilo dokonale. Je to plné odlehčeného humoru, příjemného nadhledu a naivity, což mi s příměsí slušné akce, patosu a velmi cool ústřední dvojce sedělo perfektně. 8/10 (18.07.2013)

Vzhľadom na Emmerichovu povesť tu americká vlajka neviala tak často, ako som si myslel. Je pozoruhodné, že v rovnaký čas vznikly dva filmy s rovnakým dejom. Na mňa lepšie zapôsobil film A. Fuqua s G. Butlerom, ale ani toto nebolo zlé. Emmerich zlákal nečakane veľké množstvo známych mien a mnohým z nich určite nevadilo, že jeho filmy nikdy nemali oscarové ambície. Film ma dlho nelákal, počkal som si na premiéru na tv Markíza. Trošku som ostal zaskočený, pretože z plagátu k filmu som si myslel, že J. Foxx je jedným z prezidentovej ochranky a on rovno druhý Obama...Celkovo slušná akčná jednohubka v istých momentoch pripomínajúca klasiku Smrtonosná pasca. Ch. Tatum sa pokúša i hláškovať, ale Willis je Willis...60%. (21.06.2015)

„Pane, toto je váš nový kód pro odpálení raket!“ Jak vidno, prezidentské křeslo je v rukou kazisvěta Rolanda Emmericha pořádně horké. Do poloviny to ještě jde, jakmile ale vezme ten stávající s obličejem Jamieho Foxxe do ruky raketomet, legrace jde stranou. Právě odlehčenost a nadhled, o které se tvůrci snaží, se k téhle látce moc nehodí. Zřejmě úmyslně tu tvůrci sázejí na nejokoukanější žánrové zvraty a volají do světa, ať si diváci tuhle kupu klišé náležitě užijí. Jenže když střílel John McClane (tady John Cale, to je náhodička) v budově firmy Nakatomi evropské teroristy, mělo to šťávu, když bez bot a v bílém tílku vymýšlel možnosti, jak jim jejich pečlivě naplánovanou akci znepříjemnit, bylo to fajn, když tu a tam pronesl nějakou sebeironizující hlášku, bylo to ještě víc fajn. Jenže pohled na jedenáctiletou holku mávající před polozbořeným Bílým domem americkou vlajkou a snažíc se odvolat blížící se letectvo, fajn prostě není. Když pak musíme poslouchat neuvěřitelné žvásty televizních štábů nebo hlavounů kdesi v bezpečné vzdálenosti od symbolu Ameriky, začíná lehká nevolnost. Pocta devadesátkám možná potěší, ale to je asi tak všechno. Úvod je na daný žánr poměrně utahaný, střed velmi slušný, závěr doslova tragický. Ssázka na starou dobrou akci je sice fajn, ale to, jak Gerard Butler rozsekal komando severokorejských teroristů, mi sedlo o poznání víc. Emmerichova akce se velmi rychle začne zajídat, okoukané situace (toporný Tatum a jeden dva grázlové proti němu) tak nějak nepotřebujeme vidět znovu!! Přímý souboj s Butlerem prostě tahle sestava prohrává, instantní polévky taky moc nemusím!! (23.08.2013)

Přijemný retro návrat do doby Smrtonosných pastí, Posledního skauta a snad i trochu Skály, či Přepadení v Pacifiku. Emmerich se nikterak nestydí za regresi do přelomu 80. a 90. let, v patosu a klišé si vysloveně rochní, což je někdy i přes patrnou nadsázku trošku otravné, ale těmito trivialitami nikdy nezastíní příjemně zamotaný scénář. Ač je expozice o pár minut delší než by se slušelo, akce se nakonec stihne naservírovat více než dost. Ke slovu se dostane i pár vtipných, či stylově cool momentů a celkově je vizuál rozhodně povedený. Příjemně překvapí, že i přes hektický střih jsou akční sekvence poměrně přehledné (viz fuj Elysium), ale možná bych i tak ocenil drobné zpomalení v několika místech - už jen proto, že v 80./90. letech se tak rychle nestříhalo. White House Down sice na špičku akčních filmů nedosahuje, ale protože si myslím, že kvalitních old school akčních filmů je vlastně docela málo, musím patřičně ocenit, když se jeden takový objeví... Byť s 20letým zpožděním :) 7/10 (05.09.2013)