Americký sniper

Cooper mieri vysoko, chce uznanie a Oscarov. A Eastwooda do toho zlákal evidentne na vysoký honorár. Ináč by do toho Clint nešiel, scenár zas toľko priestoru pre jeho rozprávačské nadanie neponúka (citové scény s manželkou by zvládol kdekdo). Jednoduchosť a priamočiarosť filmu, ktorý neprináša nič nové pod helmou a opiera sa výhradne o potenciál real-life osudu skutočného Chrisa Kylea na jednu stranu poteší (film strhne, aniž by na diváka kládol vyššie požiadavky), no pre využívanie všemožných klišé a absenciu osobitosti (ktorou disponoval identicky vystavaný, ale menej polopatický The Hurt Locker) na Oscarov nemá nárok. Ak teda Akadémia nemieni až tak okato priznať, že je to viacej o politike ako filmoch. Centrálna akčná scéna (Butcher+vŕtačka+chlapec) majstrovsky zostrihaná. Zato druhá polovica potrebuje skrátiť. (17.02.2015)

Příjemně nezaujatý melancholický pohled na člověka, který sice nebyl žádný velký myslitel, ale myslel to dobře. Americký sniper Chrise Kyla neglorifikuje, spíše z něj dělá smutnou oběť kruté války i vlastní šlechetné potřeby pomáhat druhým. Upřímně přiznávám, že jsem se bál, aby se nejednalo o druhého Kazatele Kalašnikova, ze kterého mi onehdy bylo velmi nevolno, nicméně bál jsem se naštěstí zbytečně. Clint Eastwood dokázal většinu nebezpečných klišé, která číhala za rohem, za tím rohem také udržet a příběh natočil se svým obvyklým chladně nezaujatým naturalismem. Mrzí mě jedině, že film jel podle mnohokrát viděné šablony a že zpracováním není trochu výjimečnější. Konec jsem ale nečekal (protože jsem o skutečném osudu hlavního hrdiny nevěděl nic) a opravdu se mě dotkl. (29.05.2016)

Príbeh zaoberajúci sa súbojom dvoch mužov na život a na smrť so vzduchovkami v rukách, ala majora Konigema, preoblečeného z "SS" uniformy do habitu teroristu, ktorý poľuje na najlepšieho amerického snipera "Vasilijeva Zajceva", zablúdeného od brán Stalingradu k zrúcaninám ďalekého východu. Kým "Enemy At The Gates" je filmom s veľkým "F", toto čudo je doslovne mega sračkou s veľkým "S". Mňa už tieto snímky spracované pre propagandu hrdého vlastenectva na úkor rodiny, či boja za svetový mier mimo svojej krajiny, absolútne nedokážu ničím prekvapiť. Všetko je to na jedno kopyto. Doplnok roemingového free hovoru na účet volaného počas akcie, je ako vystrihnutý z najlepšieho sitkomu Bennyho Hilla. Logiku postrádajúca zápletka, kedy "Legenda" (nie Will Smith) uprednostňuje vlastné víťazstvo jednotlivca pred bezpečím ostatných členov "zmrzlinárov" v uniformách, je toľkým fiaskom, ako potlesk ruského fanúšika po víťazstve Rockyho Balbou nad Ivanom Dragom v Moskve. Kým málomyselný divák tlieska, mne sa chce grcať. Každý však máme vlastný uhol pohľadu. (30.10.2015)

Ačkoli film se slovem "Americký" v názvu, v němž zazní, že "Amerika je tou nejlepší zemí na světě" si u mě zakládá na menší pozvraceníčko, nedopadl tento počin vůbec špatně. Clint Eastwood je protřelý tvůrce, vyvaroval se toho, aby z Chrise Kyla dělal národního hrdinu, nedémonizuje Al-Káidu víc než je nutné, zdržuje se patosu a přitom neopomíjí důležitý psychologický rozměr hlavní postavy. To vše dělá z Amerického snipera obstojný film o moderní válce a o životě vojáka, který neumí nebýt vojákem... 7/10 (18.01.2015)

Tři roky střílet do zblbnutí během té spravedlivé „obranné války“ v Iráku ženy a děti, to je jistě chvályhodné, nesmírně patriotistické a nejedna texaská máma s texaským tátou z toho roní slzy štěstí, jak se jim ten kluk poved. Je to také ale ta nejlepší cesta uhnat si vcelku kulantní PTS. Vaše stará se okamžitě nakazí, chytne permanentní PMS, a tak je potom mnohem příjemnější trávit čas s ostatníma gumama v zákopech a dělat "hu-ha", než čurákovat doma v dosahu té harpyje a užívat si vzájemně své syndromy. „Bránit“ svou vlast v tisíce kilometrů vzdálené perské prdeli je navíc dle amerických měřítek velmi hrdinské a tolik hrdé vdovy jsou odměňovány zmuchlanou vlajkou, která je pak určitě šuká, stará se jim pečlivě o fakany a nosí domů pravidelně výplatu. Al Kajdy a jiných tenoristických uskupení je i plný Jemen, Omán, Sýrie, Saudská Arábie a dokonce i Malajsie, ale tam kdovíproč soudruzi Ameriku bránit nejezdí. Zřejmě proto, že jsou perské koberce v maloměstských amerických domácnostech v současné době dost IN. Ač jsem čekal patetickou a kýčovitou poluci senilnějícího starce, na něhož už za placem určitě někde číhá Bledý jezdec, zhostil se toho Klint opravdu obdivuhodně důstojně. Je to spíše válečné než drama, svižné, vesměs skrytě neagitující všechny ty astrofyziky, molekulární mikrobiology a nukleární vědce do těch skvělých a kůl ozbrojených seal, smysluplné a uvěřitelné akce pokokot, možná bych se nebál říct až tři prdele, a hlavně!!! žádná z těch duchaplných marinád neodkráčí po svých po pádu na šutráky ze stometrových skal, a když je nějaká ta hadrová hlava střelí, dokonce i umřou! Otylý Bredly navíc střihnul toho vybouchaného vidláka naprosto famózně, a tak bych tomu za pomocí lingvisticky vytříbeného citoslovce „Vytk, vytk!“ vytknul snad jen ten klišovitě ohraný souboj znepřátelených snajprů o to, kdo koho na pár kiláků trefí do oka co nejblíž zorničce, a samozřejmě mírnou glorifikaci bezprecedentní invaze světospásných pamrdů na území suverénního státu. (19.01.2015)