Smrt čeká všude

Opravdu vynikající válečné drama. Jeho tvůrcem je navíc žena a ten nový pohled na ryzí svět mužů je z filmu cítit. Namísto klišovité válečné akce s přehnaně implementovanou a mnohdy neopodstatněnou vrstvou patosu je Hurt Locker sestaven z množství v podstatě nezávislých (a dokola jedno schéma opisujících) příběhů (spojených hlavními hrdiny), z nichž je pak sestavena dějová osa snímku, osudy speciální pyrotechnické jednotky. Bez prvoplánových oslav, patetických záběrů a hudby je tu poznenáhlu předváděn skutečný hold vojenskému povolání. A míra empatie je veliká... Režisérka Kathryn Bigelow natočila mnohem reálnější reflexi válečné traumatizující mise než většina hollywoodských mužských rádobyspecialistů na tuto tématiku. Akční scéna je tu upozaděna a kupříkladu výbuch rovná se především zpomalené záběry detailu explozí nadzdvižených kaménků, až potom přichází spíše popisný celek s rostoucím detonačním hřibem... Tenhle neutrální (a depolitizovaný) rastr dovoluje divákovi soustředit se na motivaci i narůstající přetlak kumulovaného stresu jednotlivých aktérů a ten si o to více uvědomuje jejich osobní hrdinství. Válka je lakmusovým papírkem krize civilizace, v níž vina jedince pozbývá významu, voják je též jen jednou z jejích obětí... Přesto ten civilizačně kritický tón v závěru přeroste do nečekaného významového obratu - v krizi je celý hodnotový systém současného západního člověka i jeho život sám - Hurt Locker se tak staví překvapivě po bok filmů jako je třeba Útěk do divočiny... Podobné filmy a seriály: Království, Mariňák, Generation Kill (05.06.2009)

(1001) Ta nervózní kamera mě silně znervózňovala. Jinak asi nejsem nejlepší druh diváka pro takový film, protože za á, jich podobných nemám mnoho nasledovaných (a kolik jich vůbec kvalitních vzniká?) a za bé, můžu leda posoudit, jak režisérka zachází s filmovými postupy, ale nemám dostatek znalostí (dost velký přehled, vyhraněný názor) na to, abych dokázala rozklíčovat, jakým způsobem zachází s realitou, informacemi, (pravdou?). Protože z tohohle hlediska mám dojem, že její cenová senoseč byla zapříčiněna tím, že jde více méně o produkt, který se trefil do momentální poptávky. Trošku ve stylu toho, co ve svém komentáři praví uživatel verbal: (Parafrázuji:) Kdyby v roce 2009 Američané válčili s Německem, tak Oscara dostane Quentin Tarantino za Hanebný pancharty. Tolik jen poznámka k politice Akademie. Musím nicméně říct, že jsem si vcelku užívala, jak si nikdo nevšímá "příběhu" a že jde více méně o kresbu. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by se tady podařilo dosáhnout takové míry univerzálnosti, za jakou člověk obdivuje Četu, Apokalypsu nebo Olověnou vestu (protože takovými přirovnáním se to všudemožně hýří). Pokud se jim Smrt vyrovná, posoudím to až s větším odstupem, ale osobně si spíš myslím, že s dalším během času na tenhle film spíš zapomenu, než že by se mi některé jeho obrazy měly vracet. Řekla bych, že "na vině" je určitě práce se zvukem a hudebním doprovodem, protože já jsem ten typ, který dává přednost výrazné manipulaci místo nenápadného dokreslování. Od Marca Beltramiho se mi hodně líbila hudba k Vlaku do Yumy, ale od té doby to s ním šlo celkem do kytek. Hudba u scény prohledávání "prázdné budovy" mě možná udržela v napětí, ale žádný moment mě nezabil do sedačky a nedal mi najevo, že sleduji něco zásadního. Noční inferno obrazově působivé, ale zvuk nevyužitý naplno a tím pádem pro mě ta scéna opět spíš vyšuměla do prázdna. Možná je to taky tím, že se mu v ten moment kamera nepodívá do očí, které to všechno vidí. Možná je to taky tím, že scény nedostanou potřebný čas, aby se mohly proměnit v něco víc. Nevěřila bych, že si někdy budu stěžovat u filmu, který mě úplně nenadchnul, že je moc krátký, zvlášť když má dvě hodiny, ale je to tak: V některých případech to má dobrý důvod, proč jsou všechny ty "zásadní eposy" tříhodinové. A ten konec je obzvlášť taková zkratka na ránu. Doufám, že to byla nějaká znouzectnost a ne záměr. (06.11.2014)

Jednu hvězdu uděluji za vyšperkované scény, při kterým moje oči plesaly (příklad první výbuch nebo padající kulka) Druhá hvězda za scénu s cereáliemi..vtipně podaná neschopnost v obyčejném vybrání vloček.. Sice dokáže čelit smrti, ale nakupovat je pro něj tabu :o) no ale co si budeme povídat, já sama se seznamem v ruce stojím u košíků a bádám, kde ten mámou napsaný produkt mám asi hledat :o) Třetí hvězda za naběhlé žíly na rukou Jeremyho Rennera, vrrr…Čtvrtá hvězda za .. ehm..hups.. za co by měla být? Tím to pro mě asi končí… Na jednu stranu si vážím, že paní režisérka ve filmu nemoralizuje, nesnaží se ukazovat přílišnou krutost válek, ale na druhou stranu si říkám: „Je to opravdu to, co chci vidět?“ Film ve mně vyvolal mnoho otazníků.. Příkladem může být třeba počáteční scéna, kdy si specialista navleče do toho slušivého obleku a vy doufáte v to, že ho má ochránit. Jenže evidentně slouží jen k tomu, aby při výbuchu americký voják svou krví a vnitřnostmi nezašpinil ulice Bagdádu. To jsem zase ale netušila, že se podobná scéna bude opakovat a v tom okamžiku obleček svou práci plní.. Tak jak se v tom pak má hloupá a nevzdělaná holka jako já vyznat? :-( Raději se nebudu dále rozepisovat, protože bych byla schopná rozebrat kompletně celý film. Podle mého skromného názoru, má tenhle film své kvality, ale bohužel i hodně nedostatků,.. které mě donutili k rozhodnutí, že si znovu z The Hurt Locker pustím maximálně pár scén :o) Vysvětlení pro neznalé, tedy pro mě: Ochraný pyrotechnický oblek chrání hlavně proti střepinám...Největší nebezpěčí při výbuchu je ale vzniklý podtlak, který roztrhá plíce (nebo alespoň poškodí, takže se zaplaví krví a člověk se de facto utopí). Pokud je ten výbuch velký a pyrotechnik je moc blízko, pak mu oblek nijak nepomůže... :o) (10.03.2010)

Jakožto upomínka na Mariňáka naprosto spolehlivé. Škoda, že jakmile Bigelow začne komentovat svoje vlastní sdělení, tak film ztrácí rychlostí světla na jakékoliv autenticitě. Zato dusná atmosféra Iráku (přestože se jedná o Jordánské lokace) hraje první housle, a to naprosto strhujícím způsobem. Jo a to, jak režisérka nakládá s aspoň trošku známými herci, je k nepřežití inovativní. (03.03.2010)

Drsná adrenalinová válečná jízda, která je režijní prací Kathryn Bigelov opravdu kvalitně zfilmovaná. Jen mě zaráží počet vyhraných oscarů. Ani v nejmenším jsem nečekal, že sleduji budoucí oscarový trhák. Tento film hodnotím jako povedený nezávislý film, jelikož zisk tolika Oscarů beru jako hodně špatný vtip... (01.05.2009)