Americký sniper

Každý rok na oscary útočí nějaký válečný film, který přirozeně sází na patriotismus, přičemž slouží zároveň jako propaganda, což je pro americkou mentalitu vůbec nejlepší. To nás však v našich luzích a hájích zajímat nemusí. Alespoň mě tedy jde o něco jiného. Válečné filmy bych rozdělil do dvou skupin. Životopisné (Lone Survivor) a thrillery (Green Zone). Abych se přiznal, preferuji spíše ty životopisné, které bývají akčnější a víc se soustředí na atmosféru a dopad té kruté řežby na vojáka(y) samotného. A zjevně i akademie, jelikož právě loňský Lone Survivor se Americkému sniperovi dosti podobá a také útočil na nominace. Ten však neměl na režijní stoličce Clinta Eastwooda, kterému to v novém tisíciletí za kamerou obzvláště svědčí. A jelikož už není zrovna nejmladší, obdivuji ji ho i za to, že se vydal natáčet něco podobného i za oceán. A pak je tu samozřejmě samotný sniper Bradley Cooper, kterému jsem věřil naprosto vše...určitě nebylo lehké se do role vojáka Navy Seals naplno vžít, ale dle mého se povedlo na výbornou. Mě zkrátka tohle duo nezklamalo, nenudil jsem se a naplno si vychutnal další válečný film z Iráku. PS: Důležité upozornění : Nejsem naivní, abych si myslel, že události vykreslené ve filmu v maximálně idealizované podobě se skutečně takto staly. Průšvih u lidí, co si to myslí, to je ovšem problém jak umění, tak masmédií. Já se soustředím na film, který si chci maximálně užít a jestliže je stejně důležité oddělovat kariéru herce od jeho osobního života (ve valné většině značně zdiskreditovaného bulvárem), potom také cítím potřebu oddělit rádoby životopisný film od reálií. Je nemístné a naprosto zarážející, jakým způsobem film Clinta Eastwooda interpretuje příběh "hrdiny" jinak a v nejhorším významu proamericky (i když proti patriotismu rozhodně nic nemám), ale holt se stalo a nechci tím ubírat kvality samotného filmu, když mě bavil a pohltil mě. Bohužel za vysokou cenu, ale tak to ve filmovém průmyslu zjevně běžně chodí. ...90%...[4.3.2015_ČSFD projekce_Cinestar Černý most] (26.01.2015)

Filmy o Američanoch v moderných konfliktoch moc nevyhľadávam, s ich typom zahraničnej politiky sa nestotožňujem, preto aj to delenie na tú relatívne kladnú a zápornú stranu, čo je pre mňa v tomto žánri dôležité nie je také, ako by som potreboval, ale na tento film som bol predsa len dosť zvedavý, keďže mám rád sniperskú tématiku a aj Clint Eastwood má u mňa dostatočný rešpekt a nielen, že nesklamal, ale dokonca som s výsledkom až prekvapivo spokojný. Hlavný hrdina síce nie je práve niekto, komu by som dokázal výraznejšie fandiť a obávať sa o neho, ale aspoň mi to jeho správanie počas rozmanitých situácií, či už bojových alebo civilných prišlo vzhľadom na pomery okolo neho pochopiteľné, rovnako aj ten tunajší americký patriotizmus mi prišiel podaný znesiteľne a tak som si k nemu aspoň nevytvoril odpor, čo bol pre mňa v tomto prípade asi základ a mohol som sa naplno venovať všetkému ostatnému. Veľkým plusom je, že dej sa až prekvapivo veľa času odohráva na bojisku, kde sa je stále na čo pozerať a nájde sa tu mnoho akčných sekvencií, z ktorých síce žiadna neberie dych, aby nútila pustiť si ju znovu, ale sú rozmanité, kvalitne natočené a jednoducho dostatočne zaujímavé, aby sa na ne pozeralo dobre. A najviac ma bavil hlavne ten dlhodobý súboj s nepriateľským sniperom, ktorý to nadmieru osviežuje. Ale rozhodne nesklamú ani sekvencie z civilu, ktoré sú síce presne také, ako sa aj dajú čakať, ale bavilo ma to a vôbec by mi nevadilo, keby sa civilnej časti venovali aj viac. Takže dejovo ma tu bavilo prakticky všetko, čo som teda pôvodne určite nečakal. S hereckým obsadením nie som úplne spokojný, tu som mal prakticky pri každej postave pocit, že by sa dala nahradiť niekým ideálnejším, čo platí aj o hlavnom hrdinovi, keďže Bradley Cooper mi až tak kvalitný herec nepríde, čo mi vlastne dokázal aj tu, ale zase nie je to nič, čo by mohlo výrazneišie vadiť. Takže od Amerického snipera som mal síce rozporuplné očakávania, ale Clint Eastwood to zvládol veľmi kvalitne, bavil som sa od začiatku až do konca a po Čiernom jastrabovi zostrelenom sa jedná asi o najlepší americký film z ich moderných konfliktov, aký som videl. 77% (21.06.2015)

Vážení, vytýkat válečnému filmu, že obsahuje komplexní rodinnou zápletku hlavního hrdiny, je teda pěkná píčovina. Nebýt tam ty trampoty depresivní hospodyňky v krizi středně intenzivní menstruace, tak by se z filmu stal suchopárný videomanuál na to, jak lze dvaatřiceti způsoby správně nahodit fasádu šedou kůrou mozkovou. A vůbec, Clint je starý kýčař, ten by tu špetku dojemného dramatu naprcal naprosto kamkoliv. I do receptu na gulášovou bábovku podle Ládi Hrušky by zvládl napasovat tragický osud piškotu, který ve Vršovické pekárně sjel omylem z výrobního pásu a byl tak po dobu tří nekonečných týdnů odtržen od své rodiny, až jej nakonec našel místní bezdomovec a s láskou ho jako vlastního namočil do vaječného likéru. A už vidím tu Kauflanďáckou reklamu: "Každý chleba je tragickým příběhem obilí, které se mohlo stát pivem, ale nevyšlo to. Happy endy prodáváme u nás za dvacet čtyři devadesát včetně zálohy. I Clintovi chutnalo!". A ač mi hezky sedl i Bradley, protože je to zkrátka chlap jak mešita, a Allah mi buď svědkem, že kdybych měl v oblibě zvedání stožárů v tunelech, tak bych se mu nezdráhal přeleštit kvér, ale jinak to byl film průměrný a táhnoucí se jak nazelenalý vaginální výtok od koulí až ke kundě. A závěr mě potěšil. Vytrvale odolávat syfilisu, aby vás nakonec zabily zkažený lasagně, to dokáže pokurvit reputaci. (21.01.2015)

Hodnocení tohoto filmu trpí, protože, kdo nesouhlasí s americkou zahraniční politikou, tak tento film odsoudí bez ohledu na jeho kvality. Samozřejmě i mně vytanulo na mysl, zda všechny ty Chrisovy zásahy byly v reálu tak jednoznačně správné a morální, jak to film podsouvá. Je jasné, že v Iráku sestřelili kde co a uniklé záběry z Wikileaks to dokazují. I tak je pro mě jeho osoba jednoznačně smutným hrdinou a ani náhodou zločincem. Samotná akce v bojišti pro mě byla strhující, a to skutečně často strhnut v akčním filmu nebývám. Je to skvěle sestříháno, skvěle zahráno a podáno uvěřitelnou formou. Závěr filmu byl zdlouhavější, ale samotné vyústění bylo hodně překvapivé a nutící k přemýšlení. (04.03.2015)

Zaznívá to pokaždé a milerád to zopakuju. Clint Eastwood to znovu ve čtyřiaosmdesáti letech nandává svým klidně o dvě generace mladším kolegům. Nějaký zásadní zážitek schází, co si budeme nalhávat. I tak je to na palec nahoru. Přenést pomocí autentické kamery válečné peklo a ožehavé americké otázky na stříbrné plátno se v poslední době rozhodlo víc tvůrců (třeba Kathryn Bigelow jednou výtečná, napodruhé nesmírně chladná a akademická), Eastwood určitě proklouzl do té lepší poloviny. Vybral si skutečný příběh, který tragicky skončil teprve nedávno, na počátku roku 2013. Slavný odstřelovač z elitní jednotky amerického námořnictva Chris Kyle, který měl rekordních 160 smrtících zářezů na pažbě z iráckého tažení, se stal obětí amerického střelce trpícího posttraumatickou stresovou poruchou. Než se tak stane, jsme svědky jeho čtyř turnusů v nepřátelském prostředí. A návratů domů, vítání potomků, keců o obraně milované vlasti i rozkladu jednoho texaského kovboje, který přichází o chvíle s dětmi a manželkou a stejně tak o kamarády v boji. Co si budeme nalhávat, počet sebevražd v americké armádě se dal každoročně počítat na stovky. Z oficiálních údajů Pentagonu vyplývalo, že počet byl v některých letech vyšší, než kolik vojáků zemřelo v Afghánistánu. Tihle bouráci holt válčí po návratu domů dál.. Lehce obtloustlý Bradley Cooper je velmi slušný, ale výkon Jakea Gyllenhaala je s jeho porovnáním o třídu lepší, i když je to vždycky subjektivní pohled. Nicméně v té pětici vyvolených (nominace na Oscara za nejlepšího herce) mi v ní sedí nejméně. Legendární Eastwood po mírně rozporuplnějším období znovu přesný a velmi jistý. Jen to okatě gumové dítě si mohl odpustit.. (19.01.2015)