Stážista

Miluji, když někdo z obyčejné látky udělá neobyčejnou věc. Stážistu jsem vybral na základě milého námětu, ale upřímně jsem čekal spíše "jen" dobrou tuctovku. Nakonec je to film, u kterého mi dochází slova. Mě osobně se emočně neuvěřitelně dotkl, nesmírně mě to dojímalo... Upřímný feel-good film se srdcem na správném místě, vážně díky za takové filmy. (02.11.2015)

Dnes jsem při repríze přidal filmu hvězdičku a učinil jsem tak téměř proti své vůli. Snímek totiž obsahoval příliš mnoho mnou neoblíbených položek, jakými jsou například: slaďoučké dětičky, přehnaná naivita, klišoidy, patosoidy a Anne Hathaway. A byla to právě Anne Hathaway, která se mi postarala o nevšední zážitek, protože šlo o její druhou roli, při které jsem nepociťoval silnou nechuť a náběh na kopřivku. První rolí byla Bílá královna z Alenky. A i přes výše zmíněné nedostatky u mě dnes jasně převládl pocit, že se Nancy Meyers pokusila natočit lidsky milý film, a za sebe můžu konstatovat, že se jí to v zásadě povedlo. / Poučení: Nikdy není pozdě. (08.06.2022)

Hezký a lidský film, který splňuje všechno, co si pod tím člověk dokáže představit a zároveň nejlepší film od Nancy Meyers. Zápletka s důchodcem na stáži, který přezaměstnané šéfové pomáhá nahodit život do správných kolejí je sice triviální, ale je zrežírovaná s lehkostí a nenuceným humorem, že nad tím člověk nijak zvlášť nepřemýšlí. Navíc když Anne Hathaway a Robert De Niro hrají tak, jak hrají. Snad jedinou výtku bych měl k prvoplánovému dojáku v závěru. ale ten mi celkový dojem nezkazil. 95% (24.12.2015)

Nancy je děvče na vztahovky a tohle je už její několikátý film, který je na to zaměřený. Nemohu napsat, že by to bylo veledílo, na které v životě nezapomenu, ale je to milý film, který má myšlenku a to je asi na tom filmu pozitivní, že není tak úplně o ničem. Generační propast, která je a bude asi čím dále větší, stojí někdy na zamyšlení. S tím naprosto souhlasím a oba protagonisté Anna i Robert zahráli oba póly senzačně, takže v podstatě nemám větších výhrad. Nicméně je ten čtvereček s odřenýma růžkama. (25.12.2015)

Nostalgická utopie, která celou stopáž těží jen z imaginární morální kvality generace dnešních důchodců a jemných vmetání facek té mladší, zkažené a nepoužitelné. Jistě, De Nirovi vrstevníci hrdinsky vypalovali vesnice ve Vietnamu, znásilňovali pěstitelky rýže a na opiu vydlabávali mozky rákosnickým dětem z lebky bajonetem, ale když on ten Niro vypadá tak strašně elegantně a žužu, že museli být úplně všichni gentlemani, stejně jako když v těch šedesátých tvrdili jeho rodiče jak byli gentle lidi z předválečné Ameriky a ti hipící jsou vtipem evoluce. Jistý filosof Hugo Toxxx v jedné ze svých nejslavnějších prací pravil: "Každá generace bude srát na tu druhou", on to myslel jako dvojsmysl v podobě vydělávání peněz, ale pravdivé je to i samo o sobě. Robertek tedy celý film sentimentálně podává pomyslný robertek k uspokojení úplně všech postav, které si se svými pseudoproblémy nevěděly rady, dokud se na scéně v plné polní neobjevil předsenilní důchodce s kapesníkem v saku a kalkulačkou v kufříku. Ten film bohužel není vůbec ničím vtipný, ačkoliv má být komedií, je pouze příšerně uslzeně naivní a místo za bránici chce tahat za emoce. Místo aby stavěl důchodce do vtipných a pro něj nepochopitelných situací dnešního světa, naopak z něho dělá hlásnou troubu dnešního světa, který během deseti minut školí všechny ostatní a ti mu jen s propiskou a bločkem v ruce naslouchají jak severokorejští generálové Kimovi při prohlídce nejmodernější techniky v podobě zrezivělé ponorky z roku 1929. 44% (23.01.2016)