Ulice Cloverfield 10

Nejsilnější stránkou filmu je příběh, napětí a pocit nejistoty, kdy divák až do závěrečného finále netuší, zda John Goodman je únoscem či není a zda venku je vskutku kontaminovaná neobývatelná země či ne.Tenhle faktor solidně graduje atmosféru i napětí a nechybí i pár fajn nápadů, toť vše podtrženo solidními hereckými výkony. Bavil jsem se. 75% (07.05.2016)

„Crazy is building your ark after the flood has already come.“ Pokud máte za sebou tucet filmů o lidech v podzemní ponorce, kteří se schovávají před apokalyptickým děním na povrchu, nemůžou vás psychologické hry štědrého a pohostinného manžela Roseanne a jeho zvaných hostů nikterak strhnout (snad jen v úrovni dilematu zachránce/věznitel). Když dýchavičný John vytáhne ze skříně soudek s kyselinou, přijde sice brnkání na struny napětí a franšízy Cloverfieldu (tzn. dolary přinášející virální marketing), ale já jedu dál do Baton Rogue.. (01.04.2016)

Jistě by bylo podnětné rozebírat (virální) marketing filmu, osmdesátkové popkulturní odkazy a design (John Hughes), pozici Michelle mezi jinými soběstačnými ženskými postavami poslední doby, reflexi sílící společenské poptávky po autoritativním lídrovi nebo podrývání star systému obsazením Johna Goodmana do trochu jiné „taťkovské“ role, pro mě jde ale v první řadě o učebnicově vystavěný thriller, který důsledně zužitkovává veškeré informace poskytnuté v rámci jeho uzavřeného světa. Prakticky každý prvek, ke kterému je delším, detailním nebo hlediskovým záběrem navedena naše pozornost, lze označit za kompozičně motivovaný, ačkoli se třeba zprvu zdá, že má sloužit jenom k pobavení (infantilní koupelnový závěs s kachnou). U objektů, které se vracejí do hry s větším časovým odstupem, jsme navíc před jejich zapojením do děje nejprve slovně upozorněni, že na ně nebylo zapomenuto, aby jejich následné využití nepůsobilo jako deus ex machina (lahev s alkoholem, kterou Michelle na začátku při opouštění bytu bere ze stolu, později se o ní zmiňuje Howard a její hvězdný okamžik přichází těsně před koncem). Význam rekvizit zároveň není stálý a kupříkladu dívčí časopisy nás nejdříve upozorňují, že Howard zřejmě ztratil svou dceru, později se mění v součást zinscenovaného divadla (aby byla posílena iluze, že Michelle je jako Howardova dcera) a nakonec ve zdroj důležitých informací pro přežití. Každý dílek skládačký je dříve či později odůvodněný a je tak příznačné, že i skládání puzzle se z kratochvíle hrdinů změni ve znepokojivou nápovědu pro diváka, když Emmett dvojznačně upozorní, že pár dílků ještě chybí. A skutečně – v dané chvíli ještě neznáme celou pravdu, jak vzápětí vyjde najevo, čímž bere za své krátká nedramatická mezihra, během které zdroj ohrožení zdánlivě číhá jen venku. Podobně zneklidňující podtext má hra s hádáním slov, kdy je využito omezení vyprávěcího hlediska na Michelle – nevíme tudíž, co doopravdy ví Howard a stejně jako jeho dva „adoptivní potomci“ nedokážeme určit, zda stále hraje, nebo jim škodolibě říká pravdu. Zdánlivě zdržující scéna, ve které se Emmett a Michelle baví o svých promarněných životních šancích, je pak pro vyznění filmu naprosto klíčová a zejména jí Ulice Cloverfield 10 vděčí za emocionálně velmi silné a přitom – stejně jako celý koncept, na němž je zápletka založena (tři lidé v bunkru, z nichž minimálně jeden něco temného tají) – očistně jednoduché finále, které dává rychle zapomenout na zbytečně spektakulární (a úhlednou uzavřenost světa, v němž jsme se dosud nacházeli narušující) vyvrcholení. 85% (08.04.2016)

Jakožto hororový expert jsem měl již před projekcí neblahé tušení, že 10 Cloverfield Lane nebude žádný zázrak (viděl jsem totiž trailer, který mě naprosto ničím nezaujal), ale rozhodně jsem nečekal, že snímek svou kvalitou nebude stačit ani na ušmudlaný průměr. 10 Cloverfield Lane má s hororem společného opravdu pramálo. Schází mu atmosféra, absentuje napětí a především se neskutečně vleče. Stopáž v délce 105 minut byla zvolena zcela nepatřičně, jelikož kromě již zmíněných nedostatků si divák nevybuduje ani žádný hlubší vztah k postavám a jejich osud je mu tedy víceméně lhostejný. Zhruba od poloviny filmu už jsem netrpělivě vyhlížel jeho závěr, který s sebou naneštěstí přinesl i pořádnou porci nepochopitelné béčkovitosti. (17.05.2016)

Při zpětném pohledu nepůsobí snímek tak chytře, jak se během sledování tvářil. Jeho scénář totiž dlouhou dobu svádí k očekávání nějaké mystifikační pointy a la Sexmise a zatím... Film je zajímavý tím, že během své stopáže dokáže, podobně jako chameleon mění barvy, měnit žánry, ve kterých se pohybuje. Nejde o to, že by se v něm prolínaly různé žánrové prvky, on prostě chvíli funguje jako čistokrevný horor, aby se na jiném místě změnil v psychologické drama izolované skupinky lidí, o kus dál je z něj nefalšované sci-fi a jinde zase thriller o střetnutí s vyšinutým zločincem. Mimochodem, hlavní hrdinka má vážně smůlu. Ocitnout se po vážné autonehodě ve společnosti největšího magora na okrese opravdu není fér. Všichni tři herci odvádí odpovídající výkon. Mary Elizabeh Winstead v roli odvážné holky, co nechce svůj život prodat zadarmo, je sympatická a působí na mě líp než v podobně stavěné postavě v prequelu The Thing. Opravdovou lahůdkou je ale přítomnost Johna Goodmana v roli svérázného majitele nemovitosti s prazvláštními koníčky. Tohle je nesmírně vděčný typ postavy a John Goodman si ho náležitě vychutnal. Jakkoliv poté, co v závěrečné čtvrthodině přizná Ulice Cloverfield 10 definitivně barvu a rozplyne se iluze rafinovanosti, dojem trošku klesá, ale nakonec zůstanu na 4*, ať už se totiž pohybuje na půdě jakéhokoliv žánru, přináší přesně ty emoce, které má. Celkový dojem: 75 %. (09.07.2017)