Dej mi své jméno

Všechna čest hereckým výkonům Armieho Hammera a Timothéa Chalameta, ale hlavním hrdinou tohoto filmu a také nejsilnějším důvodem, proč je Call Me by Your Name jedním z nejlepších filmů roku, je režisér Luca Guadagnino. Neskutečně se mu totiž povedlo vystihnout atmosféru časoprostoru, v němž se takovýto příběh vůbec mohl odehrát. Léto v italské Lombardii, kde je vše prodchnuté bohatou historií, antikou a renesancí, láskou k vědění, fascinací uměním, filosofií a krásou jako takovou, tělesnou i duševní. Proto dává monolog otce na konci smysl, a i proto to mohlo být celé takové nekonfliktní. (25.12.2017)

Horúce talianske leto, kde sa nikto nepotí. Ak si človek odmyslí "provokatívnu" tému homosexuality a predstaví si v hlavných rolách muža a ženu, ostáva len priemerná nudná európska festivalovka s plochými postavami, ktoré sa miestami chovajú dosť absurdne a vyslovujú krkolomné až komické vety (otcov záverečný monológ!!!). Záverečná scéna je fajn, ale to je asi tak všetko. (04.03.2018)

Dva kluci v létě v osmdesátkách v Itálii. Jestli režisér není gay, tak jim jde aspoň hodně vstříc, protože ten mladší chodí furt nahoře bez. Ve vodě, v pokoji, v trávě, v lese. Mimochodem, skvělé fyzické herectví Chalameta. Je tak klackovitý, tak přítulný, otevřený, zranitelný, zraňující. Nebezpečný. Sobě i okolí. V nevyzpytatelném věku a rozpoložení, které znamená, že automaticky bude navěky popálen. I to, že popálí. ____ Skvělé scény s krásnou sochou vynořující se z hloubi zapomnění. Rozpomenutá, znovu uctívaná krása. Objev hebkosti broskve. Mohlo by to snadno působit sprostě, ale tady to spíš dojímá, jak se ten kluk za svou rozkoš stydí. ___No jo, no. Dva kluci v létě. Ale toho léta a té Itálie bylo moc. Zdálo by se, že těchto věcí nemůže nikdy být příliš mnoho, ale když jsou jen dekorativní a ne významové, tak znudí. Slunce svítí skrz listí stromů. Fajn. Ale nemusím to vidět v dlouhých, samou sebou se opájejících sekvencích. ___ Monolog otce v závěru? Dobrý. Dlouhý telefonát syna v úplném finiši? Ještě lepší. ___ Ale, kluci, máme tu i střihačské nůžky, víme, abychom tou nekonečně slunivou tetelivostí ve středu filmu nenudili ty ostatní. Kapišto? (06.03.2018)

Hele... ok film, který je přesně takový, jaký čekáte, že bude. Vůbec nechápu, jak jde u něj cítit nějakou větší emocionální účast. Ale dobře, je to příjemně plynulé a otcův monolog ke konci je slušný kus scenáristiky. Jinak kdybych tu měl něco řešit: Že Chalamet tu má být mladší, než kolik mu je, mi došlo - ostatně i o něco mlaději vypadá, takže dejme tomu. Ale že Hammerovi má být 24, to by mě nenapadlo - a je to celkem zásadní, protože jestliže se tu rozdávají karty vášnivé tajné lásky, tak je celkem rozdíl, jestli je hrdina dvacátník, nebo třicátník - to je prostě jiný očekávaný set vlastností, jiné očekávané vzorce chování... Celou dobu jsem nechápal, proč Hammerova postava tak divně trčí, proč s ní všichni (předně samotný protagonista) jednají tak podivně familiérně, aniž by se znali. Myslel jsem si, že to má být otcův kolega, tedy pro Chalameta něco jako "strýček", a ne student a pro hrdinu spíš starší vrstevník. Náhodou jsem teď viděl dva filmy skoro za sebou (druhý jsou Kings of Summer), kde věk herců neodpovídá věku postav, což zasahuje do vnímání příběhu. A to se prostě musí brát v potaz. Doufal jsem, že doby, kdy dvacátníci hráli středoškoláky a třicátníci vysokoškoláky, jsou dávno pryč a režiséři už jsou ochotní dát si tu práci s hledáním adekvátních mladých herců - jasně, musí se většinou vypsat konkurz, chce to víc času a víc prostředků, ale notak... Někdy to nevadí a člověk si třeba neuvědomí, že o víc než dekádu nesedí věk McDormandové ve Třech billboardech, protože logika příběhu na tom nezávisí - ale pak jsou tu přesně opačné případy jako tohle. I když neříkám, že to nějak zásadně zkazilo můj zážitek, ten by byl "mdle spokojený" nejspíš i s adekvátním castingem... ale možná... možná... 70 % (11.01.2018)

Pro mě osobně jedna z největších filmových událostí na letošním Berlinale. Milostný příběh sedmnáctiletého chlapce a hosta jeho rodičů odehrávající se v létě 80. let na Italské riviéře, vychází z na západě populární knižní předlohy André Acimana. Stylově je to něco mezi Xavierem Dolanem, Bernardem Bertoluccim a queer heritage (na scénáři spolupracoval James Ivory). Film dokonale evokuje atmosféru osudového léta a nové lásky. Celý film táhne ústřední pár Timothée Chalamet a Armie Hammer, mezi nimiž funguje neuvěřitelná chemie. Postavy jsou i v rámci queer cinema poměrně ojedinělé; v aktivní roli se zde ocitá mladší postava. Zajímavý je prvek bezkonfliktnosti, primárně jde ve vyprávění o city a budovaný vztah mezi postavami, homofobie či dobové restrikce zde nemají místo.Film skvěle pracuje s plynutím času a postupnou gradací. Je do značné míry zosobněním milostného snu, utopií, kterou si jistě většina diváků přeje prožít. I přes značnou smyslnost celého příběhu je ústřední téma velmi univerzální. Atraktivnosti příběhu dodává i módní stylizace 80. let a trefný soundtrack. Film má potenciál stát se novou queer klasikou a zosobňuje, alespoň pro mě, novátorský přístup k žánru queer filmu, umě kombinující postupy hned několika kinematografických vlivů. (20.11.2017)