Ucho

"Tady přece můžeme mluvit. Sem ucho nedali. Jsme jim přece říkali, že tady bude děcák. Klepáčka říkala, že do dětskejch pokojů to nedávaj." Několikrát ve svém životě jsem se pokusil pochopit výjimečnost tohoto díla, nechat se omráčit těmi úžasnými hereckými výkony a pokaždé jsem usnul nudou. Tím jsem patrně potvrdil svůj filmový nevkus, ale přesto mi připadá, že tady se hodnotí spíše to, že ti zlí komunisti ubližovali hodným lidem. Jenže tady si STB dala tu práci s instalací odposlechů ve vile vysokého komunistického funkcionáře, který se jistě vyšplhal nahoru pouze poctivou prací a plněním plánu x-té pětiletky na 150%. Z dnešního angažovaného pohledu je STB zlo, komunista je taky zlo, takže kdo je v této hře hodný a kdo zlý? Mně je to jedno. Kvůli mně tohle z trezoru nikdo vytahovat nemusel, ale nějaký ten pokus o zachycení atmosféry jsem přeci jenom zaznamenal a tak dvě hvězdy posílám tajnou šifrou po kurýrovi ze Západního Německa. (14.01.2015)

Tento český film právom patrí k tomu najlepšiemu čo v Čechách(Československu) vzniklo. Veľký obdiv si zaslúžia všetci, ktorí sa na filme podieľali. V tej dobe to chcelo kusisko odvahy. Je až neuveriteľné ako komorne film Kachyňa podal a napriek tomu je atmosféra strachu a napätie ukážkové. Môžme mať rôzne názory na tento film, ale na jednom sa iste zhodneme všetci. Dokáže si niekto tento film predstaviť farebný? Tá čiernobiela naozaj dokonale vystihuje surovosť a krutosť tej doby a filmu sedí ako...Však vy viete ako...100%. (21.01.2013)

Oceňuji obrovskou odvahu režiséra, scénáristy, všech herců i vlastně všech autorů filmu. V roce 1970, kdy většina Čechů klopila hlavy pod tlakem normalizace, natočil Kachyňa úžasný film o jedné noci náměstka ministra a jeho ženy, kteří se vrátí pozdě večer domů po večírku se stranickými a státními špičkami. Doma je čeká jen tma, hluchý telefon, všudypřítomné odposlechy a tajná policie všude kolem domu. Film plný strachu ze zatčení, překypujících emocí a frustrace z nerovného manželství je hereckým koncertem pro živočišnou Jiřinu Bohdalovou a chladného Radka Brzobohatého... Podobně odvážně už snad jen Alexandr Solženicyn napsal v roce 1962 svou novelu z pracovního tábora - Jeden den Ivana Děnisoviče. Ukázka: http://www.sms.cz/film/ucho/ukazka (17.02.2009)

Brilantní a na svou dobu velmi odvážný film. Brzobohatý a Bohdalová odvádí jedny z nejlepších výkonů své kariéry. Depresivní snímek stojí ale hlavně na skvělém scénáři Jana Procházky. I přes to, že se skoro celý film odehrává v jednom domě, je víc strhující než lecjaký akční film. Ucho ale hlavně skvěle zachycuje paranoidní atmosféru strachu doby, kdy vám soudruzi viděli až do žaludku a odposlouchávání se stalo běžnou součástí života. Pro dnešní generaci něco naprosto nepředstavitelného. (21.03.2009)

Co asi museli prožívat lidé, sledováni fízlovským režimem, doma, v soukromí? V tomto filmu se do dozvíte. Klaustrofobickou a depresivní atmosféru ještě podtrhuje černobílý materiál a flashbacky ze soudružského večírku. Jiřina Bohdalová, vyjádřená slovy, jednoznačně za šest :-) Nejlepší film Karla Kachyňi. (10.05.2003)