Tiché místo

Tiché místo je především vynikající psychologické drama o ztrátě (někoho blízkého, vlastního hlasu) a nemožnosti dát průchod prožívané bolesti (která ale může být proměněna v sílu, na čemž je zčásti založeno finále). Postavy musí všechny emoce držet v sobě, což akorát prohlubuje trauma. Jejich zdroje a projevy radosti, které by jim ulevily, jsou výrazně omezené. Oddat se hře, na které je založená dnešní společnost (protože nechceme jenom konzumovat, ale zároveň se bavit), znamená riskovat život. V tomto ohledu jde o antitezi dystopie Ready Player One, která ukazuje společnost oddávající se již pouze a jenom hře. K první tragédii dochází kvůli hračce, k další málem dojde při hraní deskové hry (příznačně jde o Monopoly – slast z nakupování si postavy mohou dopřávat pouze touto cestou). Tančit můžou partneři jenom se sluchátky v uších, jinak je použití technologií, na nichž jsme dnes tak závislí, takřka vyloučené… Přestože ve filmu skoro není dialogů, zásluhou znamenitých herců, informací rozesetých v mizanscéně a toho, jak postavy v určitých situacích reagují, po celou dobu chápeme, co hrdinové prožívají a oč jim jde, v čemž spatřuji hlavní výlučnost snímku. Ukazuje, co se již mnozí režiséři během (necelých) sta let zvukové kinematografie odnaučili – jak psychologicky vrstevnatý příběh lze vyprávět beze slov. Díky zaměření na postavy nachází své opodstatnění pomalejší prostřední část, ženino rozhodnutí počít dalšího potomka (zaplnit prázdnotu) i některé lehce sentimentální momenty (které jsou ovšem rušivé pouze při aplikování čistě hororového čtení). Jako horor je Krasinského film stále znamenitě zrežírovaný a skoro nám nedá vydechnout, byť využívá poměrně známých triků a málokdy nabere odvahu být opravdu bez zvuku. Nejen svým obsahem, ale i stylem tak v zásadě potvrzuje, že američtí filmaři mají z máločeho takový strach jako z absolutního ticha. Tiché místo proto není tolik pozoruhodné prací s tichem, jako hladkým propojením základní podmínky pro přežití v daném fikčním světě (nevydávat žádné hlasitější zvuky) s tím, co postavy prožívají. Skutečnost, že film končí v tom nejlepším (aniž by vyvolával pocit, že něco zásadního nebylo vysvětleno), mne přiměla přidat k jasným čtyřem ještě pátou hvězdičku. 90% (24.04.2018)

Tiché miesto rozdelilo divákov na dva tábory. Nečudujem sa. Nápad je geniálny. Ale akonáhle sa nad ním zamyslíte, uvedomíte si, že v skutočnosti je kreténsky. Pritom za istých okolností naozaj mohol byť geniálny. Ale to by sa najskôr scenáristi počas písania museli zamyslieť a vychytať muchy, ktorých tu lietajú celé kŕdle. To sa, žiaľ, nestalo. Čo-to by som nelogike vedel odpustiť, veď nikto nie je dokonalý. Avšak čo je veľa, to je veľa. Postavy sa trasú o to, aby si s prepáčením negrgli, ale príprava večere, kroky a ani horiace drevo prekvapivo žiadne zvuky nevydávajú. V úvodnej scéne robia všetko pre to, aby nevydali ani najmenší zvuk, ale keď idú tesne popri starých novinách, ktoré šuchocú vo vetre, tak to nevadí im, ani príšerám.  Prečo? Vedia vari netvory rozoznávať "prírodné" a mechanické zvuky od ľudských? Ak áno, ako? Ak áno, a hrdinovia to vedia, prečo nevytvorili 24/7 znejúci monotónny "technický" zvuk v tesnej blízkosti svojho domu, v ktorom by zanikli ich prirodzené zvuky? A to fakt chodili celoročne bosí? Aj v zime? Už na jeseň (kedy sa dej odohráva) by z toho boli chorí (čo je vo svete bez zdravotníctva značný risk). Prečo za celú dobu nevyrobili odhlučnenú miestnosť? Materiálu sa všade váľali tony, no oni sa uspokoja s podzemnou pivnicou, otvor do ktorej zakrývajú matracom (!). Naopak, na tom, že sa do takéhoto šialeného sveta narodí bábätko, na rozdiel od iných nevidím nič nelogické. Oceňujem nekorektný prístup (v prvých minútach sa stane drsnosť, aká sa bežne v amerických hororov nestáva), ale dôraz kladený na postavy, vzťahy a psychológiu je miestami taký veľký, až mi to prestalo pripadať ako horor, ale pripomínalo mi drámu. Lenže drámu nie bohvieako špičkovo napísanú a skôr štandardnú, než nejako extra geniálne precítenú. Je pekné, že sa kladie dôraz na tieto veci, lenže postavy nie sú zaujímavé, dialógy sú nudné a vzťahy klišé. A keď príde rad na hororové scény, tak to nie je nič výnimočné (a CGI monštrá ma neoslovili). Mám rád v hororoch prostredie americkej farmy, páčila sa mi príroda, lesy, mosty, rieky. (01.06.2018)

Ten pocit, když si člověk uvědomí, že už zase během svátků viděl v televizi víc pohádek a komedií, než do sebe nasoukal řízků a chlebíčků či dalších pochutin a dostane náladu proložit si filmové menu něčím trochu ostřejším. Pod stromečkem mi Ježíšek mj. nechal i Tiché místo a musím uznat, že zvěsti o originální podívané nelžou. Film, kde si parta stalkujících Venomů nárokuje lidské maso rodiny jednoho farmáře a ve kterém je nejhlučnějším zvukem tlukot lidského srdce, mě fakt potěšil. Palec nahoru, i když jsem čekal ještě trošku větší psycho. (26.12.2019)

Verbální komunikace by se vešla za nehet malíčku, odpovědnost rodičovství navázaná na Krasinskeho snubní prsten na prsteníčku, vztyčený prostředníček všem tvůrcům, co už přes dekádu nejsou schopni natočit intimně laděnou alien invasion (mluvím o tobě, cloverfieldská franšízo), ukazováček před ústy na znamení ticha, co přinutí diváka vnímat jeho zvuk a kdyby lekací scény to ticho tak razantně nerozrážely, byl by tu i zvednutý palec. Podobnost s Gibsonovou famílií uprostřed lánů je nepřehlédnutelná (postavy na omezeném prostoru pod stupňujícím se tlakem a všudypřítomný strach utužující vazby). Akorát modlitby, sklenice s vodou a baseballovou pálku vystřídaly nuceně tlumené emoce, zesílené naslouchátko a stará dobrá brokárna. Kde vzali všechen ten písek na cestičky a jak vypěstovali bez strojů tolik kukuřice? Proč armáda nepoužila akustické zbraně? Proč na vetřelce nezkusila letákovou kampaň v Brailleově písmu? Proč na farmě nezkusili odpuzovač kun? Ty otázky tu jsou, ale víte co. Když je člověku dopřáno prvotřídní napětí, na logice zase tolik netrvá.. (11.05.2018)

Navnadený som bol poriadne, ohlasy to malo slušné a v hororoch som dosť doma, takže som sa tešil. Zopár ľakačiek funguje, mnohé sa dajú predvídať, ale potrebovalo to o čosi silnejšiu hororovú atmosféru. Sám by som ho asi veľmi hororom nenazýval, je to skôr psychologický soft horor. Ako rodinná komorná dráma funguje rovnako dobre, má to slušnú atmosféru, ale dosť zamrzí, že o "nich" vlastne nevieme takmer nič. Film zbehne ako voda, má iba 85 minút, preto sa tá otázka sama ponúka. Prečo to nešlo viac do hĺbky??10 minút navyše by každý v pohode zvládol a filmu by to určite pomohlo.80%. (27.05.2018)