Bratři Bluesovi

Tak tohle mě hodně bavilo! Originálně absurdní kousek kombinující muzikál s akčním žánrem a to všechno v značně komické, až parodické nadsázce. Díval jsem se na delší nezkrácenou verzi a ještě po půlhodině váhal, zda to vůbec do konce vydržím. Ale za nějakou dobu na to jsem se už vezl s Bratry Bluesovými na stejné vlně, až jsem přestal vnímat čas a užíval si tuhle jízdu ve všech žánrových proměnách. Některé laciné akční filmy vyprávějí o nezničitelných hrdinech, kteří bez jediného zranění přežijí pád z velké výšky nebo nebezpečný výbuch. Tak tahle parodie to ozvlášťňuje už jenom tím, že stejně nezničitelní ve všech směrech a za všech okolností zůstávají i jejich protivníci. :o) Ty tvoří skutečně bohatou škálu, přičemž Landis s Aykroydem se nezastaví snad před ničím a nebojí se rýpnout i do tak ožehavého tématu, jakým je hrozba neonacismu. V rámci hudebních čísel můžeme slyšet i známé šlágry a potkat na plátně nejednu slavnou hudební osobnost. Chybělo něco vůbec tomuto filmu? Možná jen ta nadzemka v jedné velmi povědomé, téměř identické akční scéně z jedné velmi známé uličky (modří vědí, o čem je řeč :)). 85% (19.01.2021)

Napriek kultovému statusu v USA sa jedná možno aj o nedocenenú klasiku. Asi žiadny iný film nespája svojím štýlom, obsahom a atmosférou 70-te a 80-te roky v americkej kinematografii. V 70-tych rokoch dominoval Nový Hollywood, experimenty, post-vietnamská depresia, skrátka veci, ktoré boli nejakým spôsobom "ťažké" alebo smutnejšie a umelecky ambicióznejšie - Apokalypsa, Taxikár, Krstný otec, Všetci prezidentovi muži, Rocky, Lovec jeleňov, Francúzska spojka, Vyháňač diabla, Činska štvrť, atď. V 80-tych rokoch naopak po úplnom komerčnom prepade Nebeskej brány v r. 1980 štúdiá experimentom, depresii a voľnej ruke umelcom zamávali a preorientovali sa na prístupnejšiu zábavu, odľahčený štýl, viac svetla, viac farieb, viac romantiky a energie po tej dekáde zmaru - E. T. Mimozemšťan, Návrat do budúcnosti, Spomienky na Afriku, Rain Man, Top Gun, Indiana Jones, Bláznivá strela, Ghostbusters, a pod. Nájdu sa v každej dekáde aj opačné príklady, ale celkový štýl či atmosféra vo filmoch prevažne zodpovedala tomuto rozdeleniu. Blues Brothers oba tieto štýly spájajú. Na jednej strane je film umelecky na pomerne vysokej úrovni (kamera, nasvietenie, hudobné čísla, kostýmy, koncept o dvoch bratoch v tmavých oblekoch s permanentne nasadenými okuliarmi) a nemá atmosféru len obyčajnej bláznivej komédie. Na druhú stranu sa jedná zjavne o zábavu, ktorá sa svojím obsahom nesnaží komunikovať nejaké ťažké pravdy o živote, získava si publikum aj známymi tvárami v malých úlohách a všeobecne chce baviť. Možno sa dá povedať, že forma a umeleckejšie uchopenie zodpovedá 70-tym rokom a obsah už rokom 80-tym. Film začína tým, že Jake (John Belushi) opúšťa väzenie, vracia sa do života a s bratom dávajú dokopy starú kapelu s cieľom, aby pomohli sirotincu, v ktorom vyrastali. Na začiatku je to obsahovo vlastne depresia a snaha vykúpiť vlastné hriechy niečím dobrým a na konci už sú zlé časy zažehnané. Tak ako Jake odchádza na začiatku z depresívneho väzenia, týmto filmom symbolicky opúšťa americká kinematografia depresívnejšie 70-te roky. Potom nasleduje divoká jazda plná zábavy s občasnou vážnosťou (80-te roky) a na konci sa zistí, že každá sranda niečo stojí a že tá nespútaná bžunda raz skončiť musí, ale to automaticky napriek tomu že životné problémy človeka skôr či neskôr dobehnú neznamená návrat k depresii (k 70-tym rokom), ale pokračovanie iným smerom (možno 90-te roky?). Pochybujem, že toto celé bol niekoho úmysel, ale podľa mňa neexistuje film, ktorý by formou a obsahom lepšie vystihoval akési oporné body, na ktorých bola kinematografia USA v 70-tyh a 80-tych rokoch postavená. A ono je to ešte k tomu aj sranda, kvalitne spravená (naháňačky), s nápaditými hudobnými výstupmi, dobrými hercami a vôbec podarená. Pre Aykroyda aj Belushiho asi umelecký, i keď nie komerčný, vrchol. (25.08.2021)

Amerika miluje rytmus a já také, z černošské hudby zde nezazněly snad jen spirituály. Tolik hudebních stylů, které spolu tak krásně ladí, to se potká málokdy. Pak již ani nepřekvapí, když se scatující Sam spolu s celým orchestrem promění v uhlazené gentlemany v bílém. Místo se najde i pro country cajdák, který dostane na frak mimořádně zdařilou choreografií. Vše úhledně zabalené do povedené komedie. Sekvenci v country clubu jsem považovala za nejvtipnější část filmu, ale pouze do návštěvy finančního úřadu, tam se hudební komedie proměnila v dokonalou crazy komedii. Z Blues Brothers se vyklubla výtečná směs nejen hudebních žánrů, ale vlastně i těch filmových. (21.01.2021)

THE BLUES BROTHERS Skvělé překvapení. Opravdu jsem nečekala takovou srandu. Je pravda, že je film na komedii poměrně dost dlouhý, ale nedá se říct, že bych se nudila. Skvělá hlavní dvojice, perfektní dobové písně a skvělá hudební čísla zaručují, že se nebudete nudit. K tomu si ještě připočtěte hudební hvězdy ve vedlejších rolích (např. Aretha Franklin jako manželka jejich kamaráda). Avšak úplně nejlepší část filmu přichází cca v posledních 15 minutách filmu, kdy následuje zběsilá honička, při které jdou po hlavních hrdinech jak policajti a armáda, tak k tomu naštvaní muzikanti a hodně naštvaní nacisti. Navíc je zde zničeno asi 40 obchodů a 150 policejnich aut. Což se opravdu jen tak nevidí. Na závěr bych jen dodala, že dost dobře nechápu, jak mi mohl takovýto skvost na pomezí muzikálu a skvělé komedie tak dlouho unikat. Naprosto skvělá hudba, smála jsem se od ucha k uchu. - "It's 106 miles to Chicago, we got a full tank of gas, half a pack of cigarettes, it's dark and we're wearing sunglasses." (04.08.2019)

Jak se řekne Blues Brothers, ihned se mi v hlavě rozezní chytlavá úvodní skladba "Peter Gun Theme" a vybavím si setkání dvou šmrncovních brášků před branami věznice a super nový policejní Bluesmobile. Pro některé je možná "Man in Black" legendární Johnny Cash, ale pro mě jimi navždy zůstanou dva bouráci s uměním zahrát s vážnými obličeji skvělé komediální role a předvést své hudební nadání s perfektními choreografiemi, což se ostatně vztahuje na mnoho známých hudebníků, kteří se zde objeví a všichni do jednoho předvedli originální humorné vystoupení. Takže jediné co mohu říct, že tuhle jízdu si nikdy nenechám ujít, když na to zrovna přijde, akorát si k tomu vždycky dám víc než jeden bílý suchý toast! (03.03.2020)