Temná tvář Brooklynu

Velká část tohoto filmu s antikapitalistickým poselstvím se vleče a je to napodobenina noir. Založeno mna románu a bez vysvětlení posunuto z konce devadesátých let do let padesátých. Intriky města s mnoha klišé. Je to sbírka postav, které cítí, že nejsou správně umístěny a vůbec žánr filmu je záhadou. Navíc je to moc dlouhé.Líbil se mi ale humor snímku. Edward Norton napsal ke snímku scénář a sám ho i režíroval. Je to druhý film pod kterým je jako režisér podepsaný. Prvním je romantická komedie Rabín, kněz a krásná blondýnka z roku 2000. Příběh je inspirován románem Sirotci z Brooklynu (česky 2008, Štrob, Širc & Slovák) spisovatele Johnatana Lethena. V roce 1999 získala National Book Critics Circle Award v kategorii fikce a v roce 2000 obdržela cenu Gold Dagger za nejlepší detektivku. V srpnu loňského roku na Nortonovu produkční firmu podala žalobu rodina zesnulého hasiče,který zemřel při zásahu na filmovém place. Další tři lidé utrpěli popáleniny. Natáčení bylo údajně nedostatečně zabezpečeno. (02.04.2020)

Norton ako herec znova exceluje. Ako scenárista a režisér je to už o dosť slabšie. V tuctovej dobovej kriminálke pátra po vrahoch svojho šéfa a klbko intríg, ktoré rozmotá je miestami neskutočne uspávacie. Výprava sa vydarila, ale po vizuálnej stránke kamere chýba nejaký filter a poriadna dobová hudba. Takto film pôsobí strašne lacno a televízne. Okrem Nortona ešte za zmienku stojí skvelý Baldwin, tradične charizmatický Dafoe a po dlhšej dobe neznudene pôsobiaci Willis. Celkovo to je ale len priemerná žánrová jednohubka typu Leaves of Grass, v ktorej Norton dokazuje, že ako herec patrí stále medzi špičku. Ešte by to chcelo vyberať si kvalitnejšie filmy, ktoré by obstáli ako celok. Toto nemalo v kinách čo hľadať. Je to klasický direct to Netflix film. 5/10. (29.01.2020)

Herecký dokonalý Éda si v rámci Stanislavského metody uhnal tureta, načež si napsal a vystřihnul psychopatologicky vycukaného Márloua, a sám si toho retardéra i povodil po place. Což mohlo být docela zábavné: Režisér: „No na hovno, sjedem ten záchvat ještě jednou a cukej tou hlavou pořádně, ty demente!“ Herec: „Jestližéééé, pičo! Popopo pocákané kozy!“ Režisér: „Hele, jestliže se budeš chovat jako debil i mimo záběr, pomažeš zpátky do Birdmana, a já brnknu Hofmanovi. Ten se jak čurák chová, jen když prší. A jaxi předevčírem při čtení scénáře olizoval Wilišovi tu pleš a ječel u toho „megažalůůůůůd“, to ti taky moc nepřidalo. Málem mi s tím štěkem sekl, primadona jedna, prej že s poslintaným temenem zásadně nehraje. Taxe, kurva, zcentruj, vole!“ Herec: „Jestližééééé, mmm mrdka z krtka!“ Režisér: „Hele, Édo, už mě s tím začínáš fuckt srát! Položení se do role před klapkou je jedna věc, ale bejt za postiha imrvére, to se ti taky může lehce stát, že si v pauze na hotelu hodíš Ledžra, a Dastýn mi tu alternaci zatím neodkejval. Jestliže nepřestaneš, tak ti jednu fláknu.“ Herec: „Jestližéééééééé, ooo oliž mi makrelu, jejeje jebko! No a poté pan Norton před celým štábem sám sobě rozbil držku… Realistické herectví holt není žádná holá prdel. Každopádně je z toho stylová, precizní, kultivovaná a fantasticky zahraná protikorupční noárová tikoprocedurální mentáldetektivka, která sice kromě netradičního psychohrdiny nepřináší nic světoborného, avšak solidně odsejpá a rozhodně neurazí. Napálím tomu tedy za Édu jeden puchýř nad zasloužený průměr a doufám, že ve dvojce s názvem Down in Brooklyn Pan Herec ještě posune hranice, užene si před natáčením chromozomální anomálii, mongoloidní kukuč a nějaké ty malformace, načež věrohodně poprská zlotřilého Sašu Baldvina rozžvýkaným rohlíkem s nutelou. (04.02.2020)

Motherless Brooklyn je stylově vytříbená noirovka, se skvělým castingem, precizní atmosférou a příznačně zatraceně vychytanou hudbou, ovšem ta zápletka, respektive její zpracování, to je už po hodince trvání filmu na hození flinty do žita a jít se radši věnovat přepočítání zrnek právě zakoupeného pytlíku rýže. Nortona mám jako herce velice rád, jeho výkony se dají většinou označit za strhující, originální a především náročné, a on je vždy vzládá na výbornou, stejně jako je tomu ostatně zde, ovšem Norton jako režisér, natož scénárista, to už je o sakra dost horší kvalita. Sice chápu, že tento svůj příběh odvyprávěl záměrně pomalu, se snahou o co nejpůsobivější a nejpřesvědčivější podobu, což by nebyl zas až takový malér, kdyby to bylo tedy ovšem ale zároveň i dostatečně záživné a tááák moc nenudící. Celé je to totiž neskutečně natahované, se zhruba tak minimálně 45 zbytečnými minutami navíc a asi tak bez 10 dalších nadbytečných postav by se to též obešlo, a pak by to jistě dostalo úplně jiný šmrnc, určitě by tím docílil daleko funkčnějšího napětí, působivěji vygradovaného finále, ale samozřejmě hlavně výraznějšího spádu, který je tu tak hlavním problémem pro jinak mnohem efektivnější dojem z celého filmu. Navíc zde chybí jediná silnější, nebo výraznější scéna, či moment, film nefunguje ale ani po stránce dramatické a emoční, a co se týče samotné zápletky, trocha méně tuctovosti by také jistě prospělo, žádný zvrat, nic nečekaného, zajímavého, nápaditého, a k tomu všemu ještě pak charakterově ploché postavy, prostě nuda a šeď i v těchto ohledech. Po technické stránce se tak zkrátka jedná o skvělou podívanou, s očekávaně výborným výkonem Edwarda Nortona v čele, ovšem musím zopakovat, nic to nemění na faktu, že jako celek je to nudný a utahaný snímek, který si myslím příliš diváků neocení. (17.03.2020)

Filmy si sice vybírám podle určitého klíče, ale čas a pořadí v jakém je vidím, je náhodné. Přesto se nezřídka stane, že se v krátkém období objeví dva, které mají ledasco společného. Tím druhým filmem je Amsterodam. Srovnání se nabízí hned několik. Jde o autorské a vypiplané projekty, jejichž témata se týkají americké historie...která pro mnohé diváky nemusí být tak úplně zajímavá. Jde o filmy s nákladnou produkcí ve kterých se sešlo až překvapující množství hereckých hvězd. A ty předvádí vysoce nadstandardní výkony...nejde tedy jen o využití jejich starpower pro marketing. U obou snímků jsem měl pocit, že tvůrci mají jasnou vizi a nenechají si do ní mluvit...i za cenu, že se okruh spokojených diváků zúží o netrpělivé bumbácfily, vyprávějí svůj příběh pozvolna a nenechávají se bobtnající minutáží zneklidnit. Nejspíš i proto jsou nejen na CSFD, oba filmy podhodnoceny a z hlediska tržeb jde o propadáky. Dokonce je tady i vzdálená podobnost ohledně obsahu...oba filmy pojednávají o jakémsi vyšetřování vražd, které vedou k nekalostem ve vyšších kruzích. A spíše náhodným pojítkem je i hudební skladatel Daniel Pemberton...hudební složka obou filmů je velmi důležitá. Nicméně Norton je pro mě o dost lepším režisérem, než David O. Russell. Některé kompozice byly jako vystřižené z grafického románu a opravdu moc pěkně se na to dívalo. Zmiňované hudební pasáže nejspíš diváky rozdělí, protože ne každý zvládne takovou porci jazzu...nutno říct, že vynikajícího jazzu, který k tomuto typu filmů neodmyslitelně patří. Stejně tak k tomuto subžánru patří hlas hlavního hrdiny komentující některé události, krásná žena, velkoměsto padesátých let, noční bary...prostě je to noir detektivka v kabátku, který vypadá opravdu skvěle. Přidanou hodnotu nad rámec žánru je postava detektiva L., kterého si střihl Norton. Umím si představit, že právě možnost zahrát si chytré očko s mírným Tourettovým syndromem, stála za jeho úsilím knihu zadaptovat. A samozřejmě to zvládl bravurně. Stejně jako v Amsterodamu, i tady ten herecký koncert pomáhá překlenout pasáže, kdy děj trochu vázne. Ale není jich vůbec moc. I když dynamika úvodních minut ustoupí až jazzovému zvolnění, pořád je to audiovizuálně podmanivé a o nudění se, v mém případě není řeč. V mnoha noir kriminálkách se stane, že vyšetřování trochu ustoupí atmosféře a stylizace má navrch před vyprávěním, ale tady se to v druhé polovině rozplizlo trochu víc a potíž vidím i v tom, že mě osobně nijak zvlášť tématika výstavby v New Yorku padesátých let nebere. To je ovšem jediná hvězduodebírající výtka, kterou k filmu mám. Jinak je to filmařský klenůtek. (19.02.2023)