An Inspector Calls
Režie:
Aisling WalshKamera:
Martin FuhrerHudba:
Dominik ScherrerHrají:
David Thewlis, Miranda Richardson, Ken Stott, Chloe Pirrie, Kyle Soller, Finn Cole, Patricia Winker, Sophie Rundle, Lucy Chappell, Wanda OpalinskaObsahy(2)
Anglický průmyslník pořádá večeři u příležitosti zasnoubení dcery s perspektivním mladým mužem. V domě se však neočekávaně ohlásí policejní inspektor s tím, že před třemi hodinami zemřela v nemocnici dívka, kterou všichni znali a mohli mít na její smrti podíl... Nová stylová adaptace nadčasového mistrovského díla spisovatele J. B. Priestleyho se odehrává v roce 1912 během rozkvětu průmyslového věku. V napínavém, mysteriózním příběhu, který proběhne během jediné noci a je zároveň tvrdou kritikou třídní společnosti, figuruje prosperující rodina Birlingových. Tu nečekaně navštíví inspektor Goole vyšetřující sebevraždu mladé dívky, jež pracovala v továrně pana Birlinga. Inspektor Goole nekompromisně vyslýchá jednoho člena rodiny po druhém a zjišťuje, že mrtvou každý z nich znal a navíc mohl sehrát významnou roli v jejím tragickém konci. Během vyšetřování vyplouvají na povrch kruté činy, necitelné skutky i temná zahanbující tajemství, která hrozí, že rozervou rodinu Birlingových na kusy a navždy zničí její dobrou pověst. (TV Prima)
(více)Videa (1)
Recenze (79)
Opäť raz priveľké očakávania kvôli premrštenému hodnoteniu na CSFD. Aj keď treba uznať, že atmosféru to malo veľmi dobrú a nechýbalo tomu potrebné napätie, ale koniec koncov, celá táto mozaika postupne odkrývajúca povahy a charaktery všetkých zúčastnených ma napokon až tak neuspokojila. V podstate si v mnohom za to Eva Smith mohla aj sama, takže ten cielený pocit viny mi prišiel občas fakt odveci. Veď tie reakcie boli v podstate len prirodzeným logickým vyústením rôznych situácií. A ten mystery záver... divné. ()
Komorní dialogovka, která je přepracováním divadelní hry (a kdo si toho nevšiml, nechť se naučí číst úvodní titulky k filmu, ano mluvím na tebe, Gudauline). A funguje pekelně dobře, přičemž se zdráhám o filmu cokoliv konkrétního napsat, abych nevyzradil nějakou tu zásadní zásadnost z děje (Kurňa, Gudauline, fakt, nejdřív tamto a pak spoiler jako prase? Come on!), stačí snad jen napsat, že si se mnou film pohrával ve smyslu "hehe, oni si myslí, že mě nenapadne, jak to ve skutečnosti je?" přičemž to je vlastně ... No, jinak, vyzrazovat netřeba. Jen si lehce postesknu nad tím, že komorní, televizní filmy, co se odehrávají v pár místnostech a maximálně jednom exteriéru, by měli krom skvělé herecké skvadry (která tu ovšem je) sázet i na zajímavou kameru, ať už volit nějak odlišné snímání úhlů, vedení záběrů, nebo cokoliv jiného, co by udělalo z "jen" povedené záležitostí věci opravdu výjimečnou, ale i tak se na těch pět necham ukecat knírem Davida Thewlise. ()
Aneb jak se dostávat k filmům přes své oblíbené herce (Davida Thewlise). Morální stránku nechám být, i výpravu a kostýmy, ale spíš něco řeknu k divadelním adaptacím. Je to poznat. Prakticky vždy, když je nějaká adaptace divadelní hry (a hra nevychází ještě před tím z románu, případně jiného média - např. Trainspotting), je to poznat. Velmi brzy. Podle monologů postav a hlavně podle uzavřenosti scén. Ať už to byl Nicholsův film Closer (tam jsem si toho všiml poprvé) přes nedávné filmy Bůh masakru a Jméno. U všech je to poznat hlavně na herectví, na neustálé konforontaci a dialogu (není mnoho divadel, kde by se příliš dlouho nic neřeklo, kde by jen postavy seděly vedle sebe u stolu a každá si četla noviny a nic neříkaly několik minut, případně sledovaly konání bez nějakého zastřešujícího monologického nebo diegetického vysvětlení, tak jako to velice dobře umožňuje právě film) a na jedné místnosti, ze které prakticky není úniku (tady se uniká pouze ála Poeův William Wilson). U všech čtyř snímků (tří výše zmíněných a tohoto) mi to nějakým způsobem vadilo a kazilo zážitek. Divadelní hry patří na divadlo. A ve filmu se ani jako divadelní hry hodnotit nemůžou (máme zde fixovaný pohled kamery) a jako film (alespoň u mě) neobstojí. Takže je vždy hodnotím jako něco mezi; na co se rád znovu podívám pro nějaké scény, pro nějaké herce, pro pěkné dialogy, ale málokdy (prakticky nikdy) si je nepouštím znovu celé. ()
Brilantně rozehraná partie pokeru o lidské svědomí. Svědomí měli jen dva. Byla to taky krásná ukázka efektu motýlích křídel. Nepatrné mávnutí tohoto tvorečka na jednom konci může vyvolat tajfun na konci druhém. Tady se to dá taky použít. Jeden člověk někomu zasáhne do osudu. Vůbec to nemusí být ve zlém. ten člověk tomu nemusí ani přikládat žádný význam.Nevidí v té věci žádný problém. Ten "zasažený" to ve finále pěkně schytá. Následek takového chování pak může být tragický, zvlášť pokud jde o třídní systém v Anglii kolem roku 1912. Zajímavý filmový zažitek, který se hned tak nevidí a neprožívá. ()
Působivá atmosféra a hezké zakončení jsou společně s komorním prostředím fajn a je to vlastně to, co dělá tenhle film dobrým a zajímavým. Na druhou stranu chvílemi byl děj hodně umělý a značně průhledný, že člověk věděl co bude a proč to bude. Ve výsledku, který film nakonec nabídl to ale vlastně zas tak nevadilo. ()
Reklama