Chobotnice

Chobotnice v sobě samozřejmě nese jistou dávku morálního poselství a didaktizující části. Nicméně civilní a přitom zajímavá atmosféra spojená s inteligentním a poměrně uvěřitelným scénářem určitě stojí za to. Teď s odstupem času mám možnost posoudit mrzačení autorského pojetí, které vykonávala česká televize. Design titulků, ustřižená úvodní znělka nahrazená jakýmsi podivným spořičem, která zachovává hudbu skladatele, který se podílel pouze na první sérii (Riz Ortolani), a je aplikována i na série ostatní, detailem už jsou chybějící titulky a údaje. Chválabohu je to již minulostí. Velmi zajímavá kamera, která sleduje zaostřený detail nebo polodetail a přesně kopíruje pohyb zaostřeného bodu v čase: kamera Sebastiano Celeste. (21.04.2009)

Ze všech tří sérii vzniknou čtyři hvězdy. Na tento, bezpochyby jeden z nejlepších seriálů, který italská tv vyprodukovala co do kvality zpracování tak i do pojetí o organizovaném zločinu, jsem nikdy nezapomněl. Když jsem sledoval prvně byl jsem kluk a houby jsem ději rozuměl. Zůstal ve mě pouze hudební motiv. Dnes přidám i perfektní dialogy, slušné herecké výkony a dějovou pestrost. Marné snažení, které společně s komisařem sledujeme vzbuzuje pocit zbytečnosti a dojem, že mafii nelze nikdy a ničím porazit. Skvělý počin let osmdesátých. Důvody proč státem kontrolovaná československá televize tento seriál uvedla je zřejmý, ale to je nám všem z hlediska filmového dnes jedno. (18.06.2008)

Vyborny italsky a ted uz i nostalgicky serial, ktery svou slavou predcil i klasiky natocene v usa. V dobe kdyz se serial natacel mi bylo sotva pet let a nyni po 27 letech je porad nezapomenut. Tezko nekdo prekona komisare Cattaniho, ktery dal latku tak vysoko, ze dnesni top krimi serialy jsou proti tomuto chudy becka 5* (07.09.2011)

Nejlepší kriminální seriál všech dob(minimálně I.-IV.série). Nikde jsem nezažil tak bolestivé ztvárnění permanentní porážky dobra prostřednictvím těch nejcivilnějších a nejchladnokrevnějších krutostí. Únosy, drogy, výhrůžky rodinám a jejich krutá naplnění. Smrt drtivé většiny těch odvážných a dobrých ať už se jejich těla najdou rozstřílena desítkami kulek kdesi ve vracích aut na opuštěné silnici, či s jednou nečekanou kulkou do týla kdekoliv ...třeba ve frontě na kafe. Oproti tomu nehynoucí triumf mafie. Všechno nebývale hmatatelné. Když ještě uvážím, že Morriconeho soundtrack k tomuto seriálu osobně navrhuji za nejgeniálnější hudební dílo určené pro filmovou tvorbu, uvědomuji si, že právě píši recenzi ne jednu ze stovek dalších, ne abych vyjádřil své hodnocení, ale abych napsal cosi jako milostný dopis k tomuto pro mě nezapomenutelnému projektu. Ačkoliv bych pochopitelně našel dílčí chybičky, tak síla celého díla na ně dá hodně rychle zapomenout. Klasika, kult a slzy za které se nestydím. 100% (07.04.2008)

Skvělý rozjezd, který charakterizuje nezapomenutelný - naštěstí neberlusconiovský - italský seriál, jej přiřazuje především v jeho první řadě ke skvostům italského neorealismu (srv. např. opět Damianiho DEN SOVY). Zdá se ovšem, že zadání první řady a její divácký úspěch si vynutily prodlužovaná pokračování. Zprvu byla nesena původním záměrem, od zhruba čtvrté řady se ovšem syžet i scénář viditelně začínají drolit. Mnohé asi naznačil Placido, když se pro jistotu scénáristicky nechal zavraždit ve 24. díle CHOBOTNICE. Bez ohledu na to však v trvalé paměti zůstávají jak skvostné herecké výkony Michele Placida, Patricie Millardetové nebo Barbary de Rossi, tak hloubka a procítěnost popisů prostředí italské "nóbl" i "méně nóbl" společnosti včetně podsvětí. A cesta seriálu směrem k dnes již také historické akci italské justice MANIPULITE (Čisté ruce) dodatečně oslabuje mnoho z mých výhrad. A tak se loučím ve znamení znělky, která je víc než evergreen. Je totiž tento seriál sám. (01.03.2008)