Nixon

Na snímku je znát, jak moc Olivera Stonea námět přitahoval a jak ho konspirační vidění světa republikánských pletichářů Nixonovy éry fascinovalo. Při natáčení byl ve svém živlu a taky k nezastavení - stopáž, která je pro běžného (náhodného) diváka nestravitelná, hovoří za vše. Zhlédnout Nixona znamená ponořit se opět do prostředí, které Stoneovi fanoušci důvěrně poznali už v jeho slavném zpracování atentátu na Kennedyho. Stone natočil v případě Nixona nelítostný politický pamflet, který by se dal označit jako "poslední úder" vzpomínce na někdejšího amerického prezidenta. Ve filmu najdete spoustu detailů, kde se kamera pase na Nixonově zpocené tváři, jeho křivém úsměvu, známkách nejistoty a nervozity, fyzické i duševní vyčerpanosti. Výsledkem je jednostranná karikatura, nikoliv plastický obrázek komplikované historické osobnosti. Nejde o to vylepšovat Nixonův odkaz retušováním jeho lidských slabostí, nepopiratelných politických chyb a osobních selhání, ale Stoneův výsledný obraz považuji za deformovaný a tendenční. Nemám problém s hereckým výkonem Anthonyho Hopkinse, ale s tím, kam ho režisér směřuje. Podobně nemám problém s řemeslnou stránkou filmu, nýbrž s jeho obsahem. Po pravdě mě nebavil ani jeden ze Stoneových portrétů amerických prezidentů, na to je jeho práce příliš ideově vyhraněná. Běžného filmového konzumenta bude odrazovat nejen délka filmu, ale i zahlcenost postavami a událostmi a v neposlední řadě i odtažitost politického tématu. Celkový dojem: 45 %. (09.12.2018)

Myslel jsem si, že nejlepším politickým thrillerem je J.F.K. Byl jsem vedle jak ta jedle. Vedle čirého mistrovství, s jakým je natočen Nixon, bledne i tohle skvělé a mrazivé dokudrama o zavraždění Kennedyho. A to, jak Nixona zahrál Hopkins... ne, neumím psát tak, abych to dokázal důstojně vyjádřit. Pokud je vaším dosud nejsilnějším diváckým zážitkem Armageddon a nejoblíbenější knihou Kulhánkova Cesta krve, ani to s tímhle filmem nezkoušejte, byly by to pro vás zbytečně zabité tři hodiny, které byste mohli strávit třeba hraním Dooma. Ale pokud považujete J.F.K. za mimořádně strhující a podnětný snímek, tak se připravte, že Nixon je dramatičností, realističností a složitostí a "mrazivostí" ještě o úroveň výš. Pane Stone, máte mou hlubokou poklonu. (P.S. splnil by se mi velký sen, kdyby někdy některý český režisér natočil něco podobného, samozřejmě o odpudivosti, nelidskosti a špinavosti české politiky). (08.03.2005)

tenhle film má docela smůlu...jednak nepodchycuje zas až tak atraktivní osobnost nebo tématiku jako Doors nebo JFK ( přitom je Nixon tematicky nejzajímavější a natočený to neni o nic hůř )...zároveň přišel až po nich a opakuje postupy předvedený už ve filmech předchozích.........moje aktuální alergie na Richardsona tady dostoupila svého pomyslného vrcholu....na jednu stranu sice šetří se svými pověstnými přepaly, ale pořád je tu ta klasická barevnost, kašírovanost, epičnost a nadužívání podhledů...nejsem objektivní...v určitejch ohledech to působí velice moderně, v jinejch to zas dost zestárlo......na druhou stranu se ten vizuál ke zvolený poetice hrozně hodí.....a v tom je ten problém...co vlastně ten Stone dělá ? demytizuje ? určitě !....ale souběžně remytizuje.....a nejenom to, on ten americkej mýtus ještě zesiluje ( z tohohle důvodu mam nejradši Alexandra, kdy ten film má abstraktnější charakter a neopírá se o konkrétní moderní dějiny - patos je pak přijatelnější, vhodnější)....nechápu, jak mu někdo mohl v souvislosti s WTC vyčítat, že se pod tíhou situace uchýlil k patriotismu....z jeho filmů patriotismus místama vyloženě stříká ( když se kamera v záběru na letišti zvedá nad davy lidí s vlajkami v rukou, tak jsem si řikal, že už fakt stačí)........jenže na druhou stranu ta mýtizace je souběžně optikou hlavního hrdiny, který sám sebe vidí v kontextu velkých dějin, stylizuje se......a v po dvou hodinách tam nastoupí velice náhlý a silný zcizení a film přepne do temný roviny....co má člověk s tim Stonem dělat ?! kdyby aspoň nebyl tak dobrej filmař, bylo by ten odsudek snazší......v určitých ohledech pochybný, ale pořád silný zážitek....plus skvělý Hopkins, který nevyrábí karikaturu, ale kompaktní, živoucí figuru... (15.01.2012)

,, PRETOŽE ČO JE PLATNÉ ČLOVEKU, ABY VŠETOK SVET ZÍSKAL, SVOJEJ POTOM DUŠI UŠKODIL?" Matúš 16,26...Po JFK sa Oliver Stone opäť zameral na ďalšiu významnú osobnosť amerických dejín. Nixona sledujeme od doby kedy prehral voľby s Kennedym, postupne vidíme jeho vzostup i jeho pád. Anthony Hopkins v úlohe 37. prezidenta Spojených štátov pôsobí úplne vierohodne (Oscarová nominácia po zásluhe), vidieť, ako si dokonale naštudoval mimiku aj gestá tejto ,,neslávne známej" osobnosti. Hopkins motivuje celý film a kedykoľvek sa objaví na scéne, strháva na seba všetku pozornosť. Zároveň nám Stone, ako je už uňho zvykom, ukazuje aj druhú rovinu príbehu, ktoré je zameraná na Nixonovu mladosť, avšak mne sa zdala byť trochu zbytočná. Rovnako ako pri JFK aj tu je všetko snímané výbornou kamerou Roberta Richardsona, všetko je skvelo zostrihané a ozvučené hudbou Johna Williamsa, ktorého Oscarová nominácia mi však prišla už len do počtu (34., ak som dobre počítal). Posledná polhodina je nudnejšia, no celkový výsledok to nijak nekazí a dá sa povedať, že Nixon je jednou z najlepších politickych drám, aké Stone natočil. A vlastne všetky jeho filmy sú o politike. (31.10.2007)

----- "Neodejdu jako první americký prezident, který prohrál válku." ----- Třebaže Oliver Stone podle svého zaplnil - a případně i cíleně upravil bílá místa, jejichž parametry nemohl znát, nemám důvod mu nevěřit, že takhle nějak (případně ještě o poznání sobečtěji, bezohledněji a nemravněji) se vaří velká politika, která píše světové dějiny, svrhává nepoddajné vůdce a nepohodlné režimy a jejíž intriky stojí ne tisíce, ale statisíce až miliony lidských životů, když obrací v prach osudy jednotlivců i celých národů a s nimi pohřbívá jejich víru či přesvědčení, jejich domovy ... a tím pádem i jakékoli - neřkuli nadějné vyhlídky. Protože paralela se současným stavem světa je až příliš zjevná ... protože málokterá země, která se považuje za regionální či přímo světovou velmoc, se dokáže poučit se svých předchozích chyb ... protože jen velmi málo politiků je současně STÁTNÍKY, kteří berou svou funkci především jako službu vlasti, nikoli vlastnímu egu, touze po moci a kapitálu - a kteří se dokážou postavit zákulisním tlakům zevnitř i zvenčí ... protože lidstvo díky své genetické výbavě patrně nikdy nebude schopno zcela a natrvalo dospět. Snímek je ve své touze po co nejkomplexnějším sdělení místy maličko nepřehledný až zmatený, přesto je jeho poselství velice jasné a srozumitelné. (21.08.2017)