Párty Hárder: Summer Massacre

Martin Pohl alias Řezník se po třech letech vrací se svými slavně neslavnými hrdiny z prvního úspěšného filmu Párty Hard. Za své další působiště si vybrali Máchovo jezero, kde se pořádá hudební festival Summer Massacre. Hned po příjezdu do kempu začnou mít naši obšourníci, Miky (Jiří Bohatý), Tomáš (Daniel Žáček) a Poulíček (Adam Ernest) menší problémy: strýci jednoho z nich a současně majiteli kempu se moc nezamlouvají, dívky nedorazily v hojném počtu, jsou terčem posměchu již utábořené partičky, jejich příbytek ze všeho nejvíce připomíná zchátralé doupě a nejtlustšího z nich začne zlobit anální otvor. Najdou se i pozitiva - Poulíček si vyléčí své akné, úřaduje zde perverzní doktor, co má přátelský přístup, a pořád je šance na dobrou pařbu. A jestli je výskyt Martina Kociána coby speciálního hosta na diskotéce pozitivem či negativem, to ať si každý přebere sám. Zvěsti o tom, že Martin Pohl vyměkl a navždy nezůstane jen u extrémností pro otrlou mládež, se nakonec ukázaly být tak nějak nadnesené. Pravda, i když to nejextrémnější už má v podstatě za sebou, má stále v zásobě dostatečnou propagaci fekálního až zvráceného humoru. A to příznivce jeho humoru stále dokola baví. A hlavně, žádný z českých filmů, kde korektnost přece jen stále sehrává podstatnou roli, se jeho mimořádně se vymykající tvorbě ani nepřibližuje. Koncept předchozích eskapád je v podstatě zachován. Ubylo ale amatérismu a do popředí šly prvky tvůrčí vyzrálosti, které předchozí film postrádal. Zklamáním je nulová nahota, jedno, nanejvýš dvě obnažená poprsí přítomných slečen a kojící matka s neovladatelně stříkajícím mateřským mlékem tvorbu hustého spermatu nedělá. Extrémní scény, tedy především fekál na různé způsoby, se na diváka valí postupně. A perverzní doktor v akci na diskotéce rozhodně nezklame a dostojí své perverznosti. Některé scény jsou natočeny bez explicitnosti, načež by filmu pomohlo úplně dominovat v extrémní nechutnosti, kdy by si divák nemusel domýšlet (intimní) detaily zdravotním problémem stiženého rekta, případně dalších drobných detailů. Pokračování nabízí široké spektrum humoru a humorných situací. Pohl tímto dokončil svoji etapu jistého druhu filmového umění prostřednictvím tabuizovaných témat, na která si jeho jiní tvůrčí kolegové netroufají. A už je tak trochu cítit, že už dál není kam moc zajít. Nastalý tvůrčí odpočinek napříště jistě přinese něco svěžího. Že by Řezník náhle začal se seriózní tvorbou, tak na to raději nemyslet. 8/10 (14.03.2023)

Problémem dvojky Párty hárd je, že šla do široké distribuce. Ne, že bych to Martymu alias Řezníkovi nepřál – naopak, je fajn, když někdo rozčeří zkažené vody české komediální kinematografie. Jenže trochu postrádám tu odvahu, se kterou kdysi na koleni natáčel své starší projekty. Kamarád se vyjádřil, že zatímco jednička byla dekonstrukcí teenagerovské komedie, dvojka je její rekonstrukcí. Dalo by se pod to podepsat. Nechci moc spojlovat, ale snad nebude na škodu, když si postesknu nad o něco menší úrovní nekorektnosti a nechutnosti. Ano, pořád se tu řeší fekálie a nechutnosti, zároveň se tu ale objevuje něco, co k Martyho filmům tak úplně nepatří, a sice to, že dobré postavy jsou odměněny a záporné potrestány. Takže zatímco ve starších dílech z produkce ZNK dostávaly hlavní postavy plnou palbu a měly až absurdně nespravedlivou smůlu (znásilnění úchylem, zastřelení v obchodě, udušení se kozím chlupem, pomočení vlastním otcem), tady už přichází ke slovu moralizace a trestání skutečných zlořádů (v tomhle případě parta tetovaných hajzlů, co dětem prodávají fet). Neříkám, že je to nutně špatně samo o sobě, ale konzervativní Pohlovi fandové tohle možná úplně neocení. Oproti jedničce tedy slabší kousek, ale určitě někdy zase rád kouknu. (1 385.) (23.08.2022)

Řezník podruhé a progres je vidět především na technické stránce věci a možná také trošku na (ale opravdu jenom trošku) umírněnejším humoru. Pokud se to vůbec tak dá říci, protože většinu času se pohybujeme dost za hranou. Určité kvality se tomu upřít nedají a tím se vysvětluje i progres v hodnocení tady na csfd. Stále se však jedná o záležitost pro dost specifické publikum. (06.04.2023)

Po zkouknutí jedničky, která si to u mě svojí absurditou vypálila na cca 70% a několikrát jsem se u ní fakt přes všechny ty fekál vsuvky zasmála, jsem se na dvojku těšila jako na jistojistej nářez, kterej to všechno dotáhne ještě o level výš. A ono kupodivu, nebo možná právě proto, aby film prošel přes kinodistribuci, působí celé pokračování, ač je skoro dvakrát tak dlouhé, jakoby se tentokrát se všemi nápady drželo mnohem víc při zemi a bylo celkově víc křečovitý a strojený. Zatímco jedničku bych si dala klidně hned znovu, u dvojky to nutkání nemám. Kvalitní filmařina se ale musí nechat, je vidět, že se Řezník s každým kouskem někam posouvá a myslím jako lichotku, když řeknu, že styl, jakým jdou oba filmy natočený, nepůsobí vůbec typicky česky. 50% (17.03.2023)

Méně punku, možná i méně odvahy, ale zase jednička nestihla za tak krátký čas nějak zásadně nudit, přičemž dvojka má 100 minut. A to už je prostě dost. Výsledek (znovu) rozhodně netrhá bránici, ale je poměrně přímočarý, znovu do toho naplno šlape a tvůrčí nadšení trvá. Velkorysejší pokračování už má v mnoha směrech plnohodnotnější zázemí. Pánové z jedničky (jednoho klaďase regulérně nahradilo hovado Poulíček) si tentokrát přejí zasunout u Máchova jezera. Zbytek je velmi podobný… zase spousta pološílených frků, narážek, solidních hlášek (vše samozřejmě za čárou), ale také trapnosti, křečovitosti a (vlastně i) strojenosti. (07.07.2023)