Její tělo

18+ Natálie Císařovská uvažuje podobně jako já. S osudem Andrey Absolonové (1976-2004) se seznámila skrze její nekrolog, což ji posléze inspirovalo k paralele mezi vrcholovým sportem a pornem a na této úvaze vystavěla hraný film. Podle reakcí obyčejných lidí i (rádoby) profesionálních recenzí usuzuju, že většina Císařovské zbaštila i s navijákem hru s propagací filmu.  Někteří jsou dokonce zklamaní z toho, že Její tělo není více sexy nebo naopak nesleduje předpokládaný pád na dno. Císařovská ale nechápe změnu kariéry Absolonové jako morální pád na dno, ale jako logický krok v dané situaci. Její film mnohem víc vypovídá o tom, jak moc toxické je prostředí vrcholového sportu, jak snadno lze pracovat s tělem jen jako s nástrojem, pokud vám ho už v dětství někdo vezme. Co se stalo v životě hlavní hrdinky? Ze dne na den musela ukončit sportovní kariéru kvůli úrazu krční páteře. Neměla v záloze žádnou druhou kariéru (tady vykřičník směřuje k rodičům a trenérce), po uzdravení měla pouze své vytrénované tělo. Poprvé o něm mohla rozhodovat, postupně se začala uzdravovat z tréninkového drilu, začala jíst, menstruovat (další vykřičník směrem k zanedbání péče rodičů a trenérky), rozhodovat o svém sexuálním životě. A jediné, s čím uměla pracovat, byla ambice po úspěchu. A tehdejší české porno nabízelo novou příležitost. Nebyla to jen výrobna levných scén pro internet, byl to svět sám pro sebe, točili se v něm zajímavé peníze, existovala v něm ocenění, která měla nějakou váhu. Nezainteresovaní tento rozdíl asi nedokážou vstřebat, ale určitě je možné si dočíst knihu vzpomínek Tarry White Porno a já, která dle vlastních slov nastoupila do branže půl roku po smrti Absolonové / Ley de Mae a prožila si s jejími bývalými kolegy a kolegyněmi veškeré emoce zármutku. Kdo má odvahu sledovat některé celé filmy Ley de Mae, tak určitě zvládne taky pochopit, jak úspěšná byla a že se jí s tímto řemeslem skutečně podařilo vycestovat a nezůstalo jen u planých slibů malé české produkce. ___ Výjimečně jsem byla na projekci v plném sále a bylo zajímavé sledovat různé falešné vzdechy pohoršení a ujišťování se mezi sedačkami o tom, že je to "opravdu hrozné, co se na plátně děje". Podobně zábavné reakce naposled pamatuju z projekcí Nymfomanky ;) (11.12.2023)

Možná je v tom ukrytý rafinovaný fór, že film je natočen stejně oduševněle, jako levné péčko, nevím. Do zamyšleného líného artu daleko, k běžnému dramatu taky. Podle mého názoru ploché, dlouhé, prázdné, bez jiskry, bez energie, hloubka jen jedním směrem. Unylá, zkamenělá Anna Polívková z Wishe čumící tupě do kamery jako tele z jetele, absence nůžek, nominaci Barešové ( jak ji mám ráda) na lva nechápu. Jedna za Mauréry a Fingera. (07.03.2024)

Odosobněná, strohá, téměř dokumentární rekonstrukce života skokanky/pokladní/pornohvězdy Andrey Absolonové překvapuje kvalitou. Císařovská zvysoka kašle na divácká očekávání pornofilmu do kina a spíše pozoruje, nekomentuje, neodsuzuje. Žádná velká dramatizace, moc se tu neřve a nesouhlas s profesí je dáván najevo pouze sarkazmem a pohrdáním. Natalia Germani hraje fantasticky. Nevím jestli trefila svůj předobraz (její tvorbu neznám) ale vzestup i pád zvládá a přehledem. Audiovizuální stránka prvotřídní. Na české poměry obrovský úspěch. (15.03.2024)

Hodnoenie JEJ TELA nie je kritické, ale pocitové, tak ako to už s telami býva – nielen pre to, že mi tá osoba niekoho pripomínala a nemyslím tým istú, vo svojej dobe slávnu, pornoherečku. Ale poďme k nej – Natálie nám ukázali skutočne len jej telo - a telá okolo nej. Ale vari niečo iné sľubovali ? Nedomýšľali sa, čo sú to za pohnútky, ktoré ju vedú k tomu či onomu… Ono totiž telesní ľudia uvažujú telesne, nemusia mať všetko racionálne zdôvodnené, verbálne sformulované. Ja som dostal silný príbeh a parádnu filmárčinu, za ktorú by sa nehanbil ani mladý Aronofsky (alebo jeho telo), nebudem teda fňukať, že som nedostal aj analýzu dievčenskej mysle a/alebo psychologický profil páchateľa v sociálnom kontexte mladej českej ženy 90. rokov. Nevravím, že som to nečakal alebo že by som to neuvítal, nevravím, že si neviem predstaviť úplne inú, bohato prepracovanú a mnohovrstevnatú dramaturgiu, ale čo už. Možno práve pre ich absenciu na mňa ten film tak zapôsobil - že ma do deja len dokumentárnym spôsobom preniesol, bez komentára, že mi nechal priestor na dohady, že ešte viac roznietil moju zvedavosť. Videli sme teda len JeJ TeLo – ale videli sme ho v parádnej forme. Duša ostala tajomstvom. A my si o nej môžeme len domýšľať, môžeme o nej ďalej snívať. (01.12.2023)

Z bulvárního nadějného námětu se vyklubala nuda. Kromě snad aspoň naznačené atmosféry a vývoje v rodině se o skutečném pozadí nedozvíme nic. Vše je moc ve zkratkách. Trénujeme, jedeme na závod, jsme ve špitále, za kasou, před kamerou, dovětek. Proč do toho Andrea šla přitom není až zase tak důležitá otázka, jako spíš co to provázelo, jaké to bylo, co cítila, jak se chovala a co na to okolí. Tvůrci ojebali diváka s prvním natáčením, což je mimořádná škoda. Jinak pan Steve Q se konečně se svým klackem dostal na velké plátno, gratulujeme! :-) (17.05.2024)