Crash

Kdyby to nebylo tak překombinovaný, tak je to výborný, jenže ze začátku se mi zdá, že je to hlavně o rasismu, a postupem času už to tak o rasismu není spíš jako o souhře náhod, které se tu setkaly protože nějakému scénáristovi se to zalíbilo právě tak, a ne jinak. Crash sice vyhrál Oscara, ale je to zároveň film na který jsem se zrovna nijak závratně nechystal a pravdou je, že jsem dělal velkou chybu. Na ten film se skutečně dobře kouká, a každou chvíli jsem čekal, co se změní v příběhu o kterém se předem ví jak dopadne, jen nikdo neví, jak to vlastně proběhne, a to je na tom všem to důležité. Mám tyhle filmy rád, ale nedokážu je hodnotit plným počtem. Stejnak na tom je třeba i Iñárritu, který točí podobné filmy a pravda je, že jsou originální, že jsou zajímavé, a že se na ně hodně dobře kouká. Ale udržet si zapamatovat si veškeré postavy, co kdo jak dělá, jak se kde kdo chová, je občas docela problém, a nechci nadávat na svojí neschopnost vyznat se v příběhu, prostě to není na plný počet. Radši mám prostější, jednodušší a hlavně přímočařejší příběhy, u kterých alespoň vím, na čem si stojím. (04.07.2009)

Filmu strašně ubližuje tak obrovskej počet lidí v kombinaci s malým prostorem, který každý v příběhu dostane. Naštěstí celým filmem protýká téma rasismu, xenofobie, úcty k člověku a lidskému životu vůbec, který dělá z filmu velmi koukatelnou záležitost. Z obrovské porce náhod a propojovaných osudů jednotlivých hrdinů občas z ničeho nic vystřelí neuvěřitelně silná scéna, při té s holčičkou moje srdce nadskočilo až do krku.Celkově si však myslím, že geniální myšlenka se utopila v nadbytečnosti. (21.10.2007)

Místy silné, místy samoúčelné, místy barvité, místy smutně černobílé (no pun intended) a ke konci jsem byla nucena zkonstatovat, že z Čechovovy pušky se dvakrát opomnělo vystřelit, a zavzpomínat na okamžik, kdy jsem kamarádovi Nigérijci na londýnské policejní stanici, kam nás předvolali coby svědky rvačky Turků se Syřany v pákistánské restauraci, řekla: "Tak teď jsem fakt zvědavá, kdo z toho vyjde jako větší rasista." (21.02.2014)

Mozaikova štruktúra prepletených osudov viacerých postáv podobná napr. Magnólii, výtvarne chladne štylizovaný svet odvátrenej strany LA vyobrazením veľmi blízky Collateral. Vzájomné prepletanie dielčích segmentov síce miestami zaváňa až prílišnou vykonštruovanosťou, ale na druhej strane to je možné brať ako prostriedok, ktorým chcel režisér do jedného príbehu vsunúť viacero tém. Výsledok je na charaktery výborne vykreslená, atmosferická, prepracovaná štúdia paranoie, odcudzenia, rasovej neznášanlivosti, xenofóbie a korupcie. Situovanie do "Mesta anjelov" celú problematiku len zvýrazňuje, podobne ako očistec (padajúci sneh) relativizuje pozitívne ladenie záveru, ktorý tak filmovým jazykom krásne vytvára dramatický oblúk s úvodným monológom: "Its the sense of touch. In any real city, you walk, you know? You brush past people, people bump into you. In LA, nobody touches you. We're always behind this metal and glass. I think we miss that touch so much, that we crash into each other, just so we can feel something". (17.07.2005)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Na rozdíl od Haggisova pozdějšího hitu Tři dny ke svobodě mi Crash přišel sice zajímavý, ale poněkud překomplikovaný a násilně spojený příběh střetu lidí různých ras v L.A. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=dEQ_ftkpb18 (04.12.2011)