Magnolia

Kvůli délce jsem dlouho váhal na který den si tohle DVD půjčit a zjistil jsem o jakou krásu jsem se dlouho okrádal. Přiměřeně vtipné, nadmíru "neuvěřitelné" a úžasně zrežírované se skvělou hudbou Jona Briona. To je vizitka tohohle filmu, který rozhodně stojí za to vidět. A nejen kvůli vynikajícímu výkonu Toma Cruise, Julianne Moore a Johna C. Reilyho. (13.04.2003)

A půl. Nebo rovných pět? Já vlastně nevím. Po zhlédnutí jsem přemýšlela nad tím, že kdyby byly jednotlivé příběhy postav představeny v samostatných filmech, tak by z nich i tak bylo výborné drama. A možná právě proto, že je v Magnolii prolínáno množství osudů a charakterů, od každého příběhu jsou nám představovány vlastně jakoby dílky puzzle, které do sebe s postupem děje úžasně zapadají, jsem měla pocit, že si tento film rozhodně zaslouží plný počet. Ačkoliv je stopáž velmi rozsáhlá, tak pro mě byla sotva postřehnutelná a obdivuji umění, s jakým do ní Paul Thomas Anderson dokázal seskládat mozaiky jednotlivých životů. Postupně nám začne představovat jednotlivé postavy, jejich souvislosti, jejich tajemství, touhy, chyby a skryté bolesti. Jeden příběh z této mozaiky v jednom filmu by byl dost silný. A spojení jich všech v jeden ohromující celek bylo velmi působivé. Ve spolupráci s úchvatným scénářem a dialogy na mě celý film zapůsobil jako exkurze do lidského trápení. Depresivní, smutné, pravdivé. Tolik bolesti a slz. Herecká excelence především Toma Cruise a Julianne Moore. Scéna, kdy Tom navštíví svého otce je zničující. Ačkoliv si mě tento snímek podmanil, tak jsem z něj měla pocit, jako by ve mně nezanechal žádné větší emoce. Během sledování jsem se do postav vcítila, sledovala je, přemýšlela o nich, ale ve finále na mě vše zapůsobilo jakoby chladně. Nebrečela jsem, neměla jsem strach, necítila jsem mrazení po těle. Není to podivné? Ale vždyť divné věci se dějí pořád... (08.11.2010)

"Poslouchejte ptáka a zkroťte kundu!" Já tedy ptáka občas poslouchám, ale tentokrát to nebyl on, kdo mi pustil tento nekonečnej film. Film s velkejma ambicema, díky kterým asi chtěl ukázat všechnu bolest světa, takže se věnoval umírání, rakovině, týrání dětí, drogám, nevěře či hádkám. To jsou všechno témata, která nesnáším a v životě se jim vyhýbám. Jenže tentokrát mě dostihly a pro mě to nebylo jednoduché. Nejsem však mstivej a proto nebudu ke snímku tak zlej, jak byl on ke mně. Raději zkusím najít pozitiva, i když to není lehký. Takže bavila mě ta komplikovaná náhoda, Frankova kázání, správnej polda Jim, rapující černoušek a padající žáby. Jinak jsem trpěl víc než ti smutní, tápající a občas omdlívající herci. (19.03.2018)

To je ale "divnej" a dlouhej film řekne si mnohý divák... ať už v kině nebo doma u "bedny"... Ale on vůbec ani trochu není divný, on je totiž naprosto nádherný... Ale proč si tohle kdekdo řekne, že je divnej... ne není divnej, je totiž pro lidi, co tohle říkaj (vl.zkušenost s doprovodem v kině) NEPŘÍJEMNEJ... A hodně! "On", to jako ten film donutí přemýšlet... A přemýšlet o minulosti... O vlastní minulosti... A to se hned tak někomu nemusí líbit... Ale ten film za to nemůže, on je prostě dokonalý a s exelentními hereckými výkony, které berou dech... Jo jo, traumata z dětství, znamenají zpravidla velkej průser v dospělostii... :-( (01.04.2005)

95% - Tři hodiny... Dlouho jsem odkládal shlédnutí Magnolie právě z panické hrůzy při pohledu na její minutáž. Byla to chyba! Tento film mě fascinoval svou formou, díky které se čas stane velmi relativním pojmem. Nejprve se divák seznámí s postavami a jejich životními situacemi, následuje zamotání se do nich, a karty jsou rozdány. Celá první půlka filmu se odehrává za ostinátního hudebního podbarvení Jona Briona, které (ačkoli mi nejprve nepřišlo nijak skladatelsky senzační) naprosto DOKONALE stupňuje napětí tak, že jí člověk skoukne doslova za chvilku. Po ní následuje odhalování životních příběhů postav a nastupuje smotávání vláken v jednu dějovou nit (spíše však krajkový ubrus), už s úplně jiným druhem hudby, ale většinou úplně bez ní. Co se obsahu týče, nevím, co bych vytknul. Drama na téma mezilidských vztahů mě zde naprosto uhranulo. Herecké výkony, jako v málokterém jiném filmu, a vůbec... Tohle je prostě jeden z nejlepších amerických filmů, co jsem kdy viděl. (23.05.2006)