Matka v trapu

Matky na přechodu, ženy v přechodu, matka v obchoďáku, ženská na internetu, matky s vibrátory, ženy s respirátory, matka na pohodu, ženská na přesdržku, matky v práci, ženy na pracáku, matka se psem, ženská s dítětem, matky na rozcestí, ženy v koutě, matka na výměnu, ženská na zavolání, matky před zrcadlem, ženy za volantem, matka ve vatě, ženská na mizině. Moc nekoukejte, páni režiséři! Máte před sebou hromadu práce. Sračky o ničem se samy nenatočí a vašim kolegyním to moc nejde. (01.06.2024)

Jen další z mnoha mělkých konverzačních rádoby komedií, kterou zapomenete hned, co vyjdete z kina. Přímočarý předvídatelný děj ničím nezaujme a nevtáhne. Vše jsme viděli už milionstošestkrát v různých odstínech emancipované růžové. Hlavní hrdinka fatálně selhává v delegaci zodpovědností v rámci rodiny, načež se máme s pobavením divit, že když jí z toho prdne v hlavě a vezme roha, její totálně k věku neúměrně neschopné děti a manžel nezvládají vlastní existence. Rebelující matka posléze nalézá útočiště u nepravděpodobné taxikářky-samaritánky a přehodnocuje své vztahy. Mezitím si pražská rodinka nedovede ani objednat pizzu, a tak zmírá hlady. Za velkou škodu beru odfláknutou příběhovou linku manžela. Absence myšlenkového vývoje zanechává diváka v nepochopení jeho rozhodnutí, byť i tak se celá postava zdá být ze všech ostatních nejpravděpodobnější. Škoda nevyužitého potenciálu 🤷‍♂️ Z hereckých výkonů musím vyzdvihnout oba nejmladší představitele, především Valerii Vachkovou, která své postavě dala nejpřirozenější tvář celého filmu 👏   Stopáž je neúměrná množství děje. Celý příběh by se vešel do padesáti minut. (19.02.2024)

U tohohle filmu by mělo být v úvodních titulcích tučně napsané upozornění jako bývá na krabičkách cigaret. ,,Film točený feministkami, o ženách, pro ženy.  -  Mužům hrozí namožení krčního svalstva od nevěřícného kroucení hlavou''. A měl by to doplnit výstražný obrázek standardního tupého hovada (tedy dnešního muže) s fixačním límcem na krku. Scénář jede podle současného často opakovaného a stereotypního klišé. Emancipace je naprosto skvělá věc a tak ženy dělají vše co dělají muži. Leckdy se je dokonce snaží předehnat. Do toho to jsou ale stále ženy, matky, manželky. Takže je toho na ně tak nějak kupodivu moc. A kdo za to může? Samozřejmě muži! Ta odporná líná hovada co jim s ničím nepomáhají, nemají nic na starost a navíc už je nemilují tak, jako před třiceti lety. A jak to nejlépe takhle po čtyřicítce vyřešit? Nezávislostí! Rázným opuštěním rodiny, které žena matka dělala celou dobu služku. Tak, a teď ať si to vyžerou! Haranti i mažel. Šak oni uvidí.  Ještě s prosíkem přilezou! Děcka začnou prát, žehlit, vařit a manžel náhle v rámci odloučení k ní znovu zahoří tou vášní jako tenkrát... ---- Ano. Tak takhle debilně uvažuje Uljana Iljič Donátová a Hana Hendrychová. A bohužel i některé z žen v reálu. Pro autorky filmu je tohle supr námět na komedii u které se celé kino bude popadat za břicho. Páč opuštěná rodina pochopitelně bez matky otroka neumí nic. A tak se po kolena brodí špinavým prádlem na zemi, hladově nahlíží do prázdné vyjedené ledničky, do které nikdo nedává nákupy a žije ve zmaru a skáze den za dnem hůř a hůř. Ve filmu jsme mohli vidět drobky posypaný gauč a na něm dokonce převrácený hrnek od kafe... hahahahahaha to je srandy kopec. A zatímco opuštěná rodina živoří aby jí došlo co ztratila, hrdinka vede filozofické debaty na téma proč už to není jako dřív s taxikářkou, která jí nabídne bydlení u sebe. To vše v pěkných lokacích obletovaných kolem dokola dronem a s plejádou neustále nasazovaných herců hrajících  stále stejné role. Bohužel při bližších záběrech na Hřebíčkovou je zjevné, že role sexy mamin už dlouho asi hrát nebude. Pitvořící se Vlasáková byl pro mne nepříjemný šok a až strašidelný zážitek. Účast Plesla, Pechláta a Němce mrzí, byť už jsem je v tomto typu hrůz občas viděl. Holt složenky musíme platit všichni... Co k tomu dodat víc? Asi nic. Paní tvůrkyně by svůj problém s muži měly řešit s odborníkem a možná by při tom neuškodilo, kdyby si nastudovaly základní pravidla komediálního žánru, aby to své dílo pak za komedii mohly vydávat. Za mně to byla hrůza a tak dávám bez milosti - ODPAD. (29.05.2024)

Filmy cílené na životem utrápené ženy ve středním věku nejsou samo o sobě nic špatného. V případě Matky v trapu jde ale snad o největší kreativně cynický kalkul z české hroudy za poslední roky - a ještě velmi mizerně zvládnutý po řemeslné stránce. Kdyby to byl stejně pojatý film pro muže, hlavní hrdina by v něm přechytračoval komicky dementního šéfa, sem tam zmlátil nějakého šikanátora (konvenčně pohledného a mnohem namakanějšího, samozřejmě), přitom neustále chlastal s kámoši, a ač by měl prakticky nulové charisma, po jediném pohledu by se na něj běžně vrhaly vnadné dvacítky. A na Netflixu by to taky bylo na špici sledovanosti. 25% (03.06.2024)

Raz som sa pousmial. Žiadny smiech. Táto tuctová česká komédia pod úrovňou dákej lacnej telenovely (klišé postavy, nútené "emocionálne" scény, predvídateľný dej, lacná produkcia, otrasná hudba, nesmierne otravná postava "šéfa" a absolútne nesympatická a umelo pôsobiaca taxikárka) to dokázala! Konečne sa to podarilo! Matka na úteku mi ukázala, ako sa dá na filme zaspať hneď dvakrát a vždy ma prekvapiť tým, ako roztiahnuto môže 95 minút trvať (posledných 20 min som asi 5 krát mal pocit, že film sa už končí). (09.03.2024)