Šťastný smolař

Je mi líto, ale málem jsem to ani nedokoukal. Tak nesympatickej děj a obsazení nezachrání ani technická zručnost. Nějaké dobro a zlo, morální ponaučení nebo alespoň zajímavý příběh, nic takového. Příšerně napsané postavy a výprava míchá několik různých období, což nesnáším i v pohádce (motorka versus kostýmy tak někdy z počátku 19. století). Krom toho prvky jako zbavení dcery cti, kasino Monte Carlos a podobně? V pohádce, ve které přitom chybí v podstatě cokoli co by se dalo aspoň trochu nazývat romantikou a kde se "hrdinova" milá objeví sotva na nějakých 10 minut? Bez atmosféry, naprosto nepohádkové a velmi zdlouhavé. Včerejší měsíčci tedy nebyli veledílo, ale proti tomuhle byli ještě zlatí (přesněji méně špatní). (25.12.2012)

Nový "Anděl Páně" se sice nekoná, první polovina byla úmorná, ale nakonec nebylo tak zle. Trojan je prostě klasa a jeho geniální smích uslyším ještě dlouho. I Dvořák se mi v roli záporáka líbil, stejně tak krásná představitelka Haničky. Docela mi ale vadil styl Trojanova vyprávění celého příběhu a z Cíla jsem odvázaná taky nebyla. Strach umí lepší pohádky. (25.12.2012)

Láska je štěstí. A Jiří Strach to ví... Konečně po čase zase silná televizní autorská pohádka vymezující se (ale v něčem i rozvíjející) proti klasické české pohádce. Podle námětu (pohádkové knížky) slovenského režiséra Mateje Mináče napsal Marek Epstein povedený scénář, který po hodně dlouhém čase připomněl originalitu pohádkových scénářů Zdeňka Svěráka, tolik scenáristických fórků by divák jinde pohledal. Tři veteráni to sice nejsou, ale alespoň je vzdáleně připomínají, což u ostatních novodobých českých pohádek nehrozí ani náznakem. Pohádka coby projev ryzí modernosti (respektive postmodernosti) jde někdy na hranu toho, co ještě v pohádce snesu (pokus o sebevraždu), každopádně většinou se drží v mantinelech očekávaného. A Jiří Strach se zase drží svých osvědčených hereckých koní (Ivan Trojan, Jiří Dvořák, vlastně už i Jiřina Bohdalová...) a ti jsou největším tahounem diváckého prožitku, bez Trojana by byl celý snímek poloviční. Jeho postava pohádkového ,,barona Prášila" s pábitelským přesahem je opravdu dobře napsaná i zahraná, a hlavně nosná. Nejsilnější momenty pak přicházejí v místech, kdy se Jiří Strach snaží svou televizní pohádku nějak ozvláštnit, punc modernity ji pak paradoxně dává především retro animovanými pasážemi, které jakoby odkazovaly k zemanovskému pojetí dětského filmu, animovaná zkratka cesty motocyklem po Evropě je tím nejlepším a nejvtipnějším, co bylo v této pohádce k vidění. Škoda toho, že většina věcí není dotažených k úplné dokonalosti, nechybělo mnoho a Šťastný smolař se mohl stát kultem, stejně jako jsou kultem počiny výše zmíněného Zdeňka Svěráka. Takhle je Šťastný smolař velmi povedenou televizní pohádkou, v níž se mísí a realizuje mnohé, vtipně se tu třeba potkává veřejně proklamovaná víra pana režiséra s humorně pohádkovými motivy (Nejvyšší knihovník), každopádně je vidět, že Jiří Strach má cit pro ty správné náměty... (24.05.2013)

Ach jo. Další pohádka, která vypadá, že ji přes víkend napsal nějaký pologramot se spoustou nápadů. Zase se všechno přehrává a dohromady nic nefunguje. Přitom ve fungující pohádce by spojení smolařského hrdiny s Trojanovým Kdokolivem (nebo Kýmkoliv?) bylo trefou do černého. Nebo ten Javorského převozník - v jiném filmu by to mohlo být krásné "cameo", tady jen ruší (když už, tak měl tedy dostat víc prostoru). Co ovšem stojí za pozornost, je obsazení Bohdalové, která v nejedné pohádce působí už pomalu jako rekvizita sui generis. Vidět tuto paní nezbytnou prakticky po celý film jako ležící umírající stařenu - zcela adekvátně hereččině věku - dává zážitek velmi odvážného (a zdařilého) završení jedné kontinuální kariéry. Problémy této pohádky (krom její slabé působivosti) bych ilustroval na podivném jednání Karlose: svou matku až nepříčetně miluje, podniká vše pro její uzdravení, ale Haničce, kterou má ráda a která jí působí útěchu, ubližuje. Ve finále prohraje jeden bezvýznamný šermířský souboj, čímž prohrál štístkovou nevěstu, kterou chtěl stejně zabít, pořád má ale palác plný zlata a jeho matka se právě uzdravila. To je dost dobrá bilance. Co nyní udělá? Uteče z paláce a dá se znovu na nuznou cestu "táhna svou káru dál atd." Ovšem největším přešlapem je postava Štěstěny a prakticky všechno, co s ní sovisí. Ačkoli to Veškrnce v této roli sluší, chlubit by se jí rozhodně neměla a Epstein by si měl po každém dalším nápadu dát facku a pak teprve se nad ním zamyslet a před každým novým scénářem stokrát napsat "Nebudu si půjčovat motivy, kterým nerozumím". (04.01.2015)

Líbí se mi u toho vtip, nadhled, spousta nápadů, vynikající kamera a herecké výkony. Samotný příběh mi však přijde nedotažený - právě pro tu spoustu nápadů se toho hodně nakouslo a nedotáhlo (Jak může Štěstěna přijít o dítě? Proč je tam ta karlozemanovská odbočka? Proč se neobjeví Knihovník nebo více jeho vliv? Jak pokračovaly osudy matky a nalezeného syna? Co všechny ty dluhy?). Líbí se mi všechny ty narážky, Lurdy, vynikající vtipy ("Že tys byl dnes ráno v lese pro dřevo?" apod.), ale nakonec z toho mám pocit oné nedotaženosti, nedořečenosti, chybí mi ono pohádkové ponaučení (za něž neberu, že když není štěstí, je smůla, a naopak - třeba kdyby to aspoň znělo nějak jako "važte si šťastných chvil"). Ale pořád je to v rámci české tvorby vysoký nadprůměr, rád se na to podívám znovu, protože ten buddie motiv funguje, a hlavně - vymyslet dobrou původní novou pohádku je kumšt - a o to více klobouk dolů před scenáristou, nakolik je Epsteinova tvorba sinusoidní (chvilku nahoře, chvilku dole), a dramaturgem (Marek Horoščák). Jo, ještě mě napadlo, sedla by tomu výraznější hudba, něco jako u Ztracené brány. --- A ještě dodatek, jak tu někteří komentátoři odsuzují motocykl, to by mě zajímalo, jestli někdy četli či viděli Drdovy pohádky? (25.12.2012)