Opilí slávou

Nezávislý guru Tom DiCillo, platící za kultivované hollywoodsky protipólné snímky, nám s dosti ironickou nadsázkou představuje dvojici neukotvených outsiderů, které hrají talentovaný Michael Pitt a zejména pak nezávislý talisman Steve Buscemi přesně tak, jak ho máme rádi (pochopitelně i s jeho nehollywoodsky křivými zuby a vytřeštěnými oči). Jeho newyorský paparazzi se ujme mladíka bez přístřeší, který však padne do oka popové barbíně a postupně se stane obletovanou hvězdou soap opery. Zábavné i milé to bezpochyby je, některé vtipné dialogy a scény nakonec bohužel nedopadnou tak, jak byly podle všeho ve scénáři zamýšleny. Po Bouchačích a bouchačkách jde však v mých očích o další rozpačité dílo mého oblíbeného tvůrce. DiCillo chytře balancuje mezi několika žánry, původně Jarmuschův kameraman ale nedosahuje kvalit svých předešlých filmů. Kdo však zaručeně potěší je Buscemi, oku pak lahodí manažerka Gina Gershon. (07.04.2008)

Hrať Steva Buscemi-ho v "normálnom" filme som ešte asi nevidela a čím ďalej, tým viac ma presviedča, že v komediálnej role mu to ide najlepšie. Delirious je ľahká zábava, v celku inteligentná, berie si na mušku kritiku hviezdnej popularity a slávy, robí to celkom šikovne a satiricky. Vtip a ľahkosť akou film plynie je na celom dojme to najlepšie. Michal Pitt je síce dobrá voľba - tak akurát nezrelý, správne narušený - v kríze, pri Buscemim bol fakt ako chudobný pocestný, no jeho osudová karta sa obrátila a zrazu som jeho kŕčovité slaďunké úsmevy nemohla vystáť, to však bola len jediná rušivá záležitosť, ten zostatok bol úžasný a zábavný. (11.10.2010)

Celé mi to připadalo jako by to bylo natočeno někde v polovině 90tých let. Podle mne to o dva chlupy překročilo hranici mezi nezávislým, nízkorozpočtovým snímkem a nefalšovaným béčkem. Nudné, unylé a amatérské je tady všechno - herectví, kamera, střih, zvuk, scénář ... Masa předvídatelnosti a milionkrát použitých motivů se završí, když na konci Steve jde "vyfotit" pohledného houmlese a atmosféra "graduje" tím, že začnou znít úryvky rozhovorů. "Jsi paparazzi, jsi paparazzi". Nechápu, proč do toho chudák Buscemi lezl. (29.02.2008)

Fajnová kritika showbyznysu a populární kultury v mnoha rovinách - televizní svět seriálů je povrchní laciný kýč, postavy se občas chovají jako idioti ze soap opery a výrazové prostředky samotného filmu jsou krásnou ukázku práce s kýčem - scéna zamilování se, náhoda s přepnutím ovladače, závěr. Film kazí roztříštěnost když se věnuje nejprve vztahu Buscemiho a Pitta a pak najednou Pitta a Lohman. (27.09.2009)

Vynikajúco napísaná a ZAHRANÁ dvojica ústredných postáv! Tiež poteší, že prevažná väčšina deja sa odvíja práve od ich vzťahu, nie od tej naivnejšej, romantickejšej roviny... ktorá síce vo väčšine momentov funguje bez škrípania, na konci je to ale predsa už len akési nijaké. Do finále sa tento osviežujúci snímok dopracuje akoby sám od seba, pritom v súvislosti s predchádzajúcim dejom (kde scenáristický dôvtip a pôvodnosť priam prskajú z obrazovky) by som práve v závere čakal nejaké to prekvapenie, nečakný zvrat, niečo iné a originálne. Taký čas by som neváhal siahnuť aj po plnom hodnotení, lebo inak sa mi to páčilo ako v danom žánri máločo. (01.08.2008)