Světlo mezi oceány

Láska jako řvavé heslo na transparentu v prvomájovém průvodu, otravně všudypřítomná a vševysvětlující, přesto na mě Světlo mezi oceány působilo jako frigidní výpověď o intimních věcech člověka. Jediný světlý okamžik nastává, když se hlavní hrdina zachová jako kretén, na chvíli jsem si totiž připadal jako mezi lidmi. Ale jen na chvíli. Filmový zážitek rovnající se survivalu, dvě hvězdy za výdrž. Mou vlastní. (15.02.2017)

Kdesi na malém ostrůvku začíná příběh, který začíná jako pravá, nefalšovaná a čistá láska a končí událostí, která poznamená osudy několika lidí na mnoho let dopředu. Vlastně jsem moc rád, že jsem nečetl obsah a vůbec jsem nevěděl, o čem to celé bude, o to bylo moje překvapení a hlavně dojetí na konci silnější. Snad mi to moje četné fanynky odpustí, ale i slzička ukápla. Prostě mě to celé vtáhlo a já už pak jen hltal tenhle děj, který mě na konci úplně přibil do křesla. Mluvit něco ve smyslu výborných, hereckých výkonů snad ani nemá moc smysl a tak bych to celé ukončil s tím, že se mi dostalo opravdu pravého, nefalšovaného dramatu (nejen) o síle lidské lásky. A to je mnohem víc, než bych před začátkem čekal. (20.12.2016)

Nepopiratelně úžasné, bezchybné herecké výkony hlavních představitelů Michaela a Alicie, doplněna vstupy Rachel. To podtrhávám dvakrát ! Pomalé tempo, lehký pel romantiky, která je už malinko přes čáru, obzvlášť v závěru příběhu a mně to vůbec nerušilo, ačkoli jindy bych možná připomínky měla. Věřila jsem slzám Isabel, vyhaslosti v očích Toma, pohlazení po tváři jsem cítila i já na té své. Pohledy do očí, do jejich nitra a svědomí, která tolik bojovala, žel každý jinak. A s Desplatovou hudbou nemohu jinak. Jen ten vítr bych malinko utlumila, přece jen ho bylo až příliš, silný, mohutný, asi jako jejich vzájemná láska. Derek umí a ví jak zapůsobit na naše city. (19.12.2016)

Ťažko povedať, prečo sa niečo podobné našim kinám vyhlo, to samozrejme hovorí viac o inteligencii distribútorov než o kvalite diela. Pretože až na veľkom plátne by sme si naplno vychutnali to úžasné pobrežie oceánu, zvuk burácajúcich vĺn a čajok. Pomalé tempo je ale dnes, v dobe prvej signálnej, sprosté slovo. Pomalšie rozprávanie podtrhuje aj predlhá expozícia, čo mne ale osobne v tomto prípade vôbec nevadilo. Film o tom, že niektoré životné rozhodnutia nie sú ani dobré, ani zlé a následky týchto činov vyžadujú ďalšie rozdodnutia, ktoré tiež nie sú ani správne, ani nesprávne, ale v vďaka ktorým sa stávajú všetci len obeťami. (05.04.2019)

Asi hodinku jsem si říkal, že výsledek zaostává za papírovým očekáváním. Nakonec jsem se naštěstí docela zmýlil. Režisér Derek Cianfrance oslnil i naštval už svým syrovým a odtažitým debutem Blue Valentine. „Naštval“ proto, že to zdaleka nebyl stravitelný film, na druhou stranu oceňme, že si šel svou vlastní cestou, a stejně jako v druhém dítku (Za borovicovým hájem) ukázal svůj cit pro pohlcující atmosféru. A jelikož tehdy nechal Ryana Goslinga a Michelle Williams projít bolestivým vztahovým rozkladem, můžeme předvídat, že se tentokrát dočkáme něčeho podobného. Zajímavý rukopis tedy pokračuje, doba se změnila. Po válce není nic jako dřív, takže samota správce majáku bude pro Michaela Fassbendera tou správnou cestou pro vyčištění vzpomínek. Nová příležitost mu přivane i Aliciu Vikander, která má sice půvabnou tvář, ale dítě donosit nedokáže. Pomůže kojenecký pláč vycházející od oceánu. Dá se nicméně očekávat, že to tak snadné nebude, bohužel některým motivacím a volbám hlavních hrdinů jsem příliš nevěřil. A ač Cianfrance mistrně vede každého herce a začíná platit za černého režijního koně, až příliš spoléhá na náhodu. Nejde jenom o obsah člunu, ale i o návštěvu hřbitova, setkání na výročí, „správná“ matka v obchodě. Možná rýpu, ale je to tak. Vnitřní hloubku mu ale upřít nelze. Jeden výhružný pohled Vikander nebo vyhaslost v očích Fassbendera a hned víme. K tomu skrumáž zvuků, emotivní obrazová stránka, zvolená hudba. To je radost. 70% (27.02.2017)