Godzilla II Král monster

Parádní rozjezd a vizuálně úchvatné představování jednotlivých monster, zazděné nezáživnou prací s příběhemm a podceňovaním divákova intelektu. Warnerům se díky Garethu Edwardsovi podařilo důstojně restartovat godzillý kult, v předešlém filmu úspěšně propojili motivy a atmosféru japonského filmového mýtu s technickou bombastičností hollywoodských blockbusterů. A ne aby si dali záležet a naplnili předpokládané divácké očekávání, oni svěří další dva díly tvůrcům průměrných, nezajímavých hororů. Vysoký rozpočet nalitý do prvotřídního CGI přece stačí, cílovka je tady blbá a stačí ji hezká monstra. Uvidíme, jestli tento přístup změní s novou paní CEO. (05.07.2019)

Když se debilita scénáře rovná monstrozitě Godzilly a celý to řádění zaobalíte do hudebního paskvilu Beara McCrearyho, mohl by tam naběhnout Kong, Jack Black i dinosauři a pořád by to byla naprostá sračka, která v místech, kde mají téct slzy blaha, vzbuzuje jen nechtěný záchvaty smíchu a nepochopení (předchozí Godzilla měla alespoň parádní atmosféru a budila pocit tajemna). Přitom potenciál je tam i při vší tý debilitě obrovskej a příběhy z toho jenom srší, jenom to prostě dali do rukou tupce, kterej neví jak a s čím pracovat, a tak místo pompézního nářezu natočil dvě hodiny hašteření obřích draků, plazů a můr v domnění, že mu to publikum už dostatečně zdegenerovaný Marvelem spolkne. Pěkný hovno! (13.08.2019)

Nemůžeme filmu vyčítat, že nenabízí postupně budované napětí, protože to už nejde. Ani trikové orgie všemi "giganty" nejsou primárně nic negativního. Jenže snímek není ničím originální, postavy nejsou hloupé, jen nudné a bitev mezi zvěří je zbytečně moc. A ani myšlenka "to, co občas vypadá pro lidstvo zle může být jeho dobro" už také není moc originální. Zpětně děkuju svým kritičtěji naladěným kolegům z práce, mám tu ještěrku prostě rád a kdyby jich nebylo, možná bych se nezamyslel tak, jak je potřeba a nesnížil pár dní po zhlédnutí filmu hodnocení. 50%. (03.06.2019)

Godzilla z roku 2014 dojela na to, že měla pitomý příběh, mizerné lidské hrdiny a chyběla v ní spousta epické akce. Godzilla z roku 2019 dojíždí jen na pitomý příběh a mizerné lidské hrdiny, takže... je vlastně o trochu lepší? Asi jo, žánrovou klasiku nicméně nečekejte. Michael Dougherty totiž opakuje řadu chyb svého předchůdce a jednoduše neumí vystavět smysluplný svět a prodat hrdiny, na kterých by vám záleželo - nebo byste alespoň chápali, co proboha dělají. Jeho výhoda nicméně spočívá v tom, že má v arsenálu čtyři obrovská monstra, a kdykoliv dojde na akci, je to strašně epická podívaná, která díky bohu trikově nijak nestrádá. Warneři do Godzilly vážně nalili hrozný balík a je to vidět. Zároveň však dorazila úplně všechna blockbusterová klišé, včetně klasického obdivování monster, i když by každý člověk s půlkou mozku dávno zdrhal, nebo záporáckých plánů, jež se inspirovaly někde u druhého Thora. Zkrátka a dobře je tu kupa dialogů a "dějotvorných" scén, které byste doma zděšeně přeskakovali rychloposuvem. Pokud vás ale zajímá jen monstrózní akce, nedorazilo jí zrovna málo, takže fandové kaiju jednu projekci rozhodně přežijí. A něco mi říká, že o tohle šlo Doughertymu v první, ve druhé i ve třetí řadě. (30.05.2019)

Rvačky, bašta a možná něco intimnějšího. To první ujde. Aby ne, za 200 míčů. To druhé se pro diváky očekávající zábavný monster film, co nesjel z pásu sériové výroby a disponuje alespoň špetkou scénáristické invence, vůbec neservíruje. To třetí ale nechybí. Warneři s ochotným Doughertym vyjebali s těmi, co očekávali alespoň nějakou tvůrčí návaznost na svébytné pojetí Edwardse. Zatímco najít něco pozitivního je stejně obtížné, jako uplést z krků Ghidoraha vánočku, negativ jsou mraky. Vypíchl bych, že postavy nedisponují ani charismatem žížal, co sbíral u Emmericha Broderick. Jediný, kdo se k tomu prostřednictvím atomového seppuku postavil se ctí, je Ken Watanabe.. (10.07.2022)