Po strništi bos

"Po Stništi Bos" bolo tohtoročným najväčším očakávaním z Československej kinematografie. Na film som sa veľmi tešil, nakoľko som (síce na chvíľu) mohol opätovne vidieť naživo Zdeňka Svěráka a vyzeralo to, že by sa mohol Jan Svěrák vrátiť k niečomu zaujímavejšiemu po filme "Tři Bratři", ktorý som doteraz nemal silu vidieť od začiatku do konca po tom, čo som zachytil v telke scénky s vlkom a Karkulkou. Ale neodbočujme, chceme predsa hovoriť o "Po Strništi Bos." A musím povedať, že tento film na mňa pôsobil veľmi príjemne počas celého sledovania. Skvelá hudba, dobrá atmosféra a príjemné zábery krajiniek s krásnou kamerou, na ktoré som od Svěrákovcov zvyknutý. Toto funguje skvele. Detskí herci sú podľa mňa v pohode. Snažia sa dať tomu dobrú atmosféru a nemyslím si, že by boli úplne najhorší. V rámci možností sú podľa mňa okey. Z dospelých hercov je tu najvýraznejší a najlepší Oldřich Kaiser. Jeho postava je jednoznačne najzaujímavejšia a myslím si, že v sebe skrýva aj najviac osobnosti. Ostatní sú podľa mňa dobrí, nemám z nich až také silné pocity. Kto tu čaká komédiu, tak podľa mňa veľmi narazí, lebo tento film jej má skutočne minimálne. Ale, aby sme boli úprimní, film sa ani nesnaží byť vtipný. Skôr sa naopak snaží zachytiť obdobie počas 40-tych rokov z pohľadu chlapca. Čo veľmi oceňujem. A film sa pozerá príjemne a možno má iba pár trošku silnejších a smutnejších momentiek. Ale ako celok to funguje. Čo však mi na filme chýba je nejaký moment, ktorý by som mohol označiť ako scénka, ktorá sa mi najviac dostala do pamäte. A všetky predošlé filmy Jana Svěráka, ktoré som videl, taký moment v sebe mali. Ako napríklad lúčenie sa s Koljom, kde sa zavrú pred Františkom Loukom dvere, alebo keď Eda zistil, že jeho otec nie je mŕtvy v "Obecnej Škole". Nebudem tu rozpisovať ďalšie, lebo to by sme tu boli ešte dlho, no tento film taký moment pre mňa nemá. Je tu skvelá scénka, kde sa Eda s mamou budú ukrývať v sene pred búrkou s krúpami, alebo sen o lietajúcej motorke, no nič, čo by človek označil ako úžasnú momentku. Som rád, že som film videl, určite by som si ho pokojne pozrel znovu a myslím si, že to funguje aj ako predchodca "Obecnej Školy" aj ako film sám o sebe. Určite si myslím, že je hodný toho, aby ste si ho pozreli. Jediné čo ma ale úprimne mrzí je fakt, že sa tohto roku 6krát kompletne naplnilo kino pri filme "Všetko Alebo Nič", kým na tomto filme sa nenaplnilo ani do polovice. A je to podľa mňa škoda. Ľudí viac zaujíma film podľa knihy pani Urbaníkovej, než podľa knihy pána Svěráka. Neviem, čo si mám o tom myslieť. Hodnotenie: B+ (26.08.2017)

Na tento film jsem se opravdu těšila, a jak tu tak pročítám ty komentáře, nedá mi to a musím se přidat. Stále zde kritizují, že film nemá žádný příběh, že je vlastně o ničem, takové útržkovité vzpomínky slepené do jednoho kusu. Mně ale právě toto evokuje mé vlastní dětství a vzpomínky na něj, vždyť to je přesně tak, jak si člověk sám pamatuje fragmenty z doby dávno minulé, kdy byl ještě malé dítě. Toto jsou části a důležité momenty jedné poměrně krátké etapy dětství jednoho malého kluka, přesně tak bych si to představovala i já. Ano i já jsem milovník Obecné školy, to je pro mě porevoluční film č.1 a už ho asi těžko něco nahradí, ale toto je opravdu také velmi krásný a poetický film, který si levně nehraje s našimi city, měla jsem opravdu pocit, že tak to ti lidé žili a hlavně, že takto to opravdu vnímá sedmi nebo osmiletý kluk, děti si pamatují to, co je důležité pro ně a tuto skutečnost Jan Svěrák, myslím, opravdu naplnil a povedlo se mu to vyjádřit přesně. A jeho cit pro výběr herců, a hlavně těch dětských, je ohromný. Zdá se mi, že jsme opravdu zkaženi tou dnešní uspěchanou dobou, těmi všemi "trháky" narvanými zvraty a akcí, že když pak usedneme do těch křesel v kině a děj takto poklidně plyne, že se nedokážeme nechat unést pouhou vzpomínkou na dávné dětství jednoho kluka. Já to tak naštěstí ještě nemám :-). (05.10.2017)

Nelze hodnotit pouze v porovnání se současnou (posledních patnáct let?) českou filmovou produkcí, mezi tou samozřejmě ční do výše. Zároveň je však nutno přiznat, že se nejedná o žádný kinematografický milník. Tak jako tak jsem si Po strništi bos velice užil. Výborný výběr herců (konečně zase jeden film bez Macháčka), Voříšková mně snad poprvé ve filmu nevadila, Vetchý, Tříska, dětští herci. Laskavý humor. Prostě klasická svěrákovina, v dobrém slova smyslu... 90% (26.09.2017)

Vzal si sbírku povídek (vzpomínání na dětství) svého otce Zdeňka Svěráka a riskl to s vlastním scénářem. Se zlou se potázal. Dílčí scény často nedávají smysl, nikam nesměřují, nijak negradují. Bez zastřešující dějové linky to jaksi neladí. Uplyne 30 minut, divák se nedojme, nezasměje, nezasní. Ale pořád věří. Po hodině je mu jasné, že prequel jednoho z nejlepších porevolučních filmů dopadne hodně špatně. Nadýchané vzduchoprázdno. Svěrákovská laskavost je pryč. Nostalgie ještě jaro nedělá. Nesourodá témata, absence humoru, absence dramatičnosti. Co na tom, že je to technicky suverénní (moc pěkná kamera Vladimíra Smutného)? Malý Eda Souček musí s rodiči nuceně z Prahy na venkov, začleňuje se mezi vesnické vrstevníky a snaží se vyznat v rodinném konfliktu s tatínkovým bratrem. Jenže právě linka strýce Vlka (ovšem s pitomou snovou scénou) se může snad jako jediná pochlubit nějakou příběhovostí. Zbytek jsou epizodky bez pointy. Necítíme dramatičnost dané doby, ani se k nám nedostává opravdové pnutí v početné rodině. Ondřej Vetchý zvláštně přehrává, Terezu Voříškovou Svěrák hodně špatně vede, dětští herci se se svými rolemi poprali obstojně, Oldřich Kaiser si pak v každé scéně právem krade prostor pro sebe. Celkově velké zklamání, něco mezi dvěma a třemi hvězdami. (28.12.2017)

Zřejmě už se asi definitivně rozpadlo nejlepší autorské duo polistopadového českého filmu, tedy otec Zdeněk coby scénárista a syn Jan coby režisér, věk a tvůrčí síly nejde zastavit, takže štafetu nyní nese mladý Jan sám...a ne úplně špatně. Otcových kvalit sice zjevně nedosahuje, ale fungující scénář imitující otcovu tvorbu napsat umí. Idylické vyprávění s hlavním dětským hrdinou, viděné dětskýma očima a primárně určeno pro dětského diváka (i když se snímek dá považovat i za rodinný), s jistotou v podobě knižní předlohy, ta Svěrákovská podstata je a zůstala i ve filmu přítomná... Výtky na nedostatečný příběh nechápu - ve filmu, v němž invalidní chlapec létá na létajícím kole (byť ve snu) a postava přezdívaná Vlk má ve flashbackových scénách skutečně vlčí pařáty, je jasné, že příběh je upravený svému cílovému divákovi - byl jsem v kině s jedenáctiletou neteří a dvanáctiletým synovcem a film prožívali úplně stejně, jako hlavní hrdina Eda četbu dobrodružné knihy... Proto taky právě vlk ohrožující babičku, jednoznačná aluze k archetypům zakódovaným v pohádkách, proto dětské klučičí party, proto motiv vytržení z cizího prostředí a stěhování do nového, neznámého, proto motiv vnějšího ohrožení (představovaného Němci a válkou), které je je pro bezstarostné dětství tím největším rizikem... (23.09.2017)