Obecná škola

Svěrákova retrospektiva, z níž svítí inspirace vlastním dětským prožitkem na všechny strany. Zachycena ve vší bezelstnosti, s patřičným komentářem a atmosférou. Pro ty nás, kteří film viděli v dětství a dokázali se vžít do ústředního malého hrdiny, byla Obecná škola taková malá kultovka, která se hojně citovala (Rosenheim! Igor Hnízdo!). Pro mě tu byla paralela i čistě osobní - děcka ve filmu zažívají poválečná léta a přicházejí do styku s opuštěnou vojenskou technikou, jež jim slouží jako zdroj zábavy i úžasu, zatímco u nás v době premiéry zůstal opuštěný tankodrom, rovněž s řádkou opuštěné techniky, kolem níž jsme se často poflakovali. Nemiluj to. Příběhově není Obecná škola nic extra, ale subjektivní prožitek, humor, postavy a melancholicky nasáklá atmosféra odvádějí svou práci dodnes. (29.08.2020)

Snad jen právě Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Tmavomodrý svět a Kolja) lehce trnitá. Svěrák ve své celovečerní prvotině představuje vzácné a opojné období politické svobody krátce po konci druhé světové války, na které nostalgicky vzpomíná jeho otec Zdeněk. V průběhu jednoho školního roku je nejčastěji v jedné rozjívené chlapecké třídě, která platí za nenapravitelnou, dokud se v ní coby nový třídní učitel neobjeví (prý) bývalý odbojář a partyzán Igor Hnízdo. Nejen ve třídě je tak najednou naděje, že mnohé bude lepší. Otec Svěrák s dialogy čaruje. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu pozdějších rozhovorů scénárista. Se synem zachytili neopakovatelnou poválečnou atmosféru, dali vyniknout mnoha výtečným hercům a lidem za kamerou (kouzelná hudba Jiřího Svobody a stejně skvělá kamera F. A. Brabce) a předložili nám nesmrtelný vyprávěčský skvost, který je milý, nutí k zamyšlení (i když pochopitelně mohl být odvážnější) a je plný humorných situací. (28.09.2019)

Jeden z najlepsich filmov od Sverakovych. Perfektny vykon podal Jan Triska v podani prisneho ucitela, ale aj Zdenek Sverak alebo Rudolf Hrusinsky. Oblubena scena, na ktoru nezabudnem: bicykel bez blatnikov a nasraty Sverak :-)... 20.10.2008 _______ Jan Tříska - (Igor Hnízdo) +++ Zdeněk Svěrák - (Souček) +++ Libuše Šafránková - (Součková) +++ Rudolf Hrušínský st. - (ředitel) +++ Irena Pavlásková - (Tramvajáková) +++ Ondřej Vetchý - (Tramvaják) +++ Eva Holubová - (Čejková) +++ Rudolf Hrušínský mladší - (Čejka) +++ Boleslav Polívka - (Plíha) +++ Jiří Menzel - (Lékař) +++ Karel Kachyňa - (inspektor) +++ Vedúci produkcie: Jaromír Lukáš +++ (23.09.2006)

Jan Svěrák sentimentem nešetří, ale je nadmíru sympatický ve výpovědi. Narozdíl od pozdějšího brnkání na citlivé struny v Obecné škole dokázal nenuceně probudit nostalgii a soucit asi v každém z nás, i když mu je jednání postav a prostředí cizí. A ani s tím bych to příliš vážně neviděl - pro Svěráka je dané období jen kulisou, stejný apel by mohl vytesat kdekoliv. (18.03.2006)

Už v prvních okamžicích je na zlatem zalitých záběrech vidět, že Svěrákova Obecná škola je menzelovštější, než pan Menzel sám. Jeho herecké cameo je geniální a určitě to není náhoda. Nevím proč, ale při pohledu na čůrky na záchodcích, jsem si vzpomněl na nejrozkošnější menzelovskou scénu s pivem (Postřižiny). Ovšem během filmu jsem viděl i jiné asociace. Při jízdě na kolech s miminem - E. T. (i s hudbou); pohled dětí za sklem školního okna, na němž se odráží zlatavé slunce - Říše slunce (čili další Spielberg). Na leteckých záběrech na lokomotivu jsou vidět menší zkušenosti a malý rozpočet (nebylo k dispozici patřičné technické vybavení - si troufám tvrdit), ale zde bych se svými postřehy skončil. Svěrákovský příběh je to nádherný. Dvojsmysl se čmelákem a květinkou jsem pochopil až dnes a stal se mojí novou nejoblíbenější scénou. PS: Už se těším na Vratné lahve. (27.01.2007)