Utop se, nebo plav

Muži v istom veku strácajú v sebe chlapca. A začína im regulárne preskakovať. Depresie, rozchody, starosti s rodičmi, deťmi. Riešením niekedy bývajú mladšie partnerky. Ale to je tak na chvíľu. Pretože mŕtvičné žily sa hlásia o slovo. Alebo nájsť si nejakú kokocinku, nie na zárobok, lež na zábavu. Komu sa to zadarí o zábavu má postarané. A je úplne fuk, či je z toho nejaká medaila. Chápem, že film to tak musí mať, lebo však komerčný a všetci sme straky túžiace po lesklých hovadzynách. Ale aj bez toho to ide. Lebo inak, bez srandovnej aktivity (alebo aj pasivity) sa naozaj väčšina topí v rôsolovitom stredostavovskom želé. Podarená záležitosť o realizácii zdanlivej nemožnosti v živote zdanlivo na spoločenskom okraji. Hoci trochu moc na efekt, ale tak to v komerčnej kinematografii už chodí. (27.08.2021)

Francouzi tohle umí - vykřesat z netradičního prostředí zajímavý nápad a udělat z toho fungující komedii. Le grand bain je přitom po většinu času spíše depresivním příběhem lidí, kterým se v životě nepodařilo dosáhnout svých vytoužených cílů. Přes společný zájem v mužském synchronizovaném plavání však jednotlivé postavy nachází svůj malý kousek štěstí a film díky tomu dostává komediální rovinu, která místy opravdu stojí za to. (31.12.2018)

Moc se mě líbilo, že příběh je postaven na dospělých chlapech. Paradoxně se mě víc než klíčový spojovací prvek mužského akvabelství líbily více scény jednotlivých mužských akvabel v soukromém životě, tam jsem cítil skutečný život mnoha mužů a akvabelství jsem bral hlavně jako klíčovou záminku k humoru, ale taky ukázku toho, že i loseři potřebují sdílet své pocity s někým dalším (sauna/šatna). Na můj vkus zbytečně protahované a některé scény vyhrocené, těžko bych dokázal nacvičit nějakou sestavu, kdyby mě trenérka neustále jenom nadávala, že jsem sračka, ale jasně vtipný to občas bylo. Příjemný bylo i obsazení mužských postav, hlavní role velké hvězdy fr. kinematografie. Nedivím se, že to ve Francii láme divácké rekordy, ja se v kině na zahajováku FFF cítil fajn, ale znovu není potřeba. (21.11.2018)

Název filmu napovídá, jak naložit se životem ve chvíli, kdy už máte něco za sebou, leccos se nepovedlo tak, jak jste si přáli, trable v práci střídají potíže v kruhu rodinném a vy najednou nevíte, co s tím. Mužské akvabely slouží podivné partičce chlapíků jako oáza klidu, místo k vypovídání a plácání se v bazénu, kde jim shovívavá trenérka předčítá z knih. To se ovšem změní v okamžiku, kdy se přihlásí do soutěže... Milý, úsměvný, takový nenápadný film o obyčejných lidech, kteří dokázali najít to, co potřebovali, každý po svém... (10.03.2019)

Podobným francouzským komediím většinou podlehnu, ale tohle už jsem tvůrcům nesežral. Neříkám, že to nemá fajn místa, ale jako celek to nedrží pohromadě ani trochu. Aneb udělejme ze všech postav psychicky labilní jedince / smolaře / podivíny / handicapované - a ještě se veškerým těm problémům povrchně vysmějme. Přesně na tomhle principu to bylo založený a to mě nějak nebavilo - opravdu dobrý humor se podle mě tvoří jinak. A o tom, že je to celé nereálné, do extrému hnané a stopáž 122 minut je totálně nesoudná, už radši pomlčím. Čekal jsem opravdu mnohem lepší kvalitu a větší zábavu. (02.01.2019)