Ztracená čest Kateřiny Blumové

Docela rozporuplný film. Kritizuje šikanu policie a tisku, zvláště média z toho nevycházejí vůbec dobře. A tento rýpavý a obviňující postoj oceňuju, je to důležité téma. Avšak bohužel ta (hrdinka), která podstupuje teror těchto 2 „organizací“, není zrovna moc šťastně zvolená, no vlastně vůbec. Její chování mě totiž nanejvýš iritovalo, štvala mě a místo lítosti jsem byl k jejímu neštěstí čím dál více apatický, a to je v tomto případě dost zásadní nedostatek. A změnilo se to až po onom „činu“, kdy jsem s ní konečně plně sympatizoval, škoda ale, že přišel tak pozdě. A hezky to uzavřel závěrečný projev, ze kterého se člověku chce opravdu zvracet. Vidím to na slabší 4*. (10.08.2013)

Normálně si toho skoro nevšimnu, ale zde na čsfd je u filmů občas i kolonka Tagy, která jaksi téměř sama zvládla charakterizovat sdělení filmu: policie, novináři, intriky, křivé obvinění, média, nespravedlnost. Realita je vždy odlišná od toho, jak se nám jeví, ale policie a média postupují opačným směrem: jejich zdání věci konstituuje její realitu. Proto my můžeme jako diváci sice sledovat barevnou "realitu" filmového vyprávění (která je jako každá jiná realita otevřená různým interpretacím, od levicové angažovanosti autorů po jiné názory), ale skutečnost vytvořená jednotnou policejně-mediální mašinérií umožňuje jen jeden náhled. Je to onen náhled černobílých záběrů kamer tajných služeb a (tehdy) černobílých novinových fotografií a titulků, připomínající i lidem 21. století, že teroristou se přes noc můžete stát nejen vlastními činy. (11.09.2014)

Stačil jeden krok vedle, krátká náhodná známost jedné noci a život paní Blumové se sesypal špatným směrem... Volker Schlöndorff mne jako režisér určitě víc zaujal třemi černobílý filmy, zde mi v spleti barev a moderného světa 70. let připadalo, že se mu úplně nepovedlo vybudovat tolik působivou atmosféru, jakou by snímek podobného ražení určitě neměl postrádat. Chvilku mi trvalo, než jsem se pronikl více pod hloubku dění na obrazovce, ještě v jedné z prvních scén s násilným zásahem do bytu mne poněkud nechávalo chladným, ale dobrý scénář a herecké výkony film držely od začátku v nadprůměru. Nesmírně nadčasový příběh postupně skvěle vygradoval, z ukázek tvrdých praktik policie příběh plynule přešel do kritiky médií, vyvolávajících senzaci z křivého obvinění a ještě k tomu bulvárním způsobem. Dost mne tento, na první pohled nenápadný západoněmecký film z doby studené války překvapil svou výpovědí. Z konkrétních epizodek asi pak nejvíc ta, kdy policie Blumové a zvláště její tetě vyčítá, že někteří příbuzní emigrovali na východ, a mluví při tom nevybíravým tónem, který navozuje dojem přitěžující okolnosti v podobě nesouhlasu s režimem. Jak je vidět, zrada a odchod nezůstávaly bez následků ani na druhé straně železné opony... 80% (03.07.2020)

Krutá, jakoby chirurgická režie do německé společnosti vrcholícího poválečného "zlatého věku" minulého století symbolickým skalpelem zvoleného pohledu odhaluje skutečné motivace významné části svobodných médií a s nimi jeden z významných problémů i současné občanské společnosti. Zdánlivě tuctový příběh bez skutečných hrdinů i jasně vymezených kladů a záporů nepostrádá rafinovaně stupňované napětí vrcholící činem, jehož absurdita je současně i přirozeným vyzněním zoufalství štvané ženy. Mario Adorf, pro mne více známý jako zlotřilý padouch indiánských filmů šedesátých let, i tuto polohu padoucha zvládá víc než dobře. (28.02.2008)

Mladá žena se neměla seznamovat s mužem podezřelým už na první pohled. To za prvé. Měla se seznámit s mužem, který není na první pohled tak nápadným teroristou jako herec, co představoval už od pohledu podezřelou existenci. Za druhé - Je to příběh, kde se mladá žena dopustila chyb, které média a běžný lid někdy trestají, jindy si toho či onoho ani nevšimnou. V té době, v 70. letech bylo v Německu několik akčních skupin, s jasnými cíly i postupy jak jich dosáhnout. Že se někdo zapletl s jejich členy, tak to už byl jeho problém. Mladá žena prostě chybovala, takže nesla následky. (01.09.2010)