Pulp Fiction: Historky z podsvětí

Tak jo, jdeme na to. Nikdo mě nemůže vinit, že bych hodnotila film, který jsem pořádně neviděla nebo nepochopila. Dala jsem si načas a podívala se znovu v klidu, najezená, bez dětí, tedy nerušené sledování. Nehodnotím dabing, za ten Tarantino nemůže. Velice dobře chápu ty, kterým se film nelíbil, nepochopili ho a hodí ho třeba do odpadu. Stejně tak chápu ty, co prohlašují, že je geniální. Tarantinovi se povedl husarký kousek. Dělá si srandu úplně za všeho, kouzlí jednu hlášku za druhou, hraje si s různými týpky, které přímo čarovně vykreslí. Přeskakuje z žánru do žánru, používá klišé, mění techniky. Vlastně bych se měla královskky bavit. Jenže to nějak nefunguje. Hodně mi to připomíná stav, který jsem měla u Trierovi Evropy. Jenže tam to fungovalo. Na to, abych dala filmu nejvyšší hodnocení mě musí bud pobavit nebo aspoň potěšit. Nebo poučit a přivést k zamyšlení. Tarantino by mě neskutečně bavit, kdyby se jeho filmy nekoupaly v krvi a nebyly určeny pouze pro amerikofilní publikum. Kéž mé hodnocení nikoho nepohorší, stojím si za ním. :o) Dle mého se diváci odkojení převážně americkou tvorbou musí neskutečně bavit a užívat si Historky, jako si je užíval sám velký Quentin při natáčení. (17.10.2014)

Jdu takhle jednou domů. Těžkej den ve škole a hlad fakt velkej; ideální čas na hamburgery, základ každýho vydatnýho oběda. Big Kahuna Burger jsem zrovna nenašel. Slyšel jsem že tam maj moc dobrý hamburgery, ale sám jsem si ještě nedal. Volba tak padla na Mc Donald. Nejdřív jdu do umývárny si napudrovat nos. Pak přijdu k pokladně a řeknu: "Garçon! Dám si čtvrtlibrák se sejrem". Slečna na mě vypulí tu svojí vepřovou hlavu a prohodí: "Cože?" Já si uvědomím, že tady je vlastně metrickej systém a ona ví kulový, co je čtvrtlibrák, tak žádám Royale sýr, ale stylově anglicky. Dostanu tedy cheesburger. Bystře reaguji "Já nechtěl cheesburger", "gumo", pomyslím si. "Cože" se ona zeptá. Po otázce, z které je země a následné odpovědi jsem si pak vlastně uvědomil, že se v Cože mluví česky. "Chci Mc Royal, pekelně krvavej". "Dobře, dáte si ještě kávu?". Řekl jsem si, že bych to mohl spláchnout nějakým chutným nápojem. "Sprite". "Sprite? Fajn." "A ještě koktejl za pět". "Tady nebo s sebou?" "Můžu si to tady vpálit?" na to já. "Burger si můžeš dát tady, starouši". Jdu ke stolu, rozbalím obal, zakousnu se.....iiiiiiiihhhhhmmmmm to je mooc dobrej burger :-) PULP FICTION, film který nemá konkurenci! (25.01.2006)

Adrenalinová injekce v srdci, zlaté hodinky v zadku, mrtvý černoch v autě a tuhnoucí úsměv na rtech - nahláškovaná smršť kultovních momentů, která zároveň pulpovou poetiku a brakové motivy povyšuje na sofistikovanější úroveň komplexním vyprávěním, filozofujícími (a žánrové znaky reflektujícími) dialogy a dlouhými „prázdnými“ scénami, ve kterých se pouze k něčemu schyluje (v tradiční hollywoodské žánrovce/béčkovém filmu byste na něco takového nenarazili, všechno by sloužilo vyprávění). 85% Zajímavé komentáře: Lima, pshimi, Dan9K, Džejkop, Lennnnna, cheyene, DiegoC. (29.05.2005)

(1001) Experimentálně jsem zjistila zajímavou věc. Pustila jsem si (asi tak pátá projekce za celý můj život) Pulp Fiction večer, když jsem byla hodně unavená, ale nechtělo se mi ještě spát, s tím, že se pobavím a pošmáknu si na přerývané kapitolové dramaturgii (vše míněno v tom tom nejlepším znova smyslu). No ale jak jsem tak na to koukala, tak mi to skoro vůbec nepřipadalo zábavné ani cool. A tak nějak jsem si ve své unavené hlavičce sesumírovala názor, že film je obecně brán jako vtipný, protože on sám nám říká, že je vtipný, personifikováno ve scéně, kde Jimmy aka Tarantino aka Režisér říká, že chlapci v tričkách vypadaj jako kašpaři. A co mu na to Jules odpoví? Odpoví mu: "Jsou to tvoje hadry, trotle." (Parafrázuji.) A s touto filosofickou myšlenkou na rtech odcházím. (30.08.2012)

Přelomový snímek 90. let, který zrodil kult Tarantina a zaznamenal proměnu svého žánru. Dovedný mix násilí a vulgarity ve spojení s chytrým scénářem, který dovedně promíchal dějové linie a spojil jednotlivé linie příběhu. Stal se finančně neúspěšnějším americkým snímkem vytvořeným v 90. letech mimo velká studia. Diváci jednak ocenili nápaditost Tarantina, protože filmová produkce předchozího desetiletí byla k uzoufání sterilní a neobjevná. Fascinovalo je i surové násilí a drsné hlášky do té doby v oné míře nevídané. Film se mohl opřít o řadu hvězd, které si své party zahrály vyloženě s chutí. Ze Samuela Lee Jacksona se stal jeden z nejobsazovanějších herců. V tomhle filmu Tarantino zúročil ty tisíce hodin, které strávil sledováním brakových snímků ze všech koutů světa. Je vidět, že i takovouhle flákárnu někdo dokáže zúročit... Celkový dojem: 80 %. (23.06.2006)