Carrie

"JÁ JDU, MAMI. NEMůŽEŠ MĚ ZASTAVIT A UŽ SE O TOM NEBUDEME BAVIT." Kingův první román, který se jako první dočkal zfilmování a jehož filmová podoba byla prvním velkým úspěchem Briana De Palmy (a naučila nás, co je to telekineze). Tenhle film mě kromě mnoha jiných věcí (např. pro DePalmu typických pečlivě promyšlených a naaranžovaných dlouhých záběrů a vynikající Sissy Spacek) vždycky fascinoval svým netradičním, nesmírně působivým použitím filmové krve. Ani v jedné z obou slavných krvavých scén není krev prolita násilně - ve sprše jde o krev menstruační, na plese zase o nastrčenou krev z prasete - a přitom vás pokaždé zasáhne mnohem víc, než kdyby stříkala z nějakého podříznutého hrdla. Protože tahle krev není jen nějaká hustá tekutina vypadající dobře na plátně, je to šarlatové stigma, které vás poznačí jako v obou případech hlavní hrdinku, symbolizujíce nejprve její proměnu v ženu a později ve vražedný stroj. Není možné, aby na vás krev, spouštějící se za idylické hudby po Carriině pihovatém stehně a unikající jí mezi prsty, nesmazatelně neulpěla a jako Carrii vám na plese neslepila vlasy a nevpila se vám do výstřihu, měníce vás před zraky všech z princezny zpátky v Popelku a následně v nelítostného anděla zkázy. Je to krev, kterou už ze sebe nikdy nedostanete. Za zmínku stojí také ironické pojednání náboženského fanatismu, viz. scény kdy matka ztluče Carrie knížkou s biblickými texty nebo Carrie matku ukřižuje. Jeden z nejdrastičtějších a nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. (24.09.2005)

Carrie patří k těm méně známým (avšak skvělým) dílům spisovatele Stephena Kinga, zároveň však k emočně nejtíživějším a nejsilnějším filmovým zážitkům vůbec. Příběh začíná jako pouhopouhé školní drama o nesmělé dívce, ale končí jako drsný thriller, kdy si přejete, aby ona andělská tvář, obdařená darem telekineze, zúčtovala se stádem plným opravdových zrůd a vystavila jim krvavé vysvědčení. Závěrečná plesová sekvence, ve které se Carrie promění z ošklivého káčátka v běsnící královnu smrti a rozpoutá krvavá jatka - se okamžitě zařadila mezi moje nejoblíbenější filmové scény. De Palmova nesmrtelná, hororová klasika. (26.12.2014)

Od samotného začátku ve sprchách, až po fenomenální finále, tenhle film nemá chybu. Atmosféra by se dala v mnoha scénách krájet a výkony dvou hlavních hereček byly zkrátka geniální. Brian De Palma už tenkrát ukázal, že je s ním potřeba počítat… Zkrátka a dobře, ke Carrie jsem přistupoval jako k filmu, který je svým způsobem kultovní (kdo nezná onu legendární scénu s krví? I když jsem snímek viděl až teď, vždy jsem věděl, že se jedná o narážku na tento film) a film mi svůj kultovní status potvrdil. Bez sebemenšího zaváhání 100 %. (17.05.2012)

Bez znalosti knihy bych to asi tak neocenil, ale takto jsem si film opravdu užil. Určitě jedna z těch lepších adaptací Kingových knih. Skvělá hudba, dojemná story (skoro mě to až dohnalo k slzám) a krvák na konec. Po technické stránce samozřejmě slabota, ale to se tomu dá odpustit. A Špačková to zahrála skvěle! Jsem zvědavej na remake, ale pochybuju, že se dokáže vyrovnat velmi povedenému originálu. UPDATE: Remake z roku 2013 je špatný, ať žije originál. 80% (19.05.2013)

Geniální hororový závěr a fantastický výkon Sissy Spacek, nicméně největší hrůza na mě šla z fanaticky náboženské matky. Mohlo to být drama terorizované dívky s lehkým dotekem nadpřirozena, ale určité pasáže a ke konci i spousta krve pro mě tuhle zajímavou a pečlivě budovanou atmosféru značně zabily. Je to škoda, protože takovéhle horory už se dneska netočí a přitom stačilo udělat jen pár změn ve scénáři a slintala bych hororovým blahem. (24.09.2010)