My děti ze stanice Zoo

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné knižní předlohy. Pravděpodobně jsem poslední člověk na světě, který až dosud tuto knihu nečetl, protože mi přijde, že v mém okolí ji znají snad všichni a podle všeho se u nás jedná o "povinnou četbu" všech dospívajících (dva náhodně vybraní lidi, kterých jsem se ptal, to četli ve svých 13 letech). Pravděpodobně jsem to tedy četl jinýma očima, s věkovým odstupem od hlavních hrdinů. Přesto to neumenšilo výsledný dojem, který ve mně kniha zanechala - něco tak působivého a současně depresivního jsem dlouho nečetl. Místy jsem si musel dát oddech, abych vůbec mohl v četbě pokračovat - ten text je tak nesnesitelně drásající a naléhavý, že mi dočasně naboural veškeré představy o harmonii našeho světa, po níž celý život prahnu. Při čtení jsem totiž nebyl ani tak konsternován z nízkého věku hlavní hrdinky a dalších postav ani z jejich pádu na společenské dno, ale z toho, v jakém šíleném světě urbanistického pekla, nekonečné nudy, ubíjející školy, nulových budoucích vyhlídek, lhostejnosti zodpovědných lidí a nezměrné generační propasti to tehdy žily. Proto jsem rád, že jsem mohl vidět i filmovou adaptaci, která mi lépe umožnila představit si tehdejší reálie a slyšet hlavní postavy mluvit němčinou a pohybovat se v nevábných kulisách tehdejší feťácké subkultury. Žel, můj celkový dojem z filmu však není zrovna dvakrát valný - obsah knihy je zde natolik zredukován, až mi to přijde nepochopitelné (u snímku, který má více než dvě hodiny, bych automaticky čekal, že bez problémů absorbuje i mnohem komplexnější děj). Motivace hlavní postavy, která ji přivedla k drogám, je zde naznačena velmi vágně, postava jejího přítele byla poměrně nepříjemně modifikována z chápavého empatického citlivého kluka (jak je vylíčen v knížce) na jakéhosi lhostejného frajírka a flákače (v hereckém podání jeho představitele), postava matky se ve filmu doslova jen mihne, ačkoli její role v knížce je zcela zásadní, otec se zde neobjeví vůbec, nepadne zmínka o hrdinčině lásce ke zvířatům, o její reflexi vrstevníků, atd., atd. Herecké výkony představitelů většiny rolí hodnotím dosti kriticky jako nepříliš přesvědčivé a přítomnost Davida Bowieho zde vnímám spíše rozpačitě - ty záběry na něj z jeho koncertu jsou zde dle mého soudu zbytečné a klidně bych je z filmu vystříhal. Jeho muzika se ale jinak k tomuto filmu hodí, ostatně Bowie je v knize též několikrát zmíněn, proto mě i trochu překvapilo, že se tvůrcům podařilo tohoto zpěváka získat pro jejich natáčení. Ve výsledku mi tento film přijde jako nepříliš přesvědčivá zpráva z jednoho světa, jehož odstrašující působivost by neměla zakrýt skutečnost, že tohle je prostě jen průměrný film. Marná sláva, Trainspotting je jen jeden, a osobně lepší - a zábavnější - film o drogách prostě neznám. (26.11.2012)

Knihu jsem četl jako děcko na základce a pamatuju si, že mnohem víc mě tenkrát oslovil z filmovaný Trainspoting a nějak sem se k tomuhle snímku nedostal.Bohužel když zemřel David Bowie, trošku jsem se porozhlédl co mi vše od tohoto geniálního člověka uniklo až jsem se dopracoval k tomuhle filmu.Hodně silný příběh, dokonale odehrané postavy skvělými neherci, famózní Bowieho hudba a hnusný industriál nechutného Berlína v prostředí narkomanů mě hodně chytnul u srdce.Na plný počet film není, jelikož se hodně stříhalo a bohužel kvůli stopáži se ve filmu hodně přeskakuje a z knihy chybí spousta důležitých aspektů a motivace postav k určitým činům, ale taková mírná vada by rozhodně neměla vadit až do takové míry...jakou je film neskutečně opomíjen a to hlavně u nás.Já být učitel, každou třídu od sedmičky na horu bych povinně s takovou literaturou a filmy seznamoval jak na běžícím páse.I když chodim denno denně kolem skupinek očepičkovaných zoufalců, kterým bych možná dal jen návod jak neztrácet čas na lavičce s partou podobných kreténů a brkem v hubě, aby ztráceli čas s partou kreténů s jehlou v žíle.To už asi pak záleží na tom jak si myslíme, že je tahle generace odepsaná, pro mě osobně je.Uli Edel dělal co mohl a z dokonalé knihy natočil téměř dokonalý film.80%. (06.03.2016)

Hodnota je vo varovaní, hodnota je v poukázaní na tiene konzumnej spoločnosti, ale že riadne tiene, v Norimberku na stanici som mal sám možnosť vidieť to isté, čo tu vo filme, samé striekačky a feťáky, A to 40 rokov po filme. Tá konzumná spoločnosť prináša tieto neduhy a nejak sa to nerieši. Hodnota je hlavne v tom, čo sa stalo po. Sú to deti a ako dopadli všetky. Nikdy sa už z toho nedostali hoci aj niektoré prežili. Že je Requiem za sen lepší? Filmársky áno, ale je to vymyslený príbeh. Tento dáva hnusný pocit skutočnosti. Na plný počet mu ale chýba trocha viac snaha šokovať. (23.10.2023)

Silně působící snímek, jemuž ani roky nic neubraly na sugestivnosti. Nahlédnutí do života lidí, tedy spíše dětí, jejichž měření času se smrsklo na dobu od dávky k dávce, případně od dávky k absťáku. Ačkoliv začátek ještě vypadá skoro idylicky a z obrazovky/plátna krátce na diváka vydechne pozitivní atmosféra "osmdesátek" v západoevropské verzi (skvěle proložená hudbou Davida Bowieho), brzy do děje vstoupí bezútěšnost a deprese. Mrazivě zní vzájemné ujišťování protagonistů, že co nevidět začnou odvykačku, když už při vyslovení jejich slov je zřejmé, že budou přebita další dávkou. Přežít toto peklo muselo vyžadovat obrovskou vnitřní sílu a další sílu pak určitě stálo i sepsání tohoto svědectví do knižní podoby, která se stala předlohou filmu. (02.07.2008)

Na drogovo závislých ľudí nie je nikdy ľahký pohľad. O to horšie je, keď sú závislé deti. Vrúcne som Christiane prial, aby sa z toho s priateľom dostali, aj keď mi bolo jasné, že nemám čakať práve happy end. Rovnako, ako by som nečakal, že posledná dávka bude naozaj posledná. Deti zo stanice zoo majú pútavý príbeh a extrémne odpudivé scény z odvykačiek, ktoré zvýrazňuje dramatická hudba a bezútešné lokácie Berlína zo 70. rokov. Opäť môžem dať po dlhšom čase s prehľadom plný počet. Ak si odmyslím nelogickosť absencie matky a jej zásahu, nemám výhrady. (17.10.2023)