Strach a hnus v Las Vegas

Kolem roku 2000 se natočila celá řada skvělých filmů s drogovou tematikou (Trainspotting z r. 1996, Acid House z r. 1998, Requiem za sen z r. 2000, Kokain z r. 2001...), a Gilliamův "Strach a hnus v Las Vegas" z r. 1998 je z nich možná nejbláznivější a neoriginálnější. Takhle zběsilou, spontánní a živelnou podívanou jsem naposledy zažil u Jacksonova "kultovního" dílka "Meet the Feebles" z r. 1989, které však nad Gilliamem vítězí jak vtipem, tak brutální záplavou tvůrčí invence po celou stopáž. "Strach a hnus v Las Vegas" měl být podle mě ještě zběsilejší a psychedeličtější, pak by to bylo na maximální hodnocení. Takto místy filmu přece jen někdy dochází dech a občas trochu nudí. Depp je zde fantastický a z fleku bych mu dal za jeho roli Oscara. A v neposlední řadě musím filmu přičíst k dobru skvělý soundtrack s dobovou muzikou. (01.05.2011)

Scénář: Terry Gilliam, Tony Grisoni, Tod Davies, Alex Cox .. Divoká pouť začíná! Dva hustě zfetovaní týpci, srandovně plešatící novinář a příšerně pupkatej právník (Depp & Del Toro), sedí v kabrioletu a jedou do Las Vegas, splnit si svůj americký sen – reportáž závodu ... ovšem (jak sami říkají) „toto město nepřeje psychedelickým drogám“. Prožijete s nimi nefalšované halucinace i paranoiu a potkáte pár zajímavých (a dobře obsazených) osob - za všechny k popukání otřesně vypadající stopař Maguire.. Režie a vizualizace je velmi reálná, spolu s hudbou navozuje skvělou atmosféru a servíruje estrádu pro někoho neuvěřitelných scén.. Perfektně zahraný úlet a filmový požitek pro všechny, kteří mají alespoň minimální zkušenost s čímkoliv podobným, ale takhle daleko to naštěstí nedotáhly. Ostatní totiž asi moc nechápou. Terry Gilliam a stejně tak autor předlohy si musely prožít hodně bouřlivě 60tá léta a vyzkoušet všechny tehdy dostupné drogy a tímto tripem nám ostatním dát najevo, že o tohle jsme (ne)přišli! Zfetovaný, sťatí a svobodní... 90%. (21.03.2005)

„He who makes a beast of himself gets rid of the pain of being a man.“ Tak mám Terry takový pocit, že nemáš rád lidi, co berou drogy, obzvláště celníky.. Gilliam zhmotnil své animace do psychedelické jízdy o etherické atmosféře a meskalinovém tempu - v osmnácti bych se ji snažil obhajovat, nyní už mi nemá co světoborného nabídnout. Dr.Gonzo Benicio s pupkem od koblih bezesporu úchvatný, což se nedá říct o přehrávajícím Deppovi, který to pojal jako trénink na Verbinského piráta před návštěvou DROP INu.. Někdy mám pocit, že si někteří čeští žurnalisté tu zvláštní "autolékárničku" taky berou do terénu.. (01.03.2010)

Tenhle film je opravdu síla. Bohužel těžko říct, jestli síla ve špatném nebo dobrém slova smyslu. Plešatý a věčne zfetovaný novinář Johnnyho Deppa s brýlemi, které by mu i Elton John mohl závidět a jeho taktéž zfetovaný právník Benicio Del Toro jedou s kufrem plným drog do Las Vegas aby novinář napsal jistou reportáž. O ničem jiném film není, jde v podstatě o obrovskou ujetinu, která je z části natočená tak, jak by asi svět kolem sebe mohl vidět zfetovaný člověk (např. měnící se vzorky na koberci, hospoda plná dinosaurů, schýza ve vaně) a také prostředí, ve kterém se "hrdinové" pohybují je jejich zálibě značně přizpůsobeno - obzvlášť zajímavě vypadá úplně ke konci mírně řečeno neuklizený hotelový pokoj, jehož část je plná špinavé vody a po kterém se Johnny Depp pohybuje s tyranosauřím ocasem... Myslím, že pro představu tohle stačí a protože tady závisí hrozně moc na subjektivním dojmu, tak jsem se rozhodla hvězdičky neudělovat (vím, odporný alibismus, ale stejně ani s odstupem času nevím, co si o tomhle dílku myslet, natož jak bych ho ohodnotila...). (21.07.2005)

Psychoteror, který na vás vychrlí Terry Gilliam hned od prvních minut je skutečně zničující a zcela nekompromisně oddělí zrno od plev, nebo spíše tvrdé jádro od normálního zbytku. Prostě buď se někdo chytí a začně pro něj to nejfamóznější road movie (čti trip) všech dob, nebo se nechytí a znechuceně bude koukat na dvě cestující zfetovaná hovada. Já se v kině chytil a to tak fest, že jsem měl ihned jasno o nejlepším filmu co jsem kdy viděl (avšak pouze dočasně). Zběsilý úlet skvěle obsazených a k nepoznání zpustošených Johnnyho Deppa a Benicia Del Tora se mohl zrodit pouze ve zcela geniální mysli, schopné do jednoho filmu vtěsnat absolutně všechno, obalit to inteligentní nadsázkou, nezkrotnou vizuální šíleností a zcela jedinečným druhem humoru. Tato výše jmenovaná mysl naštěstí skutečně existuje a Terry Gilliam pro mě zřejmě navždy zůstane režisérským géniem v pravém slova smyslu! (05.02.2006)