Deštivý den v New Yorku

Krásně zasněný, náladový film, se skvělou Allenovskou atmosférou, který mě zahřál na duši. A důvodem je samozřejmě Timothée, který je naprosto okouzlující a nejen tady. Mám s ním nakoukáno a pro mě je nejtalentovanějším hercem nastupující generace. Nemám co vytknout, jako romantická komedie na hezký večer nemá chybu. Woody je pro mě skvělý režisér, ať se děje co se děje. (10.09.2020)

Drahý Woody, neviem, prečo stále tvrdohlavo nakrúcaš už len priemerné filmy so stereotypnými zápletkami, nie celkom premysleným rytmom a mdlými dialógmi, ktoré už zďaleka nie sú také briskné ako naposledy v deväťdesiatom šiestom. Zrejme nedokážeš žiť bez toho vzrušujúceho chaosu okolo nakrúcania, tak ako pravoverný Newyorčan nemôže žiť bez splodín zo žltých taxíkov. Ale mne už dochádza trpezlivosť chodiť každý rok na nový projekt Woodyho Allena a postrádať tú nádhernú kombináciu nihilizmu, cynizmu, sarkazmu a orgazmu. Bez katarzie. Každopádne je dojímavé, ako zúfalo hľadáš romantiku v dnešnom svete a za to ťa budem naveky milovať. Z upršaného východného Slovenska s láskou MIMIC. PS: Ten casting ale potešil. (16.11.2021)

Oooooooh :) To bylo TAK krásné :) Jemné, nenásilné, zábavné a hlavně zabalené do tváře Chalameta, který si mě filmem Call Me by Your Name tak neskutečně získal. Film jsem si pustila, jelikož jsem si chtěla vyčistit hlavu a prostě poznáte, že je to Woody Allen, když jste viděly celou jeho filmografii, ale je tam znát už to, že toho má opravdu hodně za sebou. Nesnáším happyendy a tady - já ani nevím - je to happyend,ale zároveň není - je to tak upřímné, čisté, skvěle šokující vyjádření matky o své minulosti. Otevřené, mladé, svěží, tak plné možností a příležitostí, se kterými si mladý pár v jednu chvíli ví a v druhé zase neví rady...Bavilo mě to. Potěšilo mě to. Pohladilo mě to na duši a zpříjemnilo večer :) (21.03.2020)

Šli jsme na to s mým nejstarším (27) a bylo mi úplně líto, že se nemůžu aspoň chvíli koukat jeho očima, nezatíženýma vzpomínáním na Manhattan a vůbec na doby, kdy ještě Woody svoje repliky chrlil sám a nemuseli s nimi zápasit (jakkoli se ctí) o dvě generace mladší herci s už docela jiným herectvím; očima, které se právě pro tyto obrázky New Yorku – pro mě prostě jen hezké, snad až příliš pastelové, neobjevné – dokázaly nadchnout až k „poprvé v životě jsem si říkal, že by tam stálo za to zajet“. Dokázat tak nemyslet na to, kolikátou variaci na Bílého šejka prožívá Ashleigh, umět si nevšímat rutinně, skoro by se chtělo říct odfláknutě rozzáběrovaných dialogových pasáží, neskouzávat v myšlenkách k ročnímu odkladu premiéry a honorářům darovaným na charitu a k tomu, jak je to děsivé, když se takhle najednou udělá tolika lidem davově jasno, bez soudu a bez důkazů, v něčem, co se mohlo a nemuselo stát před čtvrt stoletím. — Ale přes všechny tyhle rozptylující elementy se mi ke konci srdéčko po allenovsku romanticky roztetelilo – a mnohem víc mému mladšímu společníkovi, kterému zatím žádný Woody takhle nesedl – čili jestli on to nakonec potvora nenatočil líp, než mi připadá, jenom už víc pro tyhle děcka než pro nás ufrfňané staříky. ***1/2 a nevylučuju, že časem ta půlhvězdička přibude. (20.10.2019)

Žádná vytrucovaná sebeopisovací omalovánka, ale naopak nejlepší allenovka od Půlnoci v Paříži. Chalametův všestranný talent se pro upršený New York dokonale hodí a snad právě ona lehká pozéřina galerií, večírků, filmařů a vzpomínání na dekády staré umění, se v jeho posmutnělém obličeji zračí zcela přesně a příjemně. Nezastírám, že se i popadesáté vtipkuje o stejných tématech v čele se vztahovým hemžením, ale když je výsledkem takhle povedená sebezpytující romantická komedie, milerád to zkusím i pojedenapadesáté. (09.10.2019)