Řidič slečny Daisy

Dá se dostat na kobylku ženě, která je prý tvrdohlavá a skoro bezcitná a zaměřená jen na sebe? Navíc má věk, a čím se kdo starší, tím méně je adaptabilní. Hoke, je tím mužem, který je tím pravým, aby si slečna Daisy začala na sklonku života uvědomovat to, co jí do té doby nedocházelo. Je to možné, aby si to i tom věku dokázala vštípit do paměti? Jelikož spolu strávili dost času, tak si na sebe prý zvykli. Je to snadné ve vyšším věku? V tomhle filmu to jde. Ve filmu lze ledacos. A některé ženy mohou mít takové filmy rády. Ale i muži. I když těch je méně. (30.05.2010)

Schopná sama řídit už příliš není, pořádně se rozčílit ovšem ještě ano. Jejím synem najatý černošský řidič Hoke jí zpočátku sice vadí na každém kroku/ujeté míli, nakonec však mezi nimi započne krásné, byť nikdy nepřiznané přátelství. Ona ho naučí psát a číst, on ji zbaví předsudků. Ve starobinci pak poznává jediného člověka – svého šoféra. Příběh má silné autobiografické rysy, nakonec nečekaně výrazně promluvil do předávání všelijakých prestižních filmových cen. Divák ocení vyjma hereckých výkonů četnou ironii, řadu cynických scén i velmi příjemnou atmosféru. Nakonec nicméně velmi korektní a málo dramatické. (18.09.2016)

Opravdu hrozně moc milý a zároveň nenásilný film, který se v zásadních momentech dokáže vyhnout vyústěním, kterých by se nám dostalo v každém dalším podobném snímku. Tím si mě nejenom získal, ale také ukázal, že se vymyká. Jediné, na co si neodpustím postěžovat, je Zimmerův příšerný hudební doprovod, který zřejmě pod vlivem probíhajících 80tých let zapomněl, kdy že se samotný film odehrává a stvořil tak iritující a opravdu nehodící se syntezátorový soundtrack. 8/10 (03.02.2014)

Naprosto úchvatný film. Skvělý scénář, výborní herci, krásná hudba. Je to film o životě a o vskutku poutavém přátelství mezi dvěma stárnoucími lidmi. Morgan Freeman si lepší start své hvězdné kariéry nemohl přát a za mě měl Oscara brát už za tenhle film. Jeho Hoke Colburn, věčný optimista s úsměvem na tváři a nadhledem pro každou situaci, je jedním z mých nejoblíbenějších hrdinů. Jessica Tandy na druhé straně představuje ráznou slečnu Daisy, zprvu zatrpklou starou dámu s vytříbeným vkusem i ostrým slovníkem, která se ovšem s příchodem svého nového řidiče postupně proměňuje v sympatickou společnici. S Freemanem tvoří jedinečnou dvojku a jejich vzájemné "pošťuchování" je vděčným pepřem celého příběhu. Podstatou je jejich společný výkon, tudíž nelze říct, zda je lepší on či ona. Jako celek je Řidič slečny Daisy spíše malý, komorní snímek. O to větší radost mám pokaždé, když na něj náhodou narazím v televizi a musím ho zkrátka vždycky dokoukat až do konce. Na rozdíl od jiných filmů se nesnaží ohánět rasovou tematikou ani přílišnou korektností. Jednoduše vypráví (navíc s humorem) svůj příběh a funguje to! Všechno pak spojuje skutečně nádherná hudba Hanse Zimmera (jeden z jeho prvních filmů). Je tu plno památných scén (učení abecedy, přejezd z Georgie do Alabamy), ale finální scéna je tak neskonale milým a dojemným zakončením letitého přátelství mezi Freemanem a Tandyovou, že mě s každým dalším zhlédnutím dostává víc a víc. U mě to nejlepší hodnocení. Čtyři Oscary za nejlepší masky (báječná proměna herců), adaptovaný scénář, hlavní herečku a film. Ještě jednou to zopakuji: Moc hezký film, který si vždycky rád pustím. (30.04.2017)

Překrásný příběh o jednom neobyčejném přátelství mezi bohatou židovkou a černošským řidičem. Příběh plyne poklidně a celkem nerušeně, ale jeho podtext je neuvěřitelně silný. Krásný příklad toho, že k obrazovce dokáže přitoutat snímek bez mnoho akčních scén, sprostých slov, létajích postav a předmětů, potoků tělních tekutin atd. Výborné herecké obsazení je největší pýchou filmu. Jessica Tandy a její Daisy je okouzlující a Oscarem byla náležitě odměněna. Morgan Freeman hraje Hoka tak přirozeně a citlivě, že by si Oscara zasloužil taktéž, ale konkurovat Danielu Day-Lewisovi v Mojí levé noze bylo málo platné. Dan Ackroyd předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů. A v neposlední řadě mě zaujala i Esther Rolle a její Idella, která na mě udělala dojem té nejoddanější posluhovačky pod sluncem. Pak mě asi v polovině filmu doslova omráčilo zaznění nejkrásnější árie z Dvořákovi Rusalky, kterou mistrovsky podala Gabriela Beňačková. To pro mě bylo v americkém filmu příjemným překvapením. Jinak hudba Hanse Zimmera taky neměla chybu (jako skoro vždy), sice bez velkého orchestru, jen klávesy, ale ta melodie... ta mě vždycky dostihne. Velmi se mi líbil i český dabing pro TV Nova (v roce 1995 to ještě uměli), Blanka Bohdanová s Luděkem Munzarem byli naprosto vynikající. Velmi silný zážitek, který si vždy rád připomenu. (24.05.2008)