Lotrando a Zubejda

Tuhle pohádku jsme milovala celá rodina a je to moje jediná pohádka, kterou můžu i přesto, že se v ní nevyskytují žádní zlí čerti, čarodějnice nebo kouzelníci. Skvělé písničky, milý vtip i krásné prostředí, kdy se projdeme z lesů přes kláštery a vesničky až k pouštím a sultánovým palácům. A asi jediná role Mariána Labudy, kde mi nebyl nesympatický. Ó, jak já jsem si potom přála být loupežníkem. Zkrátka- "Pod dubém, za dubém, tam si na tě počíháme....." (08.08.2009)

Tohle je veliká, veliká škoda. Celých deset let, od natočení Princezny Jasněnky, tedy poslední snesitelné české filmové pohádky, jsem čekal, komu se konečně podaří navázat na naši bohatou pohádkovou tradici. Zdeněk Troška nepochopitelně upadl do smrduté novácké šmíry a zdá se, že si tam spokojeně rochní a hned tak nevyleze, Zelenkova Nesmrtelná teta byla vrchol průměrnosti, a tak jsem poslední naděje vkládal do Zdeňka Svěráka. Bohužel pan Svěrák, můj nejoblíbenější český "filmař" vůbec, si neuvědomil nejdůležitější pravidlo - že natočit geniální pohádku lze jedině tehdy, když ji člověk nedělá primárně pro děti, ale spíš pro dospělé. Důkazem toho, že jedině tak to funguje, jsou nejen jeho Tři veteráni, ale další geniální české pohádky jako Byl jednou jeden král, Šíleně smutná princezna, Princové jsou na draka, Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty a další. A tak namísto dalších Tří veteránů jsme se od pana Svěráka dočkali díla, které se nese spíš v duchu jeho a Uhlířových seriálových zpívánek pro děti, navíc poněkud televizního a malinko toporného. No nic, nezbývá než doufat, že se někdo konečně chytne za nos a praští přes kapsu a natočí pohádku sice pro děti, ale ne dětinskou. (13.12.2004)

Musím říct, že když jsem byla menší, tenhle film mě docela bavil a líbil se mi. Jenže teď už jsem větší a leccos jsem přehodnotila. Názor na tento film taky. Už mi nepřipadá jako úžasný, ale s odstupem času vím, že nic podobného ty staré krásné pohádky prostě nenahradí. Takový film pak může být dobrý a ne ani tak špatný, ale když srovnávám, tak na klasiku žádné nové české pohádky prostě mít asi jen tak nebudou... (09.06.2014)

Zpomalený příběh s kostrbatým vyprávěním bez rytmu. Neherectví hlavní mužské postavy a nedbalé figurkaření zbytku obsazení je žalostným základem národního pokladu - české pohádky - v polistopadové podobě. Toporně zpracované snaživé dialogy, gagy bez pointování, ♫ hudba na výjimky nedosahující kvalit textů, široká skla kamery."Jenom písek, pane Lustigu." Vše naštěstí vyvažuje řada drobných scénáristických a textařských nápadů podle mého gusta s několika hřejivě civilními hereckými výkony. Ve srovnání s 25 lety před i po je to ovšem jedna z nejlepších pohádek. (29.06.2012)

Bojovnice za monogamii v islámském světě, fachčenko deformující mladého nefachčenka, sultán nevěřící v arabské jaro, evropský špeh podporující rakovinotvorné bujení v plicích, chemický rozbor ťavova trusu a samozřejmě tlupa sympatických polovičních robinohůdů, co nejsou štonc pochopit rozdíl mezi bižu a kruci-písek, k tomu"...seď, formánku na houni, pře--padli tě vrahouni..." a jeden obrácený akademický titul. Herci jsou sterilní jako eunuch na Attilově dvoře, navíc hrají, jakoby přišli z noční šichty z ostravských dolů, vše je tu strojeně pohodářské. Tento filmek se jednoznačně hodí pro večerní posezení rodiny u televize, všichni se zasmějí, holky se doví, že lepší je mít postavu krev a mlíko než kost a kůže, a děti zjistí, že "ne všechny rady rodičů jsou vždy správné." Ale to se mohli zeptat mě, já to tvrdím už od dob, co jsem dostal od mamky nařezáno za to, že jsem nepozdravil starou komunistku. Ovšem říkat dnes někomu, ať nepracuje, je to samé jako nabádat ámiše, aby si v "OK elektro spotřebiče" nekupovali plazmu. (15.10.2008)