Kytice

Když jsem se na to teď konečně podíval na celé, proklínal jsem Brabce podobně jako poté, co udělal s mým milovaným Krysařem. Pokud hodlá i nadále brát do pazourů nejlepší díla české literatury a rozmašírovat je svou pseudovizuální masturbací, brzy ho nějaký literární vlastenec vezme Temnem po hlavě. Naprosto nevystihnul atmosféru balad a v drtivé většině z nich udělal hloupoučké vyprávěnky bez skutečných postav, kde jen mává zpomaleně kamerou a pokouší se o "umění". Nesnesitelné jsou všechny balady, ale nejhůř to odnesla Svatební košile. Navíc nechápu, co kdo na Vodníkovi vidí, co provádí ty herečky v závěru... neuvěřitelný. (09.10.2004)

Po návštěvě hřbitova ve Velharticích, podle kterého napsal Erben svoje Svatební košile, opět jiný zážitek, ale jako vždy dokonalý. Jediné, co bych vyčetla, je naprosté pozměnění a zmrvení významu balady Štedrý den. Jinak dokonalé dílo ve všech směrech, řekla bych takový český Klan létajících dýk. Také jeden z mála filmů (snad jediný), kde akceptuji Aňu Geislerovou. A Jiří Schmitzer je nejlepší mrtvola na světě. Hned po Rodenovi. ♥♥♥ (19.11.2006)

Odmyslím-li si Erbena, tak zvláště v kontextu české tvorby se na to nekouká zle. Fatální je ovšem podle mě právě ono důsledné spojení obrazu a hereckých výkonů s odříkávání Erbenových veršů. Pokud, voice-over by byl daleko vhodnější, ale ze všeho nejlepší by podle mě bylo převedení básní do filmové prózy. Látka by získala větší odstup, a daleko větší prostor by tak dostal nejen sám režisér s herci, ale především sám divák. Jinak tohle spojení zákonitě nemůže fungovat a uvidíme, jak si s ním Brabec napodruhé poradí v "Máji". (09.04.2007)

"Kytice" je skvelá, silne atmosferická filmová zbierka horrorových básní. Absolutne bezchybná práca s kamerou, výrazné a netradičné hudobné doprovody, výborní českí herci... I celá stavba snímku je riešená veľmi dobre, vrátane záverečného monsters march. Česká kinematografia sa môže pochváliť viacerými silnými dielami a "Kytice" je jedným z nich. **** (31.03.2008)

Když jsem o záměru natočit film podle Erbenovy sbírky slyšela poprvé, měla jsem to za povedený vtip. Když jsem pochopila, že je to myšleno vážně, skončilo mé obočí někde na temeni hlavy. A už jsem jen s napětím čekala, co z toho vyleze. A jen jsem žasla. Nad křehkou poetikou úvodní básně, vizuálně, hudebně i herecky strhujícím Vodníkem, děsivě politováníhodnou Polednicí, trpělivě čekající nevěstou, která se svého ženicha bohužel dočká... Až do Zlatého kolovratu, který jsem svého času uměla odrecitovat zpaměti, a mám k něm vztah nezakrytě sentimentální. Pohled na vznešeného krále připomínajícího pouličního zloděje a harcujícího na strakatém valachovi, v kterého se z neznámých důvodů změnil vraný, bujný kůň, mě však zchladil více než Aňu Geislerovou voda z lesní bystřiny. Stejně tak nepochopitelně inovovaná verze básně ("Tvůj konec přišel, to mi věř!"). Ale podzimně barevná atmosféra a podzimně krásná Aňa to přece jen poněkud napravily a přechod do času zimy, Vánoc a konce roku i životní pouti se s Dceřinou kletbou a Štědrým dnem vydařil bez klopýtnutí. Celkově to byl zážitek strhující ve své jedinečnosti. A už se moc těším na Máj. (03.08.2007)