RUSSELL

Po první festivalové projekci jsem byl z filmu dost v rozpacích, a i když mi druhé zhlédnutí o půl roku později leccos vyjasnilo, stále jsem trochu na vážkách, co si o počinu bratří Cairnesových myslet. Mám problém s nedotažeností stanoveného konceptu found footage v podobě původního vysílání s prostřihy do té doby nezveřejněných záběrů ze zákulisního dění, které ten koncept rozbíjí nejvíc. Late Night with the Devil si bere hodně z legendárního Ghostwatch, který však svůj koncept dotáhl k dokonalosti a ční tak na špici tohoto marginálního subžánru. Nicméně všechny problémy a rušivé elementy sice zanechávají určitou pachuť, ale ve výsledku nedokáží přebít silné stránky filmu, díky kterým mile rád přimhouřím obě oči a dám palec nahoru. David Dastmalchian zde podává svůj životní výkon a myslím si, že za tuhle roli musí být obrovsky vděčný, protože tolik prostoru předvést své herecké schopnosti doposud ve své kariéře nedostal. Skvěle fungují i všechny vedlejší postavy, ačkoliv jde v několika případech o karikatury, které spíš podkopávají stanovený koncept, ale takového Carmichaela Haiga (výborný Ian Bliss) si nejde nezamilovat. Late Night with the Devil si určitě v budoucnu rád pustím znovu – jde totiž o neotřelý přírůstek do žánrové kinematografie, který jsem pro jeho vrcholnou zábavnost, úderný temporytmus a stylové retro pojetí přijal i se všemi neduhy.

Stále se nemůžu rozhodnout, zda jde o zdařilou adaptaci Lovecrafta nebo spíš o povedenou poctu Stuartu Gordonovi a jeho Lovecrafťárnám, ale rozhodně mám jasno v tom, že je Suitable Flesh hororová laskomina, která se přesně trefila do mé chuti. Trošku mi vadila místy nekonzistentní kamera, kdy některé scény působily skoro až televizně, ale to jsem ochotný překousnout, protože jinak jsem se královsky bavil a tyto neduhy nedostaly prostor, aby mě při sledování výrazněji rušily. Film osciluje mezi démonickým hororem, erotickým thrillerem a černou komedií a do toho zvládá hezky sázet easter eggs na širší Lovecraft univerzum. Jasným tahounem je výborná Heather Graham, která už dlouho neměla takhle výraznou roli, ve které by dostala tolik prostoru vydat ze sebe maximum.

Toxiemu to mainstreamovější pojetí prostě nesluší a ztrácí tím značnou část svého kouzla a podstaty. V konečném výsledku dopadl jako taková bipolární edgy „komiksovka“ rozkročená mezi dvěma světy – širší publikum nad tím ohrne nos a Troma fans zůstanou neukojeni. Signifikantnímu násilí chybí nespoutaná hravost původního filmu – nový Toxic Avenger několik nápaditých mordů dodá, ale značnou část omezí na pouhé máchnutí mopem s výbuchem krve. Doufal jsem, že to bude víc utržené z řetězu s našlapanějším tempem, ale ten punkový přístup tu prostě není a je to znát. Žádný průser se nekoná, ale čekal jsem větší nářez.