Arvéd

„My 2 si rozumíme. Vždycky jsme si rozuměli.“ - „Lidi jako my se poznají po čichu. Inteligence je jako parfém.“ Nevěděl jsem, co od Maška čekat, v obou projektech (Okupace, Křižáček), které jsem od něj měl možnost vidět, byl „jen“ spoluscenáristou, bez přímé účasti na režii. Každopádně překvapil. S Arvédem to divák nemá vůbec jednoduché. Není to kus filmařiny pro mainstreamové publikum, které dost možná ztratí v průběhu sledování zájem o děj i bláznivého Arvéda. Což by ale byla zároveň škoda. Snímek se pohybuje na pomezí snění, představivosti, halucinace a pokrouceného vnímání reality, a to způsobem, kterým se odlišuje od většiny české produkce. Herectví, hudba, nasvícení, snímání postav…to vše napomáhá navodit zvláštní hypnotickou atmosféru plnou mystiky, okultismu a filozofických myšlenek. Mašek však není Szabó, jenž uměl bezpáteřního jedince ve službách totality ukázat o dost výstižněji, Arvéda vidím na lepší 3*. „Vy jste Boha nikdy neviděl a spoléháte na něj? Mně už se ďábel ukázal. Komu mám věřit…vám, nebo sobě?“ (05.02.2023)

"Tohle už tu bylo. Víte, co je to déjà vu?" ... uuf, ten zvuk. ten zvuk by mohl filmařům závidět každý ASMR youtuber. nejspíše budu považovaná za kulturního barbara, ale mně vyhovují normální, neartový životopisný filmy typu "bohemian rhapsody" - vypráví příběh, který dává smysl a rozbrečí vás. i když.. tohle mě také rozbrečelo. na konci, když si uvědomím, že arvéd byl jen další oběť režimu. byl to génius, možná blázen; nicméně to se již asi nedozvíme, protože ani nevíme, kam se ztratily jeho ostatky. je jasné, že osobnost smíchovského byla velmi rozmanitá a nepochopená. spolupracoval se všemi, ale přece mu ta spolupráce nezachránila život. v té době jste se nezavděčili nikomu, pokud jste byli aspoň trochu jiní. blázen? dáme ho pryč. homosexuál? dáme ho pryč! všechny dáme pryč a zůstanou jen poslušné loutky sloužící vlasti. jsem ráda, že je demokracie, protože já bych poslušná nikdy být nemohla. a ani nikdo jiný. (tedy jestli už dávno těmi loutkami nejste...) (22.12.2022)

U Arvéda by se dalo použít německé slovo "kafkaesk", tedy "kafkovský", jelikož při projekci na diváka sálala všudypřítomná absurdita a člověk si nebyl vůbec jistý tím, co je skutečnost a co přelud. Jako by se na plátně promítala nejednoznačná, rozporuplná a vrstevnatá podstata Jiřího Arvéda Smíchovského. Maškův film se jistě neubrání porovnání s o dva roky starším Šarlatánem, který též vyprávěl příběh o kontroverzním gayovi z (po)válečného období. U filmu byla cítit jeho ambicióznost a snaha o inovativní vyprávění, zároveň ale i jistá nabubřelost. Arvéd je určitě zhlédnutíhodný film, u něhož mě mj. velmi zaujala výprava a práce se světlem, nicméně je divácky poněkud nevděčný a místy odtažitý až chladný (a příliš (pseudo)intelektuální?). (12.09.2022)

ᴰⁱˢ ˢʰⁱᵗ ᵐᵉʲ ᵏᵒⁿᵗᵉʲⁿ ˢᵃᵐ ᵒᶠ ᵈⁱ ⁱⁿᶠᵒʳᵐᵃᵗⁱᵒⁿ ʲᵘ ʷᵒⁿ'ᵗ ᵗᵘ ⁿᵒᵘ ᴶᵘ ʰᵉᵛ ᵇⁱⁿ ʷᵒʳⁿᵈ Génius či ďábel? Je to úplně jedno, tenhle film vás stejně nenechá nic moc pochopit, nebo spíše držet se tempa, vědět vo co gou. Skáče se z jedné skříně do druhé a vy nemáte vůbec páru, kde jste, jste lapení v hlavě samotného Arvéda. Chaotický skok dějem sice trochu víc nudí, ale skvělý Kern vás nenechá být svým úžasným výkonem a za doprovodu skvělé hudby, za mě tyto dvě věci zaslouženě získaly lví skleničky. Za mě takovej českej Džoukr. Když už prolezem tím nudným chaosem čeká nás velké grand finále, které vážně stojí za to a jako spravnej film vás drží na průměrném snímků a finále vás vystřelí do nebes svou genialitou a zážitkem. :) (13.03.2023)

Nevím proč, ale tak nějak se mi vybavil u filmu Petr Čepek a jeho Lekce Faust. Před vánocemi jsem se ocitl podivnou souhrou okolností na divadelním představení s podivnám názvem Rozvod aneb V mezích přijatelné normy. Děj byl ještě podivnější, ale ten kdo mne tam zaujal byl herec hrajícího psychologa či snad kouče rozvádějících se manželů. Ač oni hráli afektované dlouhou válkou svými protějšky zničené existence, on byl stále klidný. Logicky, chodli se k němu radit. Jeho projev byl kultivovaný, plný pochopení,  ale v jednu chvilku jej také rozčílili a on doslova vzkypěl k perfektně předvedému vzteku a zlosti. Úplná erupce emocí! Hrál ho Michal Kern, kterého jsem doposud nikde neviděl ani na prknech co znamenají svět, ani na stříbrném plátně. A nikdy jsem neslyšel ani o tajuplné postavě JUDr. ThDr. PhDr. Jiřím Arvédovi Smíchovském.V podstatě se opět opakovalo to co u filmu Šarlatána Jana Mikoláška. O filmu jsem si nic nepřečetl předem a postavu o níž pojednával jsem neznal. A myslím si, že ji nebude znát většina diváků a to dokonce těch, kterým okupace a padesátá léta říkají víc, než že to bylo dávno. Film to rozhodně není jednoduchý a zprvu vám bude chvilku trvat, než si děj správně sesadíte na časové ose. Já naštěstí se dobou kdy se odehrává zabívá, tak jsem se celkem rychle orientoval. Ono stačí sledovat aktuálně vystavené busty v kanceláři vyšetřovatele .-). Rašilov byl skvělej, ale to co tu předvedl Kern... Naposled jsem byl tato paf snad v Poutech z pana Malého. To jak hrál, bylo až strašidelné. Za to bude sbírat hromady cen ať se do pekla propadnu jestli se mejlím a právem. Nejvtipnější je, že Plačka jak ve filmu zazní je chráněncem Slánského. Je tedy otázkou jak potom sám v době antisemitismu a proti Titovských nálad dopadl. Tenhle film se hodně vymiká z naší standardní soudobé kinematografe a věštím mu zajímavou budoucnost i v zahraničí. Ono už jen to téma. ještě děsivější je , že je to vlastně točeno podle skutečných událostí. Na závěr už jen nezbývá než si přát aby se panu Kernovi nic nestalo (třeba aby jej nepřejela červená stodvacítka bez řidiče). .. Dávám za 5 stránek z kabaly. Skvělý a velmi silný film !  * * * * * (07.01.2023)