Přehlídka národů

Na svou dobu gigantický projekt s nevídaným technickým zázemím měl sloužit k demonstraci nadřazenosti německého národa i v oblasti sportu. Árijci však nebyli zdaleka tak úspěšní a vznikl tak jeden z nejúchvatnějších dokumentů. Na jednu stranu je praotcem všech sportovních přenosů, je až fascinující sledovat, kolik záběrů a úhlů kamer se dodnes používá v nezměněné podobě. Na tu druhou s nimi ovšem nemá nic společného, i sport totiž pojímá jako umění. To sice mnohem lépe vynikne až ve druhém dílu, i na prostoru vymezeném ochozy stadionu však nesledujeme jen sportovní výkony, ale opravdové filmové minipříběhy jako závod na 800m, skok daleký nebo noční tyčka. Film je plný naprosto fantastických střihů a prostřihů, které dokonale vykreslují atmosféru na stadionu a Riefenstahlová celou událost pojímá ve velmi sportovním duchu, kde vítězem je opravdu každý, kdo se odhodlá změřit síly se svými soupeři. Mimo zmínky o tom, že při dálkovém běhu jde o souboj bílé rasy s černou (který dnešní atletika už jednoznačně rozhodla) v něm, kromě všeobecného hailování, nějaké propojení s nacismem nenajdete a schválně si všímejte, které národy pří úvodní přehlídce zdraví Hitlera pozvednutím pravice. A ten úvod...chtěl bych vidět, která cenzura by tohle dnes do olympijského přenosu pustila. Tohle je opravdová oslava sportu v antickém ideálu krásy ducha a těla. Dokonalé. (12.09.2006)

Tak pokračuje mé poznávání Leni Reifenstahl. Tento film je pro mě něco neuvěřitelného. Jeden z nejlepších dokumentačních sportovních filmů s velmi vysokou uměleckou hodnotou. Neotřelé záběry, na tehdejší dobu nevídané. Citlivé dvojexpozice, nové úhly pohledu! Prostě skvost. A kdyby měl někdo problém s propagandou, tak ať se podívá na některé filmy a dokumenty natočené v Čechách mezi léty 1948-1989, že? (14.04.2015)

Tento snímek si zaslouží plné hodnocení už z toho důvodu, že Riefenstahlová svým mistrným režírováním záznamů z Olympijských her v Berlině vlastně udala směr, kterým se sportovní přenosy až dodnes ubírají. Lehce patetický úvod oslavující krásu lidského těla se pozvolna přehoupnul do slavnostního zahájení, které se od současnosti moc neliší, a pak už následovaly záznamy jednotlivých soutěží, jenž Leni nasnímala s obrovskou dávkou invence. Dále je nutno Riefenstahlové připočíst ke cti, že tento snímek nepojala propagandisticky do všech důsledků. Je sice pravda, že neustále vztyčená pravice většiny přítomných bolestivě píchá do oka a záběry na Hitlera jsou samozřejmé, nicméně jakás takás objektivita je zajištěna a my můžeme s radostí vychutnávat velkolepý triumf Jesseho Owense a dalších borců. No řekněte - neusadil Owens toho Hitlera těmi svými čtyřmi zlatými řáďácky? :-) (31.07.2006)

Ač Olympia vznikla na přání Adolfa Hitlera, nejedná se o žádnou propagaci čisté rasy. Riefenstahlová nijak nezamlčuje vítězství černošských atletů, nenajdeme zde ani žádný vysvětlující doprovodný komentář. Zato monumentalita, kterou působí Olympijské hry Berlín 1936, je důkladně přenesena do filmu. Technicky na nejvyšší možné úrovni, v počtu použitých kamer by si Leni nezadala ani se současnými olympijskými přenosy. U jednotlivých disciplín perfektně graduje napětí skvělým střihem, použitím doprovodné hudby (například ve vrhu koulí) a častým použitím zpomalených záběrů (zářným příkladem je nádherný souboj ve skoku dalekém mezi Němce Lungem a Američanem Owensem). Lahůdkou je úvodní odkaz k antickým olympijským hrám a pak ztvárnění cesty olympijské pochodně. Nádhera - škoda, že neputovala více zeměmi. Olympia - to je Král dokumentů. (09.04.2006)

Znamenitý film mapující atletické soutěže berlínské olympiády, ze kterého se má redakce sportu ČT ještě co učit. Už jen stylizovaný úvod s nahými antickými atlety a tanečnicemi (včetně režisérky osobně) a cesta olympijské pochodně z Akropole do Belína je skvěle podaná. A i samotné závody překvapí množstvím kamer, detailními záběry, dramatickým střihem a hezkými nápady (kamera např. často místo atleta samotného zabírá jeho stín). Jednou provždy tak máme zachyceny výkony sprintera Owense, maratónce Sona, tyčkaře Meadowse, výškařky Csakové a dalších borců (btw..tehdejší skokani do výšky a o tyči dopadali hezky natvrdo do písku, ne jako ti dnešní rozmazlenci na měkkou matraci) ___________Ještě jedna zajímavost: Jeden z fanoušků, roztomilý malý človíček s knírkem, byl v záběru častěji než jiní. Mezi ostaními fanoušky byl jistě velmi oblíben, protože ho neustále zdravili zdviženou pravicí. Na IMDB jsem vyhledal, že se jmenuje Himself, a hrál ho talentovaný německý herec A. Hilter. Byl to jistě velký vlastenec, protože vždy když říšský sportovec získal zlato, tak se usmíval a zářil štěstím jako sluníčko. Výraz na Himselfově tváři, když běh na 100m a skok daleký vyhrál šikovný, opálený Američan Jesse Owens, se do konečného sestřihu bohužel nedostal. (20.04.2006)