Obsahy(1)
Před deseti lety se Kyrgyzstánem prohnala vlna nepokojů a násilností vůči uzbecké menšině. Následky si rozdělená společnost nese dodnes. „Dřív se nám žilo dobře, v našem domě byla spousta květin,“ vzpomíná manželka vězněného aktivisty Azimžana Askarova, který chtěl přispět k dopadnutí viníků protiuzbeckých čistek roku 2010. Rozhodl se tenkrát dokumentovat škody na svém majetku i majetku svých spoluobčanů, aby pomohl při vymáhání spravedlnosti. Zaplatil za to vykonstruovaným procesem a desetiletím stráveným ve vězení. Za jeho propuštění se nepřestaly zasazovat mezinárodní lidskoprávní organizace, pro uzbeckou menšinu se stal hrdinou. Jeho manželka a další blízcí dlouho nevzdávali naději. Jak se však Azimžan přiblížil k sedmdesátému roku života, bylo jasné, že nezbývá mnoho času. A že pandemie koronaviru, ohrožující kyrgyzské věznice, může být poslední kapkou. (Jeden svět)
(více)Recenze (1)
Zdrcující ve svojí bezradnosti a bezmoci. Jsem rád, že se to tvůrci nepokusili prorvat na celovečerní stopáž - ne že by to hypoteticky nešlo, ale jako koncentrovaný šrapnel to působí nejspíš nejlíp. ()