Záhady lidské duše

Nenápadný film o vlivu podvědomí na lidské chování, kdy na základě několika drobných spouštěčů může dojít k rozvinutí panického strachu nebo touhy, která nesmí být naplněna. Je tu skvělá práce kamery, velice zajímavý vztah manželky a muže, který se snaží najít cestu zpět a přitom jí neublížit. Překvapivě propracované jsou i vedlejší postavy, např. maminka, která neobviňuje, vše vezme jako fakt a rovnou s tím začne pracovat, stejně jako rodinný kamarád, který je pro manželku oporou. (09.07.2023)

Už v úvodních titulcích jsme upozorněni, že máme co dočinění s „Psychoanalytickým filmem“ a toto tvrzení se později rozhodně neukáže přehnaným. V poklidném životě manželského páru se přihodí několik neobvyklých událostí (vražda v sousedství, náhlý návrat dlouho nepřítomného synovce...), které na první pohled nejsou nijak zásadní, ale v manželově chování vyvolají zcela neočekávanou reakci, resp. nutkavý pocit, kdykoli se mu ocitne v ruce nůž. Uvědomuje si hrozící nebezpečí a svěří se se svým problémem psychiatrovi, s nímž se víceméně náhohou seznámil, a ten mu nabídne zvláštní pomoc – terapii zvanou psychoanalýza. Užité metodě odpovídá zpracování; snad každý záběr obsahuje nějaký odkaz na mužovo duševní rozpoložení a vrcholem je několikaminutový sen, de facto úchvatná bouře symbolických obrazů, po níž se jeden nediví, že se jeho majitel probudí s křikem. Některé z obsažených motivů jsou k vidění i v pozdější Pandořině skříňce či Bílém pekle, což jsou ale přece jen o něco „běžnější“ filmy. V závěrečné třetině jsme přitomni samotné terapii, v níž jsou při objasnění mužova traumatu významy klíčových symbolů ozřejmeny, ani v této chvíli však neztrácí film nijak jako film. Nepamatuji, kdy mi naposled po skončení projekce takto bušilo srdce; Záhady lidské duše jsou fascinující podívanou. Jeden z vrcholů němého filmu. (28.01.2009)

Azda prvý celovečerný experiment na tému freudovskej psychoanalýzy. Pabstov pohľad značne poukazuje na limitujúce poznanie svojej doby na túto tému ako aj túžbu odhaliť tak zložitý a ťažko dešifrovateľný kľúč ľudskej komplexnosti v tejto oblasti. Škoda, že je film výrazne skresaný a posadnutý odhaľovaním "vedeckých" metód naprieč filmovým "vysvetlením" (ako môžeme oveľa kreatívnejšie a zábavnejšie pozorovať u Hitchcockovej Rozdvojenej duši). Sugestívna zložitosť a neuchopenosť problematiky si žiadala v nemeckom expresionistickom využiť potenciál tejto látky na maximum. (08.04.2018)

Pro psychoanalytické filmy mám slabost - to, že Pabst nejspíš silně ovlivnil Hitchcocka i další, je velmi pravděpodobné. Fajnový kousek německého expresionismu. (01.08.2010)

Škoda jen, že scénář l filmu nenapsal sám Freud. Nebo se alespoň k němu nevyjádřil. Najspíš by kritizoval "nevědecké pojetí" - na to, aby se z psychoanalýzy stala věda mu velmi záleželo. Pabstův film je velmi milý, ani analýza nebyla provedena špatně, dokonce (extra) úspěšně. Nejenže pominul strach z ostrých předmětů, dokonce se narodilo i dítě (a ryby se vysypaly zpět do rybníka). (01.11.2020)