uživatelé, které si chci dát do oblíbených, jakmile tu zvednou limit z těch pouhých dvaceti míst:

francy, Sipora, Pohrobek, dzej dzej, sestrad, Rosomak, L_O_U_S, Zóna, seeker23, JFL, Mariin, Rogue, amirgal, ninon, Murrro, ad-k, Jeanne, MIMIC, gemini, Isherwood, Tsunami_X, Anthony, maxi_6, ripo, bebacek, Jansen, filip.novak, M.E.J.L.A., wampilenka, PaRi, Angerr, Šandík, Tyler, Vitex, Marigold, tron, Visáč, NFA.cz, Oskar, curunir, Davej, Amarcord_1, argenson, Kryšpín, Fabienne, Glenn, Lucas, herzundhand, tron, masr, Marius, liborek_, kacaabba

slibní uživatelé: Sharlay

a když zbyde místo pro takové, kteří se profilují v konkrétní oblasti: tombac, Ony, Mr.Apache, obitus, Kordus, RAPIDUS, Lima

a lidi, které znám, většinou přímo dobří přátelé (ke konci už jen virtuální známosti a určitě je na místě dodat: bohužel jen virtuální): charlizee, Ompus, j.hanys, Wallas, matisse, Natascha, gaaron, J.J.James, g.e.o.r.g.e, DIDLEE, Laku, seege, pasteur.II, Romruch, snaked, Mykonos/ladin/polletry, golfer, KOffi, bangee, Pawlinkaaa, Kubinn, frollo, Aristes, Lavran, toj, reqiuem, web-head, Hellboy, Mertax, Melies, Djkoma, KevSpa

kdokoliv by měl tipy na další takové, rád je vyslechnu. předem dík.

tipy: JB2203, ddt, brygmi, d-corso, Ducharme

hirnlego si zaslouží pozornost - mívá tipy na pozornosti hodné neznámé filmy, Dadel rozumí Greenawayovi jako málokdo, niethustra zase proto, že dovede velmi inspirativně rozvést své postřehy z filmů. uff. napadá někoho ještě někdo další z celé databáze, kdo by zasloužil pozornost?

několik odkazů na další zajímavé uživatele jsem uvedl také do oddílu statistiky. ostatní buďto neznám, nebo je lepší je neznat. to píšu bez jakékoliv zášti, v naprosté většině cítím spíš hlubokou lítost, když se místními komentáři a profily pročítám. a to aniž bych připisoval velký kredit vlastnímu dávno opuštěnému příspěvku.


komentáře

rád bych úplně na začátek řekl něco k místním komentářům. píšu je velmi zřídka, nevidím v tom totiž smysl. rozestupy mohou mít i rok, nebo měsíce. co bych ale chtěl zdůraznit, je, abyste je prosím brali s velkou rezervou. potřebného vzdělání ani vytouženého rozhledu po všech koutech kinematografie jsem zdaleka nedosáhl a i ty nejlepší texty jsou proto nanejvýše poloprofesionální úrovně. za většinu těch starších komentářů se doslova i stydím, ale vzdal jsem marné snahy je přepisovat a dávno jsem se vyčerpal ve snaze je jeden po druhém mazat. zbylé ovšem nechávám nejen proto, ale i z toho důvodu, že mi slouží jako užitečná připomínka toho, jak jsem o filmech smýšlel v někdejších začátcích mého zájmu. čili jinými slovy, není na nich špetka důstojnosti, ale snad to nepatrně vyváží ta špetka užitečnosti.


hodnocení

na ČSFD je naštěstí každé opatřeno také datem. čím dříve tedy bylo uděleno, tím spíše jej prosím berte s velkou rezervou. jsem si dobře vědom toho, že jsem kvůli své neznalosti a nechápavosti jistě mnoha filmům ukřivdil. o zásadách, podle kterých hodnotím, se můžete dočíst v textu o mém přístupu k filmu. samozřejmě, je do značné míry subjektivní, i když se snažím být spravedlivý a to znamená intenzívně hledat vše dobré, bez ohledu na vlastní preference. nedělám si iluze, že se dokážu zcela oprostit od vlivu své zanedbatelné zkušenosti, aktuální nálady nebo následkům žánrové deprivace.


filmotéka

snímky ve filmotéce lze rozdělit do tří velkých skupin: originální dvd, vhs kazety s filmy natočenými z televize a filmy zálohované v různých formátech v elektronické podobě. filmotéku jsem sestavil především pro vlastní přehled, popřípadě pro své známé a přátele. nepište mi tedy o žádné filmy, jestliže mezi ně nepatříte. není v mých silách vám filmy půjčovat atp. omlouvám se.


profil

druhá verze profilu zde na ČSFD zveřejněna 28. března 2009. statistiky a seznamy se snažím aktualizovat, i když někdy s velkým zpožděním. v Mozille se profil nemusí zobrazovat celý, ale jen část. pokud ale máte aktualizováno na nejnovější verzi, nebo alespoň jednu z posledních, neměl by nastat problém. já sám dávám přednost Opeře a to vždy poslední verzi. v IE se zobrazuje také bez potíží. totéž Safari. nic dalšího jsem nezkoušel. neručím.

Temný dům, před nímž zase sám,
na dlouhé teskné ulici,
dveře, kde srdce bijící
mé znali, stojím a čekám,

na ruku, co už nespatřím –
tu jsem já, v spánku neznám klid,
jak lotr, co vybrat chce byt,
ránem se kradu ke dveřím.

On tu není; a zdáli jen,
ruch živých nese se až sem,
a deštěm, hrozným osudem,
tu cestu skrápí nový den.

Alfred Tennyson – In Memoriam A.H.H.


"Jisté je, že příběhy nás zajímají ze všeho nejméně. Už jen proto, že příběhy se prakticky od Starého zákona nemění. Už tam jsme se dopustili všech hříchů od holocaustu po incest a bratrovraždu, všechno už se tam stalo. Začíná to tím, že Kain zabije Ábela. Těžko překonáte příběh této bratrovraždy, nic lepšího asi už nevymyslíme. Nám tedy o příběh tolik nejde."

Béla Tarr v rozhovoru se Zdeňkem Holým. V oku velryby (s. 128)


"Proč tedy vyprávět příběhy, historky, které vždy předpokládají nějaký uspořádaný sled událostí, nějakou chronologii a gradaci faktů a citů? Perspektiva je jen optická iluze. Život nelze skládat dohromady jako ty čínské čajové stolky, kterých se dá složit do sebe celý tucet. Nejsou žádné příběhy. Nikdy nebyly. Jsou pouze situace, bez hlavy a paty; nemají začátek, prostředek ani konec; nejsou vně ani uvnitř; dají se pozorovat ze všech stran; levá se stává pravou; jsou bez hranic v minulosti či budoucnosti, jsou přítomností."

Jean Epstein - Dobrý den, filme. In Poetika obrazů


"Film takový jaký je, je ve svých možnostech víc než spoutaný. Technicky roste. Ale zůstává stále týž."

Sergej Ejzenštejn - Nápodoba jako ovládnutí. In Iluminace, roč. 12, 2000, č. 3 (39)


"Skoro každého vynálezu, jehož lze užíti ve prospěch dobra, lze užíti také ve prospěch zla."

Karel Scheinpflug - Kinematograf vychovatelem. In Stále Kinema. Antologie českého myšlení o filmu 1904-1950


"Porozumět umění znamená pozdvihnout diváka na úroveň umělce."

Wassily Kandinsky - O duchovnosti v umění

„(...) Ve středověku vykazuje vztah teologie a filosofie bohatou škálu řešení, v podstatě lze mluvit o dvou základních modelech jejich soubytí. Základem prvního je Tertullianova teze credo quia absurdum ("věřím, protože je to absurdní") a druhého Augustinova formulace credere nihil aliud est, quam cum assentione cogitare ("věřit není nic jiného než s přisvědčením myslet"). Termín assentio obecně znamenající souhlas měl i význam specifický, jímž bylo přitakání pravdivosti smyslových vjemů; v citované Augustinově formulaci jde však o "přisvědčení" lidského myšlení pravdám zvěstovaným a zaručovaným autoritou.

Z prvního modelu vyplývá hluboká cézura mezi vírou a rozumem, neboť "věřené" je představeno jako to, co je rozumem nevysvětlitelné a co se mu jeví jako nesmyslné. Podle druhého modelu jsou jak "věření" (credere), tak "myšlení" (cogitare) dvěma formami poznání, jež se ovšem svou povahou od sebe výrazně liší. V nejobecnějším smyslu je každá víra sdělením, jež přijímáme na základě autority toho, kdo je nositelem onoho sdělení, zatímco myšlení je poznáním, jež se opírá o schopnosti poznávajícího rozumu. (...)

Rozdíl mezi středověkem a modernou spočívá v tom, že osvícenstvím formovaný intelektuál se svým kritickým racionalismem snaží všech věr zbavit, zatímco středověký vzdělanec se pokoušel za přispění rozumu víru upevnit, neboť ji chtěl skrze filosofii učinit lidskému intelektu přijatelnější. Troufám si říci, že středověký vzdělanec nahlédl zkoumáním vztahu víry a rozumu něco, co lze nazvat conditio humana. V nejobecnějším slova smyslu se každý člověk rozvíjí ze stavu, v němž převažuje poznání přijímané skrze svědectví autorit (období dětství a raného mládí), do stavu, v němž je veškeré "věřené" reflektováno a prověřováno rozumovým poznáním, opírajícím se o vlastní nebo zprostředkovanou, nicméně ověřitelnou zkušenost."

Pavel Floss - Architekti křesťanského středověkého vědění (z Prologu)


„Světská věda spojená v mohutnou sílu, zejména v posledním století, rozebrala vše, co nám bylo ve svatých knihách nebeského odkázáno, a po krutém rozboru učenců světa tohoto nezůstalo z celé bývalé svatyně naprosto nic. Avšak oni analysovali po částech, a celek propásli, i jest vskutku hodno podivu, jak byli zaslepeni. A zatím celek ten stojí před jejich očima nezviklatelný stejně jako i dříve a brány pekelné jej nepřemohou. Což nežil tento celek devatenáct staletí, což nežije i nyní v pohnutkách jednotlivých duší i ve hnutích lidových mas? Vždyť i v pohnutkách duší oněch vše ničících atheistů žije neochvějný celek jako dříve! Neboť i ti, kdož se zřekli křesťanství a bouří se proti němu, jsou podstatou svou obrazy téhož Krista a zůstali jimi, neboť doposud ani jejich moudrost, ani oheň jejich srdcí nebyly s to vytvořiti jiný vyšší obraz člověka a jeho důstojnosti, než jest obraz již od pradávna Kristem nám ukázaný. A co bylo všelikých pokusů, všechny vypadaly jen nestvůrně."

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - citace citace citace původem kdovíodkud (tady si to dovolit mohu) ;)

„Tímto naším údělem, či tímto naším osudem (...), tj. tím, co je o nás vyhlášeno shůry, co je nám souzeno či přisouzeno (...), údělem naší nemohoucnosti i naší převahy, tímto darem tvorby k Božímu obrazu je časoprostor. Ten není klamem. Klamem není ani duchovnost, svět andělský, když mu duše patřila tváří v tvář. Avšak mezi nimi, na rozhraní zdejšího, jsou soustředěna pokušení a klamy: jsou to ty přeludy, jež jsou ztvárněny v popisu začarovaného lesa u Torquata Tassa. Jestliže má někdo schopnost duševní pevnosti a projde skrze ně, aniž by se zalekl či podlehl jejich pokušení, přestanou mít nad jeho duší moc a stanou se z nich stíny smyslového světa, jeho přízračné žádosti, ze samé své podstaty nicotné. Když však člověk pevnou víru v Boha nemá a je spoután svými vášněmi a žádostivostí, stačí se za těmito přízraky jen ohlédnout, aby díky přísunu skutečnosti, který od duše ohlédnuvšího obdrží, zesílily, přisály se k duši a začaly se zhmotňovat tím víc, čím slábne duše, jež je k sobě přitáhla; a v takovou chvíli je těžké, velmi těžké, až téměř nemožné vyprostit se bez zvláštního zásahu vnější duchovní síly z těchto styžských bažin a močálů, jež se rozprostírají u výstupů ze světa. V jazyce asketů se tato past nazývá duchovní okouzlení a byla vždy považována za ten nejtěžší stav, do kterého se člověk může dostat."

Pavel Florenskij - Ikonostas


„Jak můžeš spatřit, jakou krásu má dobrá duše? Vejdi do sebe a viz! A jestliže sebe ještě neuvidíš jako krásného, tu tak, jako ten, kdo tvoří sochu, která má být krásná, něco odebere, něco obrousí, jinde ohladí a jinde zas očistí, až nám na soše ukáže krásný obličej, i ty odeber, co je zbytečné, a narovnej křivé, očišťuj temné, přičiň se, aby bylo jasné, neustaň pracovat na své soše, dokud ti nevysvitne božská záře zdatnosti, dokud nespatříš rozvážnost na posvátném podstavci.

Uvidíš-li, že toto jsi ty, pak jsi se stal zrakem. Naber důvěru v sebe a potom už jsi vystoupil vzhůru a nepotřebuješ průvodce. Soustřeď se a viz! Neboť jedině toto je oko, které hledí na krásu v její velikosti. Kdo však k podívané přijde s očima kalnýma špatností, neočištěn a sláb, pro nezmužilost nemohoucí hledět na prudký jas, nic nevidí, i kdyby mu někdo ukazoval, co lze uzřít.“

Plotínos – Enneady I 6 (1), O krásném

„První fáze nadvlády ekonomiky nad sociálním životem zavlekla do definice jakéhokoliv lidského uskutečnění očividnou degradaci být na mít. Současná fáze, spočívající na celkové okupaci sociálního života nahromaděnými výsledky ekonomiky, vede ke všeobecnému posunu od mít k jevit se, z nějž jakékoliv konkrétní "mít" musí čerpat svou bezprostřední prestiž i nejposlednější funkci. Jakákoli individuální skutečnost se zároveň stala skutečností společenskou, přímo závislou na společenském působení a jím utvářenou. Je jí povoleno jevit se pouze proto, že není."

teze 17

„Spektákl je nepřetržitou opiovou válkou, jejímž účelem je ztotožnění statků se zbožím a uspokojení s přežíváním rozšiřujícím se podle vlastních zákonů. Pokud je však konzumovatelné přežívání něčím, co se musí neutále rozšiřovat, je to proto, že nepřestává obsahovat nouzi. Pokud mimo rozšířené přežívání není nic, žádný bod, v němž by jeho růst mohl ustat, je to proto, že samo není mimo nouzi, ale že je nouzí, jež se stala bohatší."

teze 44

Guy Debord - Společnost spektáklu


„(...) Dobrý básník, má-li dobře básniti o svém předmětu, musí prý býti jeho znalcem, sice prý vůbec nemůže básniti. Tudíž jest potřebí přihlédnouti, zdali tito posuzovatelé se dali oklamati od napodobitelů, s kterými se setkali, a nepozorují, když se dívají na jejich díla, že jsou vzdálena na třetím místě od jsoucna a že je lze snadno tvořiti beze vší znalosti pravdy - jsou to totiž zdánlivé obrazy, a ne věci skutečné, co vytvářejí -, či zdali jest něco pravdy v jejich řeči a dobří básníci mají vskutku vědění o tom, o čem podle zdání lidí umějí tak dobře mluviti. Ovšem, jest potřebí to prozkoumati." 598e-599a

Platón - Ústava


"Odebíráme umění sílu léku a degradujeme je na předmět konzumace, moderněji řečeno objekt tržního hospodářství. Nesouhlasím s převládajícím názorem, že i umění (speciální film) je zbožím. Ano, má určitý vnější atribut zboží: směňuje se za peníze. Ale rozdíl je přece v samé podstatě věci: nevím, jestli podle ekonomů zboží, které nikdo nekoupí, zůstává zbožím, ale rozhodně ztrácí smysl. Naopak umění, které nikdo a dokonce nikdy nekoupí, svůj smysl neztrácí: okouzluje a promlouvá! Často se tvrdí, že nejlepší je dílo, které je umělecké a zároveň navštívené mnoha diváky. Ale to je přece evidentní směšování pojmů, klasifikace z oboru ekonomiky, která nemá nic společného s kritérii estetickými. Umění je uměním, plní-li výše naznačené funkce (estetické, noetické atd.) zcela nezávisle na počtu diváků, kteří zaplatí vstupné. Umění není výdělečný artikl, ale není to ovšem ani sbírka nesrozumitelných formálních výstřelků. Nechci být obviňován z elitářství. Vím, že existovalo a bude existovat umění pro náročné a přemýšlivé a současně (nikoliv pod nebo nad ním) i umění pro širší publikum. Ale obojí musí mít své charakteristické znaky: určité minimum formálních (estetických) kvalit a určitou hloubku obsahu."

Josef Valušiak - Střihovou skladbou k n-té dimenzi

"Literatura popisuje svět pomocí jazyka, kdežto film žádný jazyk nemá. Film bezprostředně demonstruje sám sebe."

"Člověk, který je schopen vnímat a oceňovat umění, vymezuje oblast svých oblíbených uměleckých děl mírou vlastního zaujetí. Naproti tomu takzvaná "všešravost" je způsobená průměrností neschopnou vlastního soudu a výběru. Pro člověka rozvinutého v estetickém a duchovním smyslu neexistuje stereotypní, rádoby "objektivní" hodnocení. Kde jsou ti znalci, kteří se povznesli nad okolní svět, aby mohli něco objektivně hodnotit?"

"Umělec je vždy sluhou, pokoušejícím se splatit svůj dluh za zázračný dar, který dostal."

"Režie nezačíná diskuzí režiséra s dramaturgem nad scénářem, nespočívá v práci s hercem nebo v rozhovoru se skladatelem, ale v okamžiku, kdy před vnitřním zrakem člověka, který tvoří film a kterého nazýváme režisérem, vznikne obraz daného filmu - buď do detailu přesná řada epizod, nebo pouze vjem stavby, emocionální atmosféry, která se má ztělesnit na plátně."

Andrej Tarkovskij - Zapečetěný čas


"Významové prostředky všech druhů umění vstřebáním do filmu nemění svou formu, ale jejich podstata se promění zcela zásadně. Film dokonce bez větších potíží vstřebává výrazové i významové prostředky daleko modernějších médií, než je on sám např.: veškeré grafické vynálezy elektronických médií. Není ve své podstatě, díky této schopnosti, film jakousi absolutní syntézou všech uměleckých druhů, tedy jakousi dokonalou absolutní uměleckou skutečností? Ta navíc disponuje prakticky neomezenou možností dále se rozvíjet a vytvářet nejen nové formy, ale především otevírat nové horizonty již poznaného ve zcela nových souvislostech a vztazích."

Vladimír Suchánek - Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu


"Umění je pouze jedno - duchovní (od spiritus). Každé umění je tedy religiózní bez ohledu na vyznání nebo nevíru umělce, který v tomto smyslu není až tak podstatným činitelem. Duch působí ve všech a každý (je-li pravým umělcem) je prorokem, je epifanem, je mystagogem. Možná je to velmi kategorické a velmi netolerantní tvrzení, ale právě tato duchovní podstata uměleckého díla je v současné době zcela nebo povětšinou ignorována nebo přinejmenším bagatelizována.

Vladimír Suchánek - A vdechl duši živou... . Úvod do duchovních souvislostí animovaného a trikového filmu


"Křesťan slouží jen jednomu Pánu, Pánu samému, a nejen mu slouží, také ho miluje, miluje Pána Boha svého z celé své mysli, z celého svého srdce a ze vší síly. Právě proto mu slouží úplně, neboť jen láska spojuje úplně, spojuje rozličnost v lásce; zde spojuje člověka s Bohem, jenž sám je láska. Láska je nejpevnější ze všech pout, neboť naprosto spojuje milujícího s tím, co miluje. Pevněji nemůže poutat žádné pouto, tak pevně žádné pouto nesvazuje."

Søren Kierkegaard - Evangelium utrpení


TIGER, tiger, burning bright
In the forests of the night,
What immortal hand or eye
Could frame thy fearful symmetry?

In what distant deeps or skies
Burnt the fire of thine eyes?
On what wings dare he aspire?
What the hand dare seize the fire?

And what shoulder and what art
Could twist the sinews of thy heart?
And when thy heart began to beat,
What dread hand and what dread feet?

What the hammer? what the chain?
In what furnace was thy brain?
What the anvil? What dread grasp
Dare its deadly terrors clasp?

When the stars threw down their spears,
And water'd heaven with their tears,
Did He smile His work to see?
Did He who made the lamb make thee?

Tiger, tiger, burning bright
In the forests of the night,
What immortal hand or eye
Dare frame thy fearful symmetry?

William Blake - Songs of Experience

měl bych tu sice ozřejmit kdo a co jsem, já ovšem myslím, že o tom nejvíc vypoví, když načrtnu, co pro mě znamená film, umění obecněji, lidská tvůrčí schopnost a lidská schopnost poznávat, neboť to všechno spolu úzce souvisí a nemůže být pojednáváno jedno bez druhého. proto zde najdete různě obsáhlé kapitoly

k filmu
---stručně načrtnutý postoj k filmu a jeho recepci a v podstatě takový osobní manifest
---výčty oblíbených filmů, seriálů a tvůrců
---má zkušenost s filmem, opět pouze ve stručnosti
---wishlist
---různé úvahy na témata související s filmem
---oblíbená zákoutí kinematografie
---rozcestník na filmové weby
---osobní statistiky
k divadlu
k tanci
k módnímu designu
k architektuře a designu
k oblíbeným uměleckým směrům obecně
k výtvarnému umění
k fotografii
ke komiksu a grafickým románům
k odborné i neodborné filmovědné literatuře
k poezii
k próze
k pc hrám
k hudbě obecně
k filmové hudbě
k filosofii
---oblíbené otázky a oblíbení myslitelé
---plány do budoucna
---vzájemné vstupy s filmem
závěrem

ale do užšího sepětí s filmem, pokud není samo sebou naprosto zjevné, uvedu i všechny ostatní, výše zmíněné disciplíny.

k filmu

stručně načrtnutý postoj k filmu a jeho recepci a v podstatě takový osobní manifest

osobní zaměření aneb v jakých filmových tématech nacházím největší zalíbení:

filmové teorie
duchovní film
intermedialita
světový autorský film
surrealismus ve filmu
science-fiction žánr ve světovém filmu
queer cinema a vztah genderu a kinematografie
fanfilmy a vůbec hranice amatérismu a profesionality
experimentální film (především Francie, USA a Nizozemsko)
kinematografie zemí bývalého Sovětského svazu, včera i dnes

následující texty jsou stručným výběrovým shrnutím některých mých názorů na publicistiku o filmu, na posuzování filmů, audiovizuální výuku, na diváctví, tvorbu i filmové médium samotné a samozřejmě můj osobní subjektivní vztah k němu. teorie filmové kritiky zastávám pevně, nicméně bloudění daleko komplexnější oblastí teoretického uvažování o filmu samotném mě občas přivede před zdrcující přehodnocení stávajících názorů, nutí mě činit striktní volby mezi více sympatickými postoji, nebo vytvářet riskantní kompromisy. zde představené názory jsou ty aktuální a je možné, ba dokonce velice pravděpodobné, že obsahují spory a protimluvy, neboť mé uvažování o filmu je v neustálém pohybu, stále se ještě utváří a nelze předpovědět, v jakém okamžiku ukotví a u kterých přesvědčení. je možné, že se z proudu dynamických úvah, které proměňuje kdejaký viděný film a přečtená kniha, nikdy nevymaním a nejvýstižnějším pojmenováním mé osobní filmové teorie provždy zůstane:

ustavičný tok

budiž takový i název profilového textu.

kdo mě lépe zná, asi ví, že jsem člověk zmatečný, se zoufale špatnou pamětí, a jako ostatně každý člověk také zoufale iraconální. tento profil - jakási má externí paměť má za cíl být racionálnější a stálejší verze mých názorů na film. něco z místních textů by se spíše vyjímalo na blogu, ale ten by postrádal smysl. nikomu dalšímu by nic nesděloval. opět a jen mně samotnému. na tomto místě ale může sloužit i pro představu "kdo jsem/co jsem", ač to jsou otázky, které nelze zodpovědět.

1
když se zamýšlím nad svým vztahem k filmu, připadne mi zvlášť trefná metafora s oceánem, který je filmovému médiu z mého pohledu velice podobný. většina lidí se fláká na plážích, po kotníky brouzdá drobnými vlnkami a zrak upírá k obzoru. nevidí nic než hladinu-povrch. já se snažím odvažovat se vyplouvat dál na širý oceán a pochopit a ocenit fenomén v celé jeho šíři. samozřejmě, občas se stane, že si troufnu příliš daleko od břehu a střetnu se s něčím, čemu zatím čelit nedokážu. v té chvíli je pro mne důležité si to uvědomit a současně vnímat celek vodních mas všude kolem mě. ale když se z lodi podívám dolů, jsem beztak schopný nahlédnout jen pár metrů pod hladinu. hlouběji světla dopadá jen málo a já nevidím přese všechny snahy nic. závidím lidem vzdělaným a učeným natolik, že svedou podstoupit opravdový ponor!

2
můj vztah k filmu není nekomplikovaný. snažím se, aby byl neustálým intenzívním vývojem k lepšímu pochopení média samotného a přeneseně k lepšímu ocenění každého jednotlivého filmu. k jednotlivým filmům pak přistupuji individuálně, každý je unikátem a s tím zřetelem je třeba ke každému přistupovat, také se ubránit předsudkům a očekáváním. přesto je třeba mít při analýze teoretické zázemí, které zajistí, že texty budou konzistentní. osobně považuji za nejnadějnější přístup ten neformalistický. jedním z důvodů je skutečnost, že zohledňuje diváka a chápe ho jako aktivního spolutvůrce. s tím úzce souvisí můj silný zájem o diváctví a jeho reflexi. přeci jen, nehodnotíme filmy, ale své reakce na ně. sebereflexe je nezbytná. chceme-li se o filmu něco dozvědět, nestačí uvědomit si, co se nám líbí a co ne, je třeba dopátrat se i příčin našich bezprostředních poznatků o filmech. další krok představuje aktivní podílení se na rozhodování o oblibě. pokud si přejeme docílit pochopení opravdové povahy konkrétního filmu, nezávislé na našem vlastním vnímání, toho je možné – ovšem jistě ne zcela – dosáhnout jen vědeckou cestou. druhým směrem, který mám rád, je strukturalismus, jak ho znám z krátkých studií Jana Mukařovského. velmi trefné teorie podle mě zformuloval také Christian Metz, zástupce sémiotického bádání a solitérní génius André Bazin.

3
mám pocit, že mnoho oceňovaných filmů je tolik považováno především pro literární kvality jejich scénářů spíš než za mnohem hodnotnější kvality filmové. na jednu stranu je to pochopitelné a přirozené, na druhou stranu i smutné. občas se naopak setkám s extrémem, kdy kritik ignoruje každý jiný rozměr filmu, vyjma toho filmového/filmařského. neumím se rozhodnout, co z obojího je horší.

4
druhý dojem z všeobecného vnímání filmu je ten, že snímky stále více přestávají být vnímány jako komplexy: panuje přesvědčení, že tím hlavním je děj, třeba dvě postavy v záběru, které spolu vedou dialog, a vše ostatní, celá mizanscéna je přítomna jen jakoby mimochodem a není úplně zbytečná jen z toho důvodu, že bez její poctivé výstavby by vznikal horší dojem, dojem neúplnosti. kde jsou ty časy, kdy bylo z titulků Truffautových filmů znát, že ovládat "mise en scène" nejlépe vystihovalo, co to znamená režírovat film.

5
současný světonázor nás učí vážit si odlišného stanoviska. podle mě je to postoj do značné míry nebezpečný. podle mého má cizí názor nárok na respekt jen natolik, potud je náležitě doložen podklady a utužen argumenty. v případě, že není, pak není nesprávné jím pohrdat, veřejně a zcela otevřeně. sedět se založenýma rukama, to se nemálo liší od tichého souhlasu. taková ohleduplnost vede jedině k vítězství hlouposti. psát o filmu je smysluplné pouze, je-li co sdělit a má-li sdělení hodnotu více než dojmů a pocitů. pocity z filmů má každý. není na nich nic hodnotného pro kohokoliv dalšího, než je ten, kdo je zakouší. důvodem je jednak jejich nesdělitelnost a jednak nevysvětlitelnost. pocit nemívá průnik ani tak s filmem jako takovým, jako spíše s osobností pociťujícího subjektu a unikátními okolnostmi recepce. proto, kdo hodnotí na základě dojmů, ten vůbec nehodnotí filmy samotné, ale jen své iracionální reakce na ně. což vede pochopitelně k tomu, že hodnocení je nevyvážené a zcela nespravedlivé. naprostá většina filmů totiž počítá s poučeným, vzdělaným a přemýšlivým divákem, který je schopný racionálně uvažovat v souvislostech a nejen zapojovat primitivní emoce a posuzovat podle předsudečných šablon do filmu promítnutých. rozumový poznatek má větší váhu. a to není žádné znevažování citové stránky vnímání filmu! jsem přesvědčen, že si s rozumovým uchopením vzájemně neodporuje a dokonce, že jedno umocňuje váhu a působivost druhého. samozřejmě souhlasím s názorem, že za své texty k filmu nese jejich autor zodpovědnost, a proto by každý takový posudek neměl vznikat bez uvážení. nicméně tomu, kdo je velmi nadaným básníkem, schopným vyložit své pocity pomocí slov a veršů nebývale umně a alespoň zpola výstižně, jsem ochotný přiznat určité nevelké právo na uznání také, nehledě na to, že o díle samotném nic nevypověděl. každá óda nesděluje nic krom skutečnosti, že adorované dílo autorovi básně učarovalo. nu a je-li pro mě pisatel těch oslavných slov autoritou, snad shledám i na nich nějakou míru závažnosti.

hodnotnější je vždy názor bližší objektivitě. je zjevné, že absolutní objektivity nedosáhneme, o tom není třeba diskutovat, naše vnímání filmu má svůj kontext, okolnosti, neodbouratelné vlivy, podmínky, ono samo je vlivem, vždyť naše vlastní osobnost kontaminuje čistotu sdělení! zkrátka, není pochyb, že zcela objektivní být nedokážeme. nicméně neměli bychom se na věc dívat černobíle. názor není jen buďto subjektivní, nebo buďto objektivní, kterýžto jsem vyloučil. absolutní subjektivita je, věřím tomu, stejně nedosažitelná, jako druhý extrém. jistá fakta o sledovaných filmech nikdy nezůstanou utajena. názor se proto vždy pohybuje mezi oběma extrémy S a O a je tím lepší, čím blíže k O se nachází. pro určení této jeho "polohy" jsou právě fakta.

mezi subjektivitou S a objektivitou O je škála a jde jen o to, jak daleko se kritikovi podaří umístit mezi prvním a druhým. pravděpodobnost říká, že názor bližší S má daleko nižší šance na dosažení pravdy, než názor bližší O. a jedinou cestou je držet se faktů, neukvapovat se v usuzování a promýšlet bedlivěji a samozřejmě vyvarovat se:

a) předsudků
b) vnějších vlivů
c) vlivu vlastní osobnosti
d) chyb v logice usuzování
e) pofidérních analytických postupů

....a jistě ještě celé řady dalších věcí, leč výše vypsané jsou jistě nejdůležitější

film je oblastí nijak striktně oddělenou od skutečnosti. podle mě je film i kultura obecně plnohodnotnou organickou součástí skutečnosti, vychází z ní, rozvíjí jí, doplňuje a vrací se do ní, je s ní srovnáván a žije v jejím kontextu. podle mě to nelze odloučit. takže všechny výroky o povaze objektivity, které tu padly, byly míněny zcela obecně. na film i na cokoliv jiného.

píšu o tom, jak je podle mého třeba se co nejvíce přiblížit objektivitě, přitom se setkávám s lidmi, kteří neuznávají, že cosi jako objektivita vůbec existuje. je tedy vůbec k čemu se blížit? podle mě zcela samozřejmě ano. objektivita existuje se stejnou neotřesitelností, se kterou nepochybujeme o existenci faktické skutečnosti (pokud nejsme solipsisté, ale nevěřím, že takové přesvědčení někdo opravdu má). to jen my, vnímající subjekty skutečnost nevnímáme bezprostředně, ale zprostředkovaně a tedy zkresleně. jednu část skutečnosti tvoří příroda, druhou kultura, ale jiný rozdíl než v lidském přispění mezi oběma částmi není. obojí má reálný základ a buďto o něm hovoříme pravdivě, nebo se v našich soudech pleteme. mnoho různých metod, jak své soudy ověřovat, lidé už vytvořili. jedny využívají přírodovědci, jiné uměnovědci.

objektivitou v žádném případě nemíním intence tvůrců (protože i výsledné dílo s nimi může být v rozporu, přeci jen, žádný autor nemá absolutní kontrolu nad svou tvorbou, naopak, čelí řadám mučivých omezení), ale mínil jsem obracet se především na nejspolehlivější zdroj - (filmové) dílo samotné.

objektivitou nemíním ani intersubjektivitu. první představuje (i podle slovníku) věcnost, předmětnost. druhé je vlastně všeobecný, nebo alespoň většinový konsensus, převažující shoda, která ke všemu ani nijak nezohledňuje různorodost kořenů, které jednotlivce v pomyslném souboru hodnocení vedly k témuž názoru. statistiky jsou v tomto ohledu neprůhledné, a kromě jiného jim právě proto nedůvěřuji. něco jiného jsou statistiky, které vyhodnocují fakta. těm jsem naopak nakloněn. samy o sobě jsou to všechno jen zbytečná čísla, ale v kontextu správné metody mohou být velice užitečná.

dvě premisy:

1.) každý člověk je vnímající subjekt. lidský názor nemůže nebýt subjektivní
2.) dualita objektivity a subjektivity není polarita. co je subjektivní, může být zároveň objektivní a naopak. nevylučují se.

a opět k otázce, zda lze dosáhnout úplné objektivity názoru, i kdyby náhodou, i přestože jeho původ je subjektivní? filmové dílo je věc příliš komplexní. vždyť divák nemá šanci všechno ve filmu ani vnímat, natož poskládat si to do patřičných souvislostí. dokonce ani po několikerém zhlédnutí. takže i kdybychom například měli ve všem, co o některém filmu tvrdíme, úplnou pravdu, nejspíš nám vždy bude kousek scházet a náš názor nebude přesně odpovídat celku faktů.

6
samozřejmostí, která napomůže vyvarovat se velkých pádů, je být si vědom své úrovně, svých znalostí, zkušeností a schopností a s tím vědomím se nepouštět do úvah tyto hranice překračujících.

7
film jako takový je nejčastěji vytvořen pro velké plátno (existují samozřejmě četné výjimky určené pro televizi, přímo pro DVD, pro internetovou distribuci, nebo pro mobilní telefony) a žádné jiné médium ho nezprostředkovává adekvátně. film zkrátka není artefakt, který by mohl být vnímán nezávisle na médiu, které ho reprodukuje. když čtete například román, může vám být jedno, na jak kvalitní papír byl natištěn, ale tatáž hudební skladba poslechnutá z poškrábané gramofonové desky vlastně není úplně tatáž, kterou si poslechnete z kvalitní, vyspělé aparatury, je to tak? a s filmem je to zkrátka jako s hudbou. nemůžete ho vnímat zcela nezávisle na podmínkách projekce. bez těchto prostředků není ani zprostředkované - není film. přeloženo do jiných slov: film je naprosto závislý na tom, jakým způsobem je reprodukován. a proto bych radil věnovat zvýšenou pozornost podmínkám jeho reprodukce. protože pokud film, pak i váš zážitek z něj na nich cele závisí. je třeba vytvořit co nejlepší podmínky, nejlépe již před prvním zhlédnutím. zážitek je vždy úměrný šíři reprezentace, s ohledem na to, pro které médium je prezentované audiovizuální dílo určeno.

8
dialog o filmu nebo prezentace názorů na filmy obecně postrádá smysl, pokud některý z účastníků dialogu nezastává své názory vážně a používá je pouze jako prostředky v souboji dvou přesvědčení. diskuzím s takovou povahou se vyhýbám, pokud mohu. takové rozhovory nemají nic než váhu dialogického cvičení a jen těžko dospějí k užitečnému výsledku. na druhou stranu, mnohem horší je, když někdo zastává své názory tak pevně a neoblomně, že za žádných okolností a ani pod tíhou těch nejlepších protiargumentů nemá v úmyslu své mínění přehodnotit. takový postoj popírá smysl jakékoliv diskuze.

9
filmová reflexe by se také podle mého měla vyvarovat snažení o ne-nezbytnou literární kvalitu textů, které nejenže v častých případech ubližuje srozumitelnosti, ale v případě čistě publicisticky zaměřených autorů se stává, že půvab formálního provedení nahradí sdělení jako hlavní cíl. strohý, prostý a jasný sloh je ideální. nemíním tím ovšem literární preciznost, která je naopak nezbytná. dodržení slohového útvaru, logická návaznost, důsledná kontrola odboček, efektivní užívání poznámek pod čarou, koheze ... bez toho si dobrý článek ani neumím představit.

10
já sám se toho samozřejmě snažím držet, byť teprve v poslední době. zdaleka ne vždy se mi to samotnému daří, a proto mám pochopení i pro neohrabanější uchopení. předně jsem si už vyvinul jakýsi svůj vlastní osobitý styl, ačkoliv i ten se pochopitelně stále proměňuje. píšu tak, aby byl každý postřeh, kterého jsem nabyl při sledování toho kterého filmu, na správném místě v řadě obdobných. nejlepší by bylo, kdyby jeden poznatek plynule navazoval na předešlý a tak dál. to je podle mě jednoznačně cesta k největší srozumitelnosti textů. když mi nejde o všeobjímající popis filmu, ale o zachycení, promyšlení a zprostředkování jediné konkrétní myšlenky, dbám na to, aby text rekonstruoval cestu, po které jsem k myšlence při rozvažování dospěl. úskalím je asociativní povaha lidského uvažování, která, převedena do slov, ubližuje celkové srozumitelnosti. ovšem i tak zapeklitý úkol se, myslím, dá zvládnout uspokojivě. i toto tedy považuji za nejvhodnější postup a doporučuji ho i ostatním - propojit takto poznatky v logických souvislostech, jak se řetězily v mysli. mluvím o logice, už z toho je zjevné, že těmi cestami míním pouze ty racionální. dříve jsem se občas uchyloval i k popisu citových prožitků během sledování, ale jak jsem psal výše, to teď shledávám irelevantním pro nás všechny, kdo se chceme o filmu opravdu něco dozvědět. citové výlevy ulehčí autorovi, čtenář s nimi ovšem pouze ztrácí čas.

11
také pozoruji, že dávám u ostatních málo viděný a velmi silný důraz na ich formu a odkazování na vlastní osobu jakožto zdroj prezentovaných poznatků. nemám v úmyslu představit žádný ze svých názorů jako výstižný ani pravdivý, jen jako můj. čtenáři nehodlám nutit stanovisko, musí se o něm přesvědčit sám, nejlépe zvážením argumentů, prozkoumáním pozice autora textu a prověřením logiky jeho vyvozování. nikdy není řečeno vše. co se ztratí v překladu do slov, mohu se pokusit dovysvětlit. proto jsem vždy otevřený diskuzi.

12
filmová reflexe v podobě poučené diskuze (třeba časopiseckou cestou) mezi lidmi, kteří mají film opravdu rádi, je mimochodem také nenahraditelnou kompenzací filmům do značné míry scházející pozitivní sociální funkce. veškeré zážitky z filmů jsou zákonitě výhradně individuální. jestliže má nějaký film přeci celospolečenský vliv, je to výsledek !náhodné! kumulace podobných způsobů vnímání a to ne vždy těch správných nebo vhodných.

13
hodnocení má svou váhu ukazatele oblíbenosti. nic užitečnějšího vám ovšem nepoví. vyjadřuje, do jaké míry se film líbil. na tom se podílí velké množství faktorů a všiml jsem si, že do mého vlastního hodnocení stále více proniká hlavně snaha ocenit specificky filmové kvality. je třeba přestat znevažovat hodnocení a užívat ho s rozmyslem. kdyby vás zajímaly důvody, proč nějaký konkrétní film hodnotím, jak ho hodnotím, nebudete-li schopni vysledovat proud mého uvažování a dopátrat se tak důvodu a budete zvědavi, napište mi vzkaz. slibuji, že se na všechny dotazy přinejmenším pokusím odpovědět. odpověď totiž vždy musí existovat! se vší tou zodpovědností, která jde ruku v ruce s hodnocením filmů, je nepřípustné hodnotit jen tak podle libovůle a ne dle výsledku důkladného rozvážení. toho se pokouším držet. rozhodně si ale myslím, že k pochopení mého hodnocení je třeba pochopit mě. ale to, jak doufám, text tohoto profilu svérázným způsobem umožňuje a to je jeho účelem i důvodem jeho obsáhlosti. samozřejmou, ale některými ne vždy dodržovanou zásadou je hodnotit pouze filmy zhlédnuté celé. u seriálů je to mnohem složitější, tam, záleží na koncepci seriálu. jsou takové, kde jako reprezentativní vzorek úplně postačuje jediná epizoda, a jiné, které je zkrátka třeba vidět celé. o jaký z obou případů se jedná, je velmi těžké rozsoudit, a proto by mělo hodnocení seriálů podléhat ještě zodpovědnějšímu přístupu. samozřejmě, vždy platí, že rozsáhlejší (což znamená nejen početnější, ale také rozmanitější) divácká zkušenost vede k úsudku bližšímu objektivitě.

14
ať už si představíme jakkoliv početnou hodnotící stupnici, má-li být přiložena k celku uměleckého druhu, jako je třeba právě film, a s tím, jak různorodá je kinematografie, mezi jednotlivými stupni budou vždy propastné rozdíly. v tomto světle se jeví přímo absurdní váhavě se rozmýšlet mezi dvěma možnostmi. ale film je tak složitý komplex, že kvality mohou být - a často bývají - nevyvážené. a i pokud nejsou, bývá pro nás diváky nesmírně obtížné je nejen postřehnout a posoudit, ale i správně mezi nimi rozhodnout o prioritách.

15
dodávám, že jsem zastáncem toho na první pohled pravděpodobně radikálního názoru, že ideální stupnice si vystačuje s pouhými dvěma stupni: ano a ne či dobré a špatné. jemnější nuance v kvalitách buďto dobrých či špatných filmů je třeba ozřejmit slovy, v textu, který má hodnocení doprovázet. bohužel, svět filmové kritiky má daleko k ideálnímu. ze spíše praktického důvodu tedy navrhuji přidat třetí, jediný střední stupeň, jelikož dosáhnout poznání kvalit není v mnoha případech nic snadného a schopnost zodpovědně se rozhodnout je naopak vůči obecnému mínění spíše vzácná a žádá si nadání a vůli. ke spravedlivému rozhodnutí nestačí zbrklý, nepoučený úsudek. v tomto duchu je každá rozsáhlejší stupnice tím méně vhodná, čím více má stupňů. početnější škála totiž vyžaduje hlubší rozmyšlení a větší zodpovědnost, což jsou nároky, které by bylo pošetilé očekávat jen tak od kdekoho.

16
divácké reakce zpětně ovlivňují kinematografii. pro filmovou produkci je rozhodující popularita filmu, odrážející se v návštěvnosti filmů v kinech, prodeji dvd nosičů a merchandisingu a v odezvě recenzentů. ano, i to, co o filmu napíšeme, může mít zpětný efekt a ovlivnit filmy. ergo, filmová reflexe není nic nedůležitého. měli by se jí věnovat lidé rozumní, erudovaní v oboru a svědomití především. měli by si být dobře vědomi následku svého působení a měli by mít na zřeteli jasně stanovené důvody, proč se filmové kritice věnují a čeho tím chtějí dosáhnout. ideálním stavem by byl dialog mezi filmovými tvůrci a odbornými kritiky, protože právě to by mohlo mít za následek vítanou revitalizaci naší národní kinematografie, ovšem to je za současného stavu publicistiky o filmu naprosto nereálná utopie (a možná i bez ohledu na tento stav).

17
nejsem cinefil, pokud to slovo použijete ve významu cinemanie. tak silné obsese jsou druhem šílenství, a to takovým, ubližujícím jedině duši svého nositele. takové označení přijímám jako jakoukoliv jinou urážku. já prostě miluji film, jeho jedinečné vyjadřovací prostředky, a mám rád i zážitky z konkrétních filmů, tak prosté to je. při výběru se neomezuji v žánru, druhu, stáří, délce nebo zemi původu. ale rozhodně se nestavím proti, když si někdo zamiluje specifickou oblast kinematografie a v té se profiluje. pro historické hledisko filmovědného bádání je to dokonce nezbytnost. snažím se nevyzvědět předem příliš mnoho a nevěřím v nutnost speciální přípravy před takřka žádným filmem. pochopitelnou výjimkou jsou samozřejmě takové snímky, které přímo počítají s určitým stupněm předchozí obeznámenosti. kinematografií se – zřejmě v duchu chápání filmu v jeho uměleckém rozměru především – orientuji hlavně podle tvůrčích osobností. většinu takovýchto autorů rozeznávám mezi režiséry, méně už se vyznám v ostatních profesích. jinými slovy, myslím si, že auteurismus vystihl mnohé z povahy uměleckého vyjádření filmem a neměl by být v současnosti zcela ignorován jen kvůli nálepce překonanosti, ale když už, pak s lepším zdůvodněním.

18
a vůbec bych byl schopen zobecnit to na výklad umění jakožto cílené a !záměrné! působení výjimečně nadaných a inspirovaných osobností a samozřejmě jakožto předmětnou náplň kultury. projevy mají ale mnoho podob. od obdivuhodně mnohoznačného vyjádření, přes neobvykle výstižné originální postižení nějakého fenoménu, ozvláštnění všedního a vytržení ze stereotypu vnímání, silný citový účinek, filosofické sdělení či zprostředkování duchovní a estetické skutečnosti. v každém případě vylučuji zábavu. kdybych ji připustil, musel bych každému zdařilému žertu připsat podíl na uměleckosti a to je absurdní. také věřím, že tyto projevy uměleckosti mají svou hierarchii a jedny považuji za vznešenější než druhé. pořadí jsem uvedl přibližně od nejméně závažných až po nejhodnotnější. v praxi se jedná nejčastěji o kombinace, kdy mezi výše separovanými projevy uměleckosti nemusí existovat faktický rozdíl.

19
přes toto pevné pouto díla k osobnosti jeho tvůrce nebo k autorovu nadprůměrnému řemeslnému umu jsem zastáncem teorie inspirovanosti umění. nevím nic o zdroji inspirace a nevím ani, co bych z díla přisoudil umělecké zdatnosti tvůrce a co mám naopak chápat jako vnuknutou skutečnost. nevím toho, zdá se, mnoho, ale jsem si docela jist, že dokud nebudou nalezeny odpovědi, nikdo nemá právo soudit umělce za jeho dílo. podobné to bude nejen s odsudky, ale i s chválou, se kterou bychom měli být opatrní. nicméně, nemyslím si, že by pojetí umělce jakožto inspirovaného bylo v rozporu s teorií uměleckosti jakožto působení výjimečně nadané osobnosti. problematické je, zdali jde opravdu vždy o záměrné působení a ne rovněž intuitivní. proto bych rád uvedl v tomto výkladu osobních postojů a teorií i tuto zásadní možnost. i jako prostředník má umělec a jedinečnost jeho osobnosti především na výsledné dílo nezpochybnitelný vliv, ačkoliv by jistě bylo předmětem ostrých dohadů, jaký přesně. je interpretátorem, překladatelem do specifického kódu neseného specifickým médiem. rozhodně si myslím, že jde o dobrý důvod jména s filmy související bedlivě zaznamenávat.

20
divák je zvyklý automaticky rekonstruovat prostor mimo obraz a zaplňovat jej entitami, majícími vliv na děj uvnitř rámu. ale někdy filmař neposkytne podloží ani pro odůvodněné domýšlení, úmyslně zamlčí neznámou, nebo - z jiné perspektivy - naplno odhalí prázdnou mezeru. někdy může otázka vztahující se k neznámé zůstat nezodpovězena do samého konce. co dělat v případě, kdy filmař sám neměl na mysli žádnou z možností, které se v nedořečeném záběru divákovi otevírají? co v případech, kdy neznámá pro nás není o nic méně neznámou i pro tvůrce? co když ono nedořečení není vůbec nedořečením, protože tvůrce sám nemá jistotu, co říci, jakou dát odpověď, a věrnost svému tématu mu brání "plácnout" tam jen tak něco podle libovůle. a tak jednoduše omezí vhled do situace omezením poskytovaných informací na úplné minimum. i takový důvod pro to přeci může být. pak neznámé ze začátku práce na scénáři přetrvávají jako nedořečené až do samotného konce, což zodpovědné zfilmování, resp. rozzáběrování respektuje. nad to, později možná ani suverénní hotové filmové dílo při své otevřenosti nemusí poskytovat vodítka pro jedninou nejpravděpodobnější odpověď, kterou nám zvyk káže upřednostnit. někdy prostě nic jako aktuální skutečnost ve vnitřních vztazích uměleckého díla neexistuje a existuje naopak jen paleta plná potenciálního. intelekt má v takovém volném, nejistém případě právě tak málo kompetencí, jako intuice a emoční čtení. nejlépe užívat jedním dechem obojího, citové vnímání přirozeně podrobit reflexi technických i duševních podmínek sledování, a věrného, i když subjektivního obrazu o filmovém díle tím snad bude dosaženo. víc si nelze přát.

21
hlavní otázka pro umělecké dílo je tak prostá, až se často může projevit jako nadlidský úkol. mluvím o tázání se po tématu, to je základ. tohoto konkrétního přesvědčení jsem nabyl z přednášek docenta Suchánka a během zkušeností následujících týdnů a měsíců jsem se v něm jen utvrdil. jsem si jistý, že jsem si teorii výrazně zjednodušil a také jsem si ji zakomponoval do celku vlastního chápání filmu, ale kdykoliv zmiňuji myšlenky přejaté od ostatních, mám pocit, že je vůči nim spravedlivé to přiznat. čili, téma je klíčem k pochopení díla jako celku, který nelze obejít. intelektuálně je téma často zpola neznámé i pro tvůrce, neřkuli pak pro diváka. tvůrce je jím inspirován, je mu dáno zvnějšku, ale zřídka s ním bývá obeznámen, především s fundamentálními tématy, která představují nejdůležitější hodnoty z nichž první je vždy láska. láska se v duchovním významu toho slova nejvíce vzpírá racionálnímu uchopení a hlavní otázce po důvodu či příčině. proč miluji? proto. víc nelze říct. leda, kdyby to láska přeci nebyla. pilíř teorie bych doplnil o toto: umělec nemůže být znalcem něčeho, po čem má nutkání teprve pátrat, a nemůže pátrat po něčem, čeho už je předtím znalcem.

22
ohromné množství témat nemá ve známých jazycích vůbec pojmenování a jedině umělci je vyjadřují.

23
k hermeneutické interpretaci bych dodal vlastní premisu: z povahy každého uměleckého díla je zjevný i způsob, jak ho (po)otevřít našemu porozumění. a neznamená to ignoraci toho, co se nehodí, protože výklad musí vždy a jedině počítat s celkem, a neznamená to ignoraci zdánlivého doslovného významu, ale čtení ve více vrstvách a vždy v kontextu celku!

24
z toho, co jsem se o hermeneutice učil, bych rád zdůraznil tyto teze: poučený čtenář rozumí textu lépe než autor. interpretace znamená pohyb v hermeneutickém kruhu. nutným předpokladem rozumění je předporozumění (v mém výkladu úzce souvisí s existencí transcendentních zákonitostí uměleckost ustavujících, o tom více v dalších odstavcích).

25
pro lepší uchopení jsem si formuloval cosi, co pojmenovávám vertikální teorie uměleckosti. abych ji shrnul: na pomyslné horizontální linii uměleckého díla se uplatňuje vše takové, co přispívá k řemeslné stránce filmu. vše, co se této stránce vymyká, je dalším rozměrem a rozšiřuje kvalitu díla vertikálním směrem. takto užité prostředky jsou velmi různorodou skupinou a společnou mají právě svou uměleckou motivovanost. jsem přesvědčen, že je možné je identifikovat a pozitivně s nimi pracovat při interpretaci textu.

26
nemám rád, když se filmům vytýkají ty kvality, které by z jiné perspektivy bylo právě tak možno vnímat jako klad. také nerad vidím, když jsou zohledňovány jen některé, podle libovůle zvolené aspekty, zatímco jiné, pro konkrétní film možná právě ty stěžejní, jsou ignorovány. nemám rád, když se jako hlavní kritérium kritiky používá míra splnění žánrových náležitostí. žánry přeci nejsou nic víc, než kategorie, sloužící divákovi pro lepší orientaci v mnohotvárné kinematografii, nic víc! vývoj kinematografie a kultivace diváka, kdyby k nim ovšem docházelo, by přirozeně vedly ke zrušení žánrového čtení.

27
některé filmy v sobě nesou převeliké myšlenky a věrně vystihují podstatné hodnoty ve struktuře jejich vzájemných souvislostí, v jiných nic takového přímo naleznout nemůžeme, ale místo toho nám ony filmy nabízejí inspirace a mnoho prostoru pro takové myšlení. domnívám se, že je třeba dobře rozlišovat, kdy je poselství, které si ze sledování filmu odnášíme, naší nadstavbou a kdy naopak z filmu přímo vyplývá. přesto, obojí je třeba rozeznávat jako cenné kvality dobrého filmu.

28
spousta diváků se dnes dívá na filmy jako na příběhy přede vším. významy jsou pokládány jako z příběhů odvozené, jako druhotné, jsou jakoby nadstavbou. kolik lidí si asi uvědomuje, že hodnoty a významy jsou ve skutečnosti v samotném základu toho všeho, že jsou nejbytostnějším jádrem a vůbec umožňují fungovat příběhům na nich teprve vystavěným? můj názor.

29
jsem proti preskripci v tom smyslu, kdy jsou na film kladeny požadavky, jaké očividně nemá naplňovat, když si kritik předem stanoví, jak má vypadat ideální film, a poté porovnává a hledá místa, ve kterých se recenzovaný titul od ideálu odlišuje. nemám rád, když někdo své hodnocení zaštítí jen vlastním vkusem. ten přitom neznamená nic víc, než podobnosti mezi lidmi pokud jde o oblibu. o kvalitách filmů nevypovídá. nelíbí se mi, když někdo při interpretaci přisuzuje filmu významy a sdělení, pro které v díle samotném není žádná evidence a jde tím pádem jen o přimyšlené významy a scestnou nadinterpretaci. a to i v případě, že taková nadinterpretace není s vyjádřením filmu v přímém rozporu. pokud z něj přímo nevyplývá, nemělo by se to v žádném textu ani náznakem objevit. proto je třeba se při psaní o filmu neustále obracet zpět ke scénám, momentům a samotným záběrům a nezapomínat uvádět konkrétní doklady, verifikující postup interpretátora. rozhodně tím ale neradím ignorovat symboly, metafory a osobitě kódované umělecké výpovědi. je třeba dopátrat se motivace pro každý prostředek, neoformalisticky řečeno. ovšem v případě takových sdělovacích postupů, dále u podobenství, alegorií a obdob literárních synekdoch a metonymií je třeba odkazovat se k podkladu našeho výkladu ve filmovém díle tím důkladněji, už protože takový interpretační postup bývá velmi nejednoduchý a snadno končívá v tmách. také nemám rád, když někdo ve filmu popisuje prvky typické pro režisérův styl, aniž by je ozřejmil, nabídl vysvětlení, proč se tvůrce raději uchyluje k tomuto prostředku a ne jinému, co jím chce vyjádřit, proč ho používá s takovou oblibou, a to i kdyby se mělo jednat jen o domněnky.

30
existují objektivní skutečnosti ve světě a existují objektivní skutečnosti v povaze filmového média. jejich neznalost je (vedle scházejícího pragmaticko-etického kodexu diváctví) příčinou většiny diváckých omylů a názorových odlišností. radikální rozdíly v postojích a názorech můžeme připsat na vrub zavádějícímu uchopení filmu recipientem, drobné rozdíly jsou přirozeně dané individualitou každého z nás a jejich sdílení nás obohacuje v protikladu k stereotypu z přijímání totožných názorů a hledisek.

31
mnoho diváků upíná svou pozornost pouze k současné mainstreamové podobě filmu a z rozmanitých hloupých důvodů odsuzuje alternativy, zatímco mnoho jiných lpí jen na nezávislých a okrajových projevech filmu, přičemž slepě ignoruje veškerá pozitiva filmu hlavního proudu, a to zpravidla aniž by k tomu měli tito diváci jiné důvody, než jednak iracionální potřebu vzdoru vůči něčemu a jednak nenávist vůči komerci. ti první by měli být zkrátka otevřenější jiným možnostem, druzí by se měli s větší vážností pokusit pochopit skutečnost, že jako v současnosti nejpopulárnější umělecký druh vedle hudby je film vetkán hluboko do ekonomické sféry civilizace. ne náhodou a ne bezdůvodně je film s komerční stránkou bytostně spjatý. filmy jsou natolik nákladné, že realizovat uměleckou vizi jediného tvůrce v její plné šířce takřka není možné. spekuluje se, že čím jste nezávislejší, máte méně prostředků a vaše tvůrčí představa je tím spoutána, a naopak čím více ustoupíte komerci, tím větší máte spektrum možností, ovšem menší kontrolu nad svou tvorbou. snad se mi teď podařilo vystihnout, co jsem po dlouhou dobu považoval za platný princip. extrémem jsou pak komerční filmy pásové výroby na jedné straně a pokleslý anarchický underground na druhé. podle mého jsou ovšem výjimky pro výše formulované pravidlo. a těmi jsou mnozí ze samotných tvůrců a jejich nadání. talent některých jim umožňuje stvořit vznešenost a velkolepost z mála nebo takřka ničeho. oproti tomu, jiný dokázal svými filmy vydělat tolik, že si i ty na dnešní nemalé poměry nejnákladnější filmy může dovolit financovat zcela z vlastních zdrojů a dosahuje tím naprosté tvůrčí svobody ve své tvorbě. jeho by si měli častěji připomínat ti, kteří se vymezují vůči komerci ve prospěch nezávislého filmu, protože naprosté nezávislosti dosaženo bylo, ovšem na samotném vrcholu komerce! možná tedy ne všechna velkorozpočtová komerce znamená jen spektákl. jmenovat nebudu, na to je příliš zřejmé, o kom hovořím. zároveň je tím zřejmé, jak umělé a nesprávné je považovat jeden z obou pojmů za pravý opak druhého. odpůrci komerce většinou nedosáhnou ničeho jiného, než že sami pro sebe obrátí polaritu a nezávislé a především umělecky velmi hodnotné filmy se pro ně stanou objektem konzumu.

32
nechci tím ovšem říct, že by mezi komerčními a uměleckými vlivy k napětí vůbec nedocházelo. říkám jen tolik, že neexistuje úměra. vhodnější pojmová dvojice (než tradiční opozice komerčního a uměleckého/nezávislého/autorského) by pak mohla být například: prefabrikované filmy vs. kreativní, nebo podvržené vs. věrné (míněno: tématicky). tyto dvojice se s výše zmíněnou nutně nemusejí překrývat.

33
navíc, hollywoodský film prodělává v současnosti opět zásadní změny. možná stojíme na prahu nové epochy, kterou budou naši pokračovatelé nacházet jako další kapitolu v publikacích o dějinách filmu, možná už jsme ji překročili. na změnách se podílí mnoho faktorů, například pokles návštěvnosti kin kvůli konkurenci stále populárnějších dvd a nových formátů mediálních nosičů, také konkurence v kvalitativně nebývalé televizní seriálové tvorbě, dominance pirátské distribuce filmů a nakonec věčný důvod pro jakoukoliv změnu: přílišný úpadek do schémat a stereotypů. Hollywood doznává změn na poli estetiky, stylu, dodržování žánrových určení a stále častěji dochází k porušování zavedených konvencí a nezřídka přímo k zapovězenému experimentování. projevuje se samozřejmá silná invence kolem svérázných tvůrčích osobností a snad ještě silnější inklinace ctít podoby žánrů, jaké byly v éře klasického Hollywoodu. kvůli výsadnímu postavení americké kinematografie je jen logické, že vliv je patrný i na mnoha dalších národnostních kinematografiích, ovšem projevy jsou specifické. už z těchto důvodů je radno upírat pozornost k aktuálnímu dění v populární rovině kinematografie!

34
filmy jsou prostoupeny mnoha konvencemi, řekněme - normativními ideologiemi myšlení, které zástupnými znaky vyjadřují volně související významy jen na základě konvence. to je v pořádku, jelikož nejenže jsou některé konvence filmové, mnohem víc je jich obecně kulturních (třeba způsoby uvažování odvozené od aristotelské čtveřice živlů nebo vůbec univerzální archetypy) a ještě víc jich pochází z všedního lidského života a z lidských společenství. není to tedy o větší zkreslení a vzdálení se pravdě, než je přítomno v našem chování a jednání samotném. a ani filmové konvence nejsou nic všeobecně negativního, jak se někteří domnívají. naopak, přinejmenším pro vývoj kinematografie byly nepostradatelné a vždy budou důležité pro audiovizuálně nepříliš zkušené diváky, kterými jsme přeci jen byli všichni. také bych chtěl dodat, že konvence rozeznávám dvojího původu. jednak jsou to zákonitosti uplatňované filmaři při své tvorbě a můžeme o nich mluvit třeba jako o gramatikách filmové řeči a jednak jsou to konvence na straně diváka, které uplatňuje při odečítání dat audiovizuálního díla a vytváří si osobní asociace, které mu umožňují utvořit relaci mezi jemu známými významy a použitými komplexy filmových prostředků. komunikace je tedy zprostředkovaná a tímto prostředkem je audiovizuální dílo. když se konvence tvůrce i diváka překrývají, dalo by se s přimhouřením hovořit o bezprostřední relaci mezi tvůrcem a divákem.

35
netajím se tím, že jsem nakloněn filozofii (nebo lépe některým názorům ve filozofii) Guye Deborda, operující s pojmem spektákl a vymezující se hlavně vůči filmu. do značné míry s ním souhlasím a za zdaleka nejinspirativnější považuji sedmnáctou a čtyřiačtyřicátou tezi jeho Společnosti spektáklu. líbí se mi rovněž Deleuzeův termín simulakrum, označení pro mimořádně nebezpečný jev, a jeho kritika dávkování emocí divákům prostřednictvím filmů, ačkoliv čtením jeho filosofie jsem strávil zlomek času i v porovnání s dobou strávenou nad Debordem. nejméně toho vím o souvisejícím pojmu Jeana Baudrillarda hyperrealita, jehož vysvětlení se mi dostalo na přednášce postmoderní filosofie a vlastní Baudrillardův text jsem nečetl, zatím. následující bude tedy mé domyšlení a pravděpodobně více vlastní teorie než výklad Baudrillarda: nejvíce hyperrealistické jsou mimo jiné právě filmy. hyperrealita je podvržená a kamuflovaná realita, zrádný fenomén moderní doby, v dřívějších časech nepoznaný a neuvažovaný, doklad, že v už tak svazujícím podobenství platónské jeskyně se nachází ještě temnější dno. pod jeho vlivem je každý z nás a ti, kteří jsou si toho vědomi, patrně o nic méně. vyvázat se z jeho vlivu je patrně možné jen soustředěním své pozornosti na díla vpravdě umělecká, tedy věrně usilující o svá témata. ovšem k tomu dospíváme jen o to obtížněji, čím více jsme spjati s postmoderním paradigmatem současnosti, akcentujícím pluralitu postojů a stanovisek a oceňujícím rovnocenně každý jednotlivý. To, co se schovává za ušlechtilost tolerance a respektu k odlišnosti je ale ve skutečnosti rezignace na úsilí rozpoznat opravdové kvality. Je to stagnace, apatie a to je totéž co smrt. K apatii svádí současný světonázor i každého z nás. Umělecké vyjádření může mít nekonečno podob, ale uměleckost je stále jen jedna veličina. Rozpoznáte-li ji, posudek se ukáže být triviálním. Toto uvažování jsem oslabil tím, že jsem zde uvedl dlouhý výčet projevů uměleckosti (neztotožňovat s ní samotnou), abych doložil, že se snažím uvažovat způsobem, který mi dovoluje rozeznávat také ostatními zdůrazňované rysy filmu. Nicméně, utřídil jsem je do velmi přísné hierarchie, čímž vyzdvihuji nesouměrnost, v níž věřím. Rovněž bych rád dodal, že co vyjmenovávám jako projevy uměleckosti, to jimi může být pouze v některých případech, jindy nikoliv. A může jít patrně i o zdání onoho projevu, které je ve své vlastní podstatě jen spektáklem, simulakrem, či jakkoliv si přejete to pojmenovat.

36
že film je polem pro vědecké zkoumání, považuji za samozřejmost. že toto zkoumání je nezbytné, protože kultura snad ne nezadržitelně ovšem fatálně upadá a kolektivní paměť se vytrácí, to je očividný fakt. vědecké zkoumání, to je exaktní cesta poznání s jasně vymezeným předmětem a vyvinutou metodologií. její úsilí směřuje k poznání pravdivého stavu věcí, jak jsou. ačkoliv lidé objektivity z principu nemohou dosáhnout, jsem přesvědčen, že se jí pomocí spojení rozumu a víry a s vhodným přístupem a metodologií zdaří alespoň do značné míry aproximovat. nemá s tím ovšem co dělat názor většiny a tudíž statistiky. mezi obecným přesvědčením a pravdou přímá souvislost není. intersubjektivita nemá přímou vazbu na objektivitu. nemám pocit, že by poznání uměnověd bylo nejistější nebo obtížněji dosažitelné, než poznání přírodovědných disciplín, ale pokud by tomu tak bylo, svědčilo by to jedině o tom, že jde o tím významnější úsilí s o to hodnotnějším výsledkem.

37
v té souvislosti se mi zprvu nelíbil ani výraz „profesionální divák“, který se na naší katedře pro studenty a absolventy filmové vědy užívá. ale stále to beru s nadhledem. odbornost je věc kritiky, analýz a výzkumu, diváctví je bezprostřední recepce, která funguje i bez základní filmovědné gramotnosti nebo zkušenosti s médiem, ačkoliv velmi nedokonale. přesto myslím, že i k diváctví lze přistupovat s profesionálním zřetelem, aniž by takový divák byl studentem nebo absolventem filmové vědy. i ti diváci, kteří filmovědné vzdělání postrádají, se na film přece mohou dívat poučeně, s plným vědomím a nezkaleným úsudkem, s přirozeným citem k filmovému vyjádření a sebereflexí. a to by mělo být ceněno nade všechny encyklopedické znalosti! pro ně jsou knihovny, lidský intelekt by se měl věnovat něčemu víc než jen kumulování dat. proto bych si občas dovolil zdůraznit přesvědčení laika otevřené mysli před postojem sic vzdělaného profesionála, nicméně zjevně postrádajícího výše vyjmenované vlastnosti. mimo to, jsem toho názoru, že k opravdu dobré, tvůrčí a vystihující odborné filmové reflexi je zapotřebí talent, který je, jako každé nadání, samozřejmě třeba rozvíjet.

38
jsem háklivý na zlehčování působení filmovědců. ještě větší dopad na společnost a přeneseně celkový historický vývoj má vedle v současnosti upřednostňované ekonomiky a politiky právě opomíjená kultura, především mediální kultura. od jejího stavu se odráží vše, co v budoucnu sklidíme. v těchto otázkách jde tedy opravdu o hodně ... víc než jen tušíme.

39
legálními cestami viděné filmy jsou příliš nákladné. v tom vidím naprosto nezbytné zlo, které pokud obcházíme, ubližujeme jedině filmům, a to zpravidla právě těm, které máme rádi. získávání filmů pomocí sdílení a ilegálního stahování nepovažuji za naprosto amorální pouze v tom případě, že film není možné ani po značném úsilí sehnat běžnými legálními cestami! v takovém případě se ani nelze dostat do konfliktu zájmů. samozřejmě, v případech krádeže intelektuálního majetku nejde jen o projev zlovůle, ale pochopitelně je takové počínání navíc i trestný čin a to je zcela oprávněná skutečnost. pokud ale film není v distribuci a není ho možné sehnat legální cestou, neměl by být postihován nikdo, kdo ho přesto získal a zhlédl, ať už toho dosáhl jakoukoliv cestou.

40
film je umění, výtvor člověka, proto nikdy nemůže zcela odpovídat realitě, kterou se filmaři často snaží popsat, charakterizovat, nebo přímo věrně zachycovat. je z podstaty odlišný/odtržený od reality a nikdy zcela oproštěný od stylizace. proto považuji za nesmyslný požadavek realističnosti, který tak často u mnoha diváků vídám jako !hlavní! kritérium. obvykle se v tomto bodě vyjadřuji: kdo chce od filmu nejvyšší míru věrnosti realitě, doporučuji mu žánr – záznamy z bezpečnostních kamer! nad tím jistě srdce pookřeje každému realistovi.

neodmítám realismus. tak to není. žádný z jeho projevů. ať už se pod tím míní realismus některých filmových dokumentů, poetický realismus, free cinema, neorealismus, ontologický realismus a tak dále. ale jedno je třeba dodat, mnohem raději než realismus imitující realitu pouze povrchem a hmotou snímané skutečnosti a realismus umírněný v užití postupů, snahu o neutralitu, mám realismus kopírující skutečnost ve své vnitřní struktuře významů, hodnot a idejí, magický realismus, duchovní film a ryzí science-fiction.

41
film je uměním ze své podstaty. uměleckost se vztahuje na celé médium a v jednotlivých filmech se projevuje vždy jen určitá míra. výraz 'artový film' považuji za nesmysl a odmítám jakákoliv striktní rozdělení na filmy pro zábavu na jedné straně a filmy s uměleckým vyjádřením na druhé a vůbec bych doporučoval velkou opatrnost při všem rozdělování a kategorizování. ne vždy přeci existují jasné hranice a snažit se je násilně vymezovat může znamenat poškození předmětu takového vymezení.

42
ale ačkoliv je film uměním, já o něm hovořím v nejobecnějším smyslu, jakožto o médiu, o zprostředkovateli. uměleckost je jeho nejvlastnější charakter, zatímco být médiem je jeho obecnou podstatou. jako o umění o filmu mluvím až ve druhé řadě, ačkoliv je to hlavní rys. v té první je prostředkem přenosu informace. ta má svou povahu, svůj účel, svou funkci. bavit, poučit, podnítit, vzbudit cit nebo prostě jen sdělovat. to už jsou ale jen jednotlivé podoby téhož uměleckého média.

43
ačkoliv myslím, že dobře chápu, proč je tak nesmyslné oddělovat formu a obsah, chápu také, že někdy analytik souvislost zkrátka ztratí. tomu základnímu imperativu, na který by měl brát ohled každý, komu se tak jako mně zamlouvá mimo jiné i neoformalistický přístup k analýze filmu, neodporuje ocenění obzvláště zdařilého nebo originálního a novátorského formálního provedení, protože takové ozvláštnění je přeci, jak jsem v souladu právě s neoformalismem psal výše, jedním z projevů uměleckosti ve filmu. forma a obsah spolu sdílejí tak úzké sepětí, že principiálně nemůže dojít k tomu, co někteří označují jako rozpor nebo nerovnováhu mezi formou a obsahem. obsah určuje formu, forma určuje obsah. jedno bytostně závisí na druhém a naopak. nemohou existovat ani být pojednávány samostatně. kdokoliv píše o rozporu či disproporci mezi nimi, pouze stvrzuje své naprosté nepochopení této pojmové dvojice.

něco takového jako rozpor mezi formou a obsahem je, jak vyplývá z povahy pojmů - jejich bytostné závislosti jednoho na druhém, zcela vyloučeno. je to stejné, jako s dvěma stranami jedné mince. příklad z oblasti jiného uměleckého druhu: dovedli bychom posoudit uměleckou hodnotu nějakého libovolného sousoší s pomocí pojmové dvojice forma-obsah, kdybychom odmítali, že jedno cele závisí na tom druhém, že jedno cele podmiňuje druhé? změňme téma a musíme od základů přebudovat zpracování, změňme zpracování a výpověď se radikálně změní. fakticky platí, že forma = obsah, jsou to jen dva různé způsoby predikce o jednom a tomtéž, o díle samém. takže, když se vrátím zpět k filmu, to, jak je sestříhaný, a to, jakou hudbou je podkreslený, jaké barvy se vyskytují v záběrech, jak pohyblivá je kamera a jaké záběry spolu sousedí díky střihu, jakými cestami se odvíjí vyprávění příběhu, jak se projevují herci, v jakém rytmu se odvíjí dění atd., to vše slouží k budování obsahu a nic z toho nelze přehlížet, jinak dojde k odečtení pouhé části obrazu, neúplnému poznání a často přímo k nepochopení.

44
uměleckou je na uměleckém díle jeho forma vyjádření a neoddělitelně i vyjádření samotné ("jak" i "o čem"). nesmírně obtížné, ale věřím, že nikoliv nemožné, by bylo stanovit (opsat, formulovat) pro tuto formu kritéria, aby se pro nás diváky mohla stát rozpoznávacím znamením a záchytným bodem při práci s textem. každopádně, předním příznakem pro rozpoznání uměleckosti je (můj vlastní výraz:) tzv. umělecké gesto. můžete svou představu vyjádřit důkladným postižením v jazyce, strohou akademickou a všestranně srozumitelnou (ač vůči představě krutě zjednodušující) řečí a sepsat elaborát, či totéž vyjádřit zcela jinak, pouhým jedním či dvěma gesty jazyka některého z uměleckých druhů či jim vlastních prostředků: pohybem, barvou, rytmem, střihem atd., a tak učinit vyjádření uměleckým a komunikované vyjádření vznešeným. jedná se vlastně o proces estetizace (v mém vlastním pojetí toho slova) sdělení. úlohu uměleckého gesta může přejímat i médium jako celek, nejen jeho jednotlivé prostředky a jejich kombinace.

45
s tím souvisí (a toto bude odbočka od tématu) zmatek, který do chápání uměleckosti vstoupil spolu s postmoderním uměním. nechci se moc zabývat moderními uměleckými směry, z nichž největší vliv na chápání uměleckosti měl podle mě zejména dadaismus a surrealismus, protože fakt, že umělecká díla těchto směrů vskutku u svých recipientů fungují, mají specifickou odezvu, komunikují tedy hodnoty a plodí vlastní percepční zákonitosti, je sám o sobě dokladem existence jim nadřazených transcendentních zákonitostí, umožňujících vznik souvislosti i tam, kde sám tvůrčí proces nabourává konvenční mody konstrukce a tedy zdánlivě znemožňuje vznik stabilní struktury. jsou to tytéž objektivní zákonitosti, které stojí v základech dosavadního, tradičního či klasického umění, kterému se moderní umělecké směry vzepřely. totéž platí pro abstraktní výtvarnictví dvacátého století. také z toho plyne už tak evidentní skutečnost, že tvůrce nemá proces tvorby zcela pod kontrolou (zvláště to platí u filmu jakožto nejsofistikovanějšího z um. druhů), není schopen podrobit všechny prostředky svému úmyslu a dílo vzniká nezanedbatelným podílem mimo sféru jeho vlivu. nechci tím ovšem říct nahodile, protože původce musíme hledat v principech transcendentní skutečnosti, jak jsem o nich psal již dříve. jiného vysvětlení, než je toto, dále má druhá teorie, které říkám sociokulturní determinace (významy jsou rozloženy v kultuře a přetrvávají napříč dějinami, lidé je vstřebávají podvědomě a díky nim rozumí i sofistikovaném užití hodnot, pocházejících ze stejných kulturních kořenů), či vysvětlení, podle kterého je popisovaný fenomén důsledkem prosté nevysvětlitelné náhody, si nejsem vědom. ale s každým se jistě shodnu na tom, že náhoda je velmi slabé vysvětlení pro efekt, kdy jako umělecké funguje i dílo takové, které je zamýšleno antagonicky, popřípadě je vedeno hlavně intuitivně. existence dokonalých uměleckých děl o precizní, přitom nesmírně složité architektuře prvků, z nichž ani jediný nevybočuje z úplnosti celé struktury, svědčí podle mého o vlivu objektivních principů spíše než o náhodě. neumím si představit, že by i ten nejmohutnější intelekt člověka svedl cele kontrolovat tolik různých prostředků a korigovat tolik vlivů bez pomoci čehosi vnějšího, čehož původ vidím v Transcendentnu, a co tvůrci sami zažívají jako inspiraci (=in spiro, v dechnutí) a vždy popisují jako prchavý, neuchopitelný !vnější! impulz, nikoliv vlastní produkt. idea intencionality umění je tedy neudržitelná. měl jsem v úmyslu se touto cestou dopracovat k postmodernímu umění 20. století, které se zdá ze všech standardů nejvíce vybočovat. mnozí tvrdí, že připisujeme-li uměleckost tomuto odvětví, můžeme už s klidem svědomí přiznat uměleckost čemukoliv. chtěl bych tu nastínit, proč myslím, že by se umělecké gesto postmoderních umělců a performerů dalo za umělecké považovat. stačí dodat do seznamu projevů uměleckých děl další položku, kterou by mohla být interní terapie, sebereflexe, revitalizace uměleckosti samé a náprava jejího pokleslého vnímání napříč společností. a je přitom docela jedno, zda jde o úmysl, či akcidentální význam gesta. když někdo polije celé plátno rudou barvou, šokuje nemálo návštěvníků galerie a donutí je k zamyšlení nad tím, jak bagatelizováno bylo čtení barev během dějin recepce vizuálního umění, tak moc, až bylo třeba polít celé plátno tou nejagresivnější barvou, aby došlo k prozření, pak jde o umělecké gesto jakožto o interní terapii. když se někdo sám posadí do galerie, učiní vlastní tělo exponátem a čeká, dokud neselžou jeho tělesné funkce, nepadne po několika dnech bezvládně na zem a nedá tímto šokujícím způsobem přihlížejícím ohmatat hranice mezi uměleckou a životní realitou, je to umělecké gesto jakožto interní terapie. a je to něco daleko odvážnějšího a vznešenějšího, než napsat na tato témata teoretické studie do tisku, nebo takovouto poznámku do profilu. rovněž si neumím vybavit žádné inspirativnější dílo výtvarného umění dvacátého století než Malevičův Černý čtverec na bílém pozadí. demonstrací příliš akademických, přesto závažných úvah o technické reprodukovatelnosti a její vazbě na originalitu nabídl Andy Warhol. v teorii rovněž Walter Benjamin, ačkoliv je škoda, že píše o něčem tak pofidérním, jako je aurentická pravost uměleckého díla, a že do své teorie nezahrnuje také hudbu. a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho.

46
co se týče hypotézy sociokulturní determinace, přiznávám, že mé znalosti sociologie jsou slabé, ale přesto je mi jasné, že by bylo třeba ji podložit vědeckým zkoumáním z tohoto směru. zatím je to jen takový můj nápad na možné vysvětlení, které mělo původně ozřejmit, proč přetrvávají hodnoty helénsko-křesťanského základu v sekulárně založené moderní kultuře, především altruismus, bez potřeby postulovat nedoložitelnou teorii lidské přirozenosti. nejsem sice připraven se druhé teorie vzdát, ale jsem skeptický, zda je schopná vysvětlit reakce na umělecká díla zcela nových uměleckých druhů a směrů, pro jaké v historii kultury není žádná adekvátní zkušenost, nebo které nejsou na žádné předchozí projevy kultury převeditelné. nejlepším příkladem je patrně surrealismus, kterému je nejblíže oblast neuchopitelná, ačkoliv by se, myslím, dalo tvrdit, že osobním způsobem kulturní: oblast snění. možnost jsem uvedl jen, aby bylo více alternativ k teorii předporozumění pomocí transcendentních principů. kvůli této skepsi bych si dovolil i sociokulturní determinaci odsunout stranou jako neuspokojivé, parciální vysvětlení, a opět vyzdvihnout přesvědčení o existenci objektivních zákonitostí.

ke zmíněné oblasti snění bych dodal tolik: sen je nesrovnatelně opojnější než kterýkoliv film. a je skutečnější než hmotná skutečnost, ta jediná, kterou za skutečnou považuje v současnosti bohužel převládající úzus (onen nereflektovaný veskrze arbitrární konsensus). 3D hmotné reality a 2½ D iluzorního prostoru filmu a dalších vizuálních umění jsou nicotné ve srovnání s ∞D snové skutečnosti, která disponuje daleko více dimenzemi a možnostmi ve všech ohledech. je to možná vzhledem k filmu nelichotivý postoj, ale jistě vysvětluje, proč miluji filmový surrealismus a nacházím v něm velký význam.

47
zároveň je třeba podtrhnout, že nové umělecké směry 20. století rozehnaly ta dosavadní dogmata, podle nichž je uměleckost svázána výhradně s tradičními uměleckými druhy jako jsou především malířství, sochařství, hudba, divadlo, literatura (próza a poezie), architektura, fotografie, film, herectví, popřípadě také design a tanec. došlo k osvobození pojmu umění a tedy i k rozšíření pole myšlení o něm i o kultuře a společnosti obecně.

48
přijetí mé teorie dává i rozlehlý prostor k úvahám nad pravdou v souvislosti s uměním. odmítám prostomyslnosti kulturního relativismu a postmoderní polydiskurzivity. to všechno je jen bezuzdný alibismus, rezignující na pátrání po pravdivém obraze věcí ještě před jeho začátkem. když už se někde dočtu o teorii, přiznávající uměleckému vyjádření pravdivost, dozvím se, že se tím míní shoda interpretace s autorským záměrem. chápu teoretiky, kteří toto odmítají chytrým poukazem na nedosažitelnost autorova úmyslu, a souhlasím s nimi. tudy cesta nevede. připomínám svůj názor, podle něhož umělecké dílo vzniká inspirovaně a intuitivně, částečně bez autorova přičinění, a původcem je do velké míry pravzor v transcendenci. zkoumat autorova mínění, číst jeho deníky, rozhovory s ním, a dohledávat poznámky po okrajích scénářů tedy může být stejně tak užitečné, jako scestné a zavádějící. přesto je užitečné brát na tyto materiály (kriticky) ohled. mohou otevřít oči méně důmyslnému divákovi. ovšem nejlepším způsobem, jak si udělat co nejvěrnější/nejpravdivější obraz o zkoumaném díle, je svědomitě se držet interpretačních postupů. obraz, poskytovaný interpretací, není nikdy úplný. interpretace není schopna objekt výzkumu vyčerpat, protože ten je napojen na transcendentní souřadnice za hranicemi kompetence lidského rozumu a také je provázán s osobním nesdělitelným tématem autorovy duše a ve snaze jej zcela proniknout bychom se možná postupně museli vzdávat diktátu logiky počínaje zákonem sporu a dále schopností predikce atp. i podíl na pravdě znamená pravdu. i když pravdivý obraz o uměleckém díle tvoří korpus možných přiléhavých interpretací, je pravdivou i jediná z nich. cílem našeho snažení by mělo být nalezení té jediné vůbec nejvěrnější z nich.

49
dobrých odpovědí na otázku, proč není interpretační obraz nikdy úplný, by se dalo najít mnoho. největším důvodem je ovšem subjektivita. jednak tím míním horizont diváka a jednak horizont tvůrce, které ani umělecké dílo nedokáže plně prolnout. mimo hranice vlastní subjektivity se nedostaneme. souvisí to s tím, že filmová recepce je výsostně individuálním prožitkem. chodíme sice do kin s desítkami až stovkami dalších lidí, ale vnímáme každý zcela odděleně. výsledkem je, že jakoby každý hledíme na něco trochu jiného. do hlubin tvůrčí duše ani skrze nejlepší film či dílo jakéhokoliv druhu také nepronikneme, ačkoliv filmové vyjádření je právě subjektivitou svého tvůrce podmíněno. každý dobrý film je přesto nesmírně rozlehlým prostorem pro rozumění, už kvůli bohatosti možností vyjádření, které výrazové prostředky filmu skýtají.

50
nejdůležitější otázkou uměleckého díla však přese všechno zůstává "o čem", tedy tázání se po náplni, po obsahovém sdělení, zcela rozpuštěném v zakódovaném textu, s ním totožným meritem, po kterém je třeba neustále intenzívně pátrat. cokoliv jiného, dílčí estetická zkušenost, citový prožitek, prosté odečtení vyprávěného příběhu, pokud jde o narativní film, aj. jsou méněcennými účinky uměleckého díla, řazenými sestupně v uvedeném pořadí.

51
jsem zastáncem a propagátorem audiovizuální výuky na středních školách, ale spíš než historické hledisko bych upřednostnil to kriticky analytické. mám na mysli seznámení se s principy, na kterých médium funguje, se způsoby, jakými dochází ke zprostředkování informací, s postupy, kterými média manipulují divákovu pozornost, s konvencemi, stereotypy, možnostmi využití a s mnohostí způsobů čtení, výkladů a přístupů. užitečný by byl i nástin různorodých podob filmu v různých částech světa a různých údobích dějinného vývoje. zcela bych upustil od vyučování seznamů kanonizovaných filmů a zanechal bych snahy vytvořit didaktickou koncepci po vzoru selhávajících osnov literatury. podstatnější než umělecké hledisko je v případě základní výuky to praktické – naučit studenty opravdu rozumět tomu, co v současné mediální oblasti dominuje a co se jim jeví prosté a jasné, ovšem právě protože není, stává se čím dál častěji opiem lidí, kteří si ani neuvědomují, jakým mechanismům otročí. vyšší kultuře je přitom audiovizuální vyjádření ve spoustě projevech stále vzdálenější. zásadní je, aby si studenti byli přesně vědomi, proč se audiovizuální studia vlastně učí. nejlepším důvodem, proč pěstovat filmové vzdělání plošně, je obrovský manipulativní potenciál média.

52
nejlepší cestou, jak se rozumění filmu přiblížit co nejvíc, je důkladně prozkoumávat jeho souvislosti s jinými uměleckými druhy (filmová teorie, zohledňující pouze film, izolující toto médium od ostatních projevů uměleckosti, podle mého musí nevyhnutelně selhat), kriticky zkoumat filmové teorie za účelem nalezení té nejvýstižnější, všímat si všech kinematografických žánrů a filmových druhů, sledovat filmy ze všech koutů světa a každý jednotlivý film nahlížet ze všech představitelných perspektiv a všímat si na něm každičkého prvku. není to nic snadného, protože filmové vyjádření je ze všech uměleckých druhů to zdaleka nejkomplexnější, což je dáno zejména jeho syntetickou podstatou, ale méně také zažitými mody čtení, které nám jako divákům účinně zamezují uchopení a docenění náročnějších a neobvykle pojatých děl. osobně považuji za nejpřínosnější pro chápání filmu obecně snímky němé éry, světového autorského filmu, vyprázdněné narace, filmy s duchovní náplní a snímky avantgardní, které považuji za výsledky do jisté míry slepého nebo experimentálního hledání dosud neobjevených vyjadřovacích možností a výrazových postupů. samozřejmě, tyto kategorie jsou formulovány vágně a na případě konkrétních filmů je patrné, že se velmi často překrývají. také je třeba vnímat celý ten zacyklený proces inspirace tvorby a percepce se všemi vzájemně souvisejícími vrcholy trojúhelníku: tvůrce-film-divák, ležícím ve vše zastřešujícím poli objektivně platných transcendentních zákonitostí, bez nichž by nebyla možná souvislost a které v procesu tvorby vše vůbec umožňují. všechny tyto tři prvky je třeba v obecné teorii zohlednit a stejně tak i jejich vzájemné vztahy (mými slovy): produkce, recepce a reflexe či interpretace.

53
film je audio-vizuální vyjádření. skládá se tudíž ze dvou složek, obrazové a zvukové. napadlo mě srovnat obojí s odpovídajícími smyslovými vjemy. a zatímco zvuková stránka filmu odpovídá reálnému poslechu, perspektiva zraku se od filmovým médiem zaznamenané podoby skutečnosti nápadně liší. a to nejen často zmiňovaným vnímáním prostoru a jeho hloubky, ale i zaostřením, rozložením pozornosti do celého záběru a jeho fixací, což neznamená jen sjednocení perspektivy diváka s pohledem kamery. míním tím ještě něco dalšího. když zkoumáme své okolí zrakem, těkáme okem z místa na místo, v centru naší pozornosti je vždy jen jediný bod, ostatní je rozmazané, a ten se mění s každým mžikem oka, skoro tak často, jako okénka ve filmové promítačce. filmy nerespektují ani toho, i když mohlo by tomu tak být, protože při práci se zaostřením obrazu by jistě bylo možno simulovat i tento jev. je velká škoda, že jsem nikdy neviděl, aby filmař tento postup využil. jako tvůrčí prostředek skýtá velký potenciál. především jsem chtěl ale upozornit na význačný rozdíl mezi dvěma složkami filmového média, které ho tímto činí pro mě o to více fascinujícím a pozoruhodnějším.

54
filmové teorie jsou má radost a věřím, že jsou zdrojem nejcennějších poznatků o filmu. s žádnou nejsem schopen se plně ztotožnit a přece skoro na každé nacházím cosi jako střípek pravdy. vzhledem k tomu, jak nepředstavitelně komplexní podstata filmového média je, skoro jako podstata uměleckosti samé nebo světa v jeho celistvosti, se může zdát snaha po jejím přesném vystižení jako sisyfovské snažení - práce úmorná a nekonečná, večný výstup a pád v jednom neustálém trvání (=kairos). je čirá naivita, myslet si, že se to povede plně vědecky ošetřit a celek filmové reality nám zapadne do předem přesně vymezeného pole definice. o to větší by mělo být naše úsilí, protože to značí, o jak velice významné počínání jde. z podobných důvodů razím přesvědčení, podle kterého největšího přiblížení dosáhneme cestou syntéz mnoha teorií do komplexnějších celků a zkoumání konfliktů a interakcí jednotlivých teorií při usouvztažnění jejich společných prvků.

55
souhlasím s požadavkem úplné tvůrčí svobody pro filmaře a umělce obecně. zároveň upozorňuji, že s tím požadavkem jde ruku v ruce volnost pro kritiku, která má tímto zprostředkováno plné právo být nelítostná a naprosto nesmlouvavá, je-li to třeba. co mi ovšem připadne naprosto ohavné, je postoj, kdy se kritik staví do role svrchovaného arbitra, který rozhoduje o tom, jak má film vypadat, jak se mají filmy natáčet, s jakým zřetelem a pro koho. kritik se má spokojit s deskripcí, radou a doporučením, s analýzou zkoumaného, důkladným rozborem a skromným úsudkem, doloženým argumentací. nesmlouvavost obhajuji i pokud jde o konfrontaci dvou kritiků, ale to samozřejmě jen v naprosto neosobní rovině.

56
když ale píšu o nemilosrdnosti, nemám na mysli žádnou zlovůli. kritika by se měla pohybovat vždy jen v rovině rozumu, nikoliv emocí, a morální usměrnění považuji za nutnost za jakýchkoliv okolností a ve všech oblastech lidského života. potřeba morálního jednání je totiž důsledkem lásky a největším projevem té je soucit. v tomto vidím jedinou výjimku pro ostrou nesmlouvavost, za kterou se přimlouvám o odstavec výše. vždy ale u kritika předpokládám výchozí empatii, jakousi chápavost vůči filmu. přecijen, s filmem navazuje divák vztah, !obrazně! řečeno. to, jak odečítá informace a reaguje na ně, to je vzdáleně podobné komunikaci, ačkoliv jedna strana je aktivní jen zdánlivě, v divákově nereflektovaném vnímání. pokud se tedy jedná o vztah, jde opět o druh lásky, protože ta je – nejobecněji vzato – právě vztahem, přitom ztotožnitelným s dobrem, zatímco zlo je smrt vztahu, je izolací, samotou, rozdrobující realitu až po práh nicoty. z tohoto důvodu nesouhlasím s nepřáteli filmu a kinematografie, kteří každý svým způsobem dokládají, že vše, co nám filmy přinášejí, je zlé. přitom jsou to často lidé, kterých si velice vážím a kteří filmu buď rozumí, nebo ho dokonce s božskou genialitou ovládají, například Guy Debord nebo Kenneth Anger. možná je mnohé z kinematografie opravdu ohavnost, ale chovám naději, že ne vše, a že pro ten skvostný ostatek stojí za to věnovat se filmu.

X
chtěl bych upozornit, že cokoliv v tomto textu píšu, můžete konfrontovat. napište mi, diskutujme o tom. uvítám to. umím si představit, že to mnozí shledají v mnoha směrech vyhraněné a nebudou souhlasit. přesto, všechno je míněno vážně a v podstatě to považuji za souhrn prostých faktů. psal jsem to ne jako příležitostný filmový publicista ani jako tvůrce (ve volném čase se věnuji psaní scénářů pro krátké amatérské filmy), ale především jako divák a jako čtenář filmových reflexí. jsem si přitom dobře vědom, že dobrá filmová publicistika není nic ani zdaleka tak snadného, jak se může na první pohled jevit.

dílčí témata, která mi ještě zbývá promyslet a pro úplnost dodat (do konce života času dost, snad):

- teorie adaptace literatury do filmu a naopak
- film ve vztahu ke skutečnosti. realismus, jeho podoby, směry, být věrný čemu? a fiktivní povaha filmu
- také, jak vztah filmu ke skutečnosti vztahuje k podstatě tvorby vůbec, která je jen přetvářením (Demiurgos)
- existuje vůbec specifikum filmového umění (ve vztahu k jeho syntetické povaze)? pokud ano, co je to?

-- záznam času či pohyb v čase? postupná existence v časovém rozmezí, nebo odvíjení v čase či jak to nazvat, je kupříkladu pro hudbu esenciální podmínkou, součástí její bytnosti, filosoficky řečeno. hudba existuje, neboť existuje v čase. není to čas zmrazený v okamžiku, jak bývá popisována fotografie. hudba existuje tím, že ji hudebník či přístroj zpřítomňuje. musí, jelikož nikdy není přítomna pro recipienta ve své celistvosti - je rozdělena na dvě části, z nichž jedna není, proto už byla, a druhá není, protože teprve bude (inspirace Augustinovým chápáním času samotného). u filmu je to podle mě s časem velice podobné. artefakt nabízí pouhý jeden okamžik, jež je narozdíl od fotofrafie nebo malby odlišný jen svou proměnlivostí, zatímco samotné faktické trvání času je filmem neuchopitelné stejně jako lidským vnímáním. čas zachycujeme pouze jako rozumovou konstrukci zbudovanou na základě faktů, nikoliv apriorně, nýbrž jako transcendentální součást divácké perspektivy, nebo perspektivy člověka vnímajícího svět. nevidím nijaký fundamentální rozdíl mezi časem v hudebním umění a ve filmovém, a proto si ani nemyslím, že by v tom bylo specifikum. a nakonec, i kdybych chtěl najít ten interval v jeho celistvosti a rozbalil filmový pás, nenajdu už film, ale dlouhou řadu fotografií. přísně technicky vzato, film (nyní nikoliv jako abstraktní umělecký artefakt, ale jako surovina - filmový pás) pohyb zkrátka nezaznamenává.

specifikum není v tom, co má jedině film, k čemu má privilegovaný přístup, ale specifikum je komplexem syntetizovaných prostředků. a ostatní umělecké druhy to mají svým způsobem stejně. kdo může říci, který z vyjadřovacích prostředků je původní pro to které médium a ostatní ho teprve přejímají? může tomu tak být úplně naopak. uměleckost je jen jedna a veškerá zdejší specifika jsou dílem syntézy.

Half forgotten things
In the depths of time they lie
With significance
Waiting for the simplest sign of life
See the evidence
That expense is part of life in time

Always worth it if only to realise
Not always perfect but somehow deserving of time

Disconnected things
You exist within a kind of truth
And the consequence of a consummated trial of fire

Always worth it if only to realise
Not always perfect but somehow deserving of time

You've no way out, no path in
Set on paper, half in stone
You're on your own

Always worth it if only to realise
Not always perfect but somehow deserving of time

(Sarah Blasko)

výčty oblíbených filmů, seriálů a tvůrců

a zároveň doporučení pro všechny čtenáře. jde o mimořádné filmy, které se mi ne líbily, ony mne nadchly/zdrtily/uchvátily! a to z mnoha různých důvodů. proto dříve než snad přijmete nějaké z těchto doporučení, měli byste si zjistit něco víc o tom filmu samotném, a pokud vám pak nebude zřejmé, čím mě mohl zaujmout, neostýchejte se mi nechat vzkaz s dotazem v interní poště nebo vzkazníku na blogu.

oblíbené celovečerní filmy:

- 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (2007), r. Cristian Mungiu
- 8 X 8: A Chess Sonata in 8 Movements (1957), r. Jean Cocteau a Hans Richter
- 24 hodin ze života jedné ženy (2002), r. Laurent Bouhnik
- 35 panáků rumu (2008), r. Claire Denis
- 1984 (1984), r. Michael Radford
- 2001: Vesmírná odysea (1968), r. Stanley Kubrick
- Abrahámovo údolí (1993), r. Manoel de Oliveira
- Adoration (2008), r. Atom Egoyan
- Aguirre, hněv Boží (1972), r. Werner Herzog
- Americká krása (1999), r. Sam Mendes
- Americké psycho (2000), r. Mary Harron
- Amélie z Montmartru (2001), r. Jean-Pierre Jeunet
- Andrej Rublev / Utrpení podle Andreje (1969), r. Andrej Tarkovskij
- Andělé všehomíra (2000), r. Fridrik Thór Fridriksson
- Andy Goldsworthy (2001), r. Thomas Riedelsheimer
- Annie Hallová (1977), r. Woody Allen
- Ararat (2002), r. Atom Egoyan
- Antikrist (2009), r. Lars von Trier
- Athina - Konstadinoupoli (2008), r. Nikos Panayotopoulos
- Babettina hostina (1987), r. Gabriel Axel
- Bal (2010), r. Semih Kaplanoğlu
- Baraka (1992), r. Ron Fricke
- Barva granátového jablka (1968), r. Sergej Paradžanov
- Beau travail (1999), r. Claire Denis
- Belle Toujours (2006), r. Manoel de Oliveira
- Benny's Video (1992), r. Michael Haneke
- Betonová zahrada (1993), r. Andrew Birkin
- Bílá stuha (2009), r. Michael Haneke
- Blíženci (1999), r. Shinya Tsukamoto
- Božský (2008), r. Paolo Sorrentino
- Brazil (1985), r. Terry Gilliam
- Brysomme mannen, Den (2006), r. Jens Lien
- Bu san (2003), r. Ming-liang Tsai
- Bullittův případ (1968), r. Peter Yates
- Bumaznyj soldat (2008), r. Aleksej German Ml. / Aleksei German Ml.
- Calamari Union (1985), r. Aki Kaurismäki
- Cant dels ocells, El (2008), r. Albert Serra
- Célina a Julie si vyjely na lodi (1974), r. Jacques Rivette
- Cesta do fantazie (2001), r. Hayao Miyazaki
- Cizinec (1946), r. Orson Welles
- Cremaster cyklus (1995-2002), r. Matthew Barney
- Conseguenze dell'amore, Le (2004), r. Paolo Sorrentino
- Čínská čtvrť (1974), r. Roman Polanski
- De la guerre (2008), r. Bertrand Bonello
- Dealer (2004), r. Benedek Fliegauf
- Démanty noci (1964), r. Jan Němec
- Demonlover (2002), r. Olivier Assayas
- Deník venkovského faráře (1951), r. Robert Bresson
- Dělníkova smrt (2005), r. Michael Glawogger
- Dítě (2005), r. Jean-Pierre a Luc Dardennovi
- Divoké dítě (1970), r. François Truffaut
- Dni zatmeniya (1988), r. Aleksandr Sokurov
- Dobrou noc a hodně štěstí (2005), r. George Clooney
- Dode's-Ka Den (1970), r. Akira Kurosawa
- Dogville (2003), r. Lars von Trier
- Dr. Divnoláska aneb … (1964), r. Stanley Kubrick
- Drawing Restraint 9 (2005), r. Matthew Barney

- Dvojí život Veroniky (1991), r. Krzysztof Kieslowski
- Eliso, můj živote (1977), r. Carlos Saura
- En la ciudad de Sylvia (2007), r. José Luis Guerín
- Epidemic (1987), r. Lars von Trier
- Evropa (1991), r. Lars von Trier
- eXistenZ (1999), r. David Cronenberg
- Exotica (1994), r. Atom Egoyan
- Eyes Wide Shut (1999), r. Stanley Kubrick
- Faces (1968), r. John Cassavetes
- Fascination (2006), r. Mike HoolBoom
- Fialkový parfém (2001), r. Marisa Sistach
- Fontána (2006), r. Darren Aronofsky
- Funny games (1997), r. Michael Haneke
- Gadkie lebedi (2006), r. Konstantin Lopushansky / Lopušanskij
- Gattaca (1997), r. Andrew Niccol
- Gerry (2002), r. Gus Van Sant
- Girlfriend Experience, The (2009), r. Steven Soderbergh
- Ghost Dog - Cesta samuraje (1999), r. Jim Jarmusch
- Habitat - Znovuzrození ráje (1997), r. Rene Daalder
- Hedwiga a Angry Inch (2001), r. John Cameron Mitchell
- Honor de cavalleria (2006), r. Albert Serra
- Hořké slzy Petry von Kantové (1972), r. Rainer Werner Fassbinder
- Hranice ovládání (2009), r. Jim Jarmusch
- Hrdina (2002), r. Zhang Yimou
- Hvězdná pěchota (1997), r. Paul Verhoeven
- Charly (1968), r. Ralph Nelson
- Chrustaljove, vůz! (1998), r. Aleksej German
- Chuzhaya belaya i ryaboj / Divoká holubice (1986), r. Sergej Solovjov / Sergei Solovyov
- Iberia (2005), r. Carlos Saura
- Ikarie XB 1 (1963), r. Jindřich Polák
- Import/Export (2007), r. Ulrich Seidl
- Inland Empire (2006), r. David Lynch
- Institute Benjamenta, or This Dream People Call Human Life (1995), r. Stephen a Timothy Quayovi
- Intoccabili, Gli (1969), r. Giuliano Montaldo
- Invaze barbarů (2003), r. Denys Arcand
- Izgnanie (2007), r. Andrei Zvjagincev
- Jaro, léto, podzim, zima... a jaro (2003), r. Kim Ki-duk
- Jed (1991), r. Tod Haynes
- Juventude Em Marcha (2006), r. Pedro Costa
- Kabinet doktora Caligariho (1920), r. Robert Wiene
- Každý pro sebe a bůh proti všem (1974), r. Werner Herzog
- Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966), r. Mike Nichols

- Kdo to tam zpívá (1980), r. Slobodan Sijan
- Kdo ví (2001), Jacques Rivette
- Kill Bill (2003), r. Quentin Tarantino
- Kill Bill 2 (2004), r. Quentin Tarantino
- Killing of a Chinese Bookie, The (1976), r. John Cassavetes
- Klan létajících dýk (2004), r. Yimou Zhang
- Klub rváčů (1999), r. David Fincher
- Kluci nepláčou (1999), r. Kimberly Peirce
- Kluci z party (1970), r. William Friedkin
- Kmen (1998), r. Stephen Poliakoff
- Kmotr trilogie (1972, 1974, 1990), r. Francis Ford Coppola
- Kniha života (1998), r. Hal Hartley
- Kolik je tam hodin? (2001), r. Ming-liang Tsai
- Korotkiye vstrechi (1967), r. Kira Muratova
- Koyaanisqatsi (1983), r. Godfrey Reggio
- Krajina přílivu (2005), r. Terry Gilliam
- Kráska dne (1967), r. Luis Buñuel
- Krásná hašteřilka (1991), r. Jacques Rivette
- Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989), r. Peter Greenaway
- Kwaidan (1964), r. Masaki Kobayaši
- Lac, Un (2008), r. Philippe Grandrieux
- Láska a smrt (1975), r. Woody Allen
- Legenda o "1900" (1998), r. Giuseppe Tornatore
- Leopardí žena (1938), r. Howard Hawks
- Lesní jahody (1957), r. Ingmar Bergman
- Liverpool (2008), r. Lisandro Alonso
- Lola běží o život (1998), r. Tom Tykwer
- Lolita (1962), r. Stanley Kubrick
- Lost highway (1997), r. David Lynch
- Loutky (2002), r. Takeši Kitano
- Magnolia (1999), r. Paul Thomas Anderson
- Maman et la putain, La (1973), r. Jean Eustache
- Manderlay (2005), r. Lars von Trier
- Manhattan (1979), r. Woody Allen

- Match Point - Hra osudu (2005), r. Woody Allen
- Matka a syn (1997), r. Alexander Sokurov
- Matrix (1999), r. sourozenci Wachowští
- Mazací hlava (1977), r. David Lynch
- Mechanický pomeranč (1971), r. Stanley Kubrick
- Medea (1988), r. Lars von Trier
- Mefisto (1981), r. István Szabó
- Memento (2000), r. Christopher Nolan
- Mlčení jehňátek (1991), r. Jonathan Demme
- Mluv s ní (2002), r. Pedro Almodóvar
- Modrý samet (1986), r. David Lynch
- Monde vivant, Le (2003), r. Eugène Green
- Moulin Rouge (2001), r. Buz Luhrmann
- Mrtvý muž (1995), r. Jim Jarmusch
- Mujer sin cabeza, La (2008), r. Lucrecia Martel
- Mulholland drive (2001), r. David Lunch
- Muž, který nebyl (2001), r. Joel Coen, Ethan Coen
- Muž s kinoaparátem (1929), r. Dziga Vertov
- Muž z Londýna (2007), r. Béla Tarr
- Můj bratr Tom (2001), r. Dom Rotheroe
- Můj strýček (1958), r. Jacques Tati
- My Winnipeg (2007), r. Guy Maddin
- Nahý oběd (1991), r. David Cronenberg
- Návrat (2003), r. Andrei Zvyagintsev
- Nebe (2002), r. Tom Tykwer
- Nebohá paní pomsta (2005), r. Chan-wook Park
- Něco z Alenky (1988), r. Jan Švankmajer
- Německo v roce nula (1948), r. Roberto Rossellini
- Nem vagyok a barátod (2009), r. György Pálfi
- Nenápadný půvab buržoazie (1972), r. Luis Buñuel
- Neviditelné děti (2005), r. Emir Kusturica, Kátia Lund, Ridley Scott, John Woo, Jordan Scott, Spike Lee, Mehdi Charef, Stefano Veneruso
- Nic takového (2001), r. Hal Hartley
- Nikdo mne nemá rád (1959), r. François Truffaut
- Občan Kane (1941), r. Orson Welles
- Oběť (1986), r. Andrej Tarkovskij
- Obřad (1969), r. Ingmar Bergman

- Okamžik vzkříšení (2008), r. Paul Schrader
- Olověná vesta (1987), r. Stanley Kubrick
- Opening Night (1977), r. John Cassavetes
- Ostrov (2000), r. Kim Ki-duk
- Osvícení (1980), r. Stanley Kubrick
- Otec a syn (2003), r. Alexander Sokurov
- Pál Adrienn (2010), r. Ágnes Kocsis
- Paprika (2006), r. Satoshi Kon
- Paranoid Park (2007), r. Gus Van Sant
- Pavouk (2002), r. David Cronenberg
- Perfect Blue (1997), r. Satoshi Kon
- Persona (1966), r. Ingmar Bergman
- Pět překážek (2003), r. Lars von Trier a Jørgen Leth
- Pianistka (2001), r. Michael Haneke
- Pillow Book, The (1996), r. Peter Greenaway
- Písně z druhého patra (2000), r. Roy Andersson
- Planeta opic (1968), r. Franklin J. Schaffner
- Plechový bubínek (1979), r. Volker Schlöndorff
- Počátek (2010), r. Christopher Nolan
- Podoba věcí (2003), r. Neil LaBute
- Pokání (1984), r. Tengiz Abuladze
- Pont des Arts, Le (2004), r. Eugène Green
- Pornografický vztah (1999), r. Frédéric Fonteyne
- Poslední štace (1924), r. Friedrich Wilhelm Murnau
- Postia pappi Jaakobille (2009), r. Klaus Härö
- Pramen panny (1960), r. Ingmar Bergman
- Princezna a bojovník (2000), r. Tom Tykwer
- Prosperovy knihy (1991), r. Peter Greenaway
- Prvek zločinu (1984), r. Lars von Trier
- Příliš dlouhé zásnuby (2004), r. Jean-Pierre Jeunet
- Přineste mi hlavu Alfreda Garcii (1974), r. Sam Peckinpah
- Příští stanice Greenwich Village (1976), r. Paul Mazursky
- Přízračný svět (2001), r. Terry Zwigoff
- Puberta (2000), r. Sergei Solovyov
- Pulp Fiction (1994), r. Quentin Tarantino
- Purpurová růže Káhiry (1985), r. Woody Allen
- Rašomon (1950), r. Akira Kurosawa

- Religiosa Portuguesa, A (2009), r. Eugène Green
- Rembrandt's J'accuse (2008), r. Peter Greenaway
- Requiem za sen (2000), r. Darren Aronofsky
- Romeo krvácí (1993), r. Peter Medak
- Ruská archa (2002), r. Alexander Sokurov
- Samuraj (2003), r. Takeši Kitano
- Satyrikon (1969), r. Federico Fellini
- Sedmikrásky (1966), r. Věra Chytilová
- Sen noci svatojánské (1959), r. Jiří Trnka
- Sexy bestie (2000), r. Jonathan Glazer
- Shortbus (2006), r. John Cameron Mitchell
- Schloß, Das (1997), r. Michael Haneke
- Skafandr a motýl (2007), r. Julian Schnabel
- Slečna Julie (1999), r. Mike Figgis
- Skryté ostří (2004), r. Jódži Jamada
- Slib (1996), r. Jean-Pierre a Luc Dardennovi
- Smlouva s vrahem / Najal jsem si vraha (1990), r. Aki Kaurismäki
- Smrt pana Lazaresca (2005), r. Cristi Puiu
- Smrt panen (1999), r. Sofia Coppola
- Smrt v Benátkách (1971), r. Luchino Visconti
- Snílci (2003), r. Bernardo Bertolucci
- Solaris (1972), r. Andrej Tarkovskij
- Sombre (1998), r. Philippe Grandrieux
- Soumrak (2002), r. Jódži Jamada
- Soumrak bohů (1969), r. Luchino Visconti
- Stalker (1979), r. Andrej Tarkovskij
- Star Wars hexalogie (1977-2005), r. George Lucas, Irvin Kershner, Richard Marquand
- Stezky slávy (1957), r. Stanley Kubrick
- Strach a hnus v Las Vegas (1998), r. Terry Gilliam
- Strom přání (1976), r. Tengiz Abuladze
- Střihoruký Edward (1990), r. Tim Burton
- Süt (2008), r. Semih Kaplanoğlu
- Světla v soumraku (2006), r. Aki Kaurismäki
- Syn (2002), r. Luc a Jean-Pierre Dardenne
- Synecdoche, New York (2008), r. Charlie Kaufman
- Šílený Cecil (2000), r. John Waters

- Šťastni spolu (1997), r. Kar-wai Wong
- Takeshis' (2005), r. Takeshi Kitano
- Tanec v temnotách (2000), r. Lars von Trier
- Tanečník seshora (2002), r. John Malkovich
- Tatarak (2009), r. Andrzej Wajda
- Taxidermia (2006), r. György Pálfi
- Tejút (2007), r. Benedek Fliegauf
- Ten kluk bude točit (2002), r. Brett Morgen, Nanette Burstein
- Tetsuo: The Bullet Man (2009), r. Šinja Cukamoto
- Ticho (1971), r. Masahiro Šinoda
- Tramvaj do stanice Touha (1951), r. Elia Kazan
- Trvalá dovolená (1980), r. Jim Jarmusch
- Tuvalu (1999), r. Veit Helmer
- Twentynine Palms (2003), r. Bruno Dumont
- Ty, který žiješ (2006), r. Roy Andersson
- U konce s dechem (1960), r. Jean-Luc Godard
- Unaveni sluncem (1994), r. Nikita Michalkov
- Une vieille maitresse (2007), r. Catherine Breillat
- Upír Nosferatu / Nosferatu, symfonie hrůzy (1922), r. Friedrich Wilhelm Murnau
- Utajený (2005), r. Michael Haneke
- Üç maymun (2008), r. Nuri Bilge Ceylan
- V ložnici (2001), r. Todd Field
- V roce se třinácti úplňky (1978), r. Rainer Werner Fassbinder
- V žáru slunce (2001), r. Walter Salles
- Valerie a týden divů (1970), r. Jaromil Jireš
- Vampaia hantâ D (Vampire Hunter D: Bloodlust) (2000), r. Yoshiaki Kawajiri
- Velká ryba (2003), r. Tim Burton
- Vetřelec (1979), r. Ridley Scott
- Věčný svit neposkvrněné mysli (2004), r. Michel Gondry
- Videodrome (1983), r. David Cronenberg
- Vie nouvelle, La (2002), r. Philippe Grandrieux

- Visage (2009), r. Tsai Ming Liang
- Vital (2004), r. Shinya Tsukamoto / Šinja Cukamoto
- Vnitřní poušť (2008), r. Rodrigo Plá
- Vojákova dívka (2003), r. Frank Pierson
- Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem (1998), r. Patrice Chéreau
- Vyšší princip (1960), r. Jiří Krejčík
- Vzestup (1976), r. Larisa Šepiťko
- Vzpomínky na hvězdný prach (1980), r. Woody Allen
- Yeoja, Jeong-hye (2004), r. Yun-gi Lee / Yoon-ki Lee
- Zabriskie point (1970), r. Michelangelo Antonioni
- Zámek v oblacích (2004), r. Hayao Miyazaki
- Zelig (1983), r. Woody Allen
- Zet a dvě nuly (1985), r. Peter Greenaway
- Zee die denkt, De (2000), r. Gert de Graaff
- Zlá hodina (2004), r. Ruy Guerra
- Zlomené květiny (2005), r. Jim Jarmusch
- Zrcadlo (1975), r. Andrej Tarkovskij
- Zuřící býk (1980), r. Martin Scorsese
- Zvětšenina (1966), r. Michelangelo Antonioni
- Zvrácený (2002), r. Gaspard Noé
- Žena na Měsíci (1929), r. Fritz Lang
- Žena pod vlivem (1974), r. John Cassavetes
- Žena ve vodě (2006), r. M. Night Shyamalan
- Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000), r. Krzysztof Zanussi

statistika:

(7/308) poměr českých filmů
(13/308) poměr filmu režírovaných ženami
(7/308) poměr animovaných filmů, nebo alespoň tvořených z velká části animací
(7/308) poměr dokumentárních filmů, nebo alespoň filmů hraničících s dokumentem, či fiktivních dokumentů

oblíbené středometrážní filmy:

- Babička (1970), r. David Lynch
- Chronopolis (1983), r. Piotr Kamler
- Červený balónek (1956), r. Albert Lamorisse
- Impaled (2006), r. Larry Clark (není samostatně na ČSFD)
- Inauguration of the Pleasure Dome (1954), r. Kenneth Anger
- Not Mexico (1992), r. Mike Hoolboom
- Sang d'un poète, Le (1930), r. Jean Cocteau
- Superstar: The Karen Carpenter Story (1987), r. Todd Haynes
- Škeble a kněz (1928), r. Germaine Dulac

oblíbené krátkometrážní filmy:

děleno do čtyř sekcí:

1 hrané filmy, zejména etablovaných režisérských osobností, včetně jejich studentských počinů
2 avantgarda, experiment
3 animované filmy
4 studentské a amatérské filmy

dělení slouží k lepší orientaci, ale je pouze přibližné. ve většině případů je velmi obtížné rozhodnout, která z kategorií je pro charakter filmu rozhodující.

1
- Absurda (2007), r. David Lynch (není samostatně na ČSFD)
- Agent Orange (2004), r. Tony Scott
- Alicia (1994), r. Jaume Balagueró
- Antoine et Colette (1962), r. François Truffaut (není samostatně na ČSFD)
- Art of Mirrors (1973), r. Derek Jarman
- Before Dawn (2005), r. Bálint Kenyeres
- Big Shave, The (1967), r. Martin Scorsese
- Butcher's Hook (1995), r. Simon Pummell
- Cauchemar blanc (1991), r. Mathieu Kassovitz
- Ciro (2005), r. Stefano Veneruso (není samostatně na ČSFD)
- Croissance des végétaux, La (1938), r. Jean Commandon (není na ČSFD)
- Do pivnice (1983), r. Jan Švankmajer
- Doodlebug (1997), r. Christopher Nolan
- Dottie dostává na zadek (1993), r. Todd Haynes
- Dzveli qartuli simgera (1969), r. Otar Iosseliani
- Evidence (1995), r. Godfrey Reggio
- Härlig är jorden (1991), r. Roy Andersson
- Homme sans tête, L' (2003), r. Juan Diego Solanas
- J'attendrai le suivant... (2002), r. Philippe Orreindy

- Jetée, La (1962), r. Chris Marker
- Karinina tvář (1984), r. Ingmar Bergman
- Kimono (2000), r. Hal Hartley
- Kyvadlo, jáma a naděje (1983), r. Jan Švankmajer
- La partita lenta (2009), r. Paolo Sorrentino
- Marais, Le (2006), r. Gus Van Sant (není samostatně na ČSFD)
- Menq (1969), r. Artavazd Pelešjan
- Merde (2008), r. Leos Carax
- Mouse Heaven (2004), r. Kenneth Anger
- Možnosti dialogu (1982), r. Jan Švankmajer
- New Math(s), The (2000), r. Hal Hartley
- Nocturne (1980), r. Lars von Trier
- NYC 3/94 (1994), r. Hal Hartley
- Opera No. 1 (1994), r. Hal Hartley
- Rückenlage (2006), r. Astrid Bussink
- Sguardo di Michelangelo, Lo (2004), r. Michelangelo Antonioni
- Six Days (2002), r. Kar-wai Wong
- Soldatskiy son (1995), r. Alexander Sokurov
- Sonata dlya Gitlera (1989), r. Alexander Sokurov
- Song Song and Little Cat (2005), r. John Woo (není samostatně na ČSFD)
- Surprise! (1995), r. Veit Helmer
- Táltosember vs. Ikarus (2003), r. György Pálfi (není samostatně na ČSFD)
- Thanksgiving Prayer (1991), r. Gus Van Sant
- There's Only One Sun (2007), r. Kar-wai Wong
- Tianqiao bu jianle Taiwan (2002), r. Ming-liang Tsai
- Tour Eiffel (2006), r. Sylvain Chomet (není samostatně na ČSFD)
- Tramwaj (1966), r. Krzysztof Kieslowski
- Transition de phase dans les cristaux liquides (1978), r. Jean Painlevé
- Try (2000), r. Jonas Åkerlund
- Tudzhi (1964), r. Otar Iosseliani
- Vidrar vel til loftárása (2003), r. Sigur Rós
- Workers Leaving the Factory (Dubai) (2008), r. Ben Russell
- Zánik domu Usherů (1980), r. Jan Švankmajer
- Zoetrope (1999), r. Charlie Deux

2
- 2nd war-hats (1984), r. Henri Plaat
- Angel (1957), r. Joseph Cornell
- Ariadne (2004), r. Barbara Meter
- Art of Mirrors (1973), r. Derek Jarman
- Behind your walls (1970), r. Frans Zwartjes
- Breakaway (1966), r. Bruce Conner
- C'était un rendezvous (1976), r. Claude Lelouch
- Copy Shop (2001), r. Virgil Widrich
- Dirty (1971), r. Stephen Dwoskin
- Don't forget (1978), r. Matthijs Blonk
- Dream Work (2002), r. Peter Tscherkassky
- Early Abstractions (1987), r. Harry Smith
- Electronics in the World of Tomorrow (1968), r. Erkki Kurenniemi
- Emak-Bakia (1926), r. Man Ray
- Et Cetera (1966), r. Jan Švankmajer
- Fireworks (1947), r. Kenneth Anger
- Fleeting Dream, A (2004), r. Henri Plaat
- Fuego en Castilla (1960), r. José Val del Omar
- Fuses (1967), r. Carolee Schneemann
- Haiku (1987), r. Michael Glawogger
- Happy-End (1996), r. Peter Tscherkassky
- Heart of the World, The (2000), r. Guy Maddin
- Hearts of Age, The (1934), r. Orson Welles
- Hoist (2006), r. Matthew Barney (není samostatně na ČSFD)
- Hospital fragment (1999), r. Guy Maddin
- Hubert Bals Handshake (1989), r. Peter Greenaway
- Instructions for a Light and Sound Machine (2005), r. Peter Tscherkassky
- Invocation of my demon brother (1969), r. Kenneth Anger
- Je vous salue, Sarajevo (1993), r. Jean-Luc Godard
- Jeux des reflets et de la vitesse (1925), r. Henri Chomette
- Journey to Avebury, A (1971), r. Derek Jarman
- Kustom Kar Kommandos (1965), r. Kenneth Anger
- Light is Calling (2004), r. Bill Morrison
- Lost in America (2005), r. Paul de Nooijer
- Lucifer Rising (1972), r. Kenneth Anger
- Mardkants yerkire (1966), r. Artavazd Pelešjan
- Meshes of the Afternoon (1943), r. Maya Deren, Alexander Hammid
- Moda (1996), r. Bill Morrison
- Mongoloid (1978), r. Bruce Conner
- My Name Is Oona (1969), r. Gunvor Nelson

- Nacht-Licht (1993), r. Bart Vegter
- Nowa ksiazka (1975), r. Zbigniew Rybczynski
- Obitateli (1970), r. Artavazd Pelešjan
- On s'est tous défilé (1988), r. Jean-Luc Godard
- Origine du XXIème siècle, L' (2000), r. Jean-Luc Godard
- Other Also, The (1997), r. Hal Hartley
- Outer Space (1999), r. Peter Tscherkassky
- Pas de deux (1968), r. Norman McLaren
- Pátio (1959), r. Glauber Rocha
- Perfekte menneske, Det (1967), r. Jørgen Leth
- Pig (1998), r. Rozz Williams
- Postcards (1974), r. Henri Plaat
- Puce Moment (1949), r. Kenneth Anger
- Rabbit's Moon (1950), r. Kenneth Anger
- Re-action in A (1979), r. Noud Heerkens
- Regen (1929), r. Joris Ivens
- Retour à la raison, Le (1923), r. Man Ray
- Sans titre (1997), r. Leos Carax
- Seuls (1989), r. Olivier Smolders
- Shift (1982), r. Toshio Matsumoto
- Song for four hands (1970), r. Barbara Meter
- Sorbet III (1968), r. Frans Zwartjes
- Sync (2006), r. Marco Brambilla (není samostatně na ČSFD)
- Szél (1994), r. Marcell Iványi
- Tango (1981), r. Zbigniew Rybczynski
- Test One Two (2005), r. Paul de Nooijer
- To the Happy Few (2003), r. Thomas Draschan
- Transformation by holding time (artist and his muse) (1976), r. Paul de Nooijer
- Verj (1994), r. Artavazd Pelešjan
- Vipers, The (1955), r. Shinkichi Tajiri
- Vodní Wracketi (1978), r. Peter Greenaway
- Voices, The (1953), r. John Schmitz
- Vormittagsspuk (1928), r. Hans Richter
- We Fuck Alone (2006), r. Gaspard Noé (není samostatně na ČSFD)
- We Have Decided Not to Die (2004), r. Daniel Askill
- Wehrertüchtigung (1967), r. Otto Mühl
- Wet chicken (2003), r. Galina Myznikova, Sergej Provorov
- Who By Water (2007), r. Bill Morrison
- Wild Night in El Reno (1977), r. George Kuchar
- Windowlicker (1999), r. Chris Cunningham

3
- Ab ovo/homoknyomok (1987), r. Ferenc Cakó
- Abeceda (1968), r. David Lynch
- Acteur, L' (1974), r. Jean-François Laguionie
- Angst (2005), r. ?
- Animatrix: Druhá renesance (2003), r. Mahiro Maeda
- Animatrix: Přijímací zkouška (2003), r. Peter Chung
- Atama-yama (2002), r. Koji Yamamura
- Babočka (1972), r. Andrej Chržanovskij
- Balance (1989), r. Christoph Lauenstein, Wolfgang Lauenstein
- Boy Who Saw the Iceberg, The (2000), r. Paul Driessen
- Country Doctor, A (2007), r. Koji Yamamura
- Czlowiek i chleb (1997), r. Ryszard Czekala
- Diary of Tortov Roddle, The (2003), r. Kunio Kato
- Dojoji (1976), r. Kihačiro Kawamoto
- Dom (1958), r. Walerian Borowczyk, Jan Lenica
- En marchant (1969), r. Ryan Larkin
- Everything Will Be Ok (2006), r. Don Hertzfeldt
- Fansom the Lizard (2000), r. Evan Mater
- Fleuve aux grandes eaux, Le (1993), r. Frédéric Back
- Franz Kafka (1992), r. Piotr Dumala
- Fugue (1998), r. Georges Schwizgebel
- Hamu (1994), r. Ferenc Cakó
- Harpya (1979), r. Raoul Servais
- Inspirace (1949), r. Karel Zeman
- Ježek v mlze (1975), r. Yuriy Norshteyn
- Jídlo (1992), r. Jan Švankmajer
- Jona/Tomberry (2005), r. Rosto
- Kigeki (2000), r. Kazuto Nakazawa
- Kon (1967), r. Witold Giersz
- Kybernetická babička (1962), r. Jiří Trnka
- Labyrinthe, Le (1969), r. Piotr Kamer
- Lao shu jia nü (1983), r. Bai Rong Wang
- Lehkost nohy (1988), r. Piotr Dumala

- Madame Tutli-Putli (2007), r. Chris Lavis a Maciek Szczerbowski
- Mesť kiněmatografičeskogo operatora (1912), r. Wladyslaw Starewicz
- Miejsce (1966), r. Edward Sturlis
- Moya lyubov (2006), r. Alexandr Petrov
- Moving Illustrations of Machines (2000), r. Jeremy Solterbeck
- Moy zelenyy krokodil (1966), r. Vadim Kurchevskiy
- Něžná (1985), r. Piotr Dumala
- Nü Wa bu tian (1985), r. Yunda Quian
- O kouzelném zvonu (1998), r. Aurel Klimt
- The Old Man and the Sea (1999), r. Alexandr Petrov
- Pegassus (1973), r. Raoul Servais
- Pražské nokturno (1999), r. Tereza Kučerová (není samostatně na ČSFD)
- Rabbit (2005), r. Run Wrake
- Rejected (2000), r. Don Hertzfeldt
- Repete (1995), r. Michaela Pavlátová
- Run of the Mill (1999), r. Børge Ring
- Rusalka (1997), r. Alexandr Petrov
- Sciany (1988), r. Piotr Dumala
- Sekcja zwlok (1973), r. Ryszard Czekala
- Sirene (1968), r. Raoul Servais
- Six Figures Getting Sick (1966), r. David Lynch
- Son smeshnogo cheloveka (1992), r. Aleksandr Petrov
- Spiegeleiland (1985), r. Paul Driessen
- Světlonoš (2005), r. Václav Švankmajer
- Sztuka Spadania (2004), r. Tomek Baginski
- This Unnameable Little Broom (1985), r. Stephen Quay, Timothy Quay
- Tusalava (1929), r. Len Lye
- Tyger (2006), r. Guilherme Marcondes
- Vincent (1982), r. Tim Burton
- Water People, The (1992), r. Paul Driessen
- Voglio non voglio (1962), r. Cioni Carpi
- Yankee Gal (2008), r. Antoine Perez, Céline Desrumaux, François Pons, Gary Levesque
- Your Face (1987), r. Bill Plympton
- Yu bang xiang zheng (1983), r. Jinqing Hu

+ vše, co jsem viděl od Oskara Fischingera

a mimo seznam za úchvatnou ukázku z oblasti válečné propagandy za WW2:

- Russian Rhapsody (1944), r. Robert Clampett

4
- End Of The Old, The (2000), r. Courtney Taylor-Taylor
- Harold & Vincent (2006), r. Jan Chramosta
- Mia (2006), r. Tomasz Wiński
- MRG - Manželství Roberta a Gábiny (2006), r. Roman Sibrt
- O domě (2008), r. Bohdan Bláhovec
- Otevřený prostor (2006), r. Jiří Kunst
- Pokus (2006), r. Tomasz Wiński
- Svatyně (2006), r. Jitka Rudolfová

+ čtveřice fiktivních trailerů ke Grindhouse:

- Don't (2007), r. Edgar Wright
- Machete (2007), r. Robert Rodriguez
- Thanksgiving (2007), r. Eli Roth
- Werewolf Women of the S.S. (2007), r. Rob Zombie

mimo seznam jsou tyto krátké filmy, pozoruhodné, ale příliš vzdálené od oblíbenosti:

- Alice & Viril (1993), r. Steven Shainberg
- Ascension (2003), r. Sam Taylor-Wood
- Canard à l'orange, Le (2002), r. Patrick Bokanowski
- Ecstasis (1969), r. Toshio Matsumoto
- Genesis and Catastrophe (2000), r. Jonathan Liebesman
- I Met the Walrus (2007), r. Josh Raskin
- Legend for Fountains, A (1957), r. Joseph Cornell
- Lykantropia (1981), r. Piotr Dumala
- Mission éphémère, Une (1993), r. Piotr Kamler
- Paranoland (2004), r. Patrick Boivin
- Portret niewierny (1981), r. Ewa Bibańska
- Saw Rebirth (2005), r. Jeff Shuter a Daniel Viney
- Still Life (2001), r. Sam Taylor-Wood
- Submission (2004), r. Theo van Gogh
- Sybille II (2000), r. Wim Delvoye
- Telling Lies (2001), r. Simon Ellis
- Thrust In Me (1985), r. Nick Zedd, Richard Kern
- Weg zum nachbarn (1976), r. Zbigniew Rybczynski
- ...Remote... Remote... (1973), r. Valie Export

oblíbené videoklipy:

ty, které jsou v databázi, neuvádím zde, ale u krátkých filmů.

- Air - Sexy Boy
- Aphex Twin - Come to Daddy
- Aphex Twin - Vordhosbn (r. Vincent Bitaud)
- Audio Bullys - Bang Bang (My Baby Shot Me Down)*
- Benny Benassi - Satisfaction*
- Björk - Earth Intruders
- Björk - Hidden Place*
- Björk - Human behaviour*
- Björk - Isobel
- Björk - Nature is Ancient*
- Björk - Oceania*
- Björk - Pagan Poetry
- Blink 182 - Always*
- Blur - The Universal*
- Cassius - Toop Toop*
- Dandy Warhols, The - I am a scientist*
- Dandy Warhols, The - I love you (neoficiální klip z YT v režii Christiana Bakera)*
- Dandy Warhols, The - Godless*
- Dandy Warhols, The - Not if you were the last junkie on Earth*
- Dandy Warhols, The - Plan A*
- Dandy Warhols, The - We used to be friends*
- Dax Riders - I was made for lovin' you*
- Digitalism - Pogo*
- Einstürzende Neubauten - The Garden*
- Enigma - Gravity of love*
- Fatboy Slim - Right here, right now*
- Fatboy Slim - Weapon of choice*
- Gorillaz - 19-2000*
- Gorillaz - Feel Good inc.*
- Gorillaz - Rock The House*
- Gorillaz - Stylo*
- Gorillaz - To Binge*
- Guided By Voices - I Am A Scientist
- Kevin Lyttle - Turn Me On*
- Kylie Minogue - Can't get you out of my head*
- MGMT - Time to pretend*
- Nightwish - Amaranth
- Nightwish - Nemo
- Pet Shop Boys - Being Boring*
- Radiohead - Street spirit*
- Red Hot Chili Peppers - Otherside
- Right Said Fred - I'm Too Sexy (verze z r. 2007)*
- Sarah Blasko - Always worth it*
- Serj Tankian - Empty walls
- Sigur rós - Viðrar vel til loftárása*
- Smashing Pumpkins - Tonight, Tonight*
- Tindersticks - Rented Rooms (swing version)*
- Unkle - Rabbit In Your Headlights
- Unkle - Reign*
- Velvet Underground - Venus in furs*

videoklipy, které se mi sice nelíbí, jsou povrchní a obscéní a kdeco, ale krásně se v nich pracuje s kostýmy a hlavně choreografií:

Lady Gaga - Alejandro
Lady Gaga - Bad Romance
Lady Gaga, ft. Beyoncé - Telephone

oblíbené seriály:

hrané

Dexter
Dr. House
Gilmorova děvčata
Sběratelé kostí
Veronika Mars
Ztraceni

animované

Ren and Stimpy
Road Runner Show, The
Star Wars: The Clone Wars

+ všechny star trek seriály:

Star Trek: The Original Series
Star Trek: The Animated Series
Star Trek: The Next Generation
Star Trek: Deep Space 9
Star Trek: Voyager
Star Trek: Enterprise

oblíbené trailery na:

Femme fatale
Mechanický pomeranč

There's the same hotel, and we can go there now
We can go there now if you want to
Through the doors of that rented room
Yeah, we stumbled through
It was only hours
It seemd such a short while
We had no time to cry
Or sit and wonder why
We had so many things started to say
We had to get through
We tried the cinema
Within half an hour
We had to go find someplace else
More. . . you know
We tried a drinking bar
It gets so very hot
And when the cab ride ahead seems too long
We go fuck in the bathroom
We can't afford the time to sit and cry
Or to wonder why
We've got so many things started to say
We had to get through
Through the doors of that rented room
Yeah, we stumbled through
We had so many things started to say
We had to get through
We can't afford the time to sit and cry
Or to wonder why
We've got so many things started to say
We had to get through
We haven't got the time for telling lies
Or to even try
There's only days in between
There's just tomorrow
Through the doors of that rented room
Yeah, we stumbled through
It was only hours it seemed such a short while
In those pillows all the feathers that hold all our dreams
They split at the seams
Now they just seem to float on the breeze
I could have wrapped that pillow around my head
Face down on the bed
I could have drowned in those so-called dreams
We can't afford the time to sit and cry
Or to wonder why
There's only days in between
There's just tomorrow

(Tindersticks)

oblíbení režiséři:

za jména vybraných režisérů jsem doplnil statistické údaje:

A
první údaj představuje celkový počet filmů v režijní filmografii ČSFD spolu s hostovanými seriály, povídkovými filmy více autorů, rannými studentskými pracemi i oznámené a připravované filmy a samozřejmě včetně dokumentární tvorby / počet mnou doposud viděných filmů – obeznámenost s režisérovou filmografií vyjádřená v procentech a zaokrouhlená na dvě desetinná místa.

B
druhý údaj ukazuje poměr počtu filmů s barevným čtverečkem a celkového počtu mnou viděných filmů jednoho režiséra. druhý údaj je pro mě směrodatnější. podle něj se řídí barevné rozlišení. filtruje nedochované a takřka nedostupné filmy. nebude lehké to aktualizovat, tak prosím omluvte budoucí nepřesnosti.

DarkGrey - do 30%
Grey - od 30% do 70%
DimGrey - 70% a víc

u filmů kolektivu autorů, které jsem neviděl celé, ovšem viděl jsem jednotlivé segmenty vybraných režisérů, pro takové platí, že do statistiky uvádím i takové, ačkoliv jsem je pochopitelně na ČSFD nehodnotil. jedná se o filmy:

Chacun son cinéma ou Ce petit coup au coeur quand la lumiére s'eteint et que le film commance
Lumière & spol.
Láska ve dvaceti letech
Jött egy busz...

v závorce na konci každého řádku je počet filmů režiséra nebo režisérky, které jsem viděl v kině nebo na velkoplošné projekci.

statistika není už dlouho aktualizovaná. bylo by to zbytečné, vzhledem k tomu, že se chystám v příštích několika měsících nakoukat podstatnou část filmografie mnoha zmíněných tvůrců. trpělivost prosím.

- Abrams, J. J.: (1)
- Abuladze, Tengiz: A - 23,08% (13/3), B -75,00% (4/3) (1)
p- Allen, Woody: A - 75,00% (44/33), B - 76,74% (43/33) (0)
p- Almodóvar, Pedro: A - 24,14% (29/7), B - 33,33% (21/7) (1)
- Alonso, Lisandro: (0)
- Andersson, Roy: A - 30,00% (10/3), B - 50,00% (6/3) (1)
- Anger, Kenneth: A - 61,91% (21/13), B - 118,18% (11/13) (0)
p- Antonioni, Michelangelo: A - 23,68% (38/9), B - 39,13% (23/9) (3)
p- Aronofsky, Darren: A - 30,00% (10/3), B - 100,00% (3/3) (2)
- Askill, Daniel: A- 100,00% (1/1), B - XXX,XX% (0/1) (0)
p- Assayas, Olivier: A - 9,52% (21/2), B - 33,33% (6/2) (1)
p- Barney, Matthew: A - 62,50% (8/5), B - 71,43% (7/5) (0)
p- Bergman, Ingmar: A- 13,33% (60/8), B - 17,78% (45/8) (1)
- Bertolucci, Bernardo: A 13,04% (23/3), B - 21,43% (14/3) (0)
- Breillat, Catherine: (0)
p- Buñuel, Luis: A - 29,41% (34/10), B – 34,48% (29/10) (2)
- Burton, Tim: A - 57,69% (26/15), B - 71,43% (21/15) (1)
- Cassavetes, John: (0)
- Chéreau, Patrice: (4)
- Coppola, Francis Ford: A - 35,48% (31/11), B - 40,74% (27/11) (0)
- Coppola, Sofia: A - 100,00% (4/4), B - 100,00% (4/4) (0)
p- Cronenberg, David: A - 35,14% (37/13), B - 59,09% (22/13) (2)
p- Dardennovi, Jean-Pierre a Luc: A - 26,67% (15/4), B - 66,67% (6/4) (0)
- Debord, Guy: A - 83,33 % (6/5), B - XXX,XX% (0/5) (5)
- Denis, Claire: (1)
p- Dresen, Andreas: A - 7,41% (27/2), B - 66,67% (3/2) (2)
- Dumala, Piotr: A - 66,67% (12/8), B - 114,29% (7/8) (0)
- Egoyan, Atom: (0)

p- Fassbinder, Rainer Werner: A - 16,28% (43/7), B - 29,92% (26/7) (1)
- Fellini, Federico: A - 29,17% (24/7), B - 30,44% (23/7) (0)
p- Fincher, David: A - 46,15% (13/6), B - 60,00% (10/6) (1)
- Fischinger, Oskar: A – 30,56% (36/11), B – 91,67% (12/11) (0)
- Fliegauf, Benedek: (0)
- Fridriksson, Fridrik Thór: A - 38,46% (13/5), B - 71,43% (7/5) (0)
- Gilliam, Terry: A - 68,75% (16/11), B - 73,33% (15/11) (0)
- Glawogger, Michael: A - 64,71% (17/11), B - 275,00% (4/11) (5)
- Godard, Jean-Luc: A - 14,29% (91/13), B - 31,71% (41/13) (0)
p- Gondry, Michel: A - 44,44% (18/8); B - 57,14% (14/8) (1)
p- Grandrieux, Philippe: A - 50,00% (4/2), B - 66,67% (3/2) (1)
- Green, Eugène: (0)
p+ Greenaway, Peter: A - 32,26% (62/20), B - 80,00% (25/20) (2)
p- Haneke, Michael: A - 27,27% (22/6), B - 54,55% (11/6) (1)
p- Hartley, Hal: A – 56,00% (25/14), B – 127,27% (11/14) (0)
- Haynes, Todd: A - 77,78% (9/7), B - 116,67% (6/7) (0)
- Hertzfeldt, Don: (0)
p- Herzog, Werner: A - 17,54% (57/10), B - 30,30% (33/10) (2)
p- Hitchcock, Alfred: A - 22,39% (67/15), B - 25,00% (60/15) (1)
- Holland, Agnieszka: (1)
- Iosseliani, Otar: (0)
- Jireš, Jaromil: (0)
p- Jarmusch, Jim: A - 68,75% (16/11), B - 73,33% (15/11) (3)
- Jeunet, Jean-Pierre, A - 40,00% (10/4), B - 57,14% (7/4) (0)
- Kaplanoglu, Semih: (0)
- Kaurismäki, Aki: (1)
- Kawamoto, Kihačiro: (0)
- Kieslowsk, Krzysztof: A - 21,57% (51/11), B - 31,43% (35/11) (1)
- Ki-duk, Kim: A - 86,67% (15/13), B - 92,86% (14/13) (3)
p- Kitano, Takeshi: A - 20,00% (15/3), B - 20,00% (15/3) (1)
- Kolski, Jan Jakub: A - 27,27% (11/3), B - 42,86% (7/3) (2)
- Kon, Satoshi: A - 80,00% (5/4), B - 80,00% (5/4) (1)
- Korine, Harmony: (0)

- Kubrick, Stanley: A - 93,75% (16/15), B - 93,75% (16/15) (0)
- Kurosawa, Akira: (0)
p- Leigh, Mike: A - 11,11% (27/3), B - 33,33% (9/3) (0)
p- Leone, Sergio: A - 25,00% (12/3), B - 27,27% (11/3) (0)
- Linklater, Richard: (0)
- Lucas, George: (3)
+ Lynch, David: A - 67,86% (28/19), B - 70,37% (27/19) (1)
- Malick, Terrence: (1)
- Mendes, Sam: (0)
- Miike, Takaši: (1)
- Mitchell, John Cameron: A - 100,00% (2/2), B - 100,00% (2/2) (1)
- Miyazaki, Hayao: A - 19,05% (21/4), B - 30,77% (13/4) (0)
p- Morrison, Bill: A - 35,71% (14/5), B - 250,00% (2/5) (0)
- Nellis, Alice: (0)
- Noé, Gaspard: (0)
- Nolan, Christopher: (0)
- Oliveira, Manoel de: (2)
p+ Pálfi, György: A - 60,00% (5/3), B - 100,00% (3/3) (2)
p- Pasolini, Pier Paolo: A - 26,92% (26/7), B - 36,84% (19/7) (0)
p- Park, Chan-wook: A - 33,33% (12/4), B - 40,00% (10/4) (1)
- Peckinpah, Sam: A – 12,50% (24/3), B – 21,43% (14/3) (0)
p- Pelešjan, Artavazd: A - 54,55% (11/6), B - 100,00% (6/6) (0)
- Petrov, Aleksandr: (0)
- Quay, Stephen a Timothy: A - 40,00% (20/8), B - 80,00% (10/8) (0)
- Reggio, Godfrey: A - 83,33% (6/5), B - 100,00% (5/5) (0)
- Rivette, Jacques: A - 15,15% (33/5), B - 55,56% (9/5) (0)
p- Saura, Carlos: A - 9,30% (43/4), B - 17,39% (23/4) (1)
- Serra, Albert: (1)

- Scorsese, Martin: A - 36,17% (47/17), B - 47,22% (36/17) (1)
- Schnabel, Julian: A - 75,00% (4/3), B - 75,00% (4/3) (1)
- Schwizgebel, Georges: A - 81,25% (16/13), B - 162,50% (8/13) (0)
- Servais, Raoul: A - 71,43% (14/10), B - 100,00% (10/10) (0)
- Sláma, Bohdan: (0)
- Smith, Kevin: (1)
p- Soderbergh, Steven: A - 33,33% (27/9), B - 45,00% (20/9) (0)
p- Sokurov, Alexander: A - 13,16% (38/5), B - 62,50% (8/5) (0)
- Sorrentino, Paolo: (0)
p- Szabó, István: A - 6,25% (32/2), B - 18,18% (11/2) (1)
- Švankmajer, Jan: A – 90,90% (33/30), B – 93,75% (32/30) (1)
p- Tarantino, Quentin: A - 72,73% (13/10), B - 80,00% (12/10) (2)
p- Tarkovskij, Andrej: A - 54,55% (11/6), B - 54,55% (11/6) (1)
- Tati, Jacques: A - 55,56% (9/5), B - 83,33% (6/5) (0)
- Tornatore, Giuseppe: A - 18,18% (11/2), B - 28,57 (7/2) (0)
p- Trier, Lars von: A - 42,31% (26/11), B - 73,33% (15/11) (4)
p+ Truffaut, François: A - 53,85% (26/14), B - 58,33% (24/14) (1)
- Tsai, Ming-liang: (0)
p- Tscherkassky, Peter: A - 36,84% (19/7), B - 100% (7/7) (0)
p- Tsukamoto, Shinya: A - 46,15% (13/6), B - 50,00% (12/6) (0)
p- Tykwer, Tom: A - 54,55% (11/6), B - 66,67% (9/6) (2)
p- Van Sant, Gus: A - 24, 00% (25/6), B - 31,58% (19/6) (2)
- Visconti, Luchino: A - 20,00% (20/4), B - 25,00% (16/4) (0)
- Wajda, Andrzej: (2)
- Waters, John: A - 31,25% (16/5), B - 50,00% (10/5) (0)
- Welles, Orson: A - 15,79% (38/6), B - 46,15% (13/6) (0)
- Sasanatieng, Wisit: (1)
p- Wong, Kar-wai: A - 52,94% (17/9), B - 56,25% (16/9) (1)
- Yamada, Yôji (Jamada, Jódži): (0)
- Zanussi, Krzysztof: A - 4,05% (74/3), B - 25,00% (12/3) (0)
- Zhang, Yimou: A - 33,33% (18/6), B - 35,29% (17/6) (1)
- Zvjagincev, Andrej: A - 50,00% (4/2), B - 66,67% (3/2) (0)

If I was a flower growing wild and free
All I'd want is you to be my sweet honey bee.
And if I was a tree growing tall and green
All I'd want is you to shade me and be my leaves

If I was a flower growing wild and free
All I'd want is you to be my sweet honey bee.
And if I was a tree growing tall and green
All I'd want is you to shade me and be my leaves

All I want is you, will you be my bride
Take me by the hand and stand by my side
All I want is you, will you stay with me?
Hold me in your arms and sway me like the sea.

If you were a river in the mountains tall,
The rumble of your water would be my call.
If you were the winter, I know I'd be the snow
Just as long as you were with me, when the cold winds blow.

All I want is you, will you be my bride
Take me by the hand and stand by my side
All I want is you, will you stay with me?
Hold me in your arms and sway me like the sea.

If you were a wink, I'd be a nod
If you were a seed, well I'd be a pod.
If you were the floor, I'd wanna be the rug
And if you were a kiss, I know I'd be a hug

All I want is you, will you be my bride
Take me by the hand and stand by my side
All I want is you, will you stay with me?
Hold me in your arms and sway me like the sea.

If you were the wood, I'd be the fire.
If you were the love, I'd be the desire.
If you were a castle, I'd be your moat,
And if you were an ocean, I'd learn to float.

All I want is you, will you be my bride
Take me by the hand and stand by my side
All I want is you, will you stay with me?
Hold me in your arms and sway me like the sea.

(Barry Louis Polisar)

druhou část seznamu oblíbených režisérů tvoří jména, ve kterých zatím vidím jen naději. viděl jsem od nich příliš málo, než abych mohl soudit. od každého z nich jsem vybral jediný film, za který si podle mého uznání zasluhuje nejvíc. při uvádění názvů filmů jsem se výjimečně nedržel výše stanovených pravidel, snad bude přesto zřejmé, o jakém filmu hovořím. samozřejmě jsem se omezil jen na ta jména režisérských osobností, která má paměť udrží. Rozlišuji zvlášť tvůrce zahraniční a české/československé:

zahraniční režiséři:

- Adamik, Kasia (za Kdo to tam štěká?)
- Albert, Barbara (za Nordrand)
- Anderson, Lindsay (za Kdyby....)
- Antal, Nimród (za Revizory)
- Antonov, Artyom (za Zajatce mlhy)
- Arcand, Denys (za Invazi barbarů)
- Arnold, Jack (za The Incredible Shrinking Man)
- Ashby, Hal (za Byl jsem při tom)
- Axel, Gabriel (za Babettinu hostinu)
- Back, Frédéric (za Le Fleuve aux grandes eaux)
- Baginski, Tomek (za Fallen Art)
- Bajić, Darko (za Válku živě)
- Banderas, Antonio (za El Camino de los ingleses)
- Bava, Mario (za Planetu upírů)
- Berri, Claude (za Manon od pramene)
- Besson, Luc (za Brutální Nikitu)
- Bier, Susanne (za Otevřená srdce)
- Bigelow, Kathryn (za Smrt čeká všude)
- Birkin, Andrew (za Betonovou zahradu)
- Bonello, Bertrand (za De la guerre)
- Bouhnik, Laurent (za 24 hodin ze života jedné ženy)
- Boyle, Danny (za Trainspotting)

- Branagh, Kenneth (za Hamleta)
- Bresson, Robert (za Deník venkovského faráře)
- Brook, Peter (za Pána much)
- Cantet, Laurent (za Mezi zdmi)
- Carax, Leos (za Merde)
- Carné, Marcel (za Děti ráje)
- Ceylan, Nuri Bilge (za Three monkeys)
- Chaplin, Charlie (za Světla velkoměsta)
- Clair, René (za Mezihru)
- Clark, Larry (za Impaled)
- Clooney, George (za Dobrou noc a hodně štěstí)
- Cocteau, Jean (za Krev básníka)
- Conner, Bruce (za Breakaway)
- Coppola, Roman (za CQ)
- Corbijn, Anton (za Control)
- Costner, Kevin (za Tanec s vlky)
- Craven, Wes (za Noční let)
- Cruchten, Pol (za Little secrets)
- Charón, Alfonso (za Mexickou jízdu)
- Cukor, George (za My Fair Lady)
- Curtiz, Michael (za Mildred Piercovou)
- Daalder, Rene (za Habitat)
- Daldry, Stephen (Za Billyho Elliota)
- Davaa, Byambasuren (za Příběh o uplakaném velbloudovi)
- De Palma, Brian (za Výstřel)
- De Sica, Vittorio (za Zloděje kol)
- DeMille, Cecil B. (za Desatero přikázání)
- Desplechin, Arnaud (za Učenou při aneb Můj pohlavní život)
- Donen, Stanley (za Zpívání v dešti)
- Dovženko, Aleksandr (za Zemi)
- Draschan, Thomas (za To the Happy Few)
- Dreyer, Carl Theodor (za Michaela)

- Dulac, Germaine (za Škebli a kněze)
- Dumont, Bruno (za Devětadvacet palem)
- Eastwood, Clint (za Gran Torino)
- Ejzenštejn, Sergej M. (za Generální linii)
- Epstein, Jean (za Pád domu Usherů)
- Eyre, Chris (za Rudé kůže)
- Figgis, Mike (za Slečnu Julii)
- Ford, John (za Stopaře)
- Frakes, Jonathan (za Star Trek: První kontakt)
- Frears, Stephen (za Mojí krásnou prádelničku)
- Fricke, Ron (za Baraku)
- Friedkin, William (za Kluky z party)
- Gallo, Vincent (za Hnědého králíčka)
- Garrel, Philippe (za Pravidelné milence)
- German, Alexei (za Chrustaljove, vůz!)
- Gibson, Mel (za Apocalypto)
- Glinski, Robert (za Ahoj, Terezko)
- Gogh, Theo van (za Interview)
- Gothár, Péter (za Maďarskou krásu)
- Grlic, Rajko (za Jen jednou se miluje)
- Gronenborn, Esther (za alska.de)
- Guerín, José Luis (za V Sylviině městě)
- Harron, Marry (za Americké psycho)
- Hawks, Howard (za Leopardí ženu)
- Helmer, Veit (za Tuvalu)

- Honoré, Christophe (za Písně o lásce)
- Hoolboom, Mike (za Fascinaci)
- Hooper, Tobe (za Texaský masakr motorovou pilou)
- Huston, John (za Maltézského sokola)
- Chabrol, Claude (za Díky za čokoládu)
- Imamura, Šóhej (za Akai satsui)
- Iñárritu, Alejandro González (za Amores Perros)
- Ishii, Katsuhito (za Cha no aji)
- Ivens, Joris (za Déšť)
- Jackson, Peter (za Pána prstenů: Návrat krále)
- Jakimowski, Andrzej (za Zamhuř oči)
- Jarman, Derek (za Art of Mirrors)
- Jodorowski, Alejandro (za Krtka)
- Jonze, Spike (za Adaptaci)
- Jordan, Neil (za Snídani na Plutu)
- Junghans, Carl (za Takový je život)
- Kamler, Piotr (za Chronopolis)
- Kári, Dagur (za Outsidera)
- Kaufman, Charlie (za Synecdoche, New York)
- Kaurismäki, Mika (za Jak se neztratit v L.A.)
- Kawamoto, Kihachiro (Kihačiro) (za Dojoji)
- Kawase, Naomi (za Stín)
- Kazan, Elia (za Tramvaj do stanice Touha)
- Keaton, Buster (za Steamboat Bill jr.)
- Kerekes, Peter (za Jak se vaří dějiny)
- Kobayashi, Masahiro (Kobajaši) (za Ai no yokan)
- Kobayashi, Masaki (Kobajaši) (za Kwaidan)
- Kormákur, Baltasar (za Svatbu za bílé noci)
- Končalovskij, Andrej (za Dům bláznů)
- Krabbé, Jeroen (za Objevení nebes)

- Kramer, Stanley (za Kdo seje vítr)
- Kuchar, George (za Wild Night in El Reno)
- Kunuk, Zacharias (za Rychlého běžce)
- Kusturica, Emir (za Černou kočku, bílého kocoura)
- LaBute, Neil (za Podobu věcí)
- Lang, Fritz (za Metropolis)
- Larkin, Ryan (za En Marchant)
- Lee, Ang (za Rozum a cit)
- Lee, Kang-sheng (za Help Me Eros)
- Lelouch, Claude (za C'était un rendezvous)
- LeRoy, Mervyn (za Malého Caesara)
- Leth, Jørgen (za Dokonalého člověka)
- Loach, Ken (za Jmenuji se Joe)
- Lungin, Pavel (za Ostrov)
- Lynch, Peter (za Projekt Grizzly)
- Malick, Terrence (za Tenkou červenou linii)
- Malkovich, John (za Tanečníka seshora)

- Mankiewicz, Joseph L. (za Dopis třem manželkám)
- Marker, Chris (za Rampu)
- Mather, Evan (za Fansom the Lizard)
- Mazursky, Paul (za Příští stanici Greenwich Village)
- McLaren, Norman (za Pas de deux)
- McNamara, Tony (za Rebel Placid Lake)
- Medem, Julio (za Sex a Lucíu)
- Méliès, Georges (za Cestu na Měsíc)
- Michalkov, Nikita (za Unaveni sluncem)
- Miller, Frank (za Sin City)
- Moodysson, Lukas (za Láska je láska)
- Moore, Michael (za Fahrenheit 9/11)
- Mungiu, Christian (za 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny)
- Murnau, Friedrich Wilhelm (za Upíra Nosferatu)
- Nelson, Gunvor (za My name is Oona)
- Nichols, Mike (za Kdo se bojí Virginie Woolfové?)
- Nossiter, Jonathan (za Znamení a zázraky)
- Ogorodnikov, Valeri (za Barák)
- Olivier, Laurence (za Richarda III.)
- Oliveira, Manoel de (za Abrahámovo údolí)
- Oshî, Mamoru (za Smrtící Avalon)
- Ozu, Yasujirô (Jasudžiro) (za Tokijský příběh)
- Pabst, Georg Wilhelm (za Pandořinu skřínku)
- Pacino, Al (za Richarda III.)

- Pacskovszky, József (za Barvu štěstí)
- Painlevé, Jean (za Přechodnou fázi u tekutých krystalů)
- Paradžanov, Sergej (za Barvu granátového jablka)
- Parker, Alan (za Pink Floyd: The Wall)
- Paskaljevič, Goran (za Jak se Harry stal stromem)
- Peckinpah, Sam (za Bring me the head of Alfredo Garcia)
- Penn, Sean (za Útěk do divočiny)
- Pierson, Frank (za Vojákovu dívku)
- Plympton, Bill (za Your Face)
- Polanski, Roman (za Čínskou čtvrť)
- Protazanov, Jakov (za Aelitu)
- Ray, Man (Emak-Bakia)
- Ray, Nicholas (za Rebela bez příčiny)
- Ray, Satyajit (za Hlas krve)
- Reed, Carol (za Třetího muže)
- Reitman, Jason (za Juno)
- Resnais, Alain (za Hirošimu, mou lásku)
- Reygadas, Carlos (za Japón)
- Richardson, Tony (za Osamělost přespolního běžce)
- Richter, Hans (za Dopolední strašidlo)
- Riedelsheimer, Thomas (za Rivers and Tides)
- Rjazanov, Eldar Alexandrovič (za Nebesa zaslíbená)
- Rodriguez, Robert (za Planetu Teror)
- Rohmer, Eric (za Podzimní příběh)
- Rocha, Glauber (za Terra em Transe)
- Romero, George A. (za Deník mrtvých)

- Rossellini, Roberto (za Německo v roce nula)
- Rosto (za Jona/Tomberry)
- Rotheroe, Dom (za Mého bratra Toma)
- Ruiz, Raoul (za Čas znovu nalezený)
- Rønnow-Klarlund, Anders (za Strings)
- Salles, Walter (za V žáru slunce/Pod spalujícím sluncem)
- Sanders, Scott (za Černej dynamit)
- Sandrich, Mark (za Pány v cylindrech)
- Sapir, Esteban (za Anténu)
- Sauper, Hubert (za Darwinovu noční můru)
- Saura, Carlos (za Eliso, můj živote)
- Scherfig, Lone (za Italštinu pro začátečníky)
- Schlöndorff, Volker (za Plechový bubínek)
- Schrader, Paul (za Utrpení)
- Scott, Tony (za Agent Orange)
- Seidl, Ulrich (za Import/Export)
- Selick, Henri (za Koralínu a svět za tajemnými dveřmi)
- Sembene, Ousmane (za Moolaadé)
- Shainberg, Steven (za Sekretářku)
- Shinkai, Makoto (za 5 Centimeters per Second)
- Shyamalan, M. Night (za Ženu ve vodě)
- Sijan, Slobodan (za Kdo to tam zpívá)
- Sjöström, Victor (za Psance)
- Smolders, Olivier (za Černou noc)
- Snyder, Zack (za 300)
- Solovyov, Sergei (za Pubertu)

- Solterbeck, Jeremy (za Moving Illustrations of Machines)
- Sono, Sion (za Love exposure)
- Starewicz, Wladyslaw (za Pomstu kameramana)
- Stone, Oliver (za Takové normální zabijáky)
- Szasz, János (za Opium)
- Šepiťko, Larisa (za Vzestup)
- Šinoda, Masahiro (za Ticho)
- Taymor, Julie (za Across the Universe)
- Tešigahara, Hiroši (za Tvář toho druhého)
- Timoner, Ondi (za DiG!)
- Trumbull, Douglas (za Silent Running)
- Vadim, Roger (za Barbarellu)
- Varda, Agnès (za Všichni možní sběrači a já)
- Vertov, Dziga (za Muže s kinoaparátem)
- Vinterberg, Thomas (za Rodinnou oslavu)
- Wachowski - oba sourozenci (za Matrix)
- Walsch, Raoul (za Bílý žár)
- Webber, Peter (za Hannibal - Zrození)
- Weerasethakul, Apichatpong (za Sud sanaeha/Blissfully Yours)
- Wenders, Wim (za Nebe nad Berlínem)
- Wiene, Robert (za Kabinet doktora Caligariho)
- Wilder, Billy (za Sunset Boulevard)
- Williams, Rozz (za Pig)
- Wise, Robert (za Kmen Andromeda)
- White, Alan (za Risk)
- Wrake, Run (za Rabbit)
- Wright, Joe (za Pýchu a předsudek)
- Wyler, William (za Lištičky)
- Yamamura, Koji (za Atama-yama)
- Yates, Peter (za Bullitta)
- Yuzna, Brian (za Nevěstu Re-Animátora)
- Zinnemann, Fred (za V pravé poledne)
- Zwartjes, Frans (za Sorbet 3)
- Zwigoff, Terry (za Přízračný svět)

a čeští/českoslovenští režiséři:

- Anton, Karel (za Tonku Šibenici)
- Balaďa, Ivan (za Archu bláznů)
- Bočan, Hynek (za Nikdo se nebude smát)
- Brabec, F. A. (za Kytici)
- Brabec, Jaroslav (za Kuře melancholik)
- Brynych, Zbyněk (za Transport z ráje)
- Forman, Miloš (za Amadea)
- Frič, Martin (za Eva tropí hlouposti)
- Grečner, Eduard (za Drak sa vracia)
- Jablonská, Linda (za Horko v Česku)
- Jařab, David (za Vaterland)
- Jasný, Vojtěch (za Až přijde kocour)
- Juráček, Pavel (za Případ pro začínajícího kata)
- Hanák, Dušan (za 322)
- Havetta, Elo (za Slávnosť v botanickej záhrade)
- Helge, Ladislav (za Stud)
- Herz, Juraj (za Spalovače mrtvol)
- Hřebejk, Jan (za Pelíšky)
- Chytilová, Věra (za Sedmikrásky)
- Jakubisko, Juraj (za Kristove roky)
- Jasný, Vojtěch (za Stromy, ptáci a lidé)
- Juráček, Pavel (za Postavu k podpírání)
- Kachyňa, Karel (za Zlaté úhoře)
- Klimt, Aurel (za O kouzelném zvonu)
- Králová, Lucie (za Ztracenou dovolenou)

- Krejčík, Jiří (za Vyšší princip)
- Kučerová, Tereza (za Pražské nokturno)
- Machatý, Gustav (za Extázi)
- Marek, Petr (za Nebýt dnešní)
- Menzel, Jiří (za Slavnosti sněženek)
- Michálek, Vladimír (za Anděl exit)
- Morávek, Vladimír (za Nudu v Brně)
- Moskalyk, Antonín (za Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou)
- Najbrt, Marek (za Protektora)
- Němec, Jan (za Démanty noci)
- Passer, Ivan (za Intimní osvětlení)
- Pavlátová, Michaela (za Karneval zvířat)
- Polák, Jindřich (za Ikarii XB-1)
- Přibyl, Lukáš (za Zapomenuté transporty)
- Radok, Alfréd (za Dalekou cestu)
- Rovenský, Josef (za Řeku)
- Schorm, Evald (za Den sedmý, osmá noc)
- Sirový, Zdeněk (za Smuteční slavnost)
- Suchánek, Vladimír (za Rubikon)
- Svěrák, Jan (za Tmavomodrý svět)
- Šafařík, Bernard (za My a Matterhorn, Matterhorn a my)
- Švankmajer, Václav (za Světlonoše)
- Trojan, Ondřej (za Želary)
- Trnka, Jiří (za Kybernetickou babičku)
- Uher, Štefan (za Slnko v sieti)
- Vachek, Karel (za Spřízněni volbou)
- Vančura, Vladislav (za Marijku nevěrnici)
- Vávra, Otakar (za Kladivo na čarodějnice)
- Vihanová, Drahomíra (za Zabitou neděli)
- Vláčil, František (za Ďáblovu past)
- Vojnár, Ivan (za Cestu pustým lesem)
- Zelenka, Petr (za Knoflíkáře)
- Zeman, Karel (za Vynález zkázy)

kameramani, jejichž tvorby je radno si všímat:

- Baťka, Bedřich (za Markétu Lazarovou)
- Čuřík, Jan (za Holubici a Odvahu každý den)
- Deakins, Roger (za Mariňáka)
- Delbonnel, Bruno (za Across the Universe)
- Doyle, Christopher (za Hranice ovládání a Ondine)
- Illík, Josef (za Kočár do Vídně, Kladivo na čarodějnice)
- Kališ, Jan (za Ikarii XB-1 a Případ pro začínajícího kata)
- Kučera, Jaroslav (za Ovoce stromů rajských jíme, Sedmikrásky, Křik, Démanty noci, Perličky na dně, Morgianu, Až přijde kocour)
- Lustig, Franz (za Nechoď klepat na dveře)
- Müller, Robby (za Mého bratra Toma a Paříž, Texas)
- Novotný, Vladimír (za Obchod na korze)
- Nykvist, Sven (za Pramen panny a další Bergmanovy filmy a Tarkovského Oběť)
- Ondříček, Miroslav (za Lásky jedné plavovlásky a další Formanovy české filmy)
- Richardson, Robert (za spolupráce se Scorsesem, Tarantinem a Stonem)
- Storaro, Vittorio (za Posledního císaře)
- Toland, Gregg (za Občana Kanea)
- Yusov, Vadim (za Rubleva a Solaris)

scénáristé:

- Charlie Kaufman

je mnoho režisérů, kteří podle mě mají více scénáristického nadání než režijního, ale protože jsou všeobecně rozeznáváni spíše podle režijní profese, uvádím takové v prvním výčtu.

When everybody else refrained
My uncle Johnny did cocaine
He's convinced himself right in his brain
That it helps to take away the tain
Hey, Johnny
Hey what you say Johnny

I wanna go out tonight
Come a little closer to the city lights
Levitation aint your only friend
Levitation coming back again
Feel a burning in your body's core
It's a yearning that you cant ignore
Now I wanna go out tonight

S-s-superman and hold on tight
He's convinced himself right in his brain
That it helps to take away the tain
Hey, Johnny
Hey what you say Johnny

My appetite aint got no heart
I said my appetite aint got no heart
Shocking people when you feel that pull
Shock 'em, drop 'em when you know its full

(The Killers)

má zkušenost s filmem, opět pouze ve stručnosti

tato podkapitola slouží mimo jiné jako memorial všem pamatováníhodným filmovým a seriálovým zážitkům, protože takové vyznačuji tučně, především ale jako jako přehled o mé obeznámenosti s danou národností kinematografií. zdaleka jsem se tedy neomezil jen na filmy, které mám rád. v rozlišení vám pomůže hodnocení. z tohoto úvodu je už nejspíš jasné, že jsem tuto podkapitolu sestavil především pro vlastní přehled o svých filmových obzorech. nicméně třeba bude moci sloužit i jako soubor tipů pro ostatní uživatele, samozřejmě s podmínkou dohledání hodnocení.

filmy uvádím buď jednotlivě anebo podle režiséra, pokud jsem s ním obeznámen. jednotlivé filmy a režiséry pak pod směry, žánry a období anebo přímo pod nejzákladnější kritérium rozdělení, kterým je země původu. tak mi to připadá nejpřehlednější. režiséry, kteří filmovali ve více světových zemích, uvádím u každé zvlášť spolu s odpovídajícím úsekem jejich filmografie. koprodukční filmy jsou zařazeny pochopitelně trochu pofidérně, ale nevím, jak lépe ten problém vyřešit, než že pro každý takový film zvolím jedinou zastupující zemi původu. filmy, na kterých se podílelo více režisérů, uvádím u každého z nich. zvláštní celky tvoří dokumentární film, japonské anime a avantgarda a experiment.

názvy upřednostňuji české. nemá-li film český distribuční název, používám původní. výjimkou jsou filmy východoasijských zemí, kde za původní název do závorky doplním i anglický. ve znění všech názvů se spoléhám na místní databázi. je-li více názvů, uvádím ten, pod kterým jsem film viděl já.

tím jsem určil pravidla, pod kterými je třeba seznam vybudovat, ale zpracovat celý ten korpus tisíců mých hodnocení, jak jsou uvedeny na ČSFD, to dá hodně práce, a tu odkládám až na léto, až si trochu odpočinu od školních povinností. zatím jsem připravil jen matrici:

Afgánistán
Albánie
Alžírsko
Angola
Argentina
Arménie
Austrálie
Ázerbájdžán
Bangladéš
Belgie
Bělorusko
Bhútán
Bolívie
Bosna a Hercegovina
Botswana
Brazílie
Bulharsko
Burkina Faso
Čad
Černá hora
Česko
Československo
Čína
Dánsko
Dominikánská republika
Egypt
Ekvádor
Estonsko
Etiopie

Federativní republika Jugoslávie
Filipíny
Finsko
Francie
Gabon
Ghana
Gruzie
Guinea
Guinea-Bissau
Haiti
Hong Kong
Chile
Chorvatsko
Indie
Indonésie
Írák
Írán
Irsko
Island
Itálie
Izrael
Jamajka
Japonsko
Jižní Afrika
Jižní Korea
Jordánsko
Jugoslávie
Kambodža

Kamerun
Kanada
Kapverdy
Kazachstán
Keňa
Kolumbie
Kongo
Korea
Kostarika
Kréta
Kuba
Kypr
Kyrgyzstán
Libanon
Libye
Lichtenštejnsko
Litva
Lotyšsko
Lucembursko
Madagaskar
Maďarsko
Makedonie
Malajsie
Mali
Malta
Maroko
Martinik

Mauretánie
Mexiko
Moldavsko
Monaco
Mongolsko
Mosambik
Nambie
Německo
Nepál
Niger
Nigérie
Nikaragua
Nizozemí
Norsko
Nový Zéland
Pákistán
Palestina
Panama
Peru
Pobřeží Slonoviny
Polsko
Portoriko
Portugalsko
Rakousko
Rakousko-Uhersko
Rumunsko
Rusko
Řecko

Senegal
Severní Korea
Singapur
Slovensko
Slovinsko
Sovětský svaz
Spojené arabské emiráty
Spojené království Velké Británie a Severního Irska
Spojené státy americké
Srbsko
Srbsko a Černá Hora
Srí Lanka
Středoafrická republika
Sýrie
Španělsko
Švédsko
Švýcarsko
Tádžikistán
Taiwan
Tanzanie
Thajsko
Tunisko
Turecko
Turkmenistán
Uganda
Ukrajina
Uruguay
Uzbekistán
Venezuela
Vietnam
Východní Německo
Západní Německo
Zimbabwe

wishlist

neboli seznam filmů, které bych ze všeho nejraději viděl. dokud tento seznam neseškrtám alespoň z valné části, budu považovat vlastní filmové obzory za zoufale omezené. ode dne sestavení výčtu nebudu do seznamu krom naprostých výjimek nic doplňovat.

seznam vytvořen: XX. XX. XXXX

tahle sekce profilu také dá hodně práce, takže musí počkat do Vánoc.

Shiny, shiny, shiny boots of leather
Whiplash girlchild in the dark
Comes in bells, your servant, don't forsake him
Strike, dear mistress, and cure his heart

Downy sins of streetlight fancies
Chase the costumes she shall wear
Ermine furs adorn the imperious
Severin, Severin awaits you there

I am tired, I am weary
I could sleep for a thousand years
A thousand dreams that would awake me
Different colors made of tears

Kiss the boot of shiny, shiny leather
Shiny leather in the dark
Tongue of thongs, the belt that does await you
Strike, dear mistress, and cure his heart

Severin, Severin, speak so slightly
Severin, down on your bended knee
Taste the whip, in love not given lightly
Taste the whip, now plead for me

I am tired, I am weary
I could sleep for a thousand years
A thousand dreams that would awake me
Different colors made of tears

Shiny, shiny, shiny boots of leather
Whiplash girlchild in the dark
Severin, your servant comes in bells, please don't forsake him
Strike, dear mistress, and cure his heart

(Velvet Underground)

různé úvahy na témata související s filmem

tato podkapitola je tím, co zbylo z někdejší nejobsáhlejší části první verze profilu. smazal jsem vše, co už nevypadalo ani trochu zajímavě, a ponechal zlomek původní rozlehlosti. někdy jsem text lehce změnil a doplnil, aby spíše vyniklo sdělení, které jsem se kdysi tak neobratně snažil zprostředkovat, ve výjimečných případech nahradil zcela novým. jedná se jen o několik izolovaných textů, které mi kdysi pomohly při reflexi osobního vztahu k filmu a mám pocit, že by stále mohly někomu nějak přispět. prosím, berte je ale s velkou rezervou. s některými z tezí se už sám dlouho neztotožňuji a slouží mi už opravdu jen k reflexi duševního vývoje, mohu-li to tak pojmenovat, a k inspiraci z pozapomenutých myšlenek. kromě toho sem umísťuji také ty texty, které jsou myšlenkami na příliš specifická témata, než aby si mohly najít své místo v souboru obecných tezí o filmu z první části profilu.

1
u Soderberghova filmu Hollywood, Hollywood mi došlo, že jsem příliš ovlivněn současným filmem a obecně současnou kulturou, a to zkrátka protože v ní celý život žiji. současný film je pro mě mnohem snazší vnímat, chápat a interpretovat. i současný experimentující film jako Hollywood, Hollywood je průzračnější než o několik dekád starší, byť třeba konvenční film. to zjištění mě zprvu trochu překvapilo a možná zklamalo, ale jeví se to přirozené.

2
zážitku z prvního zhlédnutí filmu se už mnohdy žádný následující nevyrovná. jistě, napodruhé, nebo prostě poněkolikáté zhlédnutí, je snazší hlouběji porozumět složitějším filmům. v některých směrech si sledování můžeme i víc užít, víme co nastane, nemůžeme být nepříjemně překvapeni, jen si vychutnáváme oblíbené sekvence. ale i tak. některé motivy, které nás poprvé tak uchvacovaly, jsou náhle samozřejmostí. podle mých zkušeností je to napoprvé něco úplně jiného, hlavně když o filmu vím před jeho projekcí co možná nejméně. od určité doby se proto snažím vytvořit co možná nejlepší prostředí. vyberu okamžik, kdy je nálada a jsou vhodné okolnosti k promítnutí filmu, o kterém tuším, že by mohl být zajímavý. a neznám vhodnější okolnosti než večerní kino a v případě cizojazyčného filmu otitulkovanou verzi.

3
čím dál tím víc začínám pochybovat, že je na ČSFD někdo, s kým se mohu víc než jen vzdáleně názorově shodovat. asi je to dané hlavně tím, že se snažím neomezovat svůj zájem o film jen na ten který konkrétní žánr, směr nebo období kinematografie. ale jsem tomu rád, poslední, co by mi totiž udělalo radost, by bylo - a určitě v tom nebudu sám - zapadnout do průměrnosti. na druhou stranu by bylo hodně potěšující, kdyby opravdu byl někdo se zálibou v těch samých filmech, osoba, co ve filmu nalezla totéž, co v něm spatřuji já, jen o její existenci pochybuji.

4
přátelství Kirka a Spocka /// setkal jsem se už s mnoha kamarády-muži, mezi kterými bylo přátelství hlubším a pevnějším poutem, než jejich romantické vztahy s dívkami. dokonalým příkladem něčeho takového se mi zdá být právě přátelství mezi Kirkem a Spockem, je-li tedy pouze přátelstvím. mnozí jsou totiž přesvědčeni, že tuto dvojici poutá milenecký svazek. tomu se věnuje dokonce i valná většina veškerého literárního fanartu na motivy Star Treku. dokonce se to etablovalo na samostatný fanartový subžánr, tzv. "K/S slash". ale mně se to nelíbí. já věřím, že jde opravdu jen o přátelství, zato však neuvěřitelně silné. skoro si říkám; proč by v dnešní době nemohli mít lidé stejně tak pevné přátelské a romantické vztahy i k smyšleným postavám z filmů apod.? a koho to vlastně miliony fanynek z celého světa milují? jsou postavy z filmů opravdu tak nereálné? a čím je to dáno? mnozí s nimi prožívají/prožíváme své životy a jsou/jsme jim tak blízko jako svým nejbližším přátelům nebo členům rodiny. pro takové jsou tyto smyšlené charaktery skutečné. podle jednoho filosofického směru, mám na mysli subjektivní idealismus, je měřítkem světa člověk. ale nejen měřítkem! naše vědomí a vnímání světa svět utváří. kdyby neexistovala bytost, obdařená smysly a rozumem, která by svět mohla vnímat, tedy kdyby neexistoval člověk, neexistoval by ani svět. kde není člověk, to místo tedy není. skutečné podle této filosofie je jen to, co jako skutečné vnímáme. ne že bych s tou myšlenkou souhlasil, ale je úžasná. a je-li pravdivá, Spock a Kirk jsou skuteční, díky nám, tedy těm z nás, pro které jsou skuteční.

5
půvab němého filmu ve 21. století /// jako student filmové vědy se do budoucna s touto érou, tímto stylem kinematografie budu nucen dopodrobna seznámit. proto tato úvaha. moje kamarádka a spolužačka Jitka Studnařová (na CSFD jako Charlizee), která v rámci filmového semináře referovala o filmu Erotikon, zmínila jako jeden ze zásadních kladů filmu jeho dokonalou srozumitelnost v rámci filmové řeči a konvencí vyjadřování v němém filmu. ve svém textu píše: "v Erotikonu nese tíhu celého sdělení obraz. Víchovi se to podařilo tak mistrně, až se některé mezititulky zdají být zbytečné." jazyk mluvený nebo psaný - zkrátka slova jsou bariérou, systémem, který nikdo ani vzdáleně dokonale neovládá, kterému nikdo ani dokonale nerozumí, který uzamyká pravé abstraktní významy pojmů do definovatelných výrazů, formulí a soustav znaků a kódů. slova jsou nedokonalý nástroj člověka, pouhé jazykové výrazy bez denotátu, který mají označovat, a beze smyslu, který mají vyjadřovat. to druhé jim musíme přisoudit až my sami, nezávisle, bez sebemenší aproximace původního smyslu. úskalí jazyka například parodicky poodkrývají dadaistické básně ve stati o literatuře ve třetí části tohoto profilu. rozumíme těm pojmům, máme o nich představu, a to přestože jejich smysl je většinou prázdný. slova jsou bariéra, protože omezují. co já vím, cítím jako jeden intenzívní pocit, ale abych vám ho zprostředkoval, musím sepsat tuhle celou dlouhou stať, hodně se snažit trefně vyjadřovat a ani tak nepochybně úplně neuspěji. k dokonalému porozumění nedojde. přenese se jen část informace, malá část. zbytek si čtenář musí dotvořit vlastní úvahou. asi právě z toho plyne lidský pocit osamělosti a nutkání být někomu duševně nablízku, protože mysl si svou izolovanost uvědomuje, ví, že nás nikdy nikdo plně nepochopí a zcela se od té samoty ani zdaleka neosvobodíme. pokud byste něco chtěli vyjádřit nejvýmluvněji, měli byste se uchýlit k neverbální komunikaci. a nejlepším způsobem neverbální komunikace jsou obrazy. nakonec, i lidská mysl funguje na principu řetězení obrazů/vjemů. pokud se například potřebujete učit slovíčka cizího jazyka, těžko si je opravdu efektivně zapamatujete jen z pouhého pročítání. když jim ale dáte ještě jiné formy - třeba je předčítáte nahlas, nebo jim vtisknete vlastní grafickou rázovitost tím, že je napíšete, půjde to mnohem snáz. mé nedávné zkušenosti s učením řečtiny to potvrzují. tam ale byla užitečnost vícera grafického vyjádření o to výraznější, že zápočtový text bylo třeba psát řeckou alfabetou. duševní izolace by nebyla, kdyby lidé měli empatické schopnosti - mohli by předat myšlenku nebo emoci přímo takovou, jaká je, nezkreslenou a celistvou. film a vůbec vizuální a audiovizuální umění nám absenci těchto schopností částečně suplují. v tom tedy podle mého tkví největší krása a nejryzejší filmovost němého filmu - obejde se beze slov.

předchozí text sedmé poznámky byl sepsán 20. prosince 2007, takže zkoušku z němého filmu mám naštěstí už dávno za sebou. vesměs by se dalo říct, že jsem dospěl k takovému názoru, že důkladné studium němého filmu je ještě důležitější, než jsem se domníval prve. pro svou surovou podobu nás více přibližuje principům, na kterých médium funguje, a proto i k lepšímu pochopení filmu jako takového.

6
k filmovému herectví /// za pozornosti-hodné považuji jen ty herce, kteří by pro svou roli nemálo obětovali. opravdu dobrý herec je jen ten, který uvěřitelně přednese a předvede jakkoliv špatně napsané repliky, který svým výkonem kompenzuje případné špatné hraní svých kolegů na scéně a přeci je nezastíní, a který je schopný dobře ztvárnit široké spektrum různých charakterů.

7
herecký modeling /// opět výraz, který používám jen já sám, tentokrát k popisu takového hereckého zjevu, ve kterém je veškeré herectví buďto redukováno na samotnou přítomnost herce, anebo kdy jeho přítomnost přebíjí možné snahy o herecký projev a výsledek je přitom postačující. nemáme tedy pocit, že by role byla zahrána špatně. na okraj, nemá to nic společného s pojetím herectví u Roberta Bressona. v mém pojetí toho pojmu jde vesměs o případ mimořádně pohledných hereckých představitelů, jejichž vizáž zaujme více než duševní stavy a hnutí, které se snaží vyjádřit, a také o mladé herecké ikony s mimořádně početným fandomem. příklady herců ze současného seriálu: z mužů Tom Welling v hlavní roli seriálu Smallwille, z holek představitelka titulní role seriálu Veronica Mars - Kristen Bell. přitom rozhodně nejde o nekomplikované role a oběma hercům nelze upřít, že své nesnadné herecké úlohy zvládají skvěle. přesto pochybuji, že by vás kdokoliv z nich kdy ohromil svou hereckou kreací. důležitou otázkou je: proč je pro diváka to, co já označuji jako herecký modeling, dostačující? asi každému klukovi se někdy stalo, že viděl na fotce z modelingového portfolia překrásnou dívku. vidí jen její vnější vzhled, spanilá tvář, dokonalá postava, příjemný přirozený úsměv, nic víc. o tom, jaká ve skutečnosti je, mu to neříká vůbec nic. přesto má její přitažlivost dvě stránky, jedna zřejmá tělesná, druhá duševní. v tom okamžiku je naplněn představou, že zákonitě musí jít zároveň o skvělou osobnost. vidíme dokonalost vnějšku, postrádáme informace o jejím nitru, podvědomě si proto tyto mezery doplníme obdobnými informacemi a i nitro té dívky vnímáme jako zajisté krásné. pokud se taková herečka (nebo herec) obsadí podle svého typu a má alespoň něco talentu, nemůže ve své roli úplně neuspět.

8
láska překopírovaná do filmové řeči. příklad filmu Legenda o „1900“ /// ve filmu je scéna nahrávání improvizované klavírní skladby 1900, který během hraní zasněně hledí ven z okna na oceán, dokud si nepovšimne krásné dívky (Mélanie Thierry). v jednom záběru vidíme jakoby očima našeho hrdiny její krásnou tvář z profilu na pozadí oceánu skrze oválný okenní průzor lodi. ona odejde a zůstane opět jen výhled na horizont za oceánem, stejně dechberoucí výjev, jako všechna předešlá zobrazení oceánu v tomto filmu, avšak i přes ten úžas se tento výjev zdá svou působivostí náhle zoufale nedostatečný! něco tam chybí. všechen úžas se ztratil spolu s neznámou dívkou, k níž se v té chvíli upnuly všechny touhy hrdinova srdce! ještě jsem neviděl tak krásné filmové vyjádření lásky na první pohled. a v podobném duchu se nese skoro celý film.

9
často poslední dobou slýchám výtku, že prý "vidím ve filmu víc, než co doopravdy obsahuje". lidi, opovažte se mi ještě někdy takovou hloupostí argumentovat! tak předně, film bez divákovy interpretace neobsahuje vůbec nic! film neexistuje bez diváka právě tak, jako neexistuje bez svých tvůrců. jde o trojúhelník tří elementů tvůrce-film-divák, kde má každý prvek vztah s druhýma dvěma. a protože úmyslu tvůrce se nepřiblížíme, měli bychom se zaměřit na odezvu, kterou film vyvolává v nás samých. interpretace je z principu závislá i na divákovi, jehož hledisku se nelze vyhnout a objektivně ztotožnit výklad s přesným úmyslem tvůrce. není tedy 'je/není', je jen 'vidím/nevidím'. a protože významem termínu interpretace nechápu přiblížení se nebo přímo nalezení úmyslu tvůrce, nemůže dojít - nedospějeme-li k závěru, který by byl s vizuálním textem přímo v rozporu, pokud to je vůbec možné - ani k žádné nadinterpretaci.

příklad na vizuálním textu, nejde sice o film, ale o fotografii - princip samotný je ale stejný.
jde o tuto fotografii.

vzato od prosté registrace po ideologickou analýzu. když se na tuhle fotku podíváte poprvé, asi si hned v té chvíli těžko domyslíte, čím mě zaujala natolik, abych si jí uložil a sdílel s ostatními odkazem na ní ve svém uživatelském profilu. pravda ale je, že něco mají přece jen všechny fotografie na tomto profilu společné, a to to, že říkají něco o mě, což je ostatně účelem celé této stránky. některé sice jen demonstrují mou oblíbenou estetiku, nebo mě zaujaly jen úchvatným provedením, v naprosté většině ale říkají mnohem víc, asi jako právě tahle. co vůbec vidíme? kluka kolem 18ti stříhaného dohola. správně domýšlí ten, kdo předpokládá, že jde o iniciační vojenský sestřih, ale to už zjevné není, to je jasné například mně. toť k vjemu. tedy nic komplikovaného. čím jen může zaujmout? odpovědí jsou oči. ty totiž překrásně dokumentují ten - jak jsem napsal prve - nezjevný fakt, že se tak děje proti jeho vůli. tady začíná druhá - pokud první nazvu explicitní, pak tato bude spíše ta implicitními významy se zabývající - dialekticky pojatá část analýzy tohoto text. následuje přirozená otázka; proč k tomu dochází? jaký to má důvod/smysl/účel? nebo také: k čemu je to dobré? komu je to ku prospěchu? tomu klučinovi? těžko. komukoliv jinému? hmmm, nenapadá mě, stěží. je tedy přímo účelem, aby to bylo k neprospěchu jemu samotnému? spíš než co jiného. proč by mu někdo chtěl ublížit? tuhle otázku bych vynechal, protože i když plyne z předchozí úvahy, přednější je zodpovědět tuto: a chce mu vůbec někdo ublížit? kdo? to, co totiž on vnímá očividně jako bezpráví, které mu je činěno - pro nás diváky anonymní a zjevně dominantní postavou za ním, a jemu nezbývá, než si to nechat líbit, to přeci vůbec nemusí být zamýšleno zle. tím "zlem" se to stává až ve vnímání ukřivděného mladíka. zobecněme. co bývá obyčejně důvodem pro ostříhání dohola proti něčí vůli? trest. provinil se kluk něčím? nevíme, těžko zjistíme, ale pokud jsme prve předpokládali, že se cítí ukřivděn, měli bychom nyní předpokládat, že se také ničím neprovinil. může tedy jít o trest, aniž by byl přečin, který lze trestat? hmmmm, nesnadná odpověď, někteří ovšem vždy najdou důvod (jakkoliv absurdní, třeba že jde o trest za to, že se narodil apod.), když chtějí trestat. pak tedy ano, řekl bych, může jít o trest. další možnosti krom trestu: příprava na změnu. jde o vůbec první akt poté, co se branec dostaví na povolávací rozkaz do služby, popř. poté, co nastoupí na vojenskou akademii. jde tedy o iniciační symbol, předznamenávající, že se život zakrátko od základu změní, a že ta změna vůbec nemusí být (alespoň zprvu) chápána subjektem jako 'k lepšímu'. a najednou to vypadá tak, že lítost v chlapcových očích vůbec nevychází z takové banality jako ztráta všech vlasů (i když jsou tací, kteří by se v takovém případě nejspíš nezmohli než plakat), jako mnohem spíše z důsledku, z obav z budoucnosti. je ale naprosto absurdní, aby někdo vynakládal tak ohromné množství úsilí spojené s organizací a uskutečněním stříhání tisíců branců jen kvůli tomu, aby si uvědomili, že přichází změna, což si nejspíš uvědomují dost dobře i bez toho. jde ale každopádně o údernou demonstraci. přímý přístup fotografa, nepokryté zachycení. když si vypůjčíme interpretační prizma ikonologie, je kluk pod postavou holiče a navíc jeho pohled směřuje nahoru - představuje tedy ten podřadný (submisivní) objekt, nad kterým má kontrolu objekt nadřazený (dominantní) v postavě holiče.

strnulé sevření, ve kterém se mladý rekrut ocitá, ještě zdůrazňují v porovnání s velikostí jeho z větší části oholené hlavy mohutné ruce holiče, ve kterých se skoro ztrácí elektrický strojek. a pořád jsme se nedostali k pravděpodobnému důvodu. s určitostí nám ho už stejně nikdo nepoví. tato nařízení jsou převzata z předpisů, sepsaných docela dávno ve zcela nepodobné době. ať už byly původní záměry jakékoliv (hygienické - zabránit šíření vší mezi vojskem složeným z celého spektra sociálních vrstev, které by ovšem vyžadovalo odstranit krom vlasů i ostatek tělesného porostu, nebo třeba praktické - kvůli helmám, což zní také absurdně, atd.) předpis se zachoval, neboť představuje populární rituál a v případě vojenských škol i vtipný, ale marný prostředek snahy o zajištění disciplíny. pointa je v tom, postihnout pravidly úplně vše. odebrat tomu klukovi volbu - nemůže si zvolit účes ani jinak ovlivnit svůj vnější vzhled. musí ho akceptovat a podrobit se, ať už je s ním jakkoliv nespokojen. s tím souvisí i teorie o odejmutí identity. v dnešní povrchní společnosti hraje právě vnější vzhled, obal, pozlátko, v němž jsou věci zabaleny, často přednější úlohu než samotný obsah. určující jsou dojmy, hlavně ten první. po tom, jaký kluk je - duševně myslím, po tom se nikdo ptát nebude. důležité je, zda vypadá atraktivně. ačkoliv kluk na své přitažlivosti po tomto ostříhání pro mnohé jiné neztratí, sám to tak zřejmě cítit nebude. ani vy, když jste se na fotku podívali poprvé, jste nejspíš nezauvažovali nad tím, kdo je to, nebo jaký asi je (a pokud ano, budiž vám to ke cti). nikoho obvykle nezajímá jeho oblíbená barva. nikoho nezajímá jakou poslouchá muziku, nebo jestli už byl někdy zamilovaný. nikoho nezajímá ani jak si dává kafe, nebo jestli vůbec pije kafe. identitu člověka redukujeme na jeho vnější vzhled. domníváme se, že vše hodnotné se o lidech dovídáme z posouzení jejich účesů, oblékání, stylistických doplňků apod. a stačí nám to. akt ostříhání dohola - zvlášť je-li proti klukově vůli - pak v takovém světě znamená zcela zbavit člověka krom svobodné volby i hůř, jeho identity. znamená odejmutí osobnosti, toho, kým je. vznikuvší produkt je prázdnou schránkou, materiálem, kterému je snadné dodat nový tvar. přetavit jeho hodnoty a názory, aby lépe odpovídaly politicky korektním požadavkům. v případě armády - přetvořit subjekt do té podoby, v jaké bude schvalovat zabíjení, které se jeví jako 'pro dobro státu', a sám bude poslušný rozkazu zabíjet. a bude na ty činy hrdý, bude gratulovat sám sobě, že udělal 'dobrou věc', bude za své činy pochválen a to jen utvrdí jeho nová přesvědčení, o kterých si ani neuvědomí, že jich nenabyl přirozenou, ale invazivní cestou, a o kterých nebude nikdy pochybovat, ale bude je bránit se stejnou agresivitou, s jakou své činy vykonal. a nikdo si nevzpomene na toho kluka před ostříháním, toho, co si života vážil a ve vybití jedné skupiny lidí by nikdy nespatřoval dobro jiné skupiny, ani kdyby to byla ta, ke které se sám počítal.

tohle všechno vidím, když se na tu fotku podívám. co vidíte vy?

mohu se v tom bodě mýlit, ale mám dobrý důvod se domnívat, že fotografie si nebere za cíl nic víc než dokumentovat iniciaci nových branců.

10
emoce - Solaris vs. Fontána /// při prvním pohledu na téma textu vám možná nemusí připadat jasné, proč mě napadlo jako příklady srovnávat právě tyto dva filmy (a pro ty z vás, kteří jeden nebo snad oba neviděli; nebojte, spoilerů se pokusím vyvarovat). nakonec, bylo by to složité vysvětlování, snad úmysl vyplyne z konce. zřejmým základem je téma "lásky, co trvá věčně", také narativní kompozice situovaná v bezčasí mezi dvěma časovými údobími. ještě bych měl na začátku podotknout, že z obou zfilmování Solaris bude řeč hlavně o tom mladším - od Soderbergha. Tarkovského Solaris mě sice nadchlo, ale v jiném ohledu, jde o fenomenální film, ale ne o zcela vhodné uchopení látky předlohy. síla příběhu Stanislawa Lema, jak to vidím já, nespočívá ani tak v jeho neodmyslitelné filozofické rovině, kterou právě akcentoval Tarkovskij, ale v rovině emocionální, pro kterou tento nápad představuje naprosto jedinečnou dimenzi možností. a to si Soderbergh uvědomoval (btw. odborný rozbor na toho téma najdete v Cinepuru č. 27, článek "Solaris/A smrt nebude mít žádnou moc" od Heleny Bendové, který je k nalezení i v el. podobě na stránkách časopisu Cinepur) co já vidím jako opravdu zásadní, je podstata slov Dylana Thomase "and death shall have no dominion". z hlediska úlohy ve filmu text analogický k "together we will live forever" z Fontány. Solaris (2002) jsem byl zaujat, ale Fontáně se povedlo mě po těch šestadevadesáti minutách strávených v kině naprosto emocionálně rozervat. čím ale? přehnaně stylizovanou, prvoplánovitě působivou, lákavou estetikou, režijním vedením bez pochyb talentovaného tvůrce, snad by se dalo přiznat, že i některými výkony některých herců, a především Mansellovou hudbou! rozhodně ale nemohu říct: tématem, sdělením, myšlenkou. Fontána graduje do metaforické pyramidy, ale metafyzického vrcholu nedosahuje - téma je nedořešeno, bylo-li vůbec nějaké řešeno. půvabný, na mytologii vystavěný příběh o věčnosti lásky, o smrti hvězd, smrti, jakožto nemoci, o stromě života a mnohem víc nemá rozuzlení v podobě formulovaného/formulovatelného sdělení - přinejmenším ne explicitní. divák - jako i já - může v nesmrtelnosti lásky ve Fontáně spatřovat více než dojímavé vzkříšení mýtu, ale i přesto jen právě tím Fontána o sobě zůstává. mýtus, který vzdálenější čemukoliv reálnému snad ani nemůže být (sic to je z jiného úhlu právě tak klad jako vada). emoce jsou jen akcidentem formy. u Solaris plakat asi nebudete. ne, že by to snad byl film v porovnání s Fontánou citově chladný, jeho emoce jsou ale odlišné. emoce jsou přímo obsah - látka filmu, v tomto případě ne zabalená do přitažlivého pozlátka. Solaris je ještě futurističtější a zároveň paradoxně ještě civilnější. a proto také hovořím spíše o "podpovrchovém citu". nejde o nic, co by nás dojalo během sledování, nýbrž jde o něco, co se zkopíruje "přímo do naší duše", básnicky řečeno. cestou z kina z Fontány si odnášíte dojmy, myslí vám vane ten hudební motiv, který se vás nejsilněji dotkl během sledování. dojem s časem vyprchá a svou moc ztratí. odlesk zašlé slávy Fontány vám snad probleskne vnitřním zrakem , pokud si hudební motiv přehrajete s odstupem času. i ten ale bude prchavý a vytratí se s dalším časem docela. co zůstává, je myšlenka formulovaná inteligentním příběhem, vhodně uchopeným, kterou si z kina odnášíte po projekci Solaris. protože na konci Solaris smrt opravdu nebude mít žádnou moc.

11
nuda /// spousta zklamaných diváků argumentuje proti kvalitám filmů jakousi nudou. žel, málokterý z nich si ale také pokládá otázky, co to ta nuda vlastně je a co jí způsobuje. jde o !téměř! výhradně negativní fenomén, projevující se v divácké percepci. a proto je také podle mě nejčastější ta druhá ze dvou možných příčin: 1.) nuda je chybou tvůrců filmu, kteří selhali při jeho dramatické výstavbě, a 2.) nuda je chybou diváka, selhání je percepční. pokud jste se u filmu nudili, zkuste si položit otázku: proč se mnozí ostatní nenudili také? na vině může být například: momentálně špatná nálada, únava, nepochopení, zavádějící očekávání, podvědomé srovnávání s kvalitami předešlého filmu a desítky dalších věcí, které s filmem vůbec nemusí souviset. takový souboj se ovšem odehrává na kolbišti divákova přijímání filmu, nemá to mnoho co dočinění s tvůrci. pro lepší náhled bych ale neradil opětovné zhlédnutí. potíž je v tom, že každé pořadí zhlédnutí filmu je specifické. to první je zásadní. při druhém už víte dopředu, co se bude dít, a k filmu samotnému přistupujete radikálně odlišně. krom toho, stále je tu i napodruhé problém s očekáváním. tentokrát čekáte obdobně špatný nebo dobrý zážitek jako napoprvé a logicky to opět posouvá laťku buď ve prospěch filmu nebo naopak. nezřídka je proto druhý zážitek protipólem prvního. film také nemá takovou replayabilitu jako třeba hudba a zážitek z filmu má větší tendenci klesat s každým dalším zhlédnutím. já bych spíš, raději než se díval znovu, nastolil ideální podmínky napoprvé. nepřipouštět si očekávání , sledovat jen v příznivém rozpoložení, zajít na to pokud možno do kina, nesledovat ve společnosti lidí, o kterých máte pocit, že by se jim film toho druhu nemusel líbit atd.

12
genialita /// nechci se pokoušet ten pojem vymezovat po svém, jen se vymezit proti lehkovážnému používání slova 'geniální' v současné amatérské filmové kritice, která jej pomalu proměnila v synonymum pro 'docela dobré'. pokud tohle slovo uvidíte v textu, jehož autorem jsem já, buďte si jisti, že jsem ho použil s dobrým rozmyslem. genialita je více než nadprůměrnost, je to výjimečnost, které se byť jen pochopením přiblíží jen jeden z tisíců, a vždy má jasně vymezený předmět, kterého se týká. když jsem zauvažoval mezi filmaři, kterého bych si dovolil označit geniálním, vcelku jasná mi přišla jen tato jména: Stanley Kubrick, Orson Welles, Jacques Tati, Michael Haneke, Hal Hartley a Kenneth Anger. přitom charakter toho nesmírného talentu, který v nich spatřuje, se velice liší. je i pár dalších, u kterých váhám, a právě pro tu nejistotu je raději zmiňovat nebudu. samozřejmě chápu, že i film takového tvůrce nemusí být zdařilý a naopak někdy člověk zcela průměrný spíše náhodou vytvoří geniální dílo. ale těžko to kdy zopakuje.

13
osobní vymezení pojmů katarze a transcendence ve filmu /// co je vlastně důvodem následujícího textu: dojem, že ty dva pojmy jsou často směšovány a ještě častěji zaměňovány. první z obou pojmů je jasnější. Jde takřka o stejný význam, jaký byl u Aristotela. já sám si jej spojuji především s očistou duše a mysli, s neuchopitelným a tudíž nepopsatelným bezděčným a krátkodobým "povznesením" na jakýsi pofidérní "vyšší stav". jde často o záležitost prchavou a neopakovatelnou, nebo s časem a opakujícím se vystavení prožitku degradující, nezávislou na naší vlastní snaze. většinou se dostaví v konci filmu, zřídka jím prostupuje i v celém jeho trvání. v čem se liší od transcendence: katarzi podle mého zapříčiňuje především rovina emocionální nebo estetická, transcendence náleží spíše rovině filozofické a kognitivní. katarze se může projevit v případě malé kulturní zkušenosti i u filmů nízkých kvalit a průměrných, transcendence souvisí s intelektuální otevřeností a duchovní náplní recipienta a je neodlučitelným projevem kvality, a tak i jedním z možných kritérií pro její rozpoznání a určení. chápeme-li nejvyšší poznání jako objevování nepoznaných možností existence, je právě umělecká transcendence jedním z prostředků jeho dosažení. poznatky pak někdy lze, ačkoliv ne snadno, vyjádřit. často ale zůstávají neoddělitelně spjaty s niternou strukturou díla a k uvědomění si jich a porozumění je možno jen/stačí dílo vstřebat nebo explicitněji přeformulovat ve stejném duchu. jsou rovněž vynikajícím dokladem neodlučitelnosti formy od obsahu.

měl bych zdůraznit, že obsah textu je čistě osobním pohledem na významy výrazů, sám jsem nikdy nečetl žádné erudovanější rozbory na tato témata a dokonce o existenci žádných takových studií nevím. pro příklad, transcendenci nejčastěji pojím se závěry Kubrickových filmů Olověná vesta a 2001: Vesmírná odysea a několika dalšími.. namátkově jsem ze svých oblíbených vybral tituly: Smrt v Benátkách, Smrt panen, Betonová zahrada, Pianistka, Caché, Šťastni spolu, Tanečník seshora, Zlomené květiny, Občan Kane, Pokání, Funny games, Vzestup, Zvětšenina, Strom přání apod.

14
hudba v Anima mundi /// hudba v Anima mundi se mi líbila hodně a to právě proto, že z filmu, který by se mohl jevit velmi prostý, činí něco podstatně hlubšího. mám na mysli třeba nadstavbu, která se vytváří ve scénách z hlubin moře, doprovázených hudebním motivem vhodným z mé zkušenosti spíš do hlubin vesmíru nějakého archaického amerického scifi filmu. záhy mi došlo, jak blízko k sobě motivy obou „hlubin" vlastně mají, jak prostě se vytváří filmová metafora a jak působivý výsledek má.

15
toto je formulace postoje v reakci na několik soukromých rozhovorů na téma: vyžaduje dobrá odborná filmová reflexe talent? /// předně upozorním, že je třeba klást velký důraz na slovo: dobrá! zadruhé, jen aby nedošlo k nedorozumění, slovo talent užívám víceméně synonymě ke slovu nadání. také je třeba vymezit pojem talent z jeho nejasného chápání. talent vidím jako výsledek intenzívní práce, zkušenosti, vědomosti a znalosti kontextuálních souvislostí, který esenciálně vyžaduje apriorní předpoklady. nejde tedy o nic učitelného, nýbrž vrozeného. učením je třeba jen rozvíjet, ale nelze jej tímto způsobem získat. ne náhodou se umělecké instituty označují "akademiemi múzických umění", výrazem možná archaickým, ale mimořádně trefným! myšlenku, že talent lze vytvořit synteticky, nepřipouštím ani pokud má taková osoba touhu a pnutí k umělecké tvorbě. bez apriorního předpokladu dosáhne skutečně dobrých výsledků pouze náhodou. teorie, že talent je něco učitelného, co lze z ničeho nabýt praxí, je, myslím, jasným produktem současné mentality a v ní obsažené snahy chápat lidi jako vzájemně si rovné bytosti. jde jistě o moudrou, dobře míněnou a užitečnou snahu, jejíž přijetí je společnosti jen k dobru, ale faktem zůstává, že lidé si prostě nejsou rovni. lidé jsou staří/mladí, zdraví/nemocní, majetní/chudí, krásní/oškliví a stejně tak někteří talentovaní a jiní ne. a kdo nemá vrozené předpoklady, nemá ani talent a nikdy ho mít nebude. teď zpět k potřebě talentu ve filmové reflexi. já sám jsem přesvědčen, že potřeba je. a nyní asi abych vysvětlil jakto. psanou filmovou reflexi chápu jen jako jazykovou formulaci diváctví a diváctví jako tvůrčí činnost! důvody, proč je diváctví tvůrčí činností, jsem doufám dostatečně vyložil v poznámce desáté. kromě toho, přijde mi absurdní představa, že by skutečně významných výsledků dosáhl např. takový André Bazin a přitom mnoho dobových kritiků s tímtéž vzděláním, dávno zapomenutých historií, nikoliv.

16
dělení formy a obsahu /// principy, na kterých funguje filmové médium, jsou kódem, nesoucím sdělení. forma tohoto sdělení, je jediným způsobem, jak se k obsahu přiblížit, protože byl formou zcela absorbován. přestal existovat. nakonec, je to velice virtuální pojem. zůstaly znaky, formální prostředky, které čteme, a tak pro sebe rekonstruujeme to, co označujeme jako obsah. také bych měl upozornit, že i narativní stránka filmu je samozřejmě součástí formy, což si uvědomuje nemnoho amatérských recenzentů, kteří se snaží osvojit si odbornější terminologii. dělení formy a obsahu v řeči i myšlení znamená naprosté nepochopení toho diskurzu a jeho použití je tedy naprosto nemístné a bojím se, že často i scestné a nebezpečné. vzdálená souvislost: doporučuji pročíst článek od Metze o sémiotice ve filmu

17
užitečným postupem mi připadne být vcítění se do úlohy režiséra. úvaha, jak bychom to natočili my, nám pomůže pochopit režisérův postup a skrze ten jeho samého i výraz jeho filmu.

18
k osobnímu vývoji v ofilmové publicistice /// zprvu, kdykoliv jsem měl v libovolném slohovém útvaru pojednat o konkrétním filmu, snažil jsem se vždy jednak sbírat poznámky během samotné projekce, a jednak - a to je důležité pro tento text - vyvarovat se vlivům okolí. nikdy bych si nedovolil přečíst si na ten film recenzi, ČSFD komentáře, nebo ho s někým dalším prodiskutovat. nyní je to pro mě běžná praxe, udělat si předem průzkum, jak o vybraném filmu smýšlí ostatní. nemám velký strach, že by jejich hledisko kontaminovalo to mé, že by ho přemohlo, nebo že by mě nutilo přizpůsobit tomu cizímu, které bych pak přijal za své a dokonce se chlubil cizími úvahami. pokud taková situace přeci nastane, věřím, že na své úrovni už bych to měl být schopen rozeznat a včas tomu zabránit napáchat škody.

19
k historii /// nemám ani ty nejmenší ambice stát se historikem kinematografie a nemyslím si, že by znalost historie měla být sama o sobě prostředkem k souzení filmů. namísto toho je jedinečným zpřístupněním faktorů, určujících výslednou podobu děl a tedy cestou k jejich lepšímu pochopení. historický zřetel lze uchopovat mnoha způsoby. rozšířené je například oceňování především těch děl, která prvně přišla s pro budoucí vývoj významným novátorským prvkem nebo postupem. jiný postoj si toho všímá také, ale nejvíce si cení těch filmů, které tyto prostředky využívají umělecky nejhodnotnějším či řemeslně nejvynalézavějším způsobem, ačkoliv nemusely být z prvních, kde se tyto postupy objevily. další z přístupů se snaží zohlednit všechny důležité souvislosti doby, kterou se právě zabývá, a zásadní je pro něj míra vlivu, který zkoumané filmy mají, nebo na které takový faktor působí. také se zajímá o to, zda a jak moc tyto filmy přibližují budoucím divákům dobu, kdy vznikly, nebo o které vyprávějí. a to jsou jen příklady, které mi v tuto chvíli přišly na mysl nejdříve. krom nich je ještě hodně historismů a mnoho z nich kombinuje přístupy, které já uvádím jednotlivě.

20
k originalitě /// chtěl bych uvést, že nemám rád zohledňování originality a hodnocení filmu na jejím základě, protože ji nepovažuji za skutečnou kvalitu, ale pouze za odraz divácké zkušenosti. velmi podobný jev představuje ne/předvídatelnost.

21
když spolu hovoříme o filmech, jsme ochotni polemizovat o racionálních názorech, které jsme si o nich utvořili, ale oproti tomu s definitivní daností chápané záležitosti naprosto nepodstatné obliby pro nás mají neotřesitelnou autoritu. o nich diskutovat nehodláme a názorové spory na této úrovni ústí zpravidla v rozčilení a vznětlivé reakce. zodpovězení otázky, proč tomu tak je, se může jevit jako velký krok vpřed na cestě za pochopení principů fungujících v diváctví samotném. na druhou stranu k vysvětlení stačí pouhý poukaz na to, že racionalita je zkrátka prostá emocí.

22
u umělecky nejhodnotnějších filmů znamená pochopit přesně totéž, co docenit. rozumění filmu může být iracionální i racionální, jednak jde o citové rozpoznání, jednak jde o analýzu, rozpoznání hrubých struktur formální skutečnosti. obojí přichází v ideální reakci zároveň a vzájemně se doplňuje.

23
s přibývající diváckou zkušeností přibývá i na otrlosti. je obtížnější diváka šokovat, znechutit, překvapit, ba dokonce i jen zaujmout. bohužel, ruku v ruce s tím jde také pomalé znecitlivění vůči prostým krásám filmů i uměleckých děl obecně. nedopusťte, aby se vám to přihodilo.

24
každý film, který zhlédnu, dobrý či špatný, zajímavý nebo brzy zapomenutý, se stává mou součástí. připojuje se ke korpusu dosavadní zkušenosti a ovlivňuje budoucí nazírání na bez výjimky všechny zítřejší filmy, a co je zajímavější, i na všechny minulé. platí to o každém jediném, bez výjimky. poslední dobou se mi tento fakt, nevím proč, připomíná po konci téměř všech filmů.

Years ago, when i was younger,
I kinda liked a girl I knew.
She was mine and we were sweethearts;
That was then, but then it's true.

I'm in love with a fairytale
Even though it hurts.
'Cause I don't care if I lose my mind
I'm already cursed.

Every day we started fighting,
Every night we fell in love.
No one else could make me sadder,
But no one else could lift me high above.

I don't know what I was doing
When suddenly we fell apart.
Nowadays I cannot find her,
But when I do we'll get a brand new start.

I'm in love with a fairytale
Even though it hurts.
'Cause I don't care if I lose my mind
I'm already cursed.

(Alexander Rybak)

oblíbená zákoutí kinematografie

v mém zájmu o filmy se často střídají období nadšení pro jednotlivé styly, období, žánry i směry, a to podobně, jako je tomu například u hudby. prozatím se můj entuziazmus projevil v těchto oblastech (bez pořadí):

- spousta názvů těchto okruhů patří pochopitelně do tučných uvozovek -

/// roadmovie
/// hixploitation
/// estetika hnusu
/// japonské anime
/// amatérský film
/// magický realismus
/// vyprázdněná narace
/// současný evropský film
/// epická lovestory ve filmu
/// téma prokletého dospívání
/// populárně-vědecký dokument
/// (zejména) japonský cyberpunk
/// zombie filmy (horory i komedie)
/// metarealita vrstev (Avalon, Vital)
/// klasiky němé éry světového filmu
/// současná americká seriálová produkce
/// skoro všechno to, co má nálepku 'klasika'
/// kombinace hraného a animovaného filmu
/// nová vlna (československá a francouzská)
/// dokumenty o hudebních legendách (DiG!)
/// ideologické memorialy (Triumf vůle, El Grito)
/// filmy podle Jeana Geneta (Jed, Balkón, Querelle)
/// klasiky celovečerního animovaného filmu pro děti
/// filmy o natáčení filmu (Irma Vep, CQ, Válka živě)
/// okultismus - film vystavěný jako rituál (Kenneth Anger)
/// zapomenuté filmy historie československé kinematografie
/// gely, pomády, laky a vůbec všechno ty lubrikanty na vlasy
/// filmařský sadismus a cit pro chlad duší Michaela Hanekeho
/// svět a člověk očima zvířete ve filmech Jean-Jacquese Annauda
/// underground, avantgarda, krátkometrážní experimentální tvorba
/// americká science-fiction 50tých a 60tých let (filmová i televizní)
/// zvláštní zaujetí tvorbou konkrétních režisérů (viz moji oblíbenci)
/// surrealismus němé éry (Andaluský pes, Zlatý věk, Škeble a kněz)
/// všechny jihokorejské romance, ve kterých nikdo z dvojice neumře
/// horor v novém tisíciletí + hororové komedie s maximem nadsázky
/// inscenované pseudo-dokumenty z hudebního světa (Nonstop party)
/// filmy, odehrávající se v dobách antického Řecka a staré Římské říše
/// předpubertální humor parodických komedií ve stylu Austina Powerse
/// wuxia (Hrdina, Klan létajících dýk, Kletba zlatého květu, Tygr a drak)
/// upíří horory odehrávající se v současnosti (Blade, Královna prokletých)
/// období renesance a baroka z pohledu těch nejbohatších a nejznuděnějších
/// filmy, odehrávající se po většinu času na jediném malém omezeném prostoru
/// filmové autoportréty a rodinná alba (Všichni možní sběrači a já, Karinina tvář)
/// současné americké seriály s prototypem nového ne-hrdiny (Dr. House, Dexter)
/// dokumentarismus beze slov (qatsi trilogie, Baraka, Dělníkova smrt a Megacities)
/// filmy podle !nezávislých! komiksů (Přízračný svět, American Splendor, Persepolis)
/// koncept filmů s překvapivou pointou v závěru (Šestý smysl, Vyvolený, Ti druzí aj.)
/// současná béčka (hlavně teenagerské romance a vyvražďovačky (např. Žraloci útočí)
/// společensko-kritické animované muzikály (South Park, Terkel má problém, Distrikt!)
/// co mají všichni na té červené karkulce? (Czarny kapturek, Le Dernier chaperon rouge)
/// monografické filmy - vzestupy a pády nevšedních osobností (Občan Kane, Zuřící býk)
/// filmy s motivem jediného, důkladně zorganizovaného zločinu (Dannyho parťáci, Past)
/// mnohé úmyslně neumětelské filmy (některé filmy společnosti Troma, projekt Grindhouse)
/// filmy, ale především seriály o profesionálním pronásledování a lovení démonických monster
/// asijské šílenosti, jak ty pozitivní, tak ty negativní (Občan pes, Shimotsuma monogatari, Uzumaki)
/// forma v úzkém sepjetí s psychologickými stavy hl. hrdiny (Paranoid Park, Valčík s Bašírem)
/// potenciál pro studie sexuálních deviací skrze jejich vyjádření ve filmu (Alicia, r. Jaume Balagueró)
/// filmová převedení Shakespeara do nepůvodních časových údobí a vůbec adaptace Shakespeara
/// evropský filmový art a především ten jeho aspekt, kde je v kráse filmu hlavní to nevyslovené
/// alternativa válečného filmu (Most přes řeku Kwai, Tenká červená linie, Olověná vesta, Apokalypsa)
/// důsledky nacismu (Schindlerův seznam, Daleká cesta, Vyšší princip, Rózsovy písně, Démanty noci)
/// světové filmy, kterým byla v době premiéry prorokována věčná sláva a záhy upadly navěky v propadliště dějin
/// filmy, kde poslední dívka překonává genderovou propast, byť nikoliv bez obětí (Mlčení jehňátek, Vetřelec)
/// život ve Stepfordu (Stepfordské paničky, Daleko do nebe, Pleasantville, Střihoruký Edward, Pumpkin)
/// propojené a přece oddělitelné osudy v monstrózních panoramatických filmech (Pulp Fiction, Amores Perros)
/// tváře nacismu (Soumrak bohů, Konformista, Moloch, Spalovač mrtvol, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou)
/// horory dost odvážné, aby zaměnily hlavního hrdinu za hlavní monstrum (Osvícení, Cronenbergova Moucha)
/// černé, znepokojivé pozadí na němž jsou vystavěna napínavá dramata o úskalích společnosti (Dějiny násilí, Noční let)
/// filmy, jejichž podstaty (významu) se pro svou úroveň (věk, vzdělanost at.) a polohu (kulturní, sociální, emoční) nejsem schopen dopátrat. Ale třeba jednou budu. otázkou je: bude to ještě mít to kouzlo?
/// animované filmy snažící se o takřka mimetickou nápodobu reality, které ovšem pozadím svých zápletek narušují nebo přímo popírají reálnost reality, které se zprvu a patrně jen zdánlivě pokoušejí dosáhnout (Final Fantasy: Esence života, Animatrix: Poslední let Osirise)

Miracle of miracles
Look what the night dragged in
It's a pocket full of misery
And trouble on the wind
You spoiled the best years
Of your life
You took them all in vain
Now you think that you're forgiven
But you can't be born again

And you say
Why?
You say why?
You say why?
Don't ask me why

I don't love you anymore
I don't think I ever did
And if you ever had
Any kind of love for me
You kept it all so well hid...

Promises sweet promises
You kept them from your mind
Like all the lost forgotten things
You never seemed to find
Like all the disappointments
You displayed upon your shelf
Now you've got no-one to turn to
You've got no-one but yourself

And you say
Why?

(Eurythmics)

rozcestník na filmové weby

tato kapitola nemá jiný účel než mně a třeba i mnoha dalším zprostředkovat adresy a odkazy na každodenně navštěvované i potenciálně užitečné stránky, zabývající se filmem, a shromáždit je na jediném místě pro usnadnění a efektivitu. ve výjimečných případech jsem odkaz doplnil o velmi stručné info k obsahu webu a zdůraznění, čím by pro mě mohl být zvlášť užitečný.

samozřejmě jsem vybíral takové odkazy, které se jevily být do budoucna užitečné mně samotnému. zdaleka se nejedná o ucelené výčty.

určitě se na tento seznam neobracejte jako na vyčerpávající výčet. uvádím jen stránky, na které jsem narazil z vlastní zkušenosti.

blogy uživatelů ČSFD:

belldandy http://belldandy.bloguje.cz
betelgeuse http://blogovize.blogspot.com
bluntman http://www.bluntman.bloguje.cz
douglas http://www.douglaskokes.blogspot.com
choze http://chforchoze.blogspot.com
idaho http://www.idaho-d.com
kordus http://kordus.blogspot.com
kryšpín http://iam.kryspin.net
ludvinka http://heckova.blogspot.com
matisse http://matisse-film.blogspot.com
natascha http://natascha.blog.cz
obitus http://houseofobitus.blogspot.com
max-wesslo http://howfastdoyouthink.blogspot.com
mr.apache http://apache-hcr.blogspot.com
tombac http://tombac.blogspot.com
tron http://ivankucera.blog.sme.sk
wallas http://wallas.bloguje.cz

filmové časopisy - české, tištěné:

cinema http://www.cinemamagazine.cz
cinepur http://www.cinepur.cz
iluminace http://www.iluminace.cz
premiere http://www.premiere.cz

filmové časopisy - české, webové:

25fps http://www.25fps.cz
blog redaktorů cinemy http://blog.cinemamagazine.cz
fantom http://www.fantomfilm.cz
filmpub http://filmpub.atlas.cz
filmweb http://filmweb.o2active.cz
nostalghia.cz http://www.nostalghia.cz
- podrobnosti o dvd, významní režiséři

filmové časopisy - zahraniční:

blokbaster http://www.blokbaster.sk
cahiers du cinéma http://www.cahiersducinema.com
film society of lincoln center http://www.filmlinc.com
hollywood reporter, the http://www.hollywoodreporter.com
positif www.revue-positif.net
variety http://www.variety.com
village voice, the http://www.villagevoice.com/film

filmové časopisy - zahraniční, internetové:

brigit lights film journal http://www.brightlightsfilm.com
- o experimentálním filmu
flicker http://www.hi-beam.net
- o experimentálním filmu
masters of cinema http://www.mastersofcinema.org
senses of cinema http://www.sensesofcinema.com
- linky na internetové časopisy o filmu z celého světa, archiv o významných režisérech
reverse shot http://www.reverseshot.com
rouge http://www.rouge.com.au

filmové instituce - české (mimo školy):

asociace českých filmových klubů http://www.acfk.cz
asociace producentů v audiovizi http://www.asociaceproducentu.cz
barrandov studios http://www.barrandov.cz
czech film center http://www.filmcenter.cz
fites - český filmový a televizní svaz - http://www.fites.cz
media desk http://www.mediadesk.cz
- podpora evropské filmové a televizní tvorby
národní filmový archiv http://www.nfa.cz
prague film school http://www.filmstudies.cz
státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie http://www.mkcr.cz/statni-fondy/fond-pro-podporu-a-rozvoj-ceske-kinematografie
unie filmových distributorů http://www.ufd.cz
- ale pro plán kino-distribuce je praktičtější tento skript http://fuxoft.cz/premiery

mezinárodní:

moving culture http://www.movingculture.net
- produkce a distribuce (movie expert wanted)

filmové školy:

famu http://www.famu.cz
famo http://www.filmovka.cz
filmová škola zlín http://www.filmovaskola.cz

katedry filmových věd:

katedra filmových studií ff uk http://film.ff.cuni.cz
katedra divadelních, filmových a mediálních studií ff up starý web http://www.volny.cz/tddu nový web http://www.filmadivadlo.cz
ústav filmu a audiovizuální kultury, filosofická fakulta masarykovy univerzity http://www.phil.muni.cz/wufv

myspace katedry při up: http://www.myspace.com/profidivak

filmové instituce - zahraniční:

american film institute http://www.afi.com
british film institute http://www.bfi.org.uk
international federation of film archives, the http://www.fiafnet.org
la cinémathèque française http://www.cinematheque.fr
library of congress www.loc.gov
slovenský filmový ústav http://www.sfu.sk

novinkové weby a databáze:

allmovie.com http://www.allmovie.com
csfd.cz http://www.csfd.cz
české filmové nebe http://www.cfn.cz
fanmovie.cz http://www.fanmovie.cz
filmkabi.net http://www.filmkabi.net
filmografie http://www.filmografie.cz
fdb.cz http://www.fdb.cz

indiefilm http://www.indiefilm.cz
kinomol.cz http://www.kinomol.cz
klubové filmy http://www.klubovefilmy.net
kmdb (v korejštině i angličtině) http://www.kmdb.or.kr/eng
moviescreen http://www.moviescreen.cz
moviezone http://www.moviezone.cz
rejze.cz http://www.rejze.cz
serialzone http://www.serialzone.cz

slovenské

1. slovenská filmová databáze http://www.sfd.sfu.sk
cinemanet http://www.cinemanet.sk/film-top.php
filmy.sk http://www.filmy.sk
kinema http://www.kinema.sk
moviemania http://www.moviemania.sk
- zároveň titulkový server, místy raritní titule

ostatní zahraniční

focus on animation, kanadský animovaný film http://www.nfb.ca/animation/objanim/en/index.php
imdb http://www.imdb.com
nahnilý rajčátka http://www.rottentomatoes.com
polská filmová databáze http://www.fdb.pl
ruská škola animace, tvůrci http://www.animator.ru/db/?ver=eng&p=people&pstat=1
twitch http://twitchfilm.net/site

anime

databáze anime ang. http://www.animenfo.com
databáze anime 2 ang. http://anidb.net
reanimated - cs anime e-zine http://www.reanimated.eu
zdroj novinek o anime http://www.animenewsnetwork.com

filmové festivaly - naše:

academia film olomouc http://www.afo.cz
anifest http://www.anifest.cz
anime fest http://www.otaku.cz
bloody xmas fest http://www.bloodyxmas.com
brakfest http://www.brakfest.cz
centropa, přehlídka a seminář středoevropského filmu http://www.acfk.cz/centropa
cinepur choice http://choice.cinepur.cz a http://www.cinepurchoice.cz/2008/cs
das filmfest - festival deutschsprachiger filme http://www.goethe.de/ins/cz/prj/fdf/deindex.htm
der film, praha http://www.derfilm.cz
dfs http://dfs.webgarden.cz
ekofilm http://www.slunakov.cz
elnadruhou http://www.elnadruhou.cz/cz/festival
febiofest http://www.febiofest.cz a slovenská část http://www.febiofestsk.sk
festival amatérského filmu liberecka http://libtanec.com/fafl
festival bollywoodského filmu http://www.bollywood.cz
festival francouzského filmu http://fff.volny.cz a nově http://www.festivalff.cz
festival krátkých filmů praha http://www.pragueshorts.com
ff festival fantazie http://www.festivalfantazie.cz
film sokolov http://www.filmsokolov.cz
film ve znamení ryby http://www.filmveznameniryby.info
filmale nový jičín http://www.kino.novy-jicin.cz
filmázie http://www.filmasia.cz
filmový smích, rychnov nad kněžnou http://www.kulturark.cz/kino
fresh film fest http://www.freshfilmfest.net

glff Mezipatra http://www.mezipatra.cz
jeden svět http://www.jedensvet.cz
jičín - město pohádky http://www.pohadka.cz
junior fest http://www.juniorfest.cz/cs
karneval rozmanitosti http://www.karnevalrozmanitosti.cz
koprkon http://www.cswu.cz/koprcon
křižovatky http://www.crossart.cz
letní filmový maraton, vsetín http://www.dkvsetin.cz/fkvsetin
lfš http://www.lfs.cz
litoměřice, střet realit http://www.kinoostrov.cz
manifesto http://www.manifesto2010.cz
mf outdoorových filmů http://www.mfof.cz
mfdf jihlava http://www.dokument-festival.cz
mff karlovy vary http://www.kviff.com
music on film http://www.moffom.cz
ostrava picture http://www.ostrava-picture.cz
paf olomouc http://www.pifpaf.cz
palace film festival http://www.palacefilmfestival.cz
projekt 100 http://www.projekt100.cz
přehlídka 70mm filmů, krnov http://www.70mmfilm.wz.cz
přehlídka netradičního filmu http://www.netradicnifilm.cz a http://netradicniblog.blogspot.com
přehlídka soudobých japonských filmů http://www.japan.cz/eigasai , http://www.eigasai.cz
seminář archivního filmu http://www.archivniseminar.cz
seminář britského filmu http://www.britskyseminar.cz
seminář japonského a indonéského filmu a seminář ruského filmu ve veselí nad moravou http://www.kinomorava.xf.cz
střední evropa http://www.strednievropa.cz
třinecké filmové léto http://www.tfl.cz
zlín - mff pro děti a mládež http://www.zlinfest.cz

filmové festivaly - zahraniční:

střední evropa

cinematik http://www.cinematik.sk
kino na hranici, cieszyn/český těšín http://www.kinonagranicy.pl
letní filmová akademie, zwierzyniec http://www.laf.net.pl
mff bratislava http://www.iffbratislava.sk
mff etiuda and anima, krakow http://www.etiudaandanima.com
mfdf křižovatky evropy, lublin http://www.rozstaje.ack.lublin.pl

ostatní

Festival Internacional de Cine en Guadalajara http://guadalajaracinemafest09.com/en

titulkové servery:

allsubs.org http://www.allsubs.org
asian titulky http://atc.px.cz/pafiledb.php
art.subs http://artsubs.wz.cz
english subtitles for asian movies http://www.kloofy.net
subbiee http://www.subbiee.com
titulkari.com http://www.titulkari.com
titulky.com http://www.titulky.com
k seriálům http://titulkykserialum.net
cesketitulky.com http://www.cesketitulky.com
opensubtitles http://www.opensubtitles.com/cs

titulky k anime - české

manga.cz http://manga.cz
hlavně seriály http://www.manga-fan.net/?page_id=5
otakuland http://otakuland.cz/anime
článek jednoho blogu http://mamiko.blog.cz/0706/titulky-k-anime
překladatelská skupina whisper http://www.whisper.wz.cz

amatérská filmová "studia":

silas http://www.smd.wz.cz
choze http://www.ludovicofilm.cz

fanstránky o režisérech:

stanley kubrick http://www.sweb.cz/kubricksmovies
david lynch http://lynch.pillowfight.cz
quentin tarantino http://www.qtarantino.cz

oficiální stránky vybraných tvůrců:

Michael Glawogger http://www.glawogger.com

osobnosti filmové reflexe:

Bordwell + Thompsonová http://www.davidbordwell.net

amatérská filmová tvorba:

amatérský filmový portál http://www.jushhome.com/AmMoviePort/default.asp
amaterskefilmy.cz http://www.amaterskefilmy.cz
fanfilms.net http://www.fanfilms.net
fan fest http://www.fanfest.cz
polofilm.net http://www.polofilm.net
nadnárodní registr neprofesionálního filmu http://www.filmdat.cvu.cz
nezávislé a amatérské filmy zdarma http://www.film1.cz

kina:

kino aero http://www.kinoaero.cz
kino svět tábor http://www.tzmt.cz/kino-svet.php
kino světozor http://www.kinosvetozor.cz

rozpočty a výdělky:

box office mojo http://www.boxofficemojo.com/movies
the numbers http://www.the-numbers.com

ostatní:

archive.org http://www.archive.org/details/movies
audiovizuální výuka na školách, projekt film a škola http://www.filmaskola.cz
cinestar http://www.cinestar.cz
dogma 95 http://www.dogme95.dk
dokumenty česky http://www.mustwatch.cz
fantomfilm http://blog.fantomfilm.cz
filmová hudba http://www.soundtrackcollector.com
filmové lokace http://www.filmovamista.cz

fk čt http://www.ceskatelevize.cz/poradyaz/fk.php
freakyflics http://www.freakyflicks.tk http://freakyflicks.proboards54.com
chyby ve filmech http://www.moviemistakes.com
japonský klub olomouc http://www.jkolomouc.titicaca.cz/kino.html
kanadský videoart http://videoart.virtualmuseum.ca
kinograf http://www.kinograf.cz
levné knihy http://www.levneknihy.cz
list of mainstream films with unsimulated sex http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_mainstream_movies_with_unsimulated_sex
němý film http://silent-era.net
oscary http://www.oscars.org/awardsdatabase/index.html
pastichefilmz http://www.pastichefilmz.org
podobné filmy http://www.flixster.com
pražská filmová akademie http://www.pfa.cz
stahováni videí z youtube http://www.stahnivideo.cz
ubuweb http://www.ubu.com/film/index.html
vertigo http://www.klubvertigo.cz
zadivejse.cz http://www.zadivejse.cz
zlatá šedesátá – pořad vysílaný na čt http://www.zlatasedesata.cz

film and television literature index http://search.ebscohost.com
- přístup z ústřední knihovny UP a katedry divadelních, filmových a mediálních studií

nizozemská experimentální kinematografie:

databáze

http://www.filmbank.nl
http://www.filminnederland.nl

režiséři

http://www.fredpelon.nl
http://www.denooijer.org
http://www.valdelomar.com

obchody:

filmcity.cz http://www.filmcity.cz
antikvariát s úzkým výběrem http://filmantik.net
předražený antikvariát 1: http://www.kacur.cz
předražený antikvariát 2: http://www.e-antikvariat.com
předražený antikvariát 3: http://www.dantikvariat.cz
předražený antikvariát 4: http://www.adplus.cz
předražený antikvariát 5: http://knihynainternetu.cz (místy více než dvojnásobné ceny oproti normálu)

důležité obchody a nakladatelství filmologické literatury:

obchod terryho ponožky http://www.terryhoponozky.cz
nakladatelství camera obscura http://www.cameraobscura.wz.cz
nakladatelství casablanca http://www.icasablanca.cz

distribuce:

artcam http://www.artcam.cz
bontonfilm http://www.bontonfilm.cz

film rating:

http://en.wikipedia.org/wiki/Motion_picture_rating_system

oblíbené oficiální stránky jednotlivých filmů:

DR 9 http://unit.bjork.com/specials/dr9

nezařazeno:

http://www.doc-air.com

a nejlepší stránky na světě jsou:

http://www.multiki.arjlover.net

příbuzné uměnovědné disciplíny:

fotografie

kurzy fotografie http://www.ceska-fotoskola.cz
in/visible http://www.photo5.cz

There's the same hotel, and we can go there now
We can go there now if you want to
Through the doors of that rented room
Yeah, we stumbled through
It was only hours
It seemd such a short while
We had no time to cry
Or sit and wonder why
We had so many things started to say
We had to get through
We tried the cinema
Within half an hour
We had to go find someplace else
More. . . you know
We tried a drinking bar
It gets so very hot
And when the cab ride ahead seems too long
We go fuck in the bathroom

We can't afford the time to sit and cry
Or to wonder why
We've got so many things started to say
We had to get through
Through the doors of that rented room
Yeah, we stumbled through
We had so many things started to say
We had to get through
We can't afford the time to sit and cry
Or to wonder why
We've got so many things started to say
We had to get through
We haven't got the time for telling lies
Or to even try
There's only days in between
There's just tomorrow
Through the doors of that rented room
Yeah, we stumbled through
It was only hours it seemed such a short while
In those pillows all the feathers that hold all our dreams
They split at the seams
Now they just seem to float on the breeze
I could have wrapped that pillow around my head
Face down on the bed
I could have drowned in those so-called dreams
We can't afford the time to sit and cry
Or to wonder why
There's only days in between
There's just tomorrow

(Tindersticks)

osobní statistiky

tedy jen samotná čísla a nikoliv už závěry z nich vyvozené. to musí udělat každý po svém. také nepředpokládám, že by tato podkapitola byla užitečná někomu jinému než mně samotnému, snad jedině jako inspirace pro probádání vlastního diváckého snažení.

1
počty celovečerních filmů, které průměrně za rok zhlédnu v kině (nebo jako velkoplošnou projekci):

2007: 36
2008: 68
2009: 83
2010: 26
2011 uvidíme, zatím: 0

2
zdroje filmů, které využívám nejčastěji:

1. filmy od přátel
2. televize
3. kino a festivaly
4. filmotéka katedry
5. YouTube apod.
6. videopůjčovny

3
výčet navštívených filmových festivalů a přehlídek

jen filmy, doprovodný program samozřejmě nepočítám:

Academia Film Olomouc - AFO (2008, 2009, 2010)
Centropa (2008)
Cinepur Choice (2008)
Der Film (ozvěny 2008)
Dny evropského filmu (2008)
Febio Fest (2010)
Festival Otrlého diváka (ozvěny 2010)
Film ve znamení ryby (2009)
Manifesto (2010)
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava (ozvěny 2007)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary (2009)
Mezipatra (ozvěny 2008, ozvěny 2009)
Projekt 100 (2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010)
Přehlídka animovaného filmu - PAF (2007, 2010)
Seminář ruských filmů ve Veselí nad Moravou (2010)
Zaostřeno na rakouský film - v rámci festivalu Křižovatky (2007)

4
procentuální poměr celkového počtu hodnocení a každé z jednotlivých šesti hodnot

procentuální hodnoty jsou zaokrouhlené a pouze přibližné.

vzor: hodnota stupnice - počet hodnocení dané hodnoty / procentuální vyjádření počtu hodnocení

1. sloupec: celkový počet hodnocení k 25. 10. 07 je 3308
2. sloupec: celkový počet hodnocení k 30. 07. 08 je 4008
3. sloupec: celkový počet hodnocení k 19. 02. 09 je 4449
4. sloupec: celkový počet hodnocení k 19. 06. 10 je 5500

5* - - - 0181 / 05% - - - 0239 / 06% - - - 0284 / 06 % - - - 0500 / 09 %
4* - - - 0682 / 20% - - - 1028 / 26% - - - 1195 / 27 % - - - 1592 / 29 %
3* - - - 1232 / 38% - - - 1466 / 36% - - - 1616 / 36 % - - - 1871 / 34 %
2* - - - 0709 / 22% - - - 0759 / 19% - - - 0815 / 18 % - - - 0904 / 16 %
1* - - - 0303 / 09% - - - 0317 / 08% - - - 0337 / 08 % - - - 0382 / 07 %
0* - - - 0201 / 06% - - - 0199 / 05% - - - 0202 / 05 % - - - 0251 / 05 %

5
přehled filmů ve specifických oblastech:

tj. na koho z uživatelů se obrátit s radou při shánění informací z konkrétní oblasti kinematografie.

asie - May, tombac, Adrian, MaedhRos, molotov, Natascha, Say
horor - obitus, Mr.Apache
anime - Marius, Subjektiv, Fabienne Natascha, Idaho, Eriol
seriály - TomRiddle, Hal_Moore
balkán - Ony
Finsko - Orvokki
film-noir - bebacek, Rob Roy, Rogue
videoklipy - WaraiOtoko
němý film - formelin
bollywood - berg.12, lenuse, Niktorius
skandinávie - lenuse, Dudek
pornografie - RAPIDUS
exploatation - choze, Bluntman
novodobý horor - Dudek, Hellblazer
avantgardní film - dwi, Davered
odborná literatura - Douglas
klasický hollywood - KarelR, M.E.J.L.A., Douglas
film podle komiksu - Hellboy
duchovní čtení filmů - Aidan, Mariin
turecká kinematografie - Cycake
ocenění a nominace - Houdini
soundtracky/filmová hudba - Anthony
francouzská kinematografie - ninon
trash, b produkce, amatérský film - choze
historie československé kinematofrafie - NinadeL, Karlos80

6
osobní rozcestník na pár základních webů souvisejících s filmem nebo audiovizí, kde mám účet:

http://www.serialzone.cz/uzivatele/profil/5458-eodeon
http://www.filmografie.cz/?uzivatel=556-eodeon
http://www.filmolada.cz/uzivatel/Eodeon
http://www.cbdb.cz/uzivatel-67-Eodeon
http://www.kinobox.cz/uzivatel/15361
http://profil.moviezone.cz/Eodeon
http://www.youtube.com/Eodeon
http://eodeon.deviantart.com
http://www.cfn.cz/user/15361
http://twitter.com/Eodeon
http://eodeon.bloguje.cz
http://www.artist.ic.cz
http://www.kinobox.cz/

a také registrace na:

- surrealmoviez.info
- titulkari.com
- filmkabi.net
- artcam.cz
- kviff.com
- imdb.com

7
počet viděných filmů z jednotlivých desetiletí trvání kinematografie

1. sloupec: údaj z 22. 08. 08, celkový počet hodnocení je 4068
2. sloupec: údaj z 22. 02. 08, celkový počet hodnocení je 4450
3. sloupec: údaj z 19. 06. 10, celkový počet hodnocení je 5500

0033 --- 0042 --- 0042 --- méně než 1900
0038 --- 0038 --- 0039 --- 1900 - 1910
0030 --- 0034 --- 0041 --- 1911 - 1920
0099 --- 0102 --- 0112 --- 1921 - 1930
0110 --- 0126 --- 0146 --- 1931 - 1940
0081 --- 0096 --- 0105 --- 1941 - 1950
0168 --- 0181 --- 0211 --- 1951 - 1960
0324 --- 0369 --- 0462 --- 1961 - 1970
0324 --- 0347 --- 0417 --- 1971 - 1980
0498 --- 0536 --- 0614 --- 1981 - 1990
1333 --- 1417 --- 1575 --- 1991 - 2000
1030 --- 1162 --- 1736 --- více než 2000

8
počty pětihvězd u jednotlivých režisérů (dvě a více)

12
Trier, Lars von

10
Haneke, Michael

8
Anger, Kenneth
Kubrick, Stanley

7
Barney, Matthew

6
Debord, Guy
Greenaway, Peter
Truffaut, François

5
Cassavetes, John
Dardenne, Luc a Jean-Pierre
Hartley, Hal
Jarmusch, Jim
Kitano, Takeši
Pelešjan, Artavazd
Sokurov, Alexander

4
Allen, Woody
Bergman, Ingmar
Cronenberg, David
Green, Eugène
Haynes, Todd
Lynch, David
Paradžanov, Sergej
Tsai, Ming-liang
Tscherkassky, Peter
Yamada, Yôji / Jamada, Jódži

3
Abuladze, Tengiz
Coppola, Francis Ford
Fassbinder, Rainer Werner
Godard, Jean-Luc
Grandrieux, Philippe
Kaplanoglu, Semih
Kim, Ki-duk
Noe, Gaspard
Nolan, Christopher
Plaat, Henri
Reggio, Godfrey
Rivette, Jacques
Saura, Carlos
Švankmajer, Jan
Tarantino, Quentin
Tykwer, Tom
Van Sant, Gus
Zanussi, Krzysztof

2
Aronofsky, Darren
Antonioni, Michelangelo
Burton, Tim
Coppola, Sofia
Cukamoto, Šinja
Denis, Claire
Egoyan, Atom
Fellini, Federico
Fliegauf, Benedek
Gilliam, Terry
Herzog, Werner
Chéreau, Patrice
Jeunet, Jean-Pierre
Kieslowski, Krzysztof
Kon, Satoši
Leone, Sergio
Maddin, Guy
Meter, Barbara
Mitchell, John Cameron
Miyazaki, Hayao
Murnau, Friedrich Wilhelm
Nooijer, Paul de
Pálfi, György
Scott, Ridley
Schlesinger, John
Schnabel, Julian
Serra, Albert
Tati, Jacques
Visconti, Luchino
Welles, Orson
Zhang, Yimou
Zvjagincev, Andrej

9
statistika pro orientaci v soudobé kinematografii. čísla udávají počty filmů viděný daný rok a dvě předešlá léta.

k 31. 12. 2009:

2009 - - 038
2008 - - 096
2007 - - 123

Left bank, I'm waiting for someone
Someone to be my friend
Outside, traffic's running slowly
I hear it from my window

Without you, I'm getting lost
Without you, there's no release
I can't hold the sun
I can't hold the sun

It's raining, love is not around me
How can it get soak?
Homesick, this is how I feel now
This is how you left me

Without you, I'm getting lost
Without you, there's no release
I can't hold the sun
I can't hold the sun

Without you, I'm getting lost
Without you, there's no release
I can't hold the sun
I can't hold the sun

(Air)

When the redhead girl goes by
The course of time stands still
When the redhead girl goes by
Goes by
Goes by

When the redhead girl goes by
It's a dream with a blue knife
When the redhead girl goes by
Goes by

(Air)

k divadlu

to je má největší slabina, ne, že bych tento umělecký druh snad neměl rád, ale zkrátka jsem si k němu nevytvořil vztah. minulo mě velkým obloukem. jen opravdu zřídkakdy zajdu na nějaké představení a spíš než co jiného mě zajímá současná divadelní avantgarda a underground nejhrubšího zrna. jedinou výjimkou je Elfriede Jelinek, od které bych rád viděl co nejvíce her. mimoto bych rád doporučil velké překvapení, kterým pro mě byla inscenace hry Můj báječný rozvod od Geraldina Aron (hraje Eliška Balzarová, režírují Jan Brichcín a Jana Kališová).

k tanci

sám se mu nevěnuji, zato se moc rád dívám. za nejkrásnější taneční žánry, co znám, považuji latinskoamerické. velmi doporučuji taneční filmy Carlose Saury, ačkoliv jsem sám viděl zatím jen jediný a film Company. tanec je podle mě jedno má je umělecký směr, který má možná největší estetický potenciál, který jen narůstá, když si představujeme jeho kombinace s jinými žánry. mistrů v tomto oboru si vážím stejně, ne-li více než mistrů filmového řemesla a další uměleckých druhů.

k módnímu designu

nezajímám se o něj a vůbec tomuto světu nerozumím. i přesto bych zde rád uvedl jedno významné jméno, člověka, o němž jsem si náhodou přečetl v kdovíkterém magazínu a dohledal si jeho webové stránky a fotogalerie jeho kolekcí. je jím Alexander McQueen. uměleckost lze najít v obtížném úkolu, kterým je sloučení praktičnosti s neotřelou krásou a novátorstvím. McQueen od praktického zřetele odhlíží docela a soustřeďuje se především na vnější půvab a krásu. nebývale odvážně experimentuje a prozkoumává ve svém oboru dosud neobjevené možnosti. za to si podle mě také zasluhuje uznání.

Love electricity,
Shockwave central,
Power on the motherboard,
Yes.

Push up,
Overload,
Legendary,
Heavy glow,
Sunshine,
Thunder-roll,
Keep this on,
Yes the lanturn burns firm and easy,
And broadcast so raw and neatly,
Thunder-roll,
Sunshine,
Work it out now, now, now...

Overload, overload, overload,
Coming on to the
Overload, overload, overload,
Coming on to the
Overload, overload, overload,
Coming on to the
Overload, overload, overload,
Coming on to the...

Oh Stylo, (juice)
Go for blossom in your soul.
When you know your heart is light,
Electric is the love.

When the mako flies, (Like a giant fish,)
Up from the bottom in your eyes, (As it leaps from the stream,)
Then I'll know the twilight skies, (Blood curdles, it's death row,)
Are not so broken hearted. (Hot from the end of the line.)

If it's love, it's electric.
It'll be flowing on the streets,
Night after night,
Just to get through the week.
Sometimes it's hard.

Right now.

Sing yourself (juice) out of depression,
Rise above,
All recession.
If I know your heart,
Electric is the love.

There's only one way;
Let it play a little while longer.
It's got a way of passing through man and woman,
In another world,
In another world in the universe.
Ohhhhh...

Right now.
Here's what we got to do.

If it's love, it's electric.
It'll be flowing on the streets,
Night after night,
Just to get through the week.
Sometimes it's hard.

That's what I'm talking about.

Love electricity,
Shockwave central,
Power on the motherboard,
Yes

Push up,
Overload,
Legendary,
Heavy glow,
Sunshine,
Thunder-roll,
Keep this on,
Yes the lanturn burns so firm and easy,
And broadcast so raw and easy,
Thunder-roll,
Sunshine,
Work it out now, now, now...

Right now.

(Gorillaz)

k architektuře a designu

mám rád něco snad z každého uměleckého směru architektury v průběhu celé historie všech kultur. jako svého času student architektury jakožto podoboru na střední škole, bych mohl uvést nekonečné výčty, ale tento profil by měl být o filmu především a o ostatku umění mimochodem, takže nebudu přehánět a vypíchnu jen pár skvostů. z architektů to budou dvě jména: Antonio Gaudí a Friedrich Hundertwasser. v případě Gaudího jsou obdivovanými stavbami pochopitelně La Sagrada Familia a dům La Casa Mila y Camps. Friedrich Hundertwasser zaujal prostě pojmenovaným vídeňským domem Hundertwasser House. kdo nezná, ať urychleně otevře Google!

obdivuji takřka celou gotiku, renesanci i baroko, mnoho staveb klasicimu a secese a z moderní architektury je to kubismus a funkcionalismus především. u kubismu a rondokubismu se mi nejvíce líbí především občanské stavby, zatímco funkcionalismus podle mého lépe funguje u staveb pro bydlení - zejména pak u luxusních vil. výjimkou je pak například úchvatný funkcionalistický klášterní komplex La Tourette ve Francii nebo třeba letištní budova TWA finského architekta Eero Saarinena.

na architektuře mám rád i to, jak se jakožto ojedinělý umělecký druh neomezuje zdaleka jen na lidské výtvory. architektonickou krásu občas vidíme i ve včelích úlech, hnízdech ptáků atd. přitom všechny velké teorie uměleckosti přisuzují umění pouze lidské činnosti a velmi striktně jej vymezují od přírody. a to se týká i té nejobecnější, která určuje za umělecká díla vše uměle vyrobené člověkem, stačí odstup času, po kterém odstoupí účelnost. nakonec, o nejstarších památkách předků lidí se také hovoří jako o umění, ačkoliv jde jen o opracované kameny. přitom i estetická určení, kterých nabýváme při recepci a studiu uměleckých děl, jsme si navykli uplatňovat i na přírodní skutečnost. nad takovými tématy je třeba se důkladně zamyslet.

dodatek: viděl jsem dokumentární film průměrných kvalit: Můj architekt Louis Kahn, který ovšem, ač postrádá podrobné seznámení diváka s budovami samotnými, skvělým způsobem našemu pochopení otevírá tvůrčího génia tohoto muže. proto zmiňuji toto doporučení pod záložkou k architektuře a ne v některé z filmových součástí.

design chápu jako prakticky užité umění. líbí se mi high-tech a art déco.

k oblíbeným uměleckým směrům obecně

obecně v literatuře, a platí to vlastně i ve výtvarném umění, mám rád experimenty a projevy moderních uměleckých směrů, především surrealistické malby Salvadora Dalího a symbolistické básně Jeana-Arthura Rimbauda. nebráním se ani impresionismu, expresionismu, dekadenci, či kubismu, který je mi bližší opět zejména díky kubistické architektuře. nesmírně zajímavá témata k úvahám nabízí též existencionalismus. celkově u mě zkrátka vede exprese, absurdita (především absurdní drama) a experimentální tvorba celkově. v té by mě zajímalo porovnání literatury tohoto směru s filmem. Měl jsem totiž příležitost vidět zfilmování irského průkopníka novodobého románu Jamese Joyce Odysseus od režiséra Josepha Stricka, dále adaptaci poslední části rozsáhlého díla Hledání ztraceného času od Marcela Prousta jménem Čas znovu nalezený, který natočil režisér Raoul Ruiz, a nakonec film Swannova láska režiséra Volkera Schlöndorffa, inspirovaný toutéž předlohou. nedělám si ovšem ambice, že si v dohledné době najdu čas tato díla přečíst. kdyby někdo věděl, kde lze vidět film La Captive režisérky Chantal Akermanové (třetí z filmů, inspirovaných Hledáním ztraceného času), dejte vědět.

k výtvarnému umění

z tohoto odvětví dávám nepřekvapivě také přednost surrealistické tvorbě a vší nevybíravé abstrakci. v oblibě mám i temné umění zaměřené na cyperpunk, biomechaniku nebo gotický horor. oblíbenými umělci jsou především Salvádor Dalí, Wayne Douglas Barlowe, H. R. Giger, Zdzislaw Beksinski, Michaël Borremans a Maria Serebriakova. z klasických výtvarníků Caravaggio, Rembrandt, Vincent van Gogh. poslední, i když už ne tak vyhledávaným artiklem, jsou ve snaze o mimetickou dokonalost vizuálně fotograficky věrná zátiší z evropských výtvarných děl do konce 19. století. dodnes jsem mimo jiné fascinován zobrazovacím kánonem staroegyptského výtvarnictví. naposledy jsem se podrobněji seznámil s dílem Hieronyma Bosche a jsem uchvácen a totéž doporučuji všem, kdo tohle čtou. za nejlepší považuji malby Vůz sena a Zahrada pozemských rozkoší.

nemám silný vztah ke gotickému výtvarnictví, naopak velmi obdivuji renesanční a barokní. dodávám několik konkrétnějších příkladů toho, co se mi líbí:

Albrecht Altdorfer: Alexandrovo vítězství/Bitva u Issu
Sandro Botticelli: Zrození Venuše
El Greco: Pohřeb hraběte Orgaza
Luca Giordano: Archanděl Michael svrhává padlé anděly do propasti
Hans Holbein ml.: Vyslanci
Willem Kalf: snad všechna jeho zátiší, která jsem viděl
Rafaelo: Athénská škola

sekce je jen torzem, v blízké době jí hodlám dopracovat do mnohem rozsáhlejšího výčtu oblíbených výtvarníků.

z oblasti sochařství bych rád upozornil na skulptury Pierra Mattera a Séamuse Morana.

Waiting by the mailbox by the train
Passin' by the hills 'til I hear the name
I'm looking for a saw to cut
These chains in half and all I want is
Someone to rely on as
Thunder comes a rolling down
Someone to rely on as
Lightning comes a staring in again

I'll wait to be forgiven
Maybe I never will
My star has left me
To take the bitter pill
That shattered feeling
Well the cause of it's a lesson learned
Just don't know if I could roll into the sea again
Just don't know if I could do it all again she said
It's true

Waiting in my room and I lock the door
I watch the coloured animals across the floor
And I'm looking from a distance
And I'm listening to the whispers
And oh it ain't the same, when your
falling out of feeling and your
Falling in and caught again

I'm caught again in the mystery
Your by my side, but are you still with me?
The answer's somewhere deep in it
I'm sorry but your feeling it
But I just have to tell that I
love you so much these days
Have to tell you that I
love you so much these days
It's true

My heart is in economy
Due to this autonomy
Rolling in and caught again
Caught again

My heart is in economy
Due to this autonomy
Rolling in and caught again
Caught again

(Gorillaz)

k fotografii

pro zájemce o fotografii je pár ukázek v mém profilu. fungují jako ozvláštnění a oživení pro masu textu a dodávají mu rytmus. také je to, díky nim, předpokládám, přehlednější. průběžně, podle nálady, je obměňuji. poslední dobou se také snažím, aby se nějak doplňovaly s textem kolem.

stále zvažuji, že k fotografiím doplním písemné popisky. snad jednou alespoň k některým. ale zatím se mi do toho zaprvé nechce, zadruhé je, myslím, lepší, když současná podoba nutí vás čtenáře popřemýšlet nad tím, kde přesně je v každé z fotografií ukryta ta krása, kterou já tam spatřuji, a jaký význam které fotografii přikládám. souvislost najdete v poznámkách k filmu, konkrétně v té deváté.

fotografie je pro mě podobně jako film, hudba nebo literatura naprosto neodmyslitelná součást osobní kultury. doporučuji zavítat na humanart.cz nebo deviantart.com. pokud jde o vlastní fotografické pokusy, tíží mě stejný problém jako Jørgena Letha a jeho filmovou tvorbu (viz. film Pět překážek), neschopného překonat tendence stylizovat své filmy do naprosté umělecké neuchopitelnosti. takže pokusů jsem raději dávno zanechal. nepřehlédnětě také tvorbu suzi9mm - www.suzi9mm.com! posledním objevem je fotograf Gregory Crewdson. z cyklů jeho fotografií stojí za to Beneath the Roses a Twilight. dále doporučuji tvorbu těchto autorů: Johannes Kahrs, Daido Moriyama a Joel Sternfeld.

ke komiksu a grafickým románům

mnoho zkušeností ale příliš omezený záběr. nebaví mě typické superhrdinské komiksy, ačkoliv i těm musím v určitých momentech přiznat jisté půvaby, zvlášť pokud jde o oživení hrdinské mytologie a veškerou psychologizaci, a nikdy jsem se nedostal k těm nezávislejším, které bych rád viděl kvůli oblibě jejich filmové adaptace (na mysli mám například Ghost World nebo American Splendor). kdysi mě docela zaujal Lobo a nadějně se jevilo i těch pár chvil, které jsem strávil listováním ve dvou knihách ze tří adaptovaných v Sin City, abych měl srovnání s filmem (totiž díly Drsný sbohem a Ten žlutej parchant). krom toho se můj zájem zaměřuje čistě na komiksy, situované do světa Star Treku nebo Star Wars, a ty čtu čistě pro zájem o příběh, kvůli rozvoji svého poznání těch fiktivních diegetických světů, a místy shledávám, že i na těchto komiksových příbězích bývá mnoho zajímavějšího než jen děj. snažím se shánět komiksy v tištěném vydání, nějak jsem zkrátka neschopný odpoutat se od potřeby držet ten výtisk fyzicky v rukou, ale pokud mě nějaká komiksová série zajímá opravdu hodně, neváhám shánět ji i v elektronické podobě. a poslední poznámka ke komiksu: moc miluji obálky série CREW!

co mám

st

kolekce:

Enemy Unesen, obsahuje: Perchance to Dream, Embrace the Wolf a The Killing Shadows
Other Realities, obsahuje: All of Me, N-Vector, Double Time

st komiksy, které mám (názvy převzaty z memory-alpha.org):

Star Trek (DC volume 2)

04. Repercussions
05. Fast Friends
06. Cure All
07. Not... Sweeney!
08. Going, Going...
09. ...Gone!
10. The First Thing We Do...
11. ...Let's Kill All the Lawyers!
12. Trial and Error!
19. Once a Hero!
20. Gods' Gauntlet Part One
22. Mission: Muddled
23. The Sky Above... The Mudd Below
29. The Price of Admission!
30. Veritas
31. Veritas Part II: Sacrifices and Survivors
32. Veritas Part III: Danger... On Ice!
33. Veritas The Conclusion: Cold Comfort!
35. Divide... and Conquer
36. Battle Stations!
37. Prisoners of War?
38. Consequences!
39. Collision Course!
40. Showdown!
42. A Little Adventure!
44. Acceptable Risk
45. A Little Man-to-Man Talk
49. The Peacekeepter Part One

Star Trek: The Next Generation (DC Volume 2)

14. Holiday on Ice
15. Prisoners of the Ferengi
16. I Have Heard the Mermaids Singing
17. The Weapon
18. Forbidden Fruit
31. Kingdom of the Damned
32. Wet Behind the Ears
47. The Worst of Both Worlds, Part I: The Bludgeonings of Chance!
49. The Worst of Both Worlds, Part III: The Armies of the Night
50. The Worst of Both Worlds, Part IV: And Death Shall Have No Dominion
55. The Good of the Many
56. Companionship
57. Of Two Minds
58. Bodies of Evidence
59. Children of Chaos
60. Mother of Madness
61. Brothers in Darkness
64. The Deceivers
65. The Truth Elusive
67. Friends and Other Strangers
68. The Bajoran and the Beast
69. Dreams Die
70. The Last Verse
71. War and Madness, Part I: The First Casualty
72. War and Madness, Part II: A Handful of Dust
73. War and Madness, Part III: The Dying of the Light
74. War and Madness, Part IV: Ceremony of Innocence
75. War and MAdness, Part V: Cry Havoc
77. Gateway
78. The Unconquered

komiksy v kopiích, barevné i černobílé

v češtině (fan překlad)

Countdown (1-4) (prequel k ST11)
Den cti: Chlapec (TNG)
Direktivy (TNG)
Když tygr udeří (TOS)
Pouze pro odvážné (TOS)
Tělo mého těla (pre-TOS)

anglicky

Ashes of Eden, The (TOS)
Divided We Fall (DS9/TNG crossover)
Enter the Wolves (TOS)
False Colors (VOY)
Gorn Crisis, The (TNG)
Operation Assimilation (mimo série, období TNG)
Out of Time (TNG), z TNG Special 2
Planet Killer (VOY)
Spot’s Day (TNG), z TNG Special 1
Star Trek: Special
- Bloodline (TOS)
- A Rolling Stone Gathers No Nanoprobes (mimo série)
- When the Stars Come A-Calling (DS9)
- Exercises in Futility (VOY)
- The Legacy of Elenor Dain (TOS/TNG crossover)
- The Wake (post-TOS)
Starfleet Academy 01: Prime Directives
Telepathy War 1 - Starfleet Academy 12: Renegades
Telepathy War 2 - Deep Space Nine 12: Command Decisions
Telepathy War 3 - Deep Space Nine 13: Day of Honor
Telepathy War 4 - Unlimited 6: Heart of Darkness
Telepathy War 5 – Voyager 13: Cloud Walkers
Telepathy War: Reality’s End
Unlimited 10: A Piece of Re-Action

sw česky

star wars 1 (komiksová adaptace Nové naděje)
Invasion 0

sw anglicky

Coffin in the Clouds (Marvel 56)
The Choice (Marvel 90)

Omnibus: Rise of the Sith
Tales of the Jedi Omnibus Vol. 1
Tales of the Jedi Omnibus Vol. 2

Dark Empire I
Dark Empire II (edice obsahuje i dvojdíl Empire's End)

Jedi vs. Sith

sw polsky

Tag a Bink Are Dead 2
Obsession 2
Obsession 3
Zam Wesell
Darth Maul (1-4)
Heir to the Empire (2,3)
Dark Force Rising (2,3)
The Last Command (2,3)

po čem nejvíc toužím:

Jedi Academy: Leviathan
Jedi Council: Acts of War
Knights of the Old Republic
Legacy
Mara Jade: By the Emperor's Hand
Marvel Star Wars
Union
Visionaries
X-wing: Rogue Squadron Omnibus (1-3)

co mám jen v el. podobě, řazeno nahodile:

komiksovou adaptaci Elite Force
kompletní Alien Spotlight
kompletní: Star Trek Early Voyages (tj. všech 17 epizod)
adaptace prvního a šestého z ST filmů
Star Trek: Voyager - Avalon Rising
Star Wars: Invasion (1-3)

česky vyšlo a mám:

Omnibus Stíny Imperia

připravuje se pro vydání v češtině:

Březen 2011: Omnibus: Boba Fett
Červen 2011: Omnibus: Tales of the Jedi vol.1
Říjen 2011: Omnibus: Tales of the Jedi vol. 2

k odborné i neodborné filmovědné literatuře

podobně jako Douglas jsem udělal seznam mnou přečtené (alespoň zpola přečtené) a mnou rozhodně doporučované literatury (většinou neuvádím podtituly). Neznamená to, že jde o výčet samých čtivých, hodnotných a bezproblémových titulů. Ale myslím si, že při samozřejmě vždy jedině kritickém čtení literatury se takřka každý text projeví jako poučný, v tom či onom ohledu, některé více jiné méně a některé záměrně a jiné při nejlepší vůli jen mimochodem:

- Adams Sitney, P.: Visionary film
- Andrew, Geoff: Podivnější než ráj. Filmoví režiséři nezávislé scény v současné americké kinematografii
- Aristarco, Guido: Dějiny filmových teorií
- Bartošek, Luboš: Náš film. Kapitoly z dějin (1896-1945)
- Bazin, André: Co je to film?
- Bernard, Jan - Frýdlová, Pavla: Malý labyrint filmu
- Blažejovský, Jaromír: Spiritualita ve filmu
- Boháčková, Kamila (ed.): Béla Tarr - V oku velryby
- Bordwell, David - Thompsonová, Kristin: Dějiny filmu. Přehled světové kinematografie
- Branald, Adolf: My od filmu
- Buñuel, Luis: Do posledního dechu
- Bresson, Robert: Poznámky o kinematografu
- Casetti, Francesco: Filmové teorie 1945-1990
- Debord, Guy: Společnost spektáklu
- Ejzenštejn, Sergej M.: Kamerou, tužkou i perem
- Hames, Peter: Československá nová vlna
- Hanáková, Petra: Pandořina skříňka anebo Co feministky provedly filmu?
- Hertzberg, Ludvig (ed.): Jim Jarmusch. Rozhovory 1980 - 2000
- Kučera, Jan: Střihová skladba ve filmu a v televizi
- Monaco, James: Jak číst film
- Monaco, James: Nová vlna – Truffaut, Godard, Chabrol, Rohmer, Rivette
- Motl, Stanislav: Mraky nad Barrandovem
- Přádná, Slanislava: Čtyřikrát dva
- Ptáček, Luboš (ed.): Panorama českého filmu
- Schrader, Paul: Transcendental Style in Film: Ozu, Bresson, Dreyer
- Starý, Rudolf: Filmová hermeneutika
- Suchánek, Vladimír: A vdechl duši živou... . Úvod do duchovních souvislostí animovaného a trikového filmu
- Suchánek, Vladimír: Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu
- Szczepanik, Petr (ed.): Nová filmová historie
- Tarkovskij, Andrej: Zapečetěný čas
- Truffaut, François – Hitchcock, Alfred: Rozhovory Hitchcock – Truffaut
- Wood, Robin: Alfred Hitchcock a jeho filmy

a podobně jako Jitka (zde jako charlizee) jsem si udělal seznam knih o filmu z mé „knihovničky“:

dějiny světového filmu:

- Adams Sitney, P.: Visionary film
- Andrew, Geoff: Podivnější než ráj. Filmoví režiséři nezávislé scény v současné americké kinematografii
- Bordwell, David - Thompsonová, Kristin: Dějiny filmu. Přehled světové kinematografie
- Gauthier, Guy: Dokumentární film, jiná kinematografie
- Gindl-Tatárová, Zuzana: Hollywoodoo. Filmové ilúzie podĺa zaručených receptov
- Grošev, A. (aj.): Stručné dějiny sovětského filmu
- Hanisch, Michael: Dodnes rozesmávají milióny... . Buster Keaton, Harold Lloyd, Laurel a Hardy
- Kołodyński, Andrzej: Schůzky s upírem - Od grotesky po sci-fi
- Merhaut, Václav: Tradice a současnost švédského filmu
- Oliva, Ljubomír: Režiséři Itálie
- Olivová, Drahomíra: Itálie. Film velkých nadějí
- Schlegel, Hans-Joachim (ed.): Podvratná kamera
- Smrž, Karel: Dějiny filmu
- Sova, Dawn B.: Zakázané filmy. 125 příběhů filmové cenzury
- Suchý, Ondřej: Exkurze do království grotesky (informuje také o českém filmu)
- Toeplitz, Jerzy: Dějiny filmu. I. díl. 1895-1918
- Toeplitz, Jerzy: Kam spěje nový americký film
- Toeplitz, Jerzy: V Hollywoodu i mimo Hollywood
- Toeplitz, Krzysztof Teodor: Chaplinovo království
- Ulver, Stanislav: Západní filmová avantgarda

dějiny českého filmu:

- sborník: Panorama česko/slovenského filmu
- Bartošek, Luboš: Náš film. Kapitoly z dějin (1896-1945)
- Branald, Adolf: My od filmu
- Branald, Adolf: Živé obrazy
- Brož, Jaroslav - Frída, Myrtil: Historie československého filmu v obrazech 1898-1930
- Duta, Mircea Dan: Vypravěč autor a bůh. Naratologické perspektivy a narativní techniky v české nové vlně 60. let
- Hábová, Milada - Vysekalová, Jitka (eds.): Československá kinematografie
- Hames, Peter: Československá nová vlna
- Heiss, Gernot - Klimeš, Ivan (eds.): Obrazy času. Český a rakouský film 30. let
- Laňka, David: Milostné scény a erotika v českém filmu
- Liehm, Antonín J.: Ostře sledované filmy
- Melounek, Pavel: Horečky všedního dne
- Motl, Stanislav: Mraky nad Barrandovem
- Neděla, Jiří (ed.): Animace ilustrace
- Pražan, Emil: Česká filmová padesátka
- Ptáček, Luboš (ed.): Nacionalismus a film. Morava ve filmu
- Ptáček, Luboš (ed.): Panorama českého filmu
- Ptáček, Luboš: Země, region nebo provincie? Morava ve filmu
- Purš, Jiří: Obrysy vývoje československé znárodněné kinematografie
- Šťábla, Zdeněk: Český kinematograf Jana Kříženeckého
- Tabery, Karel: Francouzský němý hraný film v Československu. Rekonstrukce repertoáru z let 1918-1939
- Žalman, Jan: Umlčený film

filmové teorie - přehledy:

- Aristarco, Guido: Dějiny filmových teorií
- Brož, Jaroslav - Oliva, Ljubomír (eds.): Film je umění
- Casetti, Francesco: Filmové teorie 1945-1990
- Hanáková, Petra: Pandořina skříňka anebo Co feministky provedly filmu?
- Mazanec, Martin a kol. (eds.): Manifesty pohyblivého obrazu: barevná hudba
- Szczepanik, Petr – Anděl, Jaroslav (eds.): Stále kinema. Antologie současného myšlení o filmu 1904-1950

filmové teorie - vlastní teorie, dílčí studie, technické zázemí, estetika filmu a interdisciplinární studie:

- sborník: Ho/sti/na. Film Sokolov 2010
- sborník: Resuscitace neskutečných světů
- sborník: Žánr ve filmu
- Arbeit, Marcel - Trušník, Roman (eds.): Cult Fiction and Cult Film: Multiple Perspectives
- Baran, Ludvík: Zázraky filmového obrazu
- Baskakov, Vladimir: V rytmu doby. Film a současnost
- Bazin, André: Co je to film?
- Blažejovský, Jaromír: Spiritualita ve filmu
- Debord, Guy: Společnost spektáklu
- Deleuze, Gilles: Film 2 - Obraz-čas
- Ejzenštejn, Sergej M.: Kamerou, tužkou i perem
- Ejzenštejn, Sergej M.: O stavbě uměleckého díla
- Hanáková, Petra (ed.): Výzva perspektivy: obraz a jeho divák od malby quattrocenta k filmu a zpět
- Chatman, Seymour: Příběh a diskurz. Narativní struktura v literatuře a filmu
- Lindgren, Ernst: Filmové umění
- Linhart, Lubomír: Umění je život a tvorba (od s. 88 věnováno filmu, resp. "problémům" českého filmu přelomu 50. a 60. let)
- Michałek, Bolesław: Film - Umění ve vývoji
- Pondělníček, Ivo: Film jako svět fantómů a mýtů
- Přádná, Slanislava: Čtyřikrát dva
- Suchánek, Vladimír: A vdechl duši živou... . Úvod do duchovních souvislostí animovaného a trikového filmu
- Suchánek, Vladimír: Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu
- Surmanová, Kateřina (ed.): Ostrovy animace / Islands of Animation
- Svatoňová, Kateřina: 2½D aneb Prostor (ve) filmu v kontextu literatury a výtvarného umění
- Szczepanik, Petr (ed.): Nová filmová historie
- Tarkovskij, Andrej: Zapečetěný čas
- Valušiak, Josef: Základy střihové skladby
- Virilio, Paul: Válka a film. Logistika vnímání
- Ždan, Vitalij: Úvod do estetiky filmu

biografie, autobiografie a memoáry herců:

- Blanda, Otokar: Vlasta Chramostová (edice Proměny, 3. svazek)
- Epstein, Z. Edward - Morella, Joe: Mia. Mia Farrow a Woody Allen před rozchodem
- Kopecká, Slávka - Sovák, Jiří: Sovák
- Kopecká, Slávka - Sovák, Jiří: Sovák podruhé
- Mandlová, Adina: Dneska už se tomu směju
- Oliviere, Laurence: Hercova zpověď
- Sochorovská, Valeria: Hugo Haas
- Šmída, Bohumil: Jeden život s filmem
- Tvrzník, Jiří: Šest dýmek Františka Filipovského
- Ullmanová, Liv: Proměny
- Wolf, Milan: Vlasta Burian v obrazech
- Zondergeld, Rein A.: Alain Delon

biografie, autobiografie a memoáry zahraničních režisérů, scénáristů atp. rozhovory s nimi a studie jejich děl:

- kniha fotografií a plakátů: Pier Paolo Pasolini
- Aixalà, Pep: Vše o Woody Allenovi
- Bątkiewicz, Andrzej: Pronásledovaný Roman Polański
- Boháčková, Kamila (ed.): Béla Tarr - V oku velryby
- Brachtlová, Ingrid: Miklós Jancsó
- Brdečková, Tereza - Hádková, Jana: Jan Špáta - Dívej se dolů
- Brož, Jaroslav: Věčný tulák Charlie (také osvětluje Chaplinovy herecké kvality)
- Buñuel, Luis: Do posledního dechu
- Carriére, Jean-Claude: Léta utopie 1968-1969. New York - Paříž - Praha - New York
- Carrol, Tim: Woody Allen a jeho ženy
- Clarkson, Wensley: Palba od boku. Portrét Quentina Tarantina
- Fellini, Federico: Dělat film
- Grulich, Jan: Rainer Werner Fassbinder
- Hertzberg, Ludvig (ed.): Jim Jarmusch. Rozhovory 1980 - 2000
- Hudec, Zdeněk: Sam Peckinpah a jeho filmy
- Chandlerová, Charlotte: Vždyť je to jen film. Osobní biografie Alfreda Hitchcocka
- Kopaněvová, Galina: Tengiz Abuladze
- Lacassin, Francis: Louis Feuillade
- Mazanec, Martin (ed.): Peter Kubelka
- Pošová, Kateřina: Zoltán Fábri
- Smith Jim: Quentin Tarantino
- Truffaut, François – Hitchcock, Alfred: Rozhovory Hitchcock – Truffaut
- Wenders, Wim: Dech andělů
- Wood, Robin: Alfred Hitchcock a jeho filmy

biografie a autobiografie domácích režisérů, kameramanů, scénáristů, historiků filmu atp.:

- Auerbach, Norbert - Soukupová, Lenka: Z Barrandova do Hollywoodu. Životní příběh úspěšného filmového producenta Norberta Auerbacha
- Benešová, Marie: Břetislav Pojar. Monografie jednoho z největších režisérů Českého animovaného filmu
- Dvořák, Jan: Poetický svět Václava Kršky
- Frída, Daniel - Knor, Valentin: To je mi pěkná historie (také kniha o historii domácí i světové kinematografie)
- Frühauf, Jiří: Jaroslav Balík
- Jaroš, Jan: Jaromil Jireš
- Lukeš, Jan - Lukešová, Ivana (eds.): Variace na Drahomíru Vihanovou
- Merhaut, Václav: Jiří Weiss
- Pošová, Kateřina: Jiří Menzel
- Svoboda, Jan: Skladba a řád. Český teoretik filmu a televize Jan Kučera
- Štoll, Martin: Jan Špáta
- Tabery, Karel (ed.): Karel Smrž. Sborník ze semináře AFO 2003
- Tibitanzlová, Ivana: Věra Šimková-Plívová

přehledy "kanonických" filmů - tzv. zlaté fondy:

- Herfurt, Ivan: Zlatý fond světové kinematografie
- Holanec, Václav: 99 filmů moderní kinematografie. Od roku 1955 do současnosti
- Lange, Henrik - Wengelewski, Thomas: 99 klasických filmů pro lidi v kalupu
- Töteberg, Michael (ed.): Lexikon světového filmu

studie jednotlivých filmů a sborníky úvah, recenzí, esejů a dalších prací:

- Bird, Robert: Andrej Rublev
- Cieslar, Jiří: Concenttino ohlédnutí: Portréty, kritiky a eseje 1975-1995
- Clover, Joshua: Matrix
- Elsaesser, Thomas: Metropolis
- Mulveyová, Laura: Občan Kane
- Simone, John: Private Screenings
- Tabery, Karel (ed.): Filmová publicistika Karla Smrže. první část
- Tabery, Karel (ed.): Filmová publicistika Karla Smrže. druhá část
- Tabery, Karel (ed.): Filmová publicistika Karla Smrže. třetí část

slovníky - příruční knihovna:

- Bartošek, Luboš - Bartošková, Šárka: Filmové profily. Českoslovenští scénáristé, režiséři, kameramani, hudební skladatelé a architekti hraných filmů
- Bernard, Jan - Frýdlová, Pavla: Malý labyrint filmu
- Hayward, Susan: Cinema Studies. Key Concepts. Third edition

scénáře, libreta, filmové povídky, novelizované scénáře atp.:

- Bergman, Ingmar: Filmové povídky
- Čapek, Josef - Čapek, Karel: Filmová libreta
- Tokár, Milan (sestavil): Pokání a jiné filmové povídky
- Verner, Eduard: Utrpení mladého Boháčka
- Zanussi, Krzysztof: Struktura krystalu a jiné filmové povídky.

katalogy - příruční knihovna:

Český hraný film I: 1898 - 1930
Český hraný film II: 1930 - 1945
Český hraný film III: 1945 - 1960
Český hraný film IV: 1961 - 1970

odborné filmové časopisy:

Cinepur: 10, 12, 37, 38, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 58, 60, 61, 62
Film a doba: 4/2005, 1/2007, 3/2008
Iluminace: 2,3,4/1993; 2,4/1994; 1/1995

festivalové katalogy:

Academia Film Olomouc (2007, 2008, 2009)
Cinepur Choice (2007, 2008)
Dny evropského filmu (2008)
Febio Fest (2010)
Festival francouzského filmu (2008)
Festival Otrlého diváka (2010)
Film ve znamení ryby (2009)
Jeden svět (2010)
Mezinárodní festival outdoorových filmů (2007)
Mezipatra (2009)
MFF Karlovy Vary (2006, 2007, 2009)
Projekt 100 (2007, 2008, 2009, 2010)
Přehlídka animovaného filmu Olomouc (PAF) (2006, 2007, 2008, 2010)
Seminář britského filmu (2007)
Seminář ruských filmů (2010)
V.Ř.E.D. (2009)

a zbytek oborové literatury mám bohužel jen v kopiích:

Baran, Ludvík - Šofr, Jaromír: Česká kameramanská škola
Benjamin, Walter: Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti
Bordwell, David - Thompsonová, Kristin: Narative as a formal system (kapitola 3 z Film Art)
Canudo, Ricciotto: The Birth of the Sixth Art
Čihák, Martin: Ponorná řeka kinematografie. Malý průvodce dějinami takových podivných filmů
Delluc, Louis: The Crowd
Ejchenbaum, B.: Problémy filmovej stylistiky
Ejzenštejn, Sergej: Dialektický přístup k filmové formě
Epstein, Jean: Dobrý den, filme
Epstein, Jean: Fotogenie nezvažitelného
Epstein, Jean: Kinematografie viděná z Etny
Florenský, Pavel Alexandrovič: Ikonostas
Křipač, Jan: Kinematografie USA
Lotman, Jurij Michajlovič: O jazyku animovaných filmů
Metz, Christian: Úvahy o sémantických prvcích ve filmu
Mukařovský, Jan: K estetice filmu
Mukařovský, Jan: Čas ve filmu
Mukařovksý, Jan: Pokus o strukturní rozbor hereckého zjevu (Chaplin ve Světlech velkoměsta)
Mukařovský, Jan: Umění jako sémiologický fakt
Mulvey, Laura: Vizuální slast a narativní filmu
Odin, Roger: Sémio-pragmatický přístup k dokumentárnímu filmu
Schrader, Paul: Transcendental Style in Film: Ozu, Bresson, Dreyer
Thompsonová, Kristin: Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod
Valušiak, Josef: Střihovou skladbou k n-té dimenzi

články Cinepuru (tučně si pro vlastní potřebu odlišuji články věnované rozkrývání oborových pojmů):

Bendová, Helena: Solaris / A smrt nebude mít žádnou moc (č. 27)
Bittnerová, Magdalena: Parfém: Příběh vraha / Zamilovaný Grenouille (č. 49)
Děcká, Eliška: Pohled na svět skrze větve stromů / Naomi Kawase a spol.
Horníček, Jiří: Čas znovu nalezený / Snové hledání ztraceného času (č. 28)
Křipač, Jan: Playtime / Hulotova moderní odysea (č. 35)
Kučera, Jakub: Diegeze (č. 31)
Kučera, jakub: Figurace (č. 36)
Kučera, Jakub: Film jako stroj na emoce (č. 20)
Kučera, Jakub: Film noir - Záblesky černé (č. 19)
Kučera, Jakub: Filmová hvězda (č. 40)
Kučera, jakub: Filmový žánr (-)
Kučera, Jakub: Hledisko (č. 28)
Kučera, Jakub: Žena pod vlivem (č. 34)
Muziková, Martina: Célina a Julie si vyjely na lodi / Struktura Rivettova neusilování (č. 30)
Och, Karel: 21 gramů / Snad až příliš aranžovaná "váha duše" (č. 32)
Ruta, Tomáš: Škyt (č. 31)
Skopal, Pavel: Evropa a Hollywood: Spletitá historie jednoho vztahu (č. 23)
Skopal, Pavel: Kino atrakcí (č. 18)
Spěšný, Karel: Dogville / T jako terapie (č. 33)
Vavrečka, Ondřej: Pink Flamingos / Myšlenkové finesy krále blitků (č. 40)

články Iluminace:

Kupková, Marika: Socialistický realismus v diskurzivní dimenzi české kinematografie čtyřicátých a padesátých let (19, 2007, č.2)
Lachman, Tomáš: Filmová cenzura v ČSR 1919-1939 (18, 2006, č.3)

co bych pro svou knihovničku teprve chtěl získat:

- Amengual, Barthélemy: René Clair
- Anger, Kenneth: Hollywood Babylon
- Benešová, Marie: Hermína Týrlová
- Bernard, Jan: Evald Schorm (Odvahu pro každý den)
- Bernard, Jan (ed.): Tartuská škola (sborník filmové teorie 2)
- Bessy, M.: Orson Welles
- Bordwell, David: On the History of Film Style. Harvard University Press: 1997
- Bordwell, David: Narration in the Fiction Film. The University of Wisconsin Press: 1985
- Bordwell, David: The Way Hollywood Tells It. Story and Style in Modern Movies. University of California Press: 2006
- Bordwell, David - Thompsonová, Kristin: Film Art. An Introduction
- Braudy, Leo - Cohen, Marshall (eds.): Film Theory and Criticism. Sixth Edition. Oxford University Press: 2004
- Bresson, Robert: Poznámky o kinematografu
- Brož, Jaroslav: Alexander Hackenschmied (pozn. vydal ČS filmový ústav v roce 1973)
- Brož, Jaroslav - Frída, Myrtil: Historie československého filmu v obrazech 1930-1945
- Cieslar, Jiří: Luis Buñuel
- Cieslar, Jiří - Přádná, Stanislava - Škapová, Zdena: Démanty všednosti. Český a slovenský film 60. let.
- Collet, Jean: Jean- Luc Godard
- Cook, Pam - Dodd, Philip (eds): Women and Film. A Sight and Sound Reader
- Deleuze, Gilles: Film 1 - Obraz-pohyb
- Epstein, Jean: Poetika obrazů
- Fischer, Robert: David Lynch – Temné stránky duše
- Frejlich, Semjon: Zlatý řez filmového plátna
- Goulding, Daniel J. (ed.): Five Filmmakers. Tarkovsky, Forman, Polanski, Szabó, Makavejev
- Grulich, Jan: Rainer Werner Fassbinder
- Hanáková, Petra - Matáková, Viktória: Pedro Almodóvar
- Hradská, V.: Česká avantgarda a film (pozn. vydal Československý filmový ústav v roce 1976)
- Hrozková, Eva: Carlos Saura
- Hutchison, Alice L.: Kenneth Anger. A Demonic Visionary (Black Dog Publishing 2004)
- Janoušek, Jiří (ed.): Tři a půl. Chytilová, Forman, Jireš, Juráček
- Kališ, Jan (ed.): Problematika filmových dramatických forem
- Kautský, Oldřich: Italský filmový neorealismus
- Kupść, Jarek: Malé dějiny filmu
- Kyrou, Ado: Luis Buñuel
- Langerová, Viera: Filmový zemepis. Kontinentálna Čína, Hongkong, Tchajwan
- Líman, Antonín: Kouzlo šerosvitu
- Lukeš, Jan: Orgie střídmosti aneb Konec československé státní kinematografie (kritický deník 1987-1993)
- Macek - Václav, Paštéková, Jelena: Dejiny slovenskej kinematografie
- Metz, Christian: Imaginární signifikant. Psychoanalýza a film
- Mihálik, Peter: Kapitoly z filmovej teórie
- Michalek, Boleslaw: Film, umění ve vývoji
- Mišíková, Katarína: Mysl a příběh. O kognitivistických přístupech v teorii filmové narace
- Monaco, James: Nová vlna – Truffaut, Godard, Chabrol, Rohmer, Rivette
- Mravcová, Marie: Literatura ve filmu
- Navrátil, Antonín: Cesty k pravdě či lži. 70. let československého dokumentárího filmu
- Oliva, Ljubomír: Ingmar Bergman
- Postman, Neil: Ubavit se k smrti
- Sadoul, Georges: George Méliés
- Solmi, Angelo: Federico Fellini
- Soukup, Jan: Abeceda světové kinematografie
- Starý, Rudolf: Filmová hermeneutika (330:015/42) (mám jen v el. podobě)
- Svatoňová, Kateřina: 2 1/2 D aneb prostor (ve) filmu v kontextu literatury a výtvarného umění
- Štoll, Martin a kolektiv (sestavil): Český film. Režiséři-dokumentaristé
- Tarkovskij, Andrej: Deník 1970-1986
- Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Krása je symbolem pravdy – rozhovory, přednášky, scénáře a jiné texty
- Ulver, Stanislav (ed.): Film a doba. Antologie textů z let 1962-1970
- Weiss, Jiří: Bílý mercedes
- Whealtley, Catherine: Michael Haneke’s Cinema: The Ethic of the Image
- Zaoral, Zdeněk: Frederico Fellini
- Zemanová-Hojdová, Zuzana: Larisa Šepiťková
- Žantovský, Michael: Woody Allen

seznam literatury o filmu, odborné i neodborné, kterou bych si teprve chtěl prostudovat:

- Andrew, J. Dudley: The Major Film Theories. An Introduction
- Anger, Kenneth: Hollywood Babylon
- Bednařík, Petr: Arizace české kinematografie
- Bernard, Jan (ed.): Tartuská škola (sborník filmové teorie 2)
- Bordwell, David - Thompsonová, Kristin: Film Art. An Introduction
- Brož, Jaroslav - Oliva, Ljubomír (eds.): Film je umění
- Cook, Pam - Dodd, Philip (eds): Women and Film. A Sight and Sound Reader
- Dickinson, Thorold: A Discovery of Cinema
- Fischer, Robert: David Lynch – Temné stránky duše
- Forslund, Bengt (vede rozhovory): Sven Nykvist: Úcta ke světlu. O filmu a lidech
- Gauthier, Guy: Dokumentární film, jiná kinematografie
- Godard, Jean-Luc: Příběh(y) filmu
- Godard, Jean-Luc: Texty a rozhovory
- Halada, Andrej: Český film devadesátých let. Od Tankového praporu ke Koljovi
- Hames, Peter (ed.): The Cinema of Central Europe
- Heiss, Gernot - Klimeš, Ivan (eds.): Obrazy času. Český a rakouský film 30. let
- Holtz, Andrew: Dr. House - Pravda a mýty o netradičních lékařských metodách v populárním seriálu
- Chatman, Seymour: Dohodnuté termíny. Rétorika narativu ve fikci a filmu
- Kališ, Jan (ed.): Problematika filmových dramatických forem
- Kašpar, Lukáš: Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propagace Kolaborace Rezistence
- Kupść, Jarek: Malé dějiny filmu
- Liehm, Antonín J.: Ostře sledované filmy
- Lukeš, Jan: Orgie střídmosti aneb Konec československé státní kinematografie (kritický deník 1987-1993)
- Mareš, Petr - Szczepanik, Petr (eds.): Tvořivé zrady. Současné polské myšlení o filmu a audiovizuální kultuře
- Melounek, Pavel: Čeští filmaři, něžní barbaři. 22+2 portréty našich režisérů
- Metz, Christian: Imaginární signifikant. Psychoanalýza a film
- Mihálik, Peter: Kapitoly z filmovej teórie
- Navrátil, Antonín: Cesty k pravdě či lži. 70. let československého dokumentárího filmu
- Navrátil, Antonín (ed.): Sovětský dokumentární film
- Postman, Neil: Ubavit se k smrti
- Přádná, Stanislava - Škapová, Zdena - Cieslar, Jiří: Démanty všednosti
- Riefenstahlová, Leni: V mé paměti. Memoáry fotografky a filmové režisérky, která pracovala pro Hitlera
- Schepelern, Peter: Lars von Trier a jeho filmy
- Schlegel, Hans-Joachim (ed.): Podvratná kamera
- Skopal, Petr (ed.): Film a dějiny
- Štoll, Martin a kolektiv (sestavil): Český film. Režiséři-dokumentaristé
- Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Krása je symbolem pravdy – rozhovory, přednášky, scénáře a jiné texty
- Ulver, Stanislav (ed.): Film a doba. Antologie textů z let 1962-1970
- Voráč, Jiří: Český film v exilu. Kapitoly z dějin po roce 1968

a samozřejmě sem patří vše, co mám uvedené jako knihy ze své knihovny, ale dosud jsem si nenašel čas to přečíst.

k poezii

starší verzi profilu jsem kdysi uvedl mimo jiné i citací Jeana-Arthura Rimbauda, nadchlo mě čtení sbírky jeho básní Srdce pod klerikou. z toho důvodu jsem si dal i předsevzetí přečíst i jednu sbírku od Paula Verlaina. Charlese Baudelaira naproti tomu až tak neprožívám. ale stejně jako francouzské prokleté básníky mám rád symbolismus v dílech českých básníků. mými oblíbenci jsou Josef Kainar a Otokar Březina.

oblíbená dadaistická „poezie“

Nechutný zrůdný úder dětinsky zvrací pláž,
vesmír smaží zpívající rádio,
jeho běží rozkuchat samuraj,
písečný kostel griluje mimozemšťana,
mlácený hrad nebem posledního pera,
poslouchá knihu zahradničící pračka,
klávesová taška rujnuje sluníčko,
démon zohaví Paříž zelenou čokoládou,
koš plamenem polštáře mrtvolně kamenuje jdoucí želvu,
purpurovou svobodou on zhebne,
měsíční žralok armagedonem limonády kostry vyhrabává,
papír pojídá hvězdy.

Radostné bahno hrozí horizontu požitkem z paradoxu,
oči jablka plují ku vzkříšení krásy,
slabí nenávidí myšlenky zářícího monstra,
narušené lži zapomenutých pojídají oranžovou destrukci,
monolit poutá jezero zlatou krví,
úžasné vnitřnosti vanou pod drobnou entitou,
ubohá morálka dnešní světlo maluje,
hrom hrozí torzu země, poutajícímu pobřeží,
delfín hodlá spálit nános Babylonu ze světa,
trosky fascinují jogurt děkujíce zchátralému hrobu,
úsvit plká s kapkami smetiště, rodící své hranice,
plivající mlha citrónů bolestivě zapříčiní peklo,
malinový dělník pohřbí ulity touhy,
otvor ohrozí klauna okrajem století,
soumrak jedné půdy havrana času dobrovolně večeří,
buňky zjizveného opálu vítají med,
smolný bazén svůdně šeptá exotiskému pralesu o kamenech soumraku,
jen střepy věčného střetu krystalizují.

(v pořadí třetí "báseň" se bohužel/naštěstí nedochovala)

Království ostrých polovin velryb maluje oleji nepochopení fascinace sytostí,
hmota se spokojí s půlkruhovým děrohlavem, a to bez štěpení,
perly otáčejí ve smutku ze vzájemného přátelství zapáchajícím úsvitem,
lidstvo kanón plísně oslintá bolestivou akustikou,
prdel závidí ozvěnou velbloudí,
panna a chodec se dotknou ve smrti,
zuřivosti, vzpomínání pomni,
prst prospěchu močí na videokazety okoušející živel rozsudku,
krvelačnost lepkavého potomka chudne rasou někdejší zrůdnosti,
chuť křivosti jediného údobí slepce ocasů vrásní do aorty blitků,
trubice děsí jazyky o vysokém hrobě,
letokruhy masti pláčou skrze špinavý odkaz smutného trychtýře,
svár vody a půlměsíčního nebe šmíruje nápis pod stálým tichým ohněm,
svatost zaniká z ostatků míchy a rodí se přehnanou maticí černoty.

Zápočet nalomené výpravy dobrým Robouniverzem stromořadí omelet penetruje vzduchoprázdno,
součástí samaritánky pomerančuje plamenné vyzařování sebedestrukce,
nad skřekoucí cihlou nekonzistentní injekcí zelená výplod ředkvičky,
krychlovitě veronská záclona brankou vítězné závisti absorbuje stoprocentní obrys,
stěhování Jacksona mrchožroutem tikajícího otupělého citrónového rámu,
empatický kilometr praská fiďákem,
plazící se mongolův škleb zakrslou stěnou stíhá vykuchat směšný neon,
vlastnosti řas tekoucího koridoru sklí,
bordel srstnaté lilie smrady graduje maniakální znění,
západ hvězdné škváry plastoví jeho blbostí,
portrétování čtyř vlnobití pavoučí zeměplochy se line upírovým čekáním.

Mňoukání křísí po pateru úterků hříchy julepu,
ó kéž se zalkne týdnem, tím střevním žárem,
zrno nevěstince sytí pětistou siluetu deky,
malba v její tváři zatím kameněla,
spočinutí budiž slinivce sobem dopřáno, do plátěného paláce,
v osmé závrati chobotnatec replikuje plavovlasý jazýček,
magnetizují kadávery spravedlivě tu operu,
sevřený Achilles líže jatka slovutného oslíčka,
meruňka panující je z dálky papapapapa,
stařeček paranoidně šrotuje pod sutí unáhlený antineutron klíčící,
pekelník se vkrádá, smýká do mikrovlnky dvou zeber s koktejly bez portfeje,
tekoucí hniloba prasklinou v hlubině svobody,
nerozumný holý ďábel vychutná, oslintá účes zpoza ouška,
za slunovratu krvotok nikdá nesetne suk slavný, stoupající,
planinou se splaví slinivka z mléčné dráhy,
smrákající se višeň mazlí lichotivě kufry šroubované.

Feministka supluje za slunění v mahájánovém buddhismu,
samaritánka pro griliášové tatranky heřmánkovým deštěm vychlastá mlíčko,
lepra tříbí slovník herezí proti doktríně,
jsou lumíci trepanováni odmítajícím Antikristem,
chlubit se prasklou vzducholodí znamená Litvu,
klerik hnisá, když Olymp zužuje makadamové ořechy,
šťavnatý konformista okrově zatmívá svaté lívancořadí,
Archeopendros volí koráb lidského masa za antikoncepční antiperspirant,
pokusy na ustrnutých bozích vedou k banánovým příběhům,
suverén jásající nad plavbou po otřásající se sýkorce,
bloudí zenovou tundrou, nadnebeským žvýkáním,
zmuchlaný tanec vylévá samizdatový střed do zoxidovaného Beléma,
je čas sešívat kloktající, mazlit sypající a sumarizovat předně!

by Crazy strangers.

k próze

"Zbraně pop kultury je třeba obrátit proti ní samé. Je třeba využít možnosti kulturního samplování, klonování, morfování, transplantace, simulace, kastrace a protetiky. Je třeba prznit a znásilňovat pop-kulturu, aby vrhla další odporné zmetky a hybridní bastardy. Je na čase uvést do literatury ty nejhnusnější praktiky genetického inženýrství, aby ji zaplavily krátkodeché zrůdy, hodné naložení do lihu nebo vystavení v kabinetech hrůzy."

- Homeless & Hungry

nejprve plány do budoucna, tedy co mě z beletrie během studia hodně zaujalo a plánuji přečíst (a myslím to naprosto vážně, proto tam není Proust):

Dante Alighieri: Božská komedie
Michail Bulgakov: Mistr a Markétka
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
A, P. Čechov: Švédská zápalka
Michail Jurjevič Lermontov: Démon
Michail Jurjevič Lermontov: Hrdina naší doby
Jack London: Tulák po hvězdách
Thomas Mann: Mario a kouzelník
Gabriel García Márquez: Sto roků samoty
Romain Rolland: Petr a Lucie
Šota Rustaveli: Muž v tygří kůži
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
Jonathan Swift: Gulliverovy cesty
Irvine Welsh: Sviňák
Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye

také jsem si uložil předsevzetí přečíst ty předlohy mých oblíbených filmů, které by mi teoreticky mohly poskytnout velmi užitečné srovnání, ale to je řeč o velmi vzdálené budoucnosti. vybíral jsem velmi pečlivě, o to pečlivěji, že jsem se velice spálil při výběru knihy Arthura C. Clarka 2001: Vesmírná odysea ze stejné pohnutky, a výsledkem je tento seznam:

Douglas Adams: Stopařův průvodce Galaxií
Anthony Burgess: Mechanický pomeranč
William S. Burroughs: Nahý oběd
Lewis, Carroll: Alenka v říši divů
Arthur C. Clarke: 2001: Vesmírná odysea
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Běsi
Robert A. Heinlein: Hvězdná pěchota
Frank Herbert: Duna
Elfriede Jelinek: Pianistka
James Joyce: Odysseus
Stephen King: Osvícení
Franz Kafka: Zámek
Stanisław Lem: Solaris
Ian McEwan: Betonová zahrada
George Orwell: 1984
Arkadij a Boris Strugačtí: Stalker (Piknik u cesty)

science-fiction je vrcholným žánrem. vědecko-fantastické dílo je schopno v sobě úzce spojovat disciplíny všech odvětví. od teoretické fyziky a astrofyziky a přírodovědy vůbec, přes filosofii, sociologii a kulturní antropologii, psychologii a obecně řečeno dovede uplatnit i poznatky všech humanitních věd. je-li správně uchopeno nadaným tvůrcem, dovede se vzepřít názorovému paradigmatu současnosti a přesáhnout jej - přeci jen, příběhy science-fiction se ve spoustě případů odehrávají v daleké budoucnosti. žánr s literárními kořeny, proslavený až jmény jako Jules Verne, Isaac Asimov, Robert Henlein, Frank Herbert, Daniel Keyes a Artur C. Clarke, který si respekt získával jen pomalu, dosáhl svého vrcholu popularity až v rozhlase, filmu a televizi. v současnosti patří mezi nejpopulárnější žánry, pokud ne vůbec nejpopulárnější. samozřejmou výhodou je i skutečnost, že je velmi snadno zkombinovatelný s jakýmkoliv jiným žánrem, čehož například hollywoodští tvůrci velmi často využívají. science-fiction je často futuristickou vizí, ať už optimistickou, popisující úžasné světy budoucnosti, ke kterým vedla lidská moudrost a pokrokovost, nebo pesimistické představy, týkající se zpravidla sebezničení lidstva, v krajním případě dokonce postapokalyptická sci-fi. svoboda v odpoutání se od současnosti i od danosti v samotné realitě, ohromná nadsázka, kterou omlouvá samotné žánrové určení, to vše umožňuje science-fiction příběhům nastavit lidstvu unikátním způsobem zrcadlo, vytvořit srozumitelné metaforické alegorie na lidské počínání, které problematiku ozřejmí lépe než jakákoliv odborná studie. zároveň tatáž futurističnost a fantastičnost užívaných prostředků láká svou efektivitou široké spektrum publika. bez ohledu na to, zda tito diváci sledují sci-fi filmy a seriály pro bezprostřední úžas z neobvyklé stylizace, kvůli které jsou mnozí přesvědčeni, že pravé sci-fi může mít jedině vizuální podobu, tedy filmovou nebo komiksovou, přesto bezděčně vnímají i závažnější významy "v pozadí", jsou podníceni k úvahám a inspirováni. tak by se daly vysledovat jakési terapeutické účinky science-fiction filmů. a pokud nehovořím o reflexi společnosti, jde jedině o edukativní prostředek, rozšiřující naše povědomí o poznatcích ve vyjmenovaných vědních oborech, zejména v astrofyzice a teoretické fyzice. částečně by se v tom dalo spatřovat i jakýsi takový lék na ontologickou rakovinu. s přihlédnutím k literárním kořenům žánru a k charakteru kultovních science-ficton počinům jako jsou Kubrikova 2001: Vesmírná odysea, Tarkovského Solaris, Lucasova sága Star Wars nebo jádro fenoménu Star Trek musím považovat za ryzí science-fiction právě to, které nese ve futuristickém obalu formulováno především poselství filosofického charakteru, ačkoliv zmíněné Star Wars chápu spíš jako syntézu žánrů science-fiction a fantasy, jako novodobou mytologii, což určitým způsobem rovněž zapadá do mé definice.

science-fiction je tak vyhraněným žánrem z jisté perspektivy vzdáleným realitě. je velmi přístupný alegorickému zobrazování, podobenstvím a metaforám, a je snadné jej prokreslit lehko čitelnými filosofickými postoji. a právě přítomnost takové alegorie nebo podobenství, reflexe současnosti novým, původním způsobem je podle mého jedno ze zásadních určení žánru.

jsou tací, kteří vidí základ science-fiction v síle lidské imaginace, která vrcholí v nejvznešenější podobě právě zde. jsou schopni vysledovat tuto linii ve světové literatuře v podstatě až k počátkům nám dochovaného písemnictví. ačkoliv zajisté také pravdu, domnívám se, že science-fiction dvacátého století je něčím tak svébytným, že si jistě zasluhuje být vnímáno jako samostatná oblast.

žánr bývá identifikován nejčastěji podle typických prvků, jakými jsou například mezihvězdné lety, cestování časem, teleportační technologie, umělé inteligence, vědecká řešení blížících se přírodních katastrof, kontakty s nepozemskými formami života atd. nezřídka se setkáváme s řazením díla do tohoto žánru pro nic jiného než posun děje do brzké budoucnosti. to je případ filmů jako například Mechanický pomeranč nebo Gattaca. někdy je takové rozlišení oprávněné, jindy nikoliv. bude ale užitečné se ho přidržet, protože na tomto základě lze vesměs všechna science-fiction díla rozdělit do dvou skupin. díla jedné skupiny popisují budoucnost lidstva optimisticky, druhá pesimisticky, utopie a distopie, přičemž krajní polohy druhé možnosti jsou postkatastrofická sci-fi a distopické vize budoucích lidských společenství. pravé science-fiction tudíž vždy reflektuje vývoj, ať už ho interpretuje/hodnotí/zpytuje i předvídá jako pokrok, nebo naopak jako úpadek.

to je také jeden z důvodů, proč jako čisté science-fiction neuznávám Star Wars, přitom právě tento fenomén bývá paradoxně za prototyp žánru velmi často označován. Star Wars jsou epickou moderní mytologií pouze zabalenou ve science-fiction pozlátku. ve skutečnosti mají ale mnohem blíže žánru fantasy a i tomu se do značné míry vymykají svými exkurzy do politických mechanismů, svými promyšleně budovanými náboženskými motivy a filosofickým pojednáváním vztahu dobra a zla a postavení jednotlivce v univerzu, jeho roli a základní určení. za základ ovšem i tak považuji především mytologický aspekt a motiv nezlomného hrdinství ducha, předurčenosti a svobodné vůle, duchovního přediva univerza a archetypálních protiv Dobra a Zla. technologie a s nimi související typické prvky, podle kterých, jak jsem psal výše, bývá žánr obecně rozeznáván, mají pouze ty funkce, že jednak drží pohromadě diegetický svět a svou propracovaností zajišťují jeho věrohodnost (za samozřejmého předpokladu, že divák přistoupí na žánrové dosazení a má na zřeteli jeho konvence), jednak představují efekt, příležitosti pro spektakulární podívanou, která filmy žánru zatraktivňuje a ulehčuje jejich vstřebání divákovi. ani motiv pokroku, ve smyslu historického vývoje zde ale není nejvýše zásadní. nahrazuje ho obrovitost historie, její vrstvy, četnost epoch a cyklické opakování archetypálních motivů v podobných, přitom vždy do jiného kontextu posunutých a tudíž několikanásobně reflektovaných událostí, které na sebe vzájemně vždy nějakým způsobem poukazují napříč historií fiktivního světa.

pozoruhodné je také sledovat, jak science-fiction v historii často trefně předvídalo vědecký výzkum, jeho směřování a přeneseně technický vývoj, dobývání vesmíru atd. a děje se tomu dodnes! teorie reálné existence nekonečna různých paralelně existujících světů nebo možnost cestovat v čase nejen do budoucnosti, ale i do minulosti, byly dříve představami snílků. dnes jsou tyto teorie pro mnohé z předních světových fyziků pevně přijímanou skutečností, pro jiné alespoň alternativou vhodnou kritického prozkoumání. čím to?

teď hodně odbočím. Chtěl bych zmínit Andrewa Holtze a jeho velmi populární knihu o pravdách a mýtech v seriálu Dr. House. přesunuji se tedy do zcela jiného, ovšem ne úplně odlišného žánru seriálu z lékařského prostředí. jak je zřejmé úplně každému, seriál Dr. House je fikcí, stavící na každodenní realitě odborné praxe lékařů. je naprosto zřejmé, že pro úspěch svých produkcí se seriáloví tvůrci snaží, aby jejich výtvory byly mimo jiné pro diváka věrohodné. okolnosti hlavního děje proto přibližují skutečnosti co možná nejvíce, byť jde o realitu velmi odbornou a pro laiky neproniknutelnou. nemuseli by, ale vědí, že i když divák třeba není znalý v daném směru, je obdařen intuicí a pozorovacím nadáním, které by ho mohly upozornit, že něco je špatně. jinými slovy, každý si uvědomuje, že v seriálech je trochu pravdy a trochu nepravdy, pravdy i "mýtu", chcete-li. jako prostí diváci to nikdy neumíme zcela odlišit, ale protože dobře víme, že ten rozdíl existuje, usilujeme o to ho najít. podvědomě ho hledáme a nakonec buď žasneme, nebo nevěřícně kroutíme hlavou, smějeme se, přikyvujeme apod.

Andrew Holtz je vášnivý divák Dr. House, je velmi zkušeným publicistou, který se intenzívně zajímal o odborný background seriálu, skutečně otevřel lékařské příručky a rozmlouval s lidmi v lékařské praxi. jinými slovy, je mužem zkušeným v obou směrech, jakých je jen málo, a proto ten nejpovolanější, kdo by nám ostatním mohl rozkrýt pravdu, roztříštěnou ve spleti vztahů.

jsou diváci, kteří si z Dr. House a podobných seriálů tvoří iluzivní představu o medicíně.
jsou tvůrci, kteří mají své nejasné představy o pohledu diváků, jemuž se snaží vyhovět.
jsou pacienti, kteří procházejí problematickými situacemi, když zjišťují, že nemocenská praxe je opravdu jiná.
jsou lékaři, kteří se potýkají s pacienty-diváky, očekávajícími nesmysly, jaké viděli v televizním seriálu.

vztahy těch všech jsou založeny na neuspořádaných očekáváních, na předsudcích, na nedorozuměních, na klamavé snaze odhadnout, jak věc vidí druhá strana, a to samozřejmě generuje mnoho velkých problémů v praktickém životě. takový vliv nemají jen seriály z nemocničního prostředí, ale média obecně, každé ovšem ovlivňuje diváka jiným, specifickým způsobem. navíc, divák může být pacientem, lékař divákem atd. jde zkrátka o složitý problém, a proto je třeba lidí, jako je Andrew Holtz, kteří populární cestou (jinak by ani nebylo možné přilákat každého) propojí všechny strany a pomohou jim nahlédnout problém z jiných perspektiv, a tak odhalit, jak se věci doopravdy mají. nejvíce z toho samozřejmě těžíme my, laičtí diváci, protože fakta o lékařské praxi dají právě nám lépe rozumět celé věci, zatímco pro doktory je Holtzova práce vlastně jen prostředkem, jak lépe rozumět svému pacientovi, předvídat jeho očekávání, lépe ho informovat o léčbě a vést ho nesnadnými rozhodnutími. zdálo by se, že Holtzova práce je sice zábavná a záslužná, ale už ne tak zásadní, jak se snažím vylíčit. pravdou ale je, že se jedná o práci velmi důležitou právě proto, že pravda i fikce v seriálech jako Dr. House, je ale úplně někde jinde, než si my neznalí představujeme a nikdy na to nepřijdeme jen na základě našich občasných neuvědomělých úvah.

v science-fiction neexistuje tak silný zpětný zřetel, protože vědecké aspekty těchto děl jsou příliš vzdálené každodennímu životu dnešních lidí. běžný člověk si z vědecko-fantastické tvorby pro svůj život bere nanejvýš sdělení filosofická, politická nebo duchovní, protože to jediné se s jeho životem zjevně protíná. s několika výjimkami, kterými jsou vědci, nadšení ze science-fiction natolik, že pod tímto vlivem vystudovali některou z přírodních věd, nás, obyčejné diváky, vědecká poloha science-fiction míjí. je to sice v ostrém protikladu k lékařské vědě u Dr. House, která s životem každého z nás úzce souvisí, nicméně i zde, v science-fiction, považuji za důležité mít vždy v patrnosti hranici mezi umělecky ztvárněnými idejemi teoretické vědy a ničím nepodloženým fabulováním. velký problém je, že ani poslední výdobytky teoretické fyziky nejsou tak jednoznačně zařaditelné pod kategorii vědeckosti. a jistě se najde i více ohledů, při kterých se nastíněná látka bude jevit ještě problematičtější. přesto je mi velmi líto, že se vědeckému podloží a proti tomu čiré fikci v science-fiction někdo nevěnuje se stejnou péčí, jako Andrew Holtz u seriálů z nemocničního prostředí. alespoň o nikom takovém nevím a ocením všechny vaše případné tipy.

obecně bych tedy sci-fi žánr vymezil následovně: účelem veškerého science-fiction je ukazovat svému diváku/čtenáři to, co se domnívá, že důvěrně zná, prizmatem jemu vzdálených fantastických futuristických reálií, které uchovají podstatu věci/tématu beze všeho kalu a příměsí a dají mu ji díky tomu nahlédnout v daleko hlubších souvislostech. vyžaduje schopnost abstrakce a aktivní participaci diváka. díky fantastičnosti a únikovému zřeteli láká široké zástupy zájemců a nabízí každému kontemplaci svých témat, či alespoň úžas nad imaginativními světy pro diváky, které nedovede oslovit. právě úžas, který přeci provází kromě sledování triků i formálních postupů v drahých vědecko-fantastických blockbusterech, také všechno poznání a v nejvyšší formě i každý pokus mystickou cestou proniknout za hranice toho, co člověka přesahuje, je dalším typickým motivem, rozvíjeným ve filmové i literární mutaci žánru od jejich začátků.

v bodech:

reflexe abstraktních témat
anticipace budoucnosti či reflexe vývoje
úžas, ohromení, spektakularita a inspirativní imaginativnost
pocit čehosi jiného, odděleného a člověka přesahujícího, kterého se někteří touží dotknout

to je pro mě science-fiction

teď už konkrétně ke scifi-literatuře

st

romány podle nakladatelství:

X-Egem

Diane Carey: Vpád
Carmen Carter: Satanovo srdce
Peter David: Imzadi
Peter David: Vendetta
Diane Duane: Temné zrcadlo
Michael Jan Friedman: Smrtelné ohrožení
Michael Jan Friedman: Střepy času
David Gerrold: Střetnutí na Farpointu
Jean Lorrah: Metamorfózy
Jerri Taylor: Sjednocení

pomány původní série – Práce & Bonus Press, Baronet, Albert

novelizace a antologie povídek podle epizod (řazeno podle dějové posloupnosti)

James Blish: Příběhy kosmické lodi Enterprise
Gene Roddenberry: Hrozba z vesmíru
Vonda McIntyre: Khanův hněv
Vonda McIntyre: Pátrání po Spockovi
Vonda McIntyre: Zpěv z neznáma

číslovaná řada původních románů

Gene DeWeese: Enterprise v ohrožení
Ann C. Crispin: Syn včerejška
Carmen Carter: Sny o krkavcích
Sonni Cooper: Černý oheň
Jean Lorrah: Vraždy ve vulkánské akademii
Ann C. Crispin: Čas pro včerejšek

Netopejr (v pořadí vydání)

antologie: klasické příběhy v šesti svazcích
J. M. Dillard: Nejzazší hranice
J. M. Dillard: Neobjevená země
Diane Carey: Nejlepší osud
Margaret Wander Bonanno: Sonda
Diane Duane: Doktorovy rozkazy
John M. Ford: Konečný odraz
Margaret Wander Bonanno: Cizinci z oblohy
Robert E. Vardeman: Vzpoura na Enterprise
Jean Lorrah: Epidemie IDIC

a kam mezi to dát? :

William Shakespeare a Institut klingonského jazyka: Klingonský Hamet

Laser

Nová generace, číslované

Diane Carey: Loď duchů
Gene DeWeese: Strážci míru
Carmen Carter: Děti z Hamlinu
Jean Lorrah: Otázka bezpečnosti
Peter David: Zóna úderu
Howard Weinstein: Boj o moc
John Wornholt: Masky
David a Daniel Dvorkinovi: Čest kapitánů
Michael Jan Friedman: Výkřik do tmy
Peter David: Praš jako uhoď
Keith Sharee: Gulliverovi chráněnci
Carmen Carter, Peter David, Michael Jan Friedman, Robert Greenberger: Svěz zkázy
A. C. Crispin: Oči vidoucích
Howard Weinstein: Vyhnanci

Nová generace, nečíslované

Peter David: Q na druhou
J. M. Dillard: Nemesis
Peter David: Imzadi
Peter David: Imzadi 2 - Trojúhelník

Nová generace, původem české

Petr Macek: Q alternativa
Petr Macek: Zrcadla

Deep Space 9

J. M. Dillard: Vyslanec
Peter David: Obležení
Diane Carey: Hledání
K. W. Jeter: Vlastní krví

Voyager

L. A. Graf: Ochránce
Dean Wesley Smith a Kristine Kathryn Rusch: Únik
Nathan Archer: Ragnarök
Jeffrey Lang: Koheze

Titan

Michael A. Martin a Andy Mangels: Mezi dvěma světy

TOS

David R. Georgie III.: Zkouška ohněm 1 – McCoy: Odkud přicházejí stíny

mimo romány

Dave Marinaccio: Vše, co v životě opravdu potřebuju znát, jsem se naučil ze Star Treku (mám jen kopii)
Marc Okrand: Klingonský slovník

encyklopedie:

The Psysics of Star Trek: Lawrence M. Krauss
The Star Trek Encylopedia - A Reference Guide to the Future - Updated and Expanded Edition: Michael a Denise Okudovi
Star Trek - Parallel narratives: Chris Gregory
Star Trek - Die technik der U.S.S. Enterprise: das offizielle Handbuch: Rick Sternbach a Michael Okuda
Star Trek - Mr. Scott's Guide to the Enterprise: Shane Johnson

povídky vydané česky (řazeno chronologicky)

Jan Hlávka: Sršeň. vyšlo v antologii 2006: Česká sci-fi
Jan Hlávka: Průšvih. vyšlo v Ikarii 8/2008 a následujícím čísle
Jan Hlávka: Výměna (1/2 v Pevnosti 6/2009 a 2/2 v Pevnosti 7/2009)

st romány, které jsem četl v originále

Dean Wesley Smith a Kristine Kathryn Rusch: The Mist (The Captain’s table 3/DS9)

další st romány v angličtině, které mám, ale zatím jsem si nenašel čas je přečíst:

David Bischoff: Grounded (TNG 25)
Peter David: After the Fall (NF 15)
David Mack: Warpath (DS9 relaunch)
Vonda McIntyre: Duty, Honor, Redemption (TOS/Signature edition)
Jerry Oltion: Where Sea Meets Sky (The Captains Table 6/pre-TOS)

TOS fanziny

Enterprise Log Entries 58
Enterprise Log Entries 60
IDIC Log 4

co si z st románů a povídkových antologií nejvíc toužím přečíst

antologie: Tales of the Captain’s Table
antologie: Tales of the Dominion War
antologie? Seven Deadly Sins
omnibus: Gateways – What Lay Beyond

+ trilogie Destiny (Gods of Night, Mere Mortals, Lost Souls)
+ trilogie Mirror Universe (Glass Empires, Obsidián Alliances, Shards and Shadows)
+ trilogie číslovaných románů z DS9 (24-26) Rebels
+ trilogie Terok Nor
+ série Worlds of Deep Space Nine
+ všech dvanáct titulů z řady ‚young adult books‘ série DS9
+ možná něco ze série Lost Era

sw

co vydalo nakladatelství Egmont:

chronologie je podle umístění děje do časového rámce sw světa

romány (řadím chronologicky vzhledem k historii fikčního světa)

Drew Karpyshyn: Darth Bane – Cesta zkázy
James Luceno: Háv klamu
Michael Reaves: Darth Maul – Lovec ze stínů
Timothy Zahn: Mezigalaktická výprava
Matthew Stover: Štěpný bod
Sean Stewart: Yoda – Temné setkání
James Luceno: Labyrint zla
James Luceno: Temný lord – Zrod Dartha Vadera
A. C. Crispinová: trilogie o Hanu Solovi I - Léčka v ráji
A. C. Crispinová: trilogie o Hanu Solovi II - Huttský gambit
A. C. Crispinová: trilogie o Hanu Solovi III - Úsvit rebelů
Timothy Zahn: Oddanost
Steve Perry: Stíny impéria
Matthew Stover: Luke Skywalker a stíny Mindoru
Dave Wolverton: Námluvy princezny Leiy
Kevin J. Anderson: trilogie Akademie Jedi I - Hledání Jedi
Kevin J. Anderson: trilogie Akademie Jedi II -Temný učedník
Kevin J. Anderson: trilogie Akademie Jedi III - Nositelé Síly
Timothy Zahn: duologie Ruka Thrawnova I - Přízrak minulosti
Timothy Zahn: duologie Ruka Thrawnova II - Vize budoucnosti
Timothy Zahn: Pouť pozůstalého
R. A. Salvatore: Prvotní vektor (NJO 1)
Michael A. Stackpole: Temný příliv I – Útok (NJO 2)
Michael A. Stackpole: Temný příliv II – Pád (NJO 3)
James Luceno: Agenti chaosu I – Hrdinova zkouška (NJO 4)
James Luceno: Agenti chaosu II – Zatmění Síly (NJO 5)
Kathy Tyersová: Bod rovnováhy (NJO 6)
Greg Keyes: Hranice vítězství I - Zábor (NJO 7)
Greg Keyes: Hranice vítězství II - Přerod (NJO 8)

vyšlo, ale zatím nevlastím ani jsem nečetl

Troy Denning: Hvězda po hvězdě (NJO 9)
Timothy Zahn: Dědic Impéria
Timothy Zahn: Temná síla na vzestupu
Timothy Zahn: Poslední povel
Greg Bear: Bludná planeta
Elaine Cunninghamová: Temná pouť (NJO 10)
Aaron Allston: Nepřátelské linie I - Sen rebelů (NJO 11)

jiné než romány

Ilustrovaný atlas ras a bytostí
Nový průvodce postavami
Nový průvodce vozidly a plavidly
Klonové války: Bitva začíná
Klonové války: Oficiální kniha k filmu
Klonové války: Galaktické fotoalbum
Klonové války: Obrazový slovník
Skrytá hrozba, filmový příběh
Klony útočí, filmový příběh
Pomsta Sithů, filmový příběh
Obrazová encyklopedie (ep. 4-6)
Obrazový slovník, Pomsta Sithů
Obrazový slovník, Klony útočí
Obrazový slovník, Skrytá hrozba
Za tajemstvím světů, Klony útočí
Za tajemstvím světů, Skrytá hrozba
Neuvěřitelné pohledy, Pomsta Sithů
Neuvěřitelné pohledy, Klony útočí
Neuvěřitelné pohledy, Skrytá hrozba
Alice Alfonsiová: Anakinova cesta ke svobodě
Alice Alfonsi: Anakin a jeho preteky za slobodu
Marc Cerasini: C3PO – Jsem droid
Marc Cerasini: C3PO – Som robot
Mark Cerasini: Qui-Gon Jinn – Som Jedi
Kerry Milliron: Jar Jar, daj si pozor!

různí autoři: Setkání v mlze (povídková antologie)

ostatní nakladatelství:

Baronet

Terry Brooks: Epizoda I. Skrytá hrozba
Timothy Zahn: Thrawnova trilogie I – Dědic říše
Timothy Zahn: Thrawnova trilogie II – Nástup temné síly
Timothy Zahn: Thrawnova trilogie III – Poslední rozkaz

Premiéra

Georgie Lucas: Hvězdné války
Donald F. Glut: Impérium vrací úder
James Kahn: Návrat Jediho

Olympia

Timothy Zahn: Thrawnova trilogie I – Dědic Impéria
Timothy Zahn: Thrawnova trilogie II – Temná síla na vzestupu

ne vše, co mám a uvádím v těchto seznamech, jsem samozřejmě stačil přečíst. většinu ale ano. také nemám vše, co zatím vyšlo, obvykle čekám, dokud titulů nevyjde několik a pak si je koupím najednou a mám hned pár týdnů co číst. přesto mám ale přehled o takřka veškerém dění ohledně vydávání st a sw u nás, takže se s dotazy nebo prosbami o radu, kde cokoliv z toho sehnat, nerozpakujte vyptat. mám hodně zkušeností se sháněním úzkoprofilového zboží.

dále vyšlo a sháním:

Timothy Zahn: Thrawnova trilogie III – Poslední povel (od nakladatelství Olympia)

z anglických knih mám:

Kathy Tyers: Truce at Bakura
Dave Wolverton: The Courtship of Princess Leia

připravuje se pro vydání v češtině (snad některé z českých verzí titulů ještě pozmění):

Republikové komando: Tvrdý kontakt (Karen Travissová) - leden 2011
Nový řád Jedi : Nepřátelské linie II - Bašta rebelů (Aaron Allston) - únor 2011
Nový řád Jedi: Zrádce (Matthew Stover) - duben 2011
Republikové komando: Trojitá nula (Karen Travissová) - červen 2011

jiné science-fiction, které doporučuji:

povídky

Isaac Asimov: Vtipálek
Robert Bloch: Vlak do pekla
Daniel Keyes: Růže pro Algernon

co bych si z sw románů nejvíc přál, aby vyšlo česky:

romány

krom nejvíc vytouženého zkompletování série NJO, vydání trilogie Dark Nest, devítidílné série Legacy (Betrayal, Bloodlines, Tempest, Exile, Sacrifice, Inferno, Fury, Revelation, Invincible) a akturální série Fate of the Jedi je to:

New Republic Era

Kevin J. Anderson: Darksaber
Alan Dean Foster: Splinter of the Mind's Eye
Barbara Hambly: Children of the Jedi
Barbara Hambly: Planet of Twilight
Vonda N. McIntyre: The Crystal Star
Kristine Kathryn Rusch: The New Rebellion
Michael A. Stackpole: I, Jedi
Kathy Tyers: The Truce at Bakura
Jude Watson: Legacy of the Jedi
Jedi Prince 1 - Paul and Hollace Davids: The Glove of Darth Vader
Jedi Prince 2 - Paul and Hollace Davids: The Lost City of the Jedi
Jedi Prince 3 - Paul and Hollace Davids: Zorba the Hutt's Revenge
Jedi Prince 4 - Paul and Hollace Davids: Mission from Mount Yoda
Jedi Prince 5 - Paul and Hollace Davids: Queen of the Empire
Jedi Prince 6 - Paul and Hollace Davids: Prophets of the Dark Side
The Black Fleet Crisis trilogy 1 - Michael P. Kube-McDowell: Before the Storm
The Black Fleet Crisis trilogy 2 - Michael P. Kube-McDowell: Shield of Lies
The Black Fleet Crisis trilogy 3 - Michael P. Kube-McDowell: Tyrant's Test

Rebelion Era

Timothy Zahn: Allegiance

Rise of the Empire Era

The Lando Calrissian Adventures 1 - L. Neil Smith: Lando Calrissian and the Mindharp of Sharu
The Lando Calrissian Adventures 2 - L. Neil Smith: Lando Calrissian and the Flamewind of Oseon
The Lando Calrissian Adventures 3 - L. Neil Smith: Lando Calrissian and the Starcave of ThonBoka
Coruscant Nights Trilogy 1 - Michael Reaves: Jedi Twilight
Coruscant Nights Trilogy 2 - Michael Reaves: Street of Shadows
Coruscant Nights Trilogy 3 - Michael Reaves a Maya Kaathryn Bohnhoff: Patterns of Force
The Han Solo Adventures 1 - Brian Daley: Han Solo at Stars' End
The Han Solo Adventures 2 - Brian Daley: Han Solo's Revenge
The Han Solo Adventures 3 - Brian Daley: Han Solo and the Lost Legacy

pre-Clone Wars Era

Alan Dean Foster: The Approaching Storm

Clone Wars Era

Steven Barnes: The Cestus Deception
David Sherman a Dan Cragg: Jedi Trial

slovníky a encyklopedie

The Essential Atlas
The Essential Guide to Planets and Moons
The Essential Guide to Vehicles and Vessels
Jedi vs. Sith: The Essential Guide to the Force
The New Essential Chronology
The New Essential Guide to Alien Species
The New Essential Guide to Droids
The New Essential Guide to Weapons and Technology

k pc hrám

velké množství lidí by namítlo, že tahle kapitola nemá vedle ostatních, popisujících můj vztah k uměleckým druhům, co dělat. ale já vůbec nesouhlasím. v hrách pro počítače a konzoly vidím ohromný potenciál, který se teprve pár desítek let rozvíjí, což částečně ospravedlňuje předsudky. souhlasím s tím, že hry mají bavit a to dělají, přitom i umění musí zaujmout, upoutat, musí nabízet důvody, pro které se recipient rozhodne navázat s uměleckým dílem kontakt. a to je velmi podobné. často je to sice zábava velmi povrchní, a to je možná dáno tendencí vidět jen povrch, kterou trpí celá současnost (a totéž se ohromnou měrou odráží i ve filmu, ačkoliv jeho uměleckost je všedními diváky přinejmenším zvažována, odborníky uznávána), ale také velmi často nacházíme pozoruhodné vlastnosti, kvůli kterým je třeba věnovat hrám pozornost, zdržet se unáhlených odsudků a získat více zkušeností před uspěchanými soudy. v této chvíli mě napadá například edukativní charakter například válečných her, rekonstruujících skutečné válečné konflikty, jejich historické pozadí, průběh konkrétních bitev a nezřídka i do detailu věrné zobrazení uniform apod. real-time strategie tříbí taktické uvažování, netřeba se zmiňovat o logických hrách atd. vyvinuly se samostatné žánry i takové, do značné míry vycházející z původního kulturního prostřední a navazující na žánry jiných uměleckých druhů. kritika vytvořila své vlastní, ačkoliv stále velmi prosté a povrchní přístupy a recenzistické postupy, nepochybuje se o určitých objektivních kvalitách nebo nedostatcích. a přitom v umělecké rovině v mnohem lépe přijímaném filmu je pro mnohé stále otázkou, zda není toto médium i starších šest hlavních uměleckých druhů jen předmětem subjektivního cítění a nic obecně platného v nich nelze vypozorovat. ale ony i emoce, zakoušené při sledování filmů, mají své pozadí, které je určuje. vždyť filmy vyvolávají podobné reakce, podléhají výkladu a očividně mohou být samostatně analyzovány. za všemi těmi city existují principy, které lze čistě rozumově, a proto i vědecky postihnout stejně tak, jako se teoretičtí fyzici snaží popsat principy, na kterých funguje přírodní svět, přestože my ho svými smysly vnímáme jen velice povrchně, prostřednictvím emočně zabarvených vjemů. u pc her se ale takové prostoduché předsudky neobjevují. nové a dosud naprosto neprozkoumané možnosti vidím v nových estetických kategoriích pro toto nové odvětví a nejpůsobivější je zásadní element interaktivity. přitom výzkum by to byl docela snadný, když existuje tolik vstupů do příbuzné neinteraktivní audiovize a herní svět má tolik společného s tím, který je předmětem filmové vědě. i na film bylo v prvních desetiletích jeho existence nahlíženo jako na povrchní zábavu pro méně náročné. i po technické stránce trvá každému uměleckému druhu mnoho let, než se vyvine do podoby, ve které je snáze všeobecně přijímán a s tím i jeho uměleckost a vědecká postižitelnost se zdá pochopitelnější. a jám mám dokonce zato, že hry už překonaly stádium, ve kterém je cokoliv novější lepší než starší ekvivalent, přinejmenším v některých, ale důležitých ohledech. už je to dávno, co jsem zahrál něco jiného, než hry opět ze světů Star Wars a Star Trek. skvělým příkladem je ale série Jedi Knight. technicky nejpovedenější je třetí ze série s podtitulem Jedi Academy. prostředí rozmanitější, provedení boje se světelným mečem propracovanější než v předchozím titulu Jedi Outcast. ovšem příběh na druhé straně je mnohem horší, velmi nekonzistentní, roztříštěný a násilně slepený z množství stěží souvisejících fragmentů. ale to nejsou tak zásadní atributy, co je pro mě důležité, to vyplyne až ze srovnání dvou momentů ve zmíněné Jedi Academy a v Mysteries of the Sith, což je datadisk k Dark Forces II: Jedi Knight a mnohem starší a technicky nevyspělá hra. v obou nastane podobná situace, velice typická pro svět Star Wars: je třeba, aby se hráč rozhodl buď pro dobro, nebo pro zlo, a to s tím, že touto cestou bude muset kráčet už napořád. způsoby, jak provést ten výběr, se v obou hrách drasticky liší, v novější je velmi povrchní a prostoduchý, buď zabiješ nebo ušetříš přítele, v Mysteries of the Sith jde o velice sofistikovanou situaci s filosofickými přesahy, která pracuje s aktuálně nastavenou situací a tedy využívá prvky přítomné v samotném herním prostoru a významy tím vkládá do díla samotného. a to podle mě je jasným dokladem uměleckosti Mysteries of the Sith, potažmo médie obecně. kdo by chtěl vyložit tu situaci podrobněji, ať mi napíše, já se o tom rozšiřovat nechci, mohl by to totiž svým způsobem být spoiler.

základní charakterizaci herního média je nejlépe začínat od interaktivity. snad se někdy rozhoupu a zkusím o tom nějak pojednat.

oblíbené sw hry:

Battlefront
Battlefront 2 (single player dohrán 1x, galactic conquest 2x)
Dark Forces (jen první 4 levely)
Empire at War (single player galactic conquest dohrán 1x za Impérium, plus demoverze)
Empire at War (dohráno 2x (za Zannovo konzorcium a Impérium, plus několik menších map)
Gallactic Battlegrounds (dohrány všechny kampaně)
Jedi Knight: Dark Forces 2 (dohráno za temnou i světlou stranu)
Jedi Knight: Mysteries of the Sith (dohráno 2x)
Jedi Knight II: Jedi Outcast (dohráno nesčetněkrát včetně demoverze)
Jedi Knight III: Jedi Academy (dohráno za temnou i světlou stranu a za všechny rasy)
KotOR (4x dohráno: 3x light side, 1x dark side)
KotOR 2: The Sith Lords (3x dohráno: 1. 370 935 XP, 2. 380 478 XP, 3. XP 390 931)
Lego Star Wars: The Video Game (dohráno včerně bonusu z ep. IV)
Lego Star Wars 2: The Original Trilogy (dohráno plus dva otevřené bonusy)
Racer (mnohokrát dohráno se zlatou medailí ve všech tratích)
Republic Commando (2x dohráno)
Republic Heroes (1x dohráno)
Rogue squadron (skóre: rank: Fleet Admiral, medals: 10z a 8s, odemčeny dva ze tří bonusů)
Shadows of the Empire (dohráno několikrát na snadné úrovni, jednou na střední)
The Force Unleashed - Ultimate Sith Edition (dohráno 2x na nejsnazší úrovni obtížnosti)
The Phantom Menace

z demoverzí znám jen:

Droidworks
Force Commander
Gungan Frontier
Starfighter
X-Wing
Yoda Stories

statistiky pro Battlefront 2 (instalováno dvakrát, uvádím maxima u obou případů):
Player points: 23261, 11414
Rank: General, Captain
Kills: 11687, 6243
Deaths: 1290, 406
Kill/Death Ratio: 9,06 , 15,38
Points Per Life: 18, 28

oblíbené st hry

Armada
Armada 2
Away Team
Bridge Commander
ConQuest Online
DS9 The Allen (dohráno za Siska, Kiru i Worfa)
Elite Force 2 (nalezeno jen 55 excelsiorů, tudíž odemčeny čtyři bonusy)
Judgment Rites (jsem na konci 4. levelu z 8mi)
Klingon Academy (dohráno cca do dvou třetin, a hrál jsem i demo, které plná verze neobsahuje)
Klingon Honor Guard (dohráno 1x na úrovni Ferengi)
Starfleet Academy (dohráno včetně bonusové mise s Meclanti)
Starfleet Command (dohráno zatím jen za Gorny, Klingony, Lyrany a Romulany, u Federace se nepovedla jen poslendí mise)
Voyager: Elite Force

chystám se na:

25th Anniversary
Chekov's Lost Missions (datadisk k Starfleet academy)
Hidden Evil
Legacy

konzolové:

Conquest

k hudbě obecně

v hudbě se orientuji velice povrchně. můj výběr se povětšinou neřídí aktuálními trendy ani konkrétními žánry, často ani interprety. dřív jsem se snažil vnímat aktuální dění v hudebním světě přes televizní pořady, ČT měla jednu dobu dva takové mimořádně kvalitní, a to Paskvil a Poprask, ale to už je nějaký čas nazpět, v civilizovanějších dobách.

nejoblíbenější interpreti: Air, Aphex Twin, Björk, Sarah Blasco, Cardigans, Cranberries, Digitalism, Garbage, Gorillaz, the kILLERS, MCH Band (Mikoláš Chadima), Nightwish, Placebo, Redhoti, Sigur rós, ST (Stefan Ternemar), Tindersticks, Zappa (oblíbené album: Joe's garage) atd.

nejoblíbenější skladatelé: Johann Sebastian Bach, Ludwig van Beethoven, Amadeus Mozart, Sergej Rachmaninov, Giuseppe Verdi a mnozí další, tuhle pětici jmén uvádím prostě, protože jsou pro mě top

oblíbené operní árie:

La donna e mobile (Rigoletto)
Flower duet (Lakmé)
Voi che sapete (Figarova svatba)
Ebben? Ne andrò lontana (La Wally)
Der Hölle Rache kocht in meinem Herzen (Kouzelná flétna)

oblíbené soundtracky: Bezstarostná jízda, Blade, Kill Bill, Matrix, Pulp fiction

oblíbené tracky oblíbených alb oblíbené skupiny:

EARTH TO THE DANDY WARHOLS

oblíbené tracky:

01. THE WORLD COME ON
02. MISSION CONTROL
04. WASP IN THE LOTUS
05. AND THEN I DREAMT OF YES
06. TALK RADIO
07. LOVE SONG
08. NOW YOU LOVE ME
10. THE LEGEND OF THE LAST OF THE OUTLAW TRUCKERS AKA THE BALLAD OF SHERIFF SHORTY

dál WELCOME TO THE MONKEYHOUSE*

02. WE USED TO BE FRIENDS
03. PLAN A
04. THE DOPE (WONDERFUL YOU)
05. I AM A SCIENTIST
06. I AM OVER IT
07. THE DANDY WARHOLS LOVE ALMOST EVERYONE
08. INSINCERE BEACAUSE I
09. YOU WERE THE LAST HIGH
10. HEAVENLY
11. I AM SOUND
13. YOU COME IN BURNED

a pak album THIRTEEN TALES FROM URBAN BOHEMIA

01. GODLESS
02. MOHAMMED
03. NIETZSCHE
05. SOLID
06. HORSE PILLS
07. GET OFF
08. SLEEP
10. BOHEMIAN LIKE YOU
11. SHAKIN'
12. BIG INDIAN

dále ...THE DANDY WARHOLS COME DOWN

02. BOYS BETTER
05. I LOVE YOU
06. NOT IF YOU WERE THE LAST JUNKIE ON EARTH
07. EVERY DAY SHOULD BE A HOLIDAY
08. GOOD MORNING
10. GREEN
12. HARD ON FOR JESUS

ODDITORIUM OR WARLORDS OF MARS

02. LOVE IS THE NEW FEEL AWFUL
03. EASY
04. ALL THE MONEY OR THE SIMPLY LIFE HONEY
10. DOWN LIKE DISCO
11. THERE IS ONLY THIS TIME

THE BLACK ALBUM

02. CRACK COCAINE RAGER
03. GOOD MORNING
05. WHITE GOLD
08. EARTH TO THE DANDY WARHOLS
11. THE WRECK

COME ON FEEL THE DANDY WARHOLS

02. RETARDED
08. THANKS FOR THE SHOW
09. LANCE
10. OHIO
11. ONE SAVED MESSAGE

*názvy jsou přímo z alba (u ostatních z oficiálních stránek TDW)

k filmové hudbě

hudba ve filmu je pro mě jedna z nejdůležitějších součástí tohoto média, napomáhá rozvíjet a umocnit jeho ostatní složky způsobem, který si nelze bez jejího použití ani představit. mnou nejvíce uznávanými skladately filmové hudby jsou:

Badalamenti, Angelo (Rabbits, Mulholland drive, Modrý samet, Příliš dlouhé zásnuby)
Catalano, Pasquale (za Následky lásky)
Giacchino, Michael (Star Trek, pilot seriálu Ztraceni)
Glass, Philip (vše od Godfreye Reggia)
Goldsmith, Jerry (Omen, startrekové filmy)
Mansell, Clint (Fontána, Requiem za sen)
Mertens, Wim (The Belly of an Architect)
Morricone, Ennio (Tornatoreho filmy, Vatel, Věc, Leoneho filmy)
Newman, Thomas (Americká krása, Hledá se Nemo, V ložnici, Road to perdition)
Young, Christopher (Hellraiser, Helbound: Hellraiser II)
Nyman, Michael (Gattaca, 24 hodin ze života jedné ženy, Greenawayovy filmy, Ravenous)
Williams, John (hexalogie Star Wars, Spielbergovy filmy)
Zimmer, Hans (za Počátek)

seznam by byl mnohem delší, ale raději jsem ho omezil jen na ty tvůrce, jejichž dílo znám lépe a důvěrněji.

k filosofii

„Výsledkem veškeré filosofie je tedy nahlédnutí lidské slepoty a slabosti, se kterým se vzdor naší snaze vyhnout se mu setkáváme na každém kroku.“

David Hume – Zkoumání o lidském rozumu


„Pro mne jsou celé dějiny filosofie dosud žijícím diskurzem, jehož jednotlivé složky nejsou nikdy zcela překonány a v různých dějinných situacích vždy nově oslovují a inspirují v duchovních zápasech přítomnosti. (...) Filosofii nelze studovat bez znalosti jejích dějin, neboť v její přítomnosti žije také její minulost."

Pavel Floss

oblíbené otázky a oblíbení myslitelé

oblíbené otázky (fundamentální i specifické, racionální i iracionální, smysluplné i nesmyslné, na všechny je užitečné se pokusit odpovědět), na které je přinejmenším užitečné se ptát (ty podle mého naprosto zásadní, na které by si měl umět odpovědět každý člověk, jsem odlišil tučně):

roztřídil jsem je podle filozofických subdisciplín, ačkoliv to ne vždy bylo snadné, protože mnohé mají vliv i na ostatní disciplíny. pokusil jsem se vždy volit tu buďto tu základní, nebo oblast, pro kterou je otázka nejvýznamnější.

ontologie/metafyzika

/// není naše realita jen reflexe vyšší opravdové skutečnosti, jako lidské umění zrcadlí svět?
/// existují objektivní ideje, nebo realitu formujeme tím, že jí vnímáme ve vší subjektivitě?
/// blíže pravdě je chápání uspořádanosti univerza vertikálně/hierarchicky nebo horizontálně?
/// je nekonečno nemožné, protože svou nezměrností by popřelo cokoliv další, konečné?
/// proč je smrtelnost nezbytností života? proč je součástí samotné jeho podstaty?
/// je člověk jen trochu inteligentnější zvíře nebo oduševnělý unikát v univerzu?
/// jakou povahu a hlavně jaký ontologický status má umělecké dílo?
/// člověk je masa těla? je nehmotnost duše? je spojením obojího?
/// více hodnotné je spíš to trvalejší, nebo to pomíjivější?
/// jaká je povaha skutečnosti? jak ji vymezit od fikce?
/// jak se k sobě vztahují nekonečno a neomezeno?
/// jak a proč vznikl vesmír?

epistemologie/gnozeologie/noetika

/// platí zákon kauzality? zákon příčiny a následku? není vše, co pozorujeme, pouhá následnost jevů a relace jen iluzí?
/// je vůbec smysluplné hovořit pozitivně o přesahujících pojmech jako Bůh, nekonečno, absolutno a mnohé další?
/// jaké má důsledky ontologická rakovina? rozvoj a s ním ztráta souvislostí, rozdrobení do nicoty?
/// jak je to s vírou a rozumem? protiklady? mohou koexistovat? nebo se potřebují navzájem?
/// kolik pravdy nesou teorie o alternativních světech, existujících paralelně k tomuto?
/// je priorita definice dosažitelným požadavkem? neutváří jen nekonečnou řadu otázek?
/// kolik pravdy skýtá uvažování zapomoci makrokosmicko-mikrokosmického paradigmatu?
/// co člověk opravdu poznává, poznává-li vůbec a vědění mu není zapovězené zcela?
/// a co doopravdy představuje flying spaghetti monster? viz www.venganza.org
/// jaká kritéria se skrývají pod vědeckostí? co vyžaduje dokazatelnost?
/// dozvíme se více z dialogu anebo když rozvíjíme názor v monologu?
/// jak pomáhá a jak omezuje při poznání lidská závislost na jazyku?
/// kolik pravdy je na argumentaci zastánců inteligentního designu?
/// je jeho Boží ne/existence dokazatelná lidským rozumem?
/// vede přirozený výběr opravdu zákonitě k nule?
/// znamená rozumět tvým slovům rozumět tobě?
/// do jaké míry jazyk determinuje myšlení?
/// kde leží hranice lidského poznání?
/// co je to vůbec pravda?

etika/morální filosofie

/// je člověk bytost o svobodné vůli? není jeho jednání předurčeno? viz Valla: Dialog on free will
/// je správné ukončit život vlastní rukou? pokud, pak za jakých okolností a pro jaké důvody?
/// na jaké bázi stojí lidské hodnoty jako pravda, spravedlnost a mnohé další?
/// je počestné sáhnout si na život? a proč je sebevražda stále tak tabuizované téma?
/// je třeba zohledňovat spíše úmysl jednajícího, nebo následek jeho jednání?
/// proč nespáchat sebevraždu? (v duchu Camusova Mýtu o Sisyfovi)
/// askeze vs. požitkářství. jaký je ten správný přístup k životu?
/// jaké dopady může mít vytvoření soběstačné umělé inteligence?
/// mravní jednání motivuje spíš užitek nebo ctnost?
/// formulují naše skutky náš charakter nebo naopak?
/// co je pravdy na privační teorii zla?

filozofická antropologie

/// je naše rozhodnutí aktem svobodné vůle, nebo nutnou adekvátní reakcí na vnější nebo vnitřní podnět?
/// jak se vztahuje teorie identity na vývoj osobnosti? já přece nejsem tentýž co před dvěma lety?
/// proč jsou někteří lidé přesvědčeni, že mezi tezemi kreacionismu a evolucionismu je spor?
/// touží člověk opravdu od přirozenosti po dobru? pokud ano, čím je to dáno?
/// v čem jsou si opravdu všichni lidé rovni, v čem nikoliv?
/// co představuje smrt a je vůbec racionální se jí bát?
/// je uctívání božství pro lidský rod přirozené?
/// kde leží původ potřeby morálních zásad?
/// co konstituuje individualitu?
/// kde je původ psychických deviací?

politická filozofie

/// lepší státní ideou je demokracie nebo absolutismus?

nefilozofické, příbuzné otázky (náboženství, estetika)

/// v čem tkví krása a jaká je povaha naopak nestvůrnosti?
/// existuje Bůh?

na mnohé z těch otázek si stále uspokojivě odpovědět neumím. a rozumně podložených odpovědí mám ještě méně. otázky jsem vypsal v náhodném pořadí, podle toho, jak mi přišly na mysl, jednou je třeba roztřídím na kategorie ontologické, etické, gnozeologické, antropologické … .

oblíbení myslitelé, se kterými se v některých bodech také názorově ztotožňuji a něco jsem od nich četl, ne, že bych tedy jejich přesvědčení znal jen ze sekundární literatury: Platón, Mikuláš Kusánský, Lorenzo Valla, Anselm z Canterbury, René Descartes, Francis Bacon a Guy Debord.

z učenců a myslitelů, které znám jen podle sekundární literatury se mi líbí některé názory sv. Augustína, Dionysia Areopagity, Jana Scota Eriugeny, Bernarda z Clairvaux, Jana Dunse Scota, Viléma Ockhama, Michela de Montaigne, George Berkeleyho, Davida Huma, Paula Ludwiga Landsberga, Friedricha Shellinga a Alvina Plantingy.

plány do budoucna

vlastně jen malý přehled několika filosofických nebo s filosofií spřízněných prací, které bych si někdy ve vzdálené budoucnosti rád přečetl. důvodem nejsou žádná doporučení, ale prostě ta skutečnost, že jsem už v minulosti z různých důvodů některé z těch děl otevřel a zaujaly mě natolik, abych se je odhodlal přečíst celé, přitom jediné, co mi brání, je čas:

Walter Benjamin: Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti
Albert Camus: Cizinec
Albert Camus: Mýtus o Sisyfovi
Guy Debord: Společnost spektáklu
Pavel Florenskij: Ikonostas
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo
Ludwig Feuerbach: Podstata křesťanství
Jürgen Habermas: Ein Bewußtsein von dem, was felt
Thomas Hobbes: Leviathan
Roman Ingarden: Umělecké dílo literární (kapitola Život uměleckého díla) - termín nedourčenost
Machiavelli, Niccolo: Vladař
Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra
Platón: Symposion
Karel Popper: Otevřená společnost a její nepřátelé
John Rawls: Teorie spravedlnosti
Bertrand Russell: Proč nejsem křesťanem a jiné eseje

vyřazeno (přešla mě chuť po pár stránkách):

Friedrich Nietzsche: Antirkist

vzájemné vstupy s filmem

podkapitola zvláště důležitá pro osoby jako jsem já, kdo oba obory kombinují. vstupů je samozřejmě daleko víc. přecijen, jak film, tak filosofie souvisí takřka se vším, já ovšem vybíral jen to, co mi připadlo nanejvýš pozoruhodné.

Guy Debord

francouzský filosof, pohrdající filmem, a filmař, pohrdající divákem, představuje ve svých filmech svou koncepci filmu jakožto spektáklu. zároveň je buduje jako reálný a drtivý vzdor, přímou demonstraci. je z nich patrno, že o filmu něco málo ví a nehovoří planě a je zjevné, že není ani rebelem bez příčiny, ale bojuje za upřímné přesvědčení. jeho filmy jsou silně sebereflexivní a zároveň vrcholně komunikativní směrem k divákovi.

spektákl je druh návykové látky, jejíž konzum nás zbavuje schopnosti porozumět situacím, zotročuje lidstvo. moc je svázána s produkcí a distribucí této látky. ničí vše poetické v životě, to pomíjivé a unikátní nahrazuje masovým, falešným, akumuluje, narušuje komunikaci tím, že vytváří klamné náhražky v podobě filmů a odděluje člověka od světa. film je v současnosti vrcholnou podobou. film musí být zničen!

spektákl je společenský vztah zprostředkovaný obrazem a založený na nesvobodě. naše spolešnost vlastně není naše, je to společnost spektáklu. takovou společností je pocta být opovrhován.

Vladimír Suchánek

filmař, absolvent VGIKu, doktor filosofie, pedagog filmové vědy a podle mě nejlepší důvod, proč studovat na naší katedře. chodím na seminář a přednáškový cyklus na téma Sovětský film a když je čas, pročítám jeho Topografii transcendentních souřadnic filmového obrazu. těším se na předmět s tématem celé tvorby Andreje Tarkovského, plánovaný na příští dva semestry.

zatím jsem byl na dvou filmových projekcích s doprovodnou přednáškou a obojí bylo fenomenální. filmy, které vybral, byly takřka kinematografickou radiací, pod kterou jsme se rozkládali.

teorie superstrun

teoretická fyzika se usilovně pokouší postihnout všechny síly, které působí v univerzu. v této oblasti lidé dospěli už k mnoha zásadním poznatkům, které moderní člověk přijal za samozřejmé. nikoho přitom netrápí, že zákonitosti fungování světa fyzika pouze neobratně popisuje, avšak nevysvětluje. vlastně, netrápí to ani mě. rovina vysvětlování je a vždy byla kolbištěm spíše filosofie a odvozených humanitních disciplín, od které se fyzika jako samostatná věda v počátcích novověku odtrhla. na současném vrcholu svého bádání se k ní ovšem zase přibližuje (i když třeba jen letmo), protože tím vrcholem je fenomenální teorie, vymykající se dosavadním představám o vědecké ověřitelnosti. zároveň je to osvěžující relativizace mnohých těch všemožných zužujících představ o vědeckosti, které dnešní lidé zastávají. v konci jde totiž opravdu jen o podmínky racionality, především exaktnosti a samozřejmého vymezení předmětu a způsobů zkoumání, metodologie. což vrhá nové světlo na naprosto neprávem zpochybňovanou vědeckost filosofie, v podstatě první vědy vůbec (v nejširším smyslu toho slova), a samozřejmě na nepochopené uměnovědy, pročež obojí popsaný tvar vyplňuje. kdyby alespoň odpůrci vědeckosti u zmiňovaných disciplín měli v ruce něco víc než jen postmoderní tendenci zpochybňovat vše a doopravdy nevěřit ničemu, přičemž druhé je jasný protimluv.

Truffautovo Divoké dítě

proč vlastně do filosofické kapitoly zařazuji téma s filmem, který filosofické ambice nejspíš nemá? mnoho filosofů se snažilo stvrdit pravdivost svých postojů a svého chápání světa dokazováním, že jde o nauku, k jaké by žádnou civilizací a kulturním prostředím neovlivněný člověk dospěl zcela sám, od přirozenosti. obdivuhodná idea! naneštěstí, při snaze docílit toho pomocí souborů úvah, dialogických pojednání nebo prozaickou cestou žádný těch, kteří jsou mi známi, ani zdaleka neuspěl. obvyklým důvodem byla přílišná víra v pravdu svého přesvědčení, která bezděky nutila autora násilím uzpůsobovat cestu, kterou si zprvu vytyčil jako přísně nezávislou a přirozenou. samozřejmým důvodem byla neschopnost kulturně a civilizačně daného člověka postihnout mentální procesy někoho, kdo od útlého dětství vyrůstal v izolaci, zcela separován od všeho ostatního lidského. Divoké dítě vypráví o takovém jedinci a přitom je adaptací dobových záznamů o skutečném případu. příběh Viktora se totiž opravdu odehrál. Truffaut se navíc od odborného textu, který mu byl předlohou, rozešel jen v několika více nebo méně podstatných detailech. a my diváci tedy dostáváme relativně velmi spolehlivé svědectví, jaké vrhá zcela nové světlo na práci takových filosofů, jaké jsem prve popsal, a které je pro mě osobně impulzem k mnoha otázkám. a jsem si docela jist, že zodpovězení všech otázek po příčinách Viktorových projevů by naše vědění rozšířilo nedozírně a posunulo ve vývoji o ohromný krok vpřed.

závěrem

cože to vlastně bylo smyslem tohoto uživatelského profilu? zodpovědět otázku „Kdo/Co jsem“? pevně doufám, že předešlý text přinejmenším napověděl. ale pokud by to někomu nestačilo, nedostane víc než pár vágních metafor:

jsem houba, která namísto látkových jedů ze svého prostředí do sebe vsakuje a kumuluje ty nemateriální - nechuť, nenávist a odpor

jsem doufám o trochu víc než produkt současné doby a současné společnosti - čas má moc velkou moc, ale pokud, sám se to nikdy nedozvím

jsem zrcadlo doby a společnosti, ploché a bezrozměrné, s děsivě malým zkreslením odrazu, které reflektuje vše, co je naň projektováno

jsem narcista, co miluje stromy
jsem jedině !magický! realista
jsem dlužník, prosebník a kajícník
jsem pohrdavý tlučhuba, milující netoleranci
jsem arogantní, namyšlená a bezcharakterní svině, ale pracuji na sobě ;)
jsem člověk
jsem člověk, který by spíš věřil, že nemá tělo, než že nemá duši.
jsem člověk, co sní o tom, že život zasvětí péči o domácnost a ústní hygieně
jsem člověk, co občas podléhá vlivu
jsem člověk, co rád skládá origami, čichá lepidlo a miluje dobrou peep show!
jsem člověk, co rád sní:

She’s my oblivion - it’s to her I run
Out on the balcony - she waits for me
Out on the boundary - she smiles

She’s my oblivion
Which way to turn?
The edges of our love are in the stars
And on the balcony
She waits for me
Out on the boundary
She smiles

Make this alive
Good days are back
Open your eyes when it falls
Come back to the air

I can’t tell you what you already know
I can’t make you feel what you already feel
I can’t show you what’s in front of you
I can’t heal those scars

(Tindersticks)

těší mě pozorovat, jak se ostatním vaří krev v žilách z těch výroků, které pronesu s nepokrytou upřímností. proto bych s určitými možnostmi mohl představovat hrozbu. ačkoliv často a rád charakterizuji lidskost skrze touhu po sebezdokonalení, tyto charakterové vady jsou, myslím, přespříliš hluboko. vytrhnout je ven by znamenalo rozervat celou duši jako vyvrhnout vnitřnosti z těla. skeptický jsem už proto, že efekt se zdá pracovat právě opačně. s krví odhodlání sílí, přesvědčení se rozšiřuje, obecné pravdy nutí odvrhovat a pokouší zrůdnostmi zastoupenými posvěcením prostředku při dobré vůli nebo hrátkami s fašistickou ideologií. je tak příjemné vidět, jak se při kontaktu s vynikající tezí opačného přesvědčení jeho nitro zděsí k smrti..

dva lidé, které potkal jsem při dezertu, které jsem potkal, kteří potkali mě, kteří byli mnou. nesmysl.

jak dvě kamenné sochy stáli ve větrem ošlehané pustině, on a ona,
dvě sochy stromů, ni lidí, ni zvířat,
oděv jejich tmavý, bez známek zkrášlení nevlál, jak by pro něj čas neplynul,
v tvářích jejich krásných, přitom nad krásu samu nadřazených,
možno bylo spatřit všechny pravdy světa v jeden okamžik, v těch křivkách,
jak dva andělé z Nebes nad Berlínem stáli, hleděli, s klidem a v mučivém pokoji,
přitom o zájmu svědčila jen strnulost jejich pohledů z tváří bez výrazu,
vědomi jeden druhého byli si, jistě,
s očima upřenýma jak zraky mrtvého hleděli nepohnutě…
nač, sami nebyli vědomi si, snad,
přece vším svým bytím upínali se naň,
když čas plynul dál a nezastavil se přec.

ten pohyb je jen chůze,
ten zvuk jen vibrace,
ta tvář jen do kůže symetricky sbalený flák masa.

…

Again and again
I get up and say
I only want to get it right
I only want to do the right thing
but all these demons harass my soul

I won't be today
I'm alone again
no one can make that alive
no one can say they're better, not when
all this freedom you get is a lie

again and again

(The Dandy Warhols)

resty:

je třeba dopracovat wishlist a seznam pamatováníhodných filmů
doplnit k festivalům, v jaké době se zhruba tak konají