Psanci

„Život za rohy nechytej, před býkem-grázlem utíkej!“ Španělská hořká nostalgie. Život letí jak splašený býk ulicemi při svátku Sanfermines a než se stačíš ohlédnout přes rameno, není ti sladkých šestnáct, ale táhne ti na hořkých padesát. Mládí je pryč a už nikdy ho neprožiješ znovu. OKÉNKO VĚZNICE: [][] Šéf zlodějské party Zarco byl zamlada charismatický vlasatý grázl s očima Viggo Mortensena. Po 28 letech za mřížemi se scvrknul do sešlého, bezzubého mukla, už jen unaveně glosujícího život a zmarněné naděje: „Co se stalo, stalo se. A co se nikdy nestalo, na to je nejlepší zapomenout.“ [][] Dojala mě přítulná prostitutka Francesca, dárek od Zarca, kterou Nacho původně odmítnul. Ale ona na to šla psychologicky a se zajímavou fintou. Šlapka když něžná je, i panic roztaje! S ní se měl Nacho oženit a ne vzdychat po zlodějské rozhoďnožce z ghetta Girony. Dnes je z něj sice uznávaný advokát, ale je sám. Osud nezná „kdyby...“, nenapravíš chyby. (09.03.2024)

Ještě mě tady hraje ta závěrečná nádherná skladba a jsem toho fakt plnej. Ta partička mě teda nějak sympatická nebyla, ale ta skvělá retro atmosféra šla do mě fakt na plno a celý to vyšperkoval dokonalý a maximálně silný konec. Vztrah Nacha a Tere byl jedinečný a příběhu dával jedinečnost a ty její oči, ten její pohled, to člověk nemusí bejt brejloun, aby kvůli němu propad peklu. Netflix mě naprosto nečekaně dostal do kolen. (26.11.2021)

Dospívání po španělsku, které je docela fajn sledovat, pokud divák v mnoha ohledem přivře oko. Dobře vychovaný, ale plachý a se špetkou sebevědomí – Nacho to od vrstevníků schytává a svůj čas tráví v kině nebo u arkádových her. V nich poznává Tere a Zarca a ač je úplně jiný než skupina, se kterou jej seznamují, stává se součástí pouliční bandy, která si přes drobné krádeže troufne nakonec i na rabování lékáren či dokonce na banku. Jeho přerodu v rebelantské smýšlení jsem úplně nevěřil (bouchačce v ruce obzvlášť ne), i když chápu jeho touhu po jakémkoliv přijetí. Zatímco Zarco nad ním drží ochranitelkou ruku, jeho přitažlivost ke svůdné Tere je stále silnější (Begoña Vargas, hmmm). Nějaké pnutí milostného trojúhelníku jsem nicméně nevnímal, zločincům divák nijak zvlášť nefandí, protože si k nim hlubší pouto nevytvoří, jejich krokům schází syrovost, moment překvapení nebo napětí a závěrečné „lidské“ rozhodnutí vyšetřovatele mi taky zrovna nechutnalo. Každopádně mě celkově bavilo bohémství a atmosféra doby, kterou tvůrci trefili na jedničku. Body dolů za scénář, za špatnou práci s charaktery i za přepálenou délku. Tři až čtyři hvězdy. (29.11.2023)

Podobných filmů jsou mraky a nepatří zrovna mezi mé nejoblíbenější. To potvrdila i nedávno shlédnutá komedie na podobný způsob (Likorice Pizza). Španěláci se však konceptu o nenaplněné lásce chopili mnohem lépe. Dílo slaví větší úspěchy díky sympatickým hlavním postavám s uvěřitelnými charaktery bez přidané hodnoty nezbytné politické korektnosti dnešní doby, fungujícím emocím a především díky příběhu jenž má skutečně co nabídnout! Velice jsem si však užil i ono rebelské pojetí filmu soustředěné kolem pozvolného vývoje slabošského hlavního hrdiny, který se obklopen novým kolektivem pochybných existencí změní k nepoznání. (08.06.2022)

Z polo-televizní netflixovské tvorby to určitě patří mezi nejpodařenější kousky. A opět se ukazuje, jak dobrá a zajímavá umí španělská kinematografie být. Příběh je docela jednoduchý, středostavovský kluk, outsider, konečně najde své místo na světě. Bohužel v partě mladistvých kriminálníků, v rámci níž se navíc zakouká do svůdné cikánky. Má to spoustu nenápadných rovin, které souvisí hlavně s tím, na jaké skupiny a podle jakého klíče se tvoří společenské skupiny a jaká pravidla pro ně v reálu platí. Navíc to má velice povedený soundtrack. (12.05.2024)